Hodně lidí si stěžuje, že je ve společnosti málo lásky, spravedlnosti, pravdy, pochopení, morálky atp. Jenže ve společnosti je jen to, co do ní lidé (ne)dávají a (ne)investují. Lidé si přejí všechno možné, od hmotných statků po nádherné mezilidské vztahy, fyzické i psychické zdraví a duchovní prožitky. Rádi by všeho užívali plnými doušky, ale když dojde na investování z jejich strany, najde se často jen spousta výmluv. „Udělal bych víc, ale kdyby se stalo to a to a ten a ten udělal to a to.“ A tak dělají to, co tzv. musí, oddělají si svoje a nedají ani o kapičku navíc, než se od nich očekává. A to nejen v práci, ale často i ve vztazích se svými blízkými nebo v péči o sebe sama. A stěžují si, jak jsou nenaplněni, jak šéf je děsný, partner nemá porozumění a zdraví už také není to, co bývávalo. Vyjmenují vám bez problémů třeba i sto věcí, které jsou špatně, a které by měli být jinak.
Ale když se zeptáte, co dělají pro to, aby se něco změnilo, začne rozpačité: „…ále, co já bych mohl jako dělat…, co já zmůžu?“
Ty, člověče, zmůžeš velice hodně. Jsi tvůrce a můžeš začít tvořit svůj život, který tě naplňuje a baví žít. Je potřeba začít a to začít od sebe. Existuje krásné pravidlo: Dávej víc, než ber. Udělej vždy něco navíc, než je běžné nebo se očekává. Tímto nádherně roztočíš energii hojnosti ve svém životě. Udělej něco víc v práci. Ne z vidiny nějakého zisku. Prostě jen tak pro radost. Vymysli nějaké překvapení pro partnera. Ne, aby tě pochválil, ale jen tak pro radost. Pečuj o své tělo, vyjdi si na procházku, zacvič si, zamedituj, dopřej si osvěžující odpočinek. Vymysli způsob, jak se každý den můžeš hýčkat. Usměj se na lidi kolem sebe. Neočekávej odměnu, dělej to jen pro svou radost. Zachovej se tak, jak ti to přijde správné. Buď upřímný. Buď změnou, kterou chceš ve světě vidět. Najednou zjistíš, že žiješ v úplně jiném světě, než sis doposud myslel. Žiješ ve světě plném lásky, spravedlnosti, pochopení, pravdy, morálky atp.
Tvoř si svůj život. Dostal jsi nádhernou šanci žít ve světě, kde se zhmotňují tvé myšlenky. To, co máš v sobě, si můžeš osahat i navenek v rámci zkušeností a interakcí s jinými lidmi.
Staň se vědomým tvůrcem.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz
Blog
-
Je ve společnosti málo lásky?
-
Naučili jsme se vidět svět hmotným
Naučili jsme se vidět svět hmotným, říká kvantový fyzik prof. Amit Goswami. Přicházelo to postupně. Jako děti jsme věřili, že můžeme a dokážeme cokoliv. Jenže postupně, jak jsme stárli, uvěřili jsme tomu, že ne. Dětství je pro mnohé magický a kouzelný svět. To volně přejde do puberty, kdy věříme tomu, že změníme svět. Věříme, že až budeme dospělí, budeme si konečně moci dělat to, co chceme. Pak ale vstoupíme do té vytoužené dospělosti a většina lidí se zamotá do způsobu života běžného dospělého člověka a postupně své sny ztrácí ve stereotypu běžného dne a džungli hypoték, leasingů, šetření na dovolenou a zajištění životního standardu.
Celý náš svět vnímáme egem, díky kterému prožíváme tuto svou realitu. Občas když už nemůžeme, začneme utíkat pomalu zpátky k sobě, začínáme se učit jak se zastavit, zrelaxovat. Učíme se jak správně meditovat. Snažíme se rozpustit a zahodit naše ego. Ego je ale pro nás důležité, bez něj by nešlo prožívat to, co děláme v každém okamžiku našeho dne. Svým egem vidíme, cítíme, chutnáme. Naše ego je součástí naší životní reality. Důležité je ale nebýt otrokem ega a našich přání. Důležité je, své ego dokázat pozorovat s hravostí a lehkostí malého dítěte. Takže lépe, než se hnát za rozpuštěním ega, je trénovat to, jak být jeho nezaujatým pozorovatelem. Bez ega bychom nemohli žít v této realitě.
