Kvantová terapie

Blog

  • Ozvěna

    Chlapec se procházel v horách se svým otcem. Najednou zakopl, spadl, udeřil se a zakřičel: „Aaaaaa!“ Vedle bolesti zaslechl z hor hlas, který zopakoval: „Aaaaaa!“ Ze zvědavosti se zeptal: „Kdo jsi?“ A dostal odpověď: „Kdo jsi?“ Pak zakřičel: „Já tě slyším! Kdo ale jsi?“ A hlas odpověděl: „Já tě slyším! Kdo ale jsi?“ Rozzlobený chlapec znovu zakřičel „Hlupáku!“ A dostal odpověď: „Hlupáku!“ Tehdy se chlapec podíval na svého otce a zeptal se: „Tati, co se děje?“ Otec se usmál a řekl: „Synku můj, teď pozorně poslouchej.“ A pak muž zakřičel: „Ty jsi nejlepší!“ Hlas odpověděl: „Ty jsi nejlepší!“ Dítě bylo překvapené a nerozumělo. Tak mu otec vysvětlil: „Lidé to nazývají ozvěna, ale ve skutečnosti je to ŽIVOT.“


    „Život – jako ozvěna, ti vrací to, co ty řekneš, nebo uděláš. Život není nic jiného, než odraz našich činů. Pokud si přeješ více lásky na světě, musíš vytvořit více lásky ve svém srdci. Pokud chceš, aby tě lidé respektovali, musíš ty respektovat je. Toto je princip, který je třeba vložit do všeho v životě. Život ti vrací jen to, co jsi dal ty jemu.“


    Náš život – to je zrcadlo nás samotných.


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Je možné se zalíbit všem?

    Znáte příběh o hinduistickém bohu Shivovi a jeho ženě Parvathi? Parvati je jednou zeptala svého manžela: „Proč mají lidé skon být tak nešťastní? Země je tak krásná, plná nádherných věcí a lidé se přeci dokáží z této krásy radovat.“ Shiva ji pozval, ať se s ním vydá na zem a sama se podívá. V přestrojení sledovali starší manželský pár, který putoval z jedné vesnice do druhé. 


    Muž jel na oslu a žena kráčela vedle něj. Když přijeli do první vesnice, slyšeli vesničany říkat, jak je muž sobecký, nevychovaný a jak hanebně se chová ke své ženě. On se veze, a jeho žena musí jít pěšky. Měl by se stydět. Proto se před další vesnicí vyměnili. Žena jela na oslu a muž kráče vedle ní. Ale i tentokrát se nevyhnuli káravým pohledům a kritice. „Ta žena nemá žádnou úctu ke svému muži. Muž celý život usilovně pracoval, aby jim zajistil živobytí, a proto by měl jet na oslu on“, pomlouvali je vesničané. A tak před další vesnicí nasedli na osla oba a mysleli si, že tím situaci vyřešili. Vesničani byli udiveni, jak někdo může tak týrat zvíře. „Chudák osel, musí se s nimi vláčet a trmácet. Jsou to bezcitní lidé.“ Před následující vesnicí oba sesedli a šli pěšky vedle osla. Ani tentokrát se vesničanům nezavděčili. Měli je za hlupáky, kteří mají zdravého a silného osla a místo aby na něj nasedli, jdou vedle něj pěšky. 


    Když opustili nebohé manžele, Shiva se zahleděl na Parvathi a řekl: „Tak vidíš, lidé se tak chtějí druhým tak zalíbit, zavděčit. A i když se budou snažit sebevíc, přesto to nepůjde. 


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Nádherný krok bílého muže v severní Americe

    Vojenští veteráni, potomci těch, kteří krvavě dobyli Ameriku a vytlačili původní obyvatele do rezervací, se přišli uklonit radě starších, omluvili se a požádali o odpuštění. Tato oslava sblížení proběhla během krize, o které velká media mlčí, kdy Indiání brání své zdroje vody před korporací, která tudy chce vést ropovod, přišli veteráni vytvořit lidský štít před policejní brutalitou, která se snaží indiány rozehnat. 


