Dny, jako je Štědrý den, si spousta z nás dělá výjimečné. S tímto dnem je spojeno i množství příprav a my si přejeme, abychom se my i naši nejbližší, se kterými v tyto sváteční dny jsme, cítili šťastně, vesele a spokojeně.
Navzájem si to také přejeme – Šťastné a veselé Vánoce :-)
Některým z nás se toto přání splní, některým méně. Záleží to na našich nastaveních, na našich očekáváních, ale i na míře pohodového zvládání, když něco nejde přesně podle plánu, a také na naší schopnosti reagovat na změny a radovat se z nich.
Vánoce jsou odrazem nás samých, ostatně tak, jako i všechny další dny.
Představte si, že se slavnostní náladou a otevřeným srdcem ke svým bližním byste vstávali a následně prožívali každý den. Bylo by to pro vás zcela běžné. Čím byste udělali Vánoce výjimečnými?
Co by pro vás znamenaly Vánoce? Čím by byla Vánoční atmosféra pro Vás jedinečná?
Vždy můžeme posunout své hranice prožívání štěstí a lásky, ale i radosti a vděčnosti z „pouhého“ bytí.
A také se vždy můžeme radovat z toho, co už máme a co již nyní prožíváme.
Všichni máme v sobě lásku i možnost jejího prožívání ve všech směrech. Od zamilované po bezpodmínečnou - vše přijímací. Často však kolem ní máme vystavěnou dostatečnou hradbu, která nás chrání před bolestí a zklamáním. Máme strach nechat ji proudit, protože ne vždy se setkáme s lidmi, kteří to mají stejně a jsou schopni nám stejnou měrou oplácet a pokud na to čekáme, tak to skutečně může bolet, někdy až nesnesitelně.
Ale tím, že lásku v sobě uzavíráme a chráníme ji před jakýmikoliv výraznými city, ochuzujeme především sami sebe. Můžeme lásku dávat i přijímat a radovat se z ní každý den. Když nás něco zabolí, můžeme to místo uzavření se, vzít jako příležitost k ještě většímu otevření se lásce – bez očekávání jaká bude nebo jak se nám investice lásky vyplatí nebo nevyplatí.
Stěžujeme si na to, jak to ve světě vypadá, co dělají druzí a v čem všem nám brání. Ale ve skutečnosti jsme těmi zavřenými a bránícími si zase jen my sami.
Láska hojí, inspiruje a učí. Setkání s láskou mění lidi. I kdyby zareagovali pro nás ne příliš příjemně, pokud naše láska zůstane otevřená a proudící, zasáhne je. Možná změnu nepocítíme my sami, ale skrze daného člověka ji pocítí jiný člověk.
Je nádherný Vánoční čas, kdy svá srdce otevíráme. Je to úžasná příležitost k tomu, abychom je po otevření nechali otevřené a už se nevraceli zpátky k uzavírání. Celý další rok pak může být naším výborným učitelem lásky.
A příští Vánoce budou třeba ještě kouzelnější.
A pokud to ještě nejde úplně, netrapte se tím, je to velká vzrušující cesta k otevření se. Někdy se třeba bude zdát rozumější se zase uzavřít. Klidně to udělejte. Když pak najdete opět odvahu k otevření se – uvidíte, že bude větší než předtím. Zjistíte, že se zase o trochu méně bojíte. Zjistíte, že jste zbourali trochu té cituvzdorné zdi a posunuli jste se zase dál.
Ten klid a láska, která vás zaplaví, je pocit, pro který stojí za to trochu riskovat.
K Vánocům vám přejeme především odvahu – odvahu žít život tak, jak ho skutečně cítíte. Odvahu k otevření se, odvahu stát se zranitelnými. Ve chvíli, kdy si dovolíte být zranitelní a skutečně to procítíte, zjistíte, že jste v bezpečí.
Mějte odvahu žít plně svůj život a zaplavovat se láskou – nejen o Vánocích.
S láskou,
Monika, Pavel a váš tým Techniky Kvantového Doteku Matrixu
www.kvantovaterapie.cz
Mladý pes odpověděl: „Slyšel jsem, že nejlepší pro psa je štěstí a že to štěstí je můj ocas. Proto se za ním ženu, a až ho chytím, budu mít štěstí.“Na to starý pes řekl: „Také jsem došel k závěru, že štěstí mám ve svém ocase. Jenže zároveň jsem zjistil, že když se za ním honím, pořád přede mnou utíká, ale sotva ho nechám a jdu si po svých, následuje mě všude, kam se vrtnu.“—–Na tomto krátkém příběhu můžeme ilustrovat jednu skutečnost, kterou prožívají lidé na našich kurzech. Když hodně chceme, a snažíme udělat vše pro konkrétní cíl – je výsledek nejistý. A toto zápolení často připomíná honění se za ocasem.Když si zpracujeme důvody, proč cíle nedosahujeme a vše, co nám v našem nastavení brání ho dosáhnout, uvolní se prostor pro uskutečnění našeho přání. Uvědomíme si, že výsledek, stejně jako štěstí je stále přítomno a následuje nás, když uvolníme cestu. Dáme prostor, aby se uskutečnil v realitě.Neznamená to, že nemáme dělat kroky k dosažení cíle, právě naopak. Ale když kroky spojíme s osobním nastavením, které odpovídá cíli, dojdeme k výsledkům. Pokud v sobě toto nastavení nemáme, honíme se za něčím, plýtváme enrgií a výsledky stejně nevidíme.Kráčejte ke svým cílům tak, aby vše, co děláte bylo v souladu s vaším cílem – i vaše osobní nastavení. Pak kráčíte a štěstí je vaší součastí – jde stále s vámi.