Když jsme byli děti, tak jsme toto vše uměli. Život byl jedna velká nekonečná hra. Uměli jsme životem plout. Život jsme pozorovali. Když se nám chtělo smát, tak jsme se smáli, když plakat, tak jsme plakali. Když jsme se vyplakali, zase jsme se vrátili ke své hře. Dnes když jsme smutní, tak jako vážní a seriózní dospělí, své trampoty neseme dál a trápíme se ještě dlouho a někteří i rádi. V okamžiku, kdy máme vnitřní rovnováhu těla, duše a mysli, pak přestáváme být otroky svého ega. Pak se dostáváme do celkové rovnováhy. V tomto stavu si plně uvědomujeme, že jsme tvůrci s neomezeným potenciálem. Můžeme tvořit své životy hravě a nespoutaně. Přestáváme být připoutaní k hmotě. Ale užíváme si tvoření (i) skrze hmotu. Jsme schopni celý život tvořit a užívat si vše, co si přitahujeme do naší reality. Užíváme si každý okamžik svého života jen tak.
Proč? Protože můžeme. Protože život je nádherný dar a my si ho můžeme užívat celý s dětskou hravostí. Můžeme si užívat celou paletu emocí, můžeme zkoumat své duchovní i fyzické možnosti a posouvat je. Můžeme vstupovat do nejrůznějších vztahů s dalšími lidmi a skrze ně poznávat sebe i celý svět. Můžeme ve spolupráci s ostatními vytvořit úžasné věci, které lidem přinesou radost a pomohou posunout i jejich možnosti. Můžeme se každý den rozhodnout, komu a čemu darujeme svou energii. Tomu, čemu dáváme energii, to žijeme.
Chcete takto žít? Chcete využívat více svých možností a schopností? Chcete si hrát jako dítě? I tomu se věnujeme na našich kurzech. Během rozsáhlé praxe toto vše zažijete na vlastní kůži a naučíte se způsoby, jak si nastavit to, co chcete žít i ve své běžné realitě. Máte neomezený potenciál, jste tvůrci. Jak chcete žít vy? Žijete podle svých přání a snů?
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Vypni mysl
John Lennon napsal: „Vypni mysl, uvolni se a nech se nést proudem… jenž neustává, jenž neustává… odlož své myšlení a odevzdej se prázdnotě… jež září, jež září…“ Jsme mimo aspekty energie, prostoru, hmoty a času. Jsme pozorovateli těchto aspektů reality. Jak nám popsal Einstein: „Vše je utvořeno z prázdnoty a forma je zhuštěná prázdnota. “ V teorii kvantového pole ztrácí rozlišení mezi částicemi a prostorem, který je obklopuje, svůj původní kontrast, a prázdný prostor je uznán za dynamickou veličinu krajní důležitosti.
V Einsteinových rovnicích pole nelze hmotu dělit od gravitačního pole a gravitační pole nelze dělit od zakřivení prostoru. Na hmotu a prostor se tak pohlíží jako na neoddělitelné a vzájemně související části jediného celku. Moderní fyzika nám ukazuje, že hmotné předměty nejsou rozdílné objekty, ale že jsou neoddělitelně spojeny s prostředím, že jejich vlastnostem lze porozumět pouze v pojmech interakce s okolním světem. Kvantové pole je pole, které může přijmout formu kvant nebo částic. Na kvantové pole se pohlíží jako na základní fyzikální entitu, souvislé medium, přítomné kdekoliv ve vesmíru. (Capek, 1961:319)
Zkuste chvíli pozorovat nějaký svůj životní problém, jako například vztah s někým blízkým kdo vás štve. Pozorujte jak vypadají jednotlivé části vašeho vztahu, a prostor v němž se tento konflikt pohybuje. Dovolte si cítit a prožít všechny části tohoto vztahu a splyňte s nimi. Splyňte se všemi možnostmi, konfliktu i smíření. Splyňte s celým prostorem. Pozorujte obě částice, obě verze vašeho vztahu, jak se vznášejí ve vašem prostoru, a na prostor, který je všude kolem vás, se dívejte jako na realitu utvořenou z jedné a té samé substance. Pozorujte co se s vámi a vašim nitrem děje. Kvantová fyzika nám dokazuje, že když hmotu rozložíme na ty nejmenší částice, tak ty nám nakonec zmizí a nám zůstane základní kvantové pole. Prázdný prostor. Jelikož je vše propojeno, tak Já je propojeno se vším a se všemi.
Ale pokud Já je součástí všeho, jak může vznikat konflikt v této jednotě propojenosti? Právě tím, že se snažíme vytvořit Já představou oddělenosti od druhých, nezávislého na ostatních Já. Jenže na základní výchozí úrovni je toto dělení iluzí, protože i Já je částicí, která se objeví, když zhustíme kvantové pole nebo prázdnotu. A pak Já je zhuštěním prázdnoty a prázdnota je zředěním Já. V takové chvíli prožíváte pocity jednoty se vším a se všemi. Pak svého přítele můžete vidět všude, ve všech a ve všem. Ale taky a především v sobě. Musíme pochopit, že největším přítelem máme být sami sobě. Sami se sebou prožíváme tento život ve své verzi reality života. A pokud dokážeme žít v harmonii sami se sebou, pak můžeme prožít nádherný život v napojení a jednotě.