    Během tohoto historického okamžiku promluvil v pokleku před náčelníkem Leonardem Vraním psem i Wesley Clark, Jr., syn vysloužilého generála armády Spojených států a bývalého vrchního velitele NATO Wesleyho Clarka, s těmito slovy: „Mnozí z nás – obzvlášť já – pocházíme z jednotek, které vám mnoho let ubližovaly. Přišli jsme sem. Bojovali jsme s vámi. Vzali jsme vám vaši zemi. Podepsali jsme dohody, které jsme nedodrželi. Vykradli jsme nerosty z vašich posvátných kopců. Do vaší posvátné hory jsme vystříleli tváře našich prezidentů. Pak jsme vám vzali další území a pak jsme vám vzali vaše děti a pak jsme se snažili přetvořit váš jazyk a zničit vaši řeč, kterou vám dal Bůh, kterou vám dal Stvořitel. Nerespektovali jsme vás, znečistili jsme vaši zemi, ublížili jsme vám tolika způsoby – ale teď jsme přišli, abychom se omluvili. Jsme tu k vašim službám a prosíme vás o odpuštění.“ Náčelník reaguje odpuštěním s přáním světového míru. 


    Možná je to malý krůček, ale mnoho takových malých kroků posune lidstvo kupředu ke světu v lásce a jednotě.


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Co dělat, když se Vám nedaří dostat „to“ z hlavy?

    Myslíte stále na něco, co vás trápí a nemůžete to dostat z hlavy? Bojíte se, že se něco odehraje přesně tak, jak nechcete? Pořád na to myslíte, přehráváte si v hlavě katastrofické scénáře a snažíte se ujistit, že tohle se nemůže stát, ale když už máte pocit, že se vám podařilo přestat se tím zabývat, objeví se jiná situace a vše běží nanovo? Proč se to děje? Proč na to pořád myslím? Proč se mi nedaří se od toho odprostit? Právě proto, že se nám to nelíbí, máme z takové situace strach a stále si to držíme, upíráme na to svou pozornost a stále to živíme. 


    A tak nám vesmír, Univerzum, je jedno, jak to nazveme, posílá další a další zkoušky, abychom se toho, co si stále tak držíme, mohli zbavit. Buď to rychle pochopíme a vneseme do situace mír a lásku, čímž si špatné pocity zpracujeme anebo to pochopit nechceme a dostaneme se až na pomyslné dno, od kterého se dá snadno odrazit. A proč se zrovna ode dna tak dobře odráží? Protože se dostaneme do stavu mysli, kde už nemáme co ztratit, jsme svolní vůči čemukoli, rezignujeme a konečně se pustíme toho, co jsme si tak křečovitě drželi. A ono se to začne uzdravovat. Je jen na vás, ve které fázi to přerušíte a rozhodnete se danou situaci nebo přání PUSTIT, kdy dovolíte, aby se do ní vlila energie a mohla zase začít pomyslně dýchat – mohla si žít vlastním životem. 


    Pro naši hlavu je to těžké pochopit, protože se snaží usilovně situaci myšlením vyřešit, prostě řešení vymyslet. A tak pořád myslí a myslí a pomáhá tak situaci posilovat a ve spolupráci se strachem a dalšími emocemi, vymaže ze své pozornosti vše pěkné a zaměří se jen na tu katastrofu. A pak trpí, trpí mysl, trpí duše a trpí pak i naše tělo. A tak vznikají nemoci. Přitom je tak snadné to vyřešit a dovolit, aby se stalo cokoli, z čeho můžeme mít neutrální pocit. Takový, při kterém cítíme mír a víme, že je vše v pořádku. Netrápíme se. 