Tyto témata rozebíráme více na našich kurzech Techniky Kvantového Doteku Matrixu a ukazujeme si nástroje, pomocí kterých to vše můžeme prožívat i prakticky.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Jak využívat své emoce?
Emoce mohou pracovat pro vás, anebo proti vám. To vy si vybíráte, jak vás ovlivní. Emoce jsou pocity úzce propojené s našimi záměry, myšlenkami a vzpomínkami. Nejprve si teoreticky ujasníme, jak to funguje a následně si to ukážeme na příkladu z praxe. Emoce fungují jako palivo pro myšlenky, nebo taky jako palivo z myšlenek. Myšlenka, vzpomínka, záměr stimuluje neurony, které pak vydávají světelné emise, určitou frekvenci, která se pak napojuje na naše kvantové pole. Toto napojení na pole spouští vylučování biochemických látek, což vyústí projevem určité emoce. Každá emoce má svou frekvenci a ta se zároveň nepatrně liší i mezi jednotlivými lidmi. I když emoce ovlivňují a pohánějí naše záměry, nemají takové schopnosti, aby nad nimi získaly převahu.
Základním mechanismem akce zůstává záměr. Záměr zaktivizuje neurony v mozku, aby poslaly impulzy od jednoho neuronu k dalšímu. Toto vytváří elektromagnetické pole, které rezonuje na určité frekvenci. Emoce v těle, která má souvislost s těmito myšlenkami a momentální napojení na pole, vyloučí biochemické látky, které dodají palivo na to, aby se emoce projevila. Takto funguje i vytváření našich domněnek, vibrujeme na určité frekvenci a v okamžiku, kdy zachytíme podobnou frekvenci, okamžitě si na podvědomé úrovni dosazujeme, na základě dřívějších prožitků, modelově podobnou situaci. A na základě této zkušenosti i reagujeme. Díky tomu se dostáváme do konfliktních situací, kdy očekáváme chování, které druhá strana třeba myslela úplně jinak. Proto je důležité si zpracovat své staré emoční bloky, které nám mohou způsobit tyto unáhlené reakce.
Když si je odstraníme, dokážeme začít více vnímat svou realitu z pozice pozorovatele. Pak přestáváme jednat na základě emocí, ale s vnitřním klidem vnímáme všechny podněty. Ne jako špatné nebo dobré, ale pouze jako podněty. Pak se vyhneme i konfliktům s okolím. Pokud ale žijeme ze svých domněnek, očekáváme, že to samé prožívá i naše okolí. Například ve vztazích na pracovišti. Kdy jeden zaměstnanec na základě svého nastavení očekává určité výsledky a chováni. Cokoli se vymyká jeho představám, bere jako útok a vztahuje si ho osobně. To samé se děje i v partnerských vztazích, vztazích mezi dětmi a rodiči, i mezi přáteli. Jestliže jsme nějak nastaveni, vytahujeme si z projekcí okolí jen to, co potvrzuje to, co si chceme myslet a cítit. A to i v negativním smyslu. Když máme program, že nás lidi zklamou, vždy budeme vyhledávat na jejich chování cokoli, co by alespoň trochu potvrdilo náš program. Toto se děje zcela automaticky, podvědomě a většina lidí to nedokáže sama od sebe vědomě ovlivnit. Jedou podle naprogramování. Pokud použijeme techniky, které se učíme na našich kurzech TKDM, můžeme si tyto programy zpracovat a pak přestáváme i takto podrážděně reagovat na své okolí. Pokud ale se svými programy nepracujeme, dostáváme se ve spirále podobných situací do začarovaného kruhu. Potvrzujeme si, že naše nastavení je správné, jelikož se neustále potvrzuje v realitě.
Děje se to však proto, že jsme tak nastaveni. Když už jsme v tomto kruhu, většinou nevidíme cestu z něj ven. To jsou okamžiky, kdy máme pocit, že se celý svět proti nám spikl, že všichni hrají nějaké hry proti nám a cítíme se dotčeni, ublíženi, zrazeni. Pak v nás opět převládají emoce smutku a zmaru. Když s nimi nepracujeme, tak jsme stále jejich otrokem. Takže, i když potom z takové práce nebo vztahu utečeme, přestaneme se stýkat s kolegy z práce nebo bývalými partnery, nic nevyřešíme. Na základě našeho frekvenčního vyzařování si v kvantovém poli přitáhneme velmi podobnou situaci v nové práci a s novými lidmi. A budeme tyto situace prožívat tak dlouho, dokud nepochopíme, že přicházejí na základě našeho vyzařování. A jen my sami to můžeme změnit.
Jakmile to jednoho dne pochopíme (a nezáleží na tom, jestli hned v té první práci nebo vztahu, nebo třeba za hodně dlouho v některém z těch následujících), tak se postavíme sami svému zrcadlu a odstraníme si své staré programy. V tu chvíli se změní i naše frekvenční vyzařování. V tu chvíli přestáváme podléhat vlastním domněnkám. Pak jsme už jen vědomým pozorovatelem své reality. Nezaujatě a bez negativních emočních vlivů rozhodujeme. Tvoříme vědomě, stáváme se vědomými tvůrci. Vědomí tvůrci umí ovlivňovat své nastavení a tím si vytváří realitu takovou, jakou si přejí žít. Můžeme být šťastni a spokojeni sami se sebou a s lidmi kolem sebe, ať už jsme kdekoliv a s kýmkoliv.
Pokud vás toto téma zajímá hlouběji, dozvíte se více na kurzech Techniky Kvantového Doteku Matrixu. A především to prožijete na vlastní kůži, jelikož kurz je plný praxe. Naučíte se vědomě tvořit.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Prožívej své emoce vědomě
Je lepší být neustále sluníčkově šťastný nebo vědomě prožívat celou škálu svých emocí, které vědomě dokážeme využít ke svým cílům a vlastní sebe-transformaci?
Sluníčkově šťastný člověk se snaží být sluníčkový, snaží se vyhnout nepříjemným emocím, a pokud už je prožívá, považuje to za své selhání. Za důkaz, že není dostatečně láskyplný a správný člověk. Správné je totiž být radostný a soucitný. Jenže pod touto rouškou se skrývá spousta nezpracovaných nepříjemných pocitů. Každý z nás dokáže popsat, co znamená celá škála tzv. nehezkých pocitů jako je zlost, vztek, nenávist, závist, chuť někomu ublížit atp. Emocemi reagujeme nejen na podněty z vnějšku, ale i zevnitř sebe samých. Odmalička je většina dětí učena, že vztekat se je špatné a prožívat své emoce není vhodné. A když, tak jen ty pozitivní. A to také jen do omezené míry. Třeba hulákat radostí ve společnosti lidí je velice nevhodné. A tak si postupně vytváříme, spolu s našimi emocemi, nejrůznější bloky a programy, které pak programují naše chování a prožívání. A přestáváme umět prožívat své emoce vědomě. Kontrolujeme je a omezujeme jejich projevy. Což je jistě výhodné, když jsme v místnosti plné lidí. Ale je to již méně výhodné, když to neumíme ani, když jsme jen sami se sebou.
Zkusili jste si někdy vědomě vychutnat strach, bolest, vztek? Zkuste to. Pozorujte co se ve vás děje, co to dělá s vaší myslí, co to dělá s vaším tělem? Dovolte si ji prožít naplno, tak jak skutečně uvnitř cítíte a u toho vnímejte a pozorujte, co se děje. Např. vztek ve vás může rozproudit obrovské množství energie a vy ji můžete vůči sobě i ostatním využít buď destruktivně, nebo konstruktivně. Řeknu si – stejně s tím nic neudělám, použiji ji pro posílení své bezmoci, anebo ji nasměřuji tam, kde chci něco udělat. I kdyby to bylo třeba jen do úklidu bytu nebo do hodinky běhání. Ale můžete také sednout a zamakat na svých pracovních projektech a dokázat skvělé výsledky za málo času.
Když začnete pracovat vědomě se svými emocemi, naučíte se postupně takovou energii vyprodukovat, aniž by trpělo vaše tělo nebo mysl. A pokud s danou situací, která ve vás vzbudila vztek, můžete něco udělat, tak tuto energii použijte ke změně. A jelikož změna začíná u sebe, můžete ji použít právě ke své vlastní transformaci. Dokonce jde vědomě prožít i nenávist nebo závist. Pokud je skutečně vychutnávaná vědomě, tak tento pocit kolem vás propluje jako na obláčku a s obláčkem odplouvá i program, který to způsobil. Je to nádherný očistný proces, po kterém zůstává čirá radost, vděčnost a láska. Paradoxně má více lidí problém dovolit si skutečně a naplno prožívat tzv. pozitivní emoce, jako jsou radost, láska, vděčnost, nadšení atp. Nechtějí působit nepatřičně nebo je vnímají jako samozřejmost, kterou není potřeba se zabývat. A přitom plné a vědomé prožití těchto emocí funguje jako elixír zdraví a vitality, nejen pro naše tělo, ale i naši mysl.