    Na našich kurzech učíme, pomocí prožitků, jak to prakticky udělat. Zažijete tam práci v kvantovém poli na vlastní kůži a pomocí jednoduchých postupů si nastavíte realitu, kterou si přejete žít. Ona tady už je. Jen bývá pro spoustu lidí, pro všechny ty strachy, bloky a další nastavení, neviditelná. Určitě si říkáte, proč vám nenapíšeme návod, jak to všechno udělat, proč byste měli chodit na nějaký kurz. My ale z praxe víme, že to, že máte informace, ještě neznamená, že změnu dokážete udělat. Věříme, že návodů jste si již přečetli spoustu. Ale jaké je to v praxi? Funguje to? Už jste to zkusili? Máte nějaké výsledky? Žijete to? 


    Právě proto děláme kurzy, které jsou plné praxe a během praktického procesu vše pochopíte, nejen pomocí slov, ale především pomocí zážitků. Budete vědět, jak to máte udělat. A hlavně, budete mít za sebou několikadenní praxi a dále se již v celém procesu budete už jen ukotvovat a žít tak, jak si sami vytvoříte. Bude si to pamatovat nejen vaše hlava, ale i vaše tělo. Jedno ale můžete udělat teď hned. Dovolte si, aby se vám dělo všechno to, co si tak křečovitě držíte. Dovolte všechny ty scénáře, i ten nejhorší. 


    Zkuste to právě TADY A TEĎ! Je to velice účinné a pomůže vám danou situaci pustit. 


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Kam zaměřujete svoji pozornost?

    To, do čeho dávám energii, na co se zaměřuji, čeho jsem součástí, podporuji i ve svém životě. Velmi intenzivně si vybírám to, čemu dávám energii, protože tomuhle říkám ANO. 


    Kolem mě se děje spoustu tzv. dobrého i tzv. špatného. Pokud se cokoliv dotkne i mě a způsobí to nepříjemný pocit, jsem ochotná tomu dávat energii jen v rámci čištění a to okamžitého a propouštím to zase dále. Učím se nevysvětlovat. To trochu bolelo :). Můj program byl, že když vše vysvětlím, vždy dojde k pochopení. Zajímavé je, že když jsem ho zkoumala blíže, zjistila jsem, že není vůbec založen na pravdě. Lidé, kteří pochopili, co jim vysvětlováním chci říct, ho vlastně ani nepotřebovali, protože to v podstatě měli tak již předtím. Lidé, kteří nepochopili, tak většinou ani pochopit nechtěli. Nešlo to dohromady s jejich životní zkušeností a odmítali se vzdát svého pohledu, což chápu. 


    Anebo to byli lidé, kteří touží po důkazech, jedním za druhým. Pavel má takové občas na kurzu – ohni tuhle lžičku – ohne, ohni tuhle lžíci – ohne, ohni tuhle tlustou lžíci – ohne, ohni tenhle kus železa, ohni pouliční lampu atd. atd. Dost budou mít až ve chvíli, kdy ohýbaný předmět narazí na jejich hranici. A pak si řeknou, dobře ohýbat s tím jde, takže dokaž, že to vyléčí tuhle nemoc, tamtu, tamtu atd. atd. A že vyhraju tolik a tolik… Potřeba důkazů nikdy neskončí. Protože vždy bude nějaké „ale a dokaž“. A teď si představte to množství energie, které vydáte, abyste alespoň částečně uspokojili takového člověka. Uspokojili, ne přesvědčili. Co vše úžasné byste mohli s touto energií dokázat a změnit ve svém vlastním životě? 