Samozřejmě, pokud jste uvíznutí ve svých programech, nastaveních a přesvědčeních, nemusí být pro vás vědomé požívání emocí zrovna snadné. Ve skutečnosti je to velice snadné, ale sami si to brzdíme. Už dnes můžete udělat první krok. Zkuste pozorovat, jak probíhají a co s vámi dělají vaše emoce, které dnes prožijete. Na kurzech TKDM se učíme, jak uvolnit své bloky, najít opět svou hravost a vědomě prožívat přítomný okamžik. Se vším co přináší. I s emocemi.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Pomož nejprve sobě, až poté druhým
Aby ses vyhnul kritice, nic nedělej, nic neříkej, ničím nebuď. Když začneme tvořit ze svého srdce takového člověka, kterým jsme vždy měli být – tedy sami sebe, takové jací skutečně jsme, můžeme narazit na odpor okolí. Okolí není zvyklé na to, že si nastavujeme své hranice, že si jdeme za svými sny, často ani na to, že máme nějaké potřeby. Toto se děje obzvláště hodným lidem, kteří by se pro ostatní rozdali. Lidé je mají rádi, ale často jim lásku nedávají najevo. Berou jako samozřejmost veškerou péči i podporu, kterou jim takoví lidé poskytují. Tito hodní lidé vypadají skromně a spokojeně, dokonce až tak, že jejich okolí ani nenapadá, že by mohli také něco potřebovat oni sami. A tento hodný člověk uvnitř trpí, křičí nebo usychá. Ale je přece ten, na kterém všichni závisí a nesmí je zklamat. Nesmí být sobecký a myslet sám na sebe. Je přece správné myslet na druhé a pomáhat jim.
Ano, pomáhat lidem je krásné a velice obohacující, ale pouze v případě, že prvním člověkem, kterému pomáháme každý den, jsme my sami. A změna nepřichází. Všichni říkají jaký je to dobrý člověk. Ale uvnitř se ozývají jiné hlasy: “Ale já se přece nemůžu změnit, nezasloužím si to, nikdy jsem nic pořádně nedokázal, nikdo mě nemá rád, já všem dávám a mně nikdo nepomůže. Co bych ve svém věku chtěl, proč nikoho nezajímá, co chci já…” A jednoho dne se tento člověk rozhodne, že už nebude dál plnit sny všem, jen ne sobě. A vydá se na cestu. A první reakcí okolí je odpor. Jak je možné, že maminka/tatínek/partner/partnerka… něco chce, vždyť do teď všechno fungovalo výborně. Jenže nefungovalo. Pouze to tak vypadalo.
Když člověk vytrvá ve své cestě a žije podle svého já, časem se ukáže, že je vše ještě lepší, než dříve. Že tento člověk skutečně září, ne že se jen tváří spokojeně. Stane se inspirativním. Pomáhá ostatním tím, že je inspiruje, ne tím, že za ně všechno dělá. Zkouší nové věci, raduje se, je smutný, ale obojí dělá jako tvůrce. Jako svobodný člověk, který se rozhodl, že pozná jaké to je, žít v tomto světě, takový jaký je. Buďte inspirací a žijte takový život, jaký jste vždy chtěli žít. Nikdy není pozdě.
Začněte dnes.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Indrova síť
Verše o Indrově síti pocházejí z Véd, což je 7.000 let stará sbírka posvátných staroindických textů. Tento starý text dávné civilizace však popisuje prakticky to samé, z čeho vychází dnešní poznatky kvantové fyziky o univerzálním energetickém poli a poli kvantových informací. „Nekonečná síť vláken táhne se vesmírem. Vodorovné nitky leží v prostoru. Svislé nitky v čase. A v každém překřížení vláken je jedna bytost. A každá bytost je jeden křišťálový korálek. Velké světlo absolutní bytosti ozařuje každou křišťálovou bytost a proniká jí. A každá křišťálová bytost odráží nejen světlo každého dalšího křišťálu v síti, ale také každý odraz každého odrazu v celém vesmíru.“
Indrova síť zdobená klenoty – Indra je v hinduismu bůh hromu a blesku a stojí v čele většiny védských bohů. Je to neporazitelný bojovník obrovské postavy. Ale je často znázorňován abstraktně jako Síla, nebo kosmická energie. Je dokonalým příkladem toho, jak se každý bod odráží v každém dalším bodě. Propojení a vzájemná závislost všech a všeho ve vesmíru se podobá holografickému náhledu. Materialistický svět „klenotů“ a nemateriální svět energie, jakožto odrazu světla, existují vedle sebe jako nedílné součásti celku. Využíváme toho i při kvantové terapii, kdy pomocí intuice vstupujeme do tohoto pole nekonečných a neomezených možností a získáváme z něj informace, které využíváme při práci s kvantovou vlnou k léčení, práci na sobě, nebo transformaci své vlastní reality. Zároveň můžeme využívat tuto síť k propojení se s jakýmkoliv jiným člověkem, kdekoliv na této planetě.