    Někdy stačí zavřít dveře. A jít jinudy. Zkontrolovat si, proč je zavíráte. Zda utíkáte nebo to máte čisté a už to jen dál nemáte potřebu žít. Druhá možnost je vždy lepší. Už se nepotkáte s podobnou situací, a pokud ano, tak ve vás nebude vzbuzovat žádné nepříjemné pocity. A možná zase jen zavřete dveře. Pokud to tak úplně čisté není a něco vás na tom štve, pusťte se do čištění. Daný člověk nebo situace vám dává obrovský dar zbavit se v sobě nějaké zátěže. Přijměte ho a vyřešte si to. Bude vám pak lehčeji a svobodněji. A co s vaší reakcí udělá druhý člověk je jen na něm. Uvidí ve vás zbabělce, který utíká – proč ne. Nebo bude mít pocit vítězství a vy jste ti, kteří prohráli – proč ne. Nebo vás obdivuje – proč ne. Je to jeho pohled. Váš je jiný. Pokud není, opět proč si to nevyčistit a svůj pohled tím nezměnit.


    Čím více pracuji s lidmi, tím vědoměji vnímám, že opravdu neexistuje nic jako dobrý nebo špatný člověk. Vlastně ono i to tzv. dobré a tzv. špatné. Toto je rozdělování pro nás, abychom dokázali situace uchopit. Abychom se dokázali z nich učit a snadněji se nám vybírala naše vlastní cesta. Takhle jo, takhle ne. Když se však zbavíme škatulkování a nálepkování druhých i sebe, bude se nám žít daleko krásněji. Situace najednou jsou. A vy si začnete vybírat, zda se v nich cítíte špatně – to můžete vždy změnit. Nebo je vám v nich dobře, případně neutrálně. Nevzdáváte se celé škály svých pocitů. Nezačnou z vás být roboti, kteří necítí. Naopak, uvědomíte si, jak úžasné spektrum emocí v sobě máte. Oceníte i ty, z dnešního úhlu pohledu, nejhorší pocity, protože vám ukazují cestu. Cestu, kterou si ladíte vy sami. Život je najednou intenzivnější a neuvěřitelně barevný. 


    A co ti druzí? Jak se díváte na ně? Jako na lidi. Lidi, kteří mají nějaké hodnoty, chování, prožívání, reakce, z nichž se můžete učit, když se vaše cesty protnou a zareagují na něco ve vás. Můžete spolu prožívat chvíle plné lásky i nenávisti, které se ale můžou velice snadno, nějakou změnou ve vás samých, přeměnit na lásku. Můžete je vnímat plnými doušky. Pravděpodobně však nikdy nepochopíte celou škálu jednání a prožívání druhého, vždy se k vám dostanou střípky jeho mozaiky života a vy na tyto střípky můžete sami v sobě reagovat a použít to pro svůj růst, pro svůj šťastnější život. To, co si berete z těchto zkušeností – souvisí jen s vámi samými, ne s těmi druhými. To, jak je vnímáte, je o vás, ne o nich. Oni jsou chodící zrcadla. A vlastně není ani tak důležité dokonale uchopit a pochopit jejich život. 


    Je důležité pochopit svůj život. Když se každý zaměříme na růst sebe sama, nebudeme se muset zaměřovat na růst jiných, jejichž potřebám stejně nikdy naplno nejspíš neporozumíme. A ani to není důležité. To je jejich úkol. A náš úkol je zase náš život. Vybírejte si, kterým směrem vaše energie plyne. Vždy tvoří. 


    A vy si můžete vybrat, co tvoříte vy. 


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Dobro a zlo

    Jak snadné je uvěřit příběhu druhých a díky tomu stále podporovat rozdělování na dobro a zlo. Na ty hodné a na ty špatné. Na ty, kteří ubližují a ty, kteří neprávem trpí. Když člověk vypráví svůj příběh, málokdy do něj zakomponuje všechna fakta. Ať už proto, že se nehodí do příběhu se zamýšleným vyzněním, nebo proto, že je nechce vidět, protože by si to neustál sám před sebou a tak raději hledá varianty, jak si odůvodnit sám své jednání, aby bylo v souladu s obrazem, který má nebo chce mít o sobě samém. Anebo také z toho důvodu, že