Proto, když myslíme na svou rodinu, nebo své přátele, tudíž na lidi se kterými jsme více intuitivně propojeni, mohou zachytit toto “telepatické volání” v této síti a sami se nám ozvou třeba telefonem s tím, že cítili potřebu nám zavolat (aniž by kolikrát vědomě věděli proč).
Další vlastností kvantového pole je neurčitost. To znamená, že částice není vázána na jedno místo. Na kvantové úrovni se dvě částice, které jsou součástí této sítě, objevují v určité chvíli a na určitém místě. Ale tím, že jsou součástí propojené sítě, nezáleží na tom, kde se zrovna vyskytují. To je i důvod proč funguje práce na dálku. Při práci na dálku se napojujeme na kvantový hologram osoby, se kterou pracujeme. Protože kvantová terapie je založena na práci s informacemi a i naše vědomí je vlastně jen myšlenková matrice, můžeme pomocí této univerzální sítě přepisovat tyto informační hologramy. Nejen lidská bytost, ale každý fyzikální objekt vytváří svůj vlastní kvantový hologram. Ten obsahuje všechny informace o tomto objektu. Proto můžeme vstupovat do jakéhokoliv objektu a transformovat jej. Musíme pochopit, že naše vzájemné propojení je jedním ze základních zákonů vesmíru.
Když si tohle uvědomíme, uvědomíme si, že všichni a vše jsme Jedno. Jednota propojující celý Vesmír. Pak přestaneme mít potřebu nejen kohokoliv soudit a s kýmkoliv válčit, ale přestaneme mít i strach. Všichni lidé jsou totiž ve své podstatě dobří a všichni chtějí být šťastni. Proto do této univerzální sítě přispívejme svým nastavením šťastné a spokojené mysli a ovlivňujme pozitivně celý svůj vlastní vesmír.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Víte, co chcete?
Vím, co chci? Skutečně vím, co chci? Je to pro mě to nejlepší?
Od toho, co chceme, se odvíjí náš životní příběh. Tento příběh se, ale odvíjí i od toho, co nechceme. I od toho, kdy chceme raději méně, abychom nebyli zklamaní. Kolik lidí v sobě najde odvahu říci, co skutečně chtějí a kolik jich je proto také ochotno něco udělat.
Jak praví známý vtip: Řečník se ptá davu lidí: „Kdo chce změnu?“ Přihlásí se všichni. „Kdo pro to něco udělá?“ Všechny ruce zůstanou dole. Lidé jsou zvyklí se zaměřovat spíš na to, co nechtějí. Vadí jim lidé kolem nich, nemoci, politici, daně, špatné životní prostředí, neláska druhých, málo peněz atd. Tím, že se neustále zaměřují na to, co nechtějí, tomu dávají svou pozornost. A tam kam zaměřujeme svou pozornost, to posilujeme a pak si to na základě principu rezonance přitahujeme. Ale vraťme se k tomu základnímu.
Dokážete v tuhle chvíli říci, co chcete zažívat? Dokážete popsat to, po čem touží vaše srdce? A dokážete to pojmenovat čistě, nezkresleně, bez jakýchkoli únikových myšlenek ve stylu – „raději mi stačí jen toto“? Nejde jen o hmotné věci a majetek. Jde o duchovní prožitky, zážitky s blízkými lidmi, naplňování svého poslání atp. To, že neřekneme a neujasníme si, co chceme, zcela upřímně k sobě samým, může komplikovat daleko více věcí a situací, než si myslíme. Když se nedějí věci v souladu s námi, když děláme to, co dělat nechceme. Jsme mrzutí a nespokojení a tuto mrzutost a nespokojenost přenášíme do všeho, co děláme, i do svých vztahů s lidmi. Dostáváme se do situace, kdy nemůžeme najít své vnitřní naplnění a chceme, aby tyto díry zaplnili druzí lidé. Ale i kdyby se sebevíc snažili, nedokáží to. Když nevíte sami co je pro vás nejlepší, nemohou to vědět ani ostatní.
„Víš, co chceš? Co skutečně chceš? Já totiž vůbec nevím, co chceš.“ Díky tomu, že si nedokážeme sami sobě říct, co chceme a tím to neřekneme ani druhým vzniká sled domněnek. A domněnky si tvoříme neustále. Proč mě partner nechápe? Proč se ke mně takhle chovají v práci? Najednou i ti nejbližší se nám zdají jako nechápaví, protože se nechovají tak, jak očekáváme. Jenže my kolikrát ani nevíme, co očekáváme, a z toho pramení naše vnitřní nespokojenost. A my potom raději nechceme obtěžovat, nebo chceme méně, říkáme tomu, že jsme skromní. Skutečná skromnost musí vycházet ze srdce a dělat nám božskou radost. Pokud tomu tak není, stává se z této skromnosti vir, který nás začíná napadat zevnitř a drží nás v neustálé nespokojenosti.
Naše ego je totiž pro nás důležité, bez něj by nešlo prožívat to, co děláme v každém okamžiku našeho dne. Svým egem vidíme, cítíme, chutnáme. Naše ego je součástí naší životní reality. Důležité je ale nebýt otrokem ega a našich přání. Důležité je, své ego dokázat pozorovat s hravostí a lehkostí malého dítěte. V okamžiku, kdy máme vnitřní rovnováhu těla, duše a mysli, pak nejsme otroky svého ega. Pak můžeme pojmenovávat hravě vše, co chceme ještě prožít a prožíváme to svým srdcem. Ale zároveň si uvědomujeme odstup, který potom máme od svých přání, i sami od sebe. Pozorujeme svou realitu a tvoříme život takový, jaký chceme. A zároveň si moc dobře uvědomujeme, co chceme. A tak vysíláme nezkreslené signály a díky tomu se nám děje to, co je v souladu s námi samými.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Láska s podmínkou
Láska s podmínkou… kdo tu podmínku dává?
Mnoho lidí je nešťastných z toho, že nejsou bezpodmínečně milováni a přijímáni. Tolik po tom touží, chtějí se cítit v lásce v bezpečí, chtějí projevit sami sebe takoví, jací jsou, aniž by se jim dostalo nějakého pokárání nebo nějaké jiné, ne příliš příjemné zpětné vazby. Čtou spoustu knih a článků o bezpodmínečné lásce a díky nim se utvrzují v tom, že si hledají špatné partnery a přátele, protože jejich partneři a jejich přátelé jim nedokážou bezpodmínečnou lásku dát.
Přejeme si bezpodmínečnou lásku dostávat a prožívat. Být v jejím opojení, bezpečí a dětské hravosti a radosti. Jenže my sami ji neumíme dát. A v této fázi je úplně jedno, jestli ji neumíme dát ostatním lidem. Klíčové je, že ji neumíme dát sami sobě. A vzhledem k tomu, že ji nedáváme sami sobě, bráníme tomu, aby nám byla dána i zvnějšku. Dokud sami sobě nedovolíme přijímat se bezpodmínečně, milovat se bez podmínek, dokud nezahojíme sami sebe a své bolístky, které vedli k tomu, že jsme si zakázali dopřávat bezpodmínečnou lásku, nemůžeme čekat, že toto prázdno zaplní někdo zvnějšku. Nejde to. Může být vedle vás člověk, který vás skutečně bezpodmínečně miluje, ale pokud takto nemilujete sami sebe, nedokážete jeho bezpodmínečnou lásku vnímat jako lásku bezpodmínečnou. Sami budete hledat překážky a podmínky pro to, jak se druhý chová a co z něj vyzařuje. Dost možná už kolem sebe máte lidi, kteří vás přijímají a milují takové, jací jste.
Dovolte si to vnímat. Dovolte si přijímat lásku druhých a především, dovolte si milovat sami sebe, bez jakýchkoli překážek. Pamatujte, že vše co vnímáte a cítíte, vzniklo ve vás samotných. Pokud máte nějaký blok či strach, vaše okolí vám jej zrcadlí a bude vám jej zrcadlit tak dlouho, dokud ho nepřeměníte v lásku. Scény se mění, lidé se v životě mění, ale pokud blok zůstává, prožíváme ho stále dokola v různých úrovních.
Na kurzech TKDM se věnujeme tomu, jak skrze to, co je v nás samých vnímáme celou realitu. A učíme se přenastavit své programy tak, aby nám nebránili v prožívání lásky na všech úrovních – ve vztazích, ale i ve zdraví a hojnosti.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Bali – ostrov Bohů a úcty člověka k člověku
Tento ostrov jsem objevil díky přátelům jogínům, kteří vyznávají raw způsob stravy. První co mě zaujalo, bylo, když mi řekli, že tady se dá skutečně najít vše potřebné pro živou stravu a že to chutná opravdu tak, jak to chutnat má. A také, že tento ostrov má velmi příjemnou energii, která člověku pomáhá se otevřít znovu životu. Obojí zde skutečně je. Ale to, čím mě Bali dostalo doopravdy, byla různorodost a zároveň vzájemná úcta mezi lidmi, která tady vládne.
Bali je součástí Indonésie, což je největší muslimský stát na světě. Jenže Bali je specifické. Jsou zde zastoupeny všechny hlavní náboženské směry. Žijí tady vedle sebe hinduisté a muslimové s budhisty, křesťany a Číňany, kteří jsou buď taoisti, nebo konfuciáni. Co mě ale od počátku překvapuje, je to, jak žijí pokojně a v míru vedle sebe. Nepomlouvají se, nemají mezi sebou problémy. Naopak se vzájemně respektují a žijí vedle sebe v míru a harmonii. Nikdo nikomu nevnucuje své vyznání, nikdo nikým neopovrhuje. Berou jako samozřejmost, když se ozývá z mešity výzva k modlitbě, stejně tak jako když hinduistický průvod jdoucí k chrámu na ceremonii zablokuje celou dopravu ve vesnici a dlouhé kolony aut a motorek čekají, až procesí projde.
Od začátku vyhledávám místní lidi a bavím se s nimi. Poznávám je a jejich myšlení a to mě fascinuje. I ti nejchudší jsou totiž neustále usměvaví a šťastni. (To je pro mě vždy i kulturním šokem po návratu do Evropy, mezi zamračené lidi). Nedávno jsem mluvil s jedním balijským přítelem, kterého znám už rok a půl. Ptal jsem se ho, jak uvažuje Balijec. Zde je volný překlad toho, co mi pověděl: „Ty a já jsme to samé. Ty jsi já, já jsem ty. Problémy druhých jsou i naše problémy. Oni jsou spokojení, my jsme spokojení. Ukazujeme druhým, že my jsme spokojení, aby druzí mohli být také spokojení. Lidé se rodí s chybami, nikdo není spokojený pořád. Respektujeme se, rozumíme si. Náš úsměv pomáhá ostatním, aby byli také šťastní. Když se mračíme, přenášíme nespokojenost i na ostatní. Staráme se o druhé, aby byli spokojení oni i my. Jsme propojení. Lidé se zde smějí proto, aby udělali radost druhým. Druzí se smějí na ně, aby udělali radost jim. Toto je balijská kultura.“
On je hinduista, věří, že osud má s ním už dopředu nějaký plán. Takže proč by si měl kazit svůj den čímkoliv, nebo kýmkoliv. Když je krásně, je šťastný, protože je hezky. Když začne pršet, tak je šťastný taky, padá na něj přece voda, ta zavlaží zem, rozkvetou stromy a mají závlahu pro rýžová pole. A když se někdo mračí, je naštvaný a třeba mu i vynadá? Tak se na něj usměje, protože si uvědomuje, že dotyčný má pravděpodobně špatný den. Někdo mu nejspíš ten den ublížil. Možná se pohádal s manželkou, možná měl problém v práci a tak se mu snaží zpříjemnit den „alespoň“ svým úsměvem a pomáhá mu tak vrátit se znovu do pohody a rovnováhy. Nebere si to osobně. A to vůbec nezná 4 dohody. Ale přitom je tady, na opačné straně světa, žije. Jednoduché, milé a geniální. Možná je to základ myšlení „normálních lidí“. Asi je jedno, jestli se narodíte v Mexiku, Peru, na Bali, nebo v buši v Austrálii, ale když jste ve spojení s matkou Zemí, když si udržíte přirozenost v napojení, tak i témata 4 dohod jsou pro vás automatická. Také jsme se bavili o principech kvantové terapie a srovnávali to s jejich vnímáním světa a shodli jsme se, že je to vlastně stejný princip.
To je to, co říkám vždy první den kurzu. Kvantovka je úžasná svou jednoduchostí. A právě tím, že ji všichni máme v sobě, jsou to informace, které jsme jako malí v sobě již měli a znali je. Jen jak nás postupně ti nejbližší vychovatelé učili vnímat, že je svět hmotný, zavřeli jsme své schopnosti v sobě a zapomněli to. Také jsme se v naší kultuře naučili myslet v problémech, což nám cestu k této naší přirozenosti komplikuje ještě více. Proto se na kurzu učíme, jak to vše v sobě opět otevřít a být zpátky vědomým člověkem.
Proto jsem tak rád na Bali, proto se tu obklopuji místními lidmi a hledám mezi nimi nové přátele. Oni to v sobě mají. Oni žijí vědomě, protože to nikdy pořádně neztratili.
Přeji vám nádherný den plný úsměvů.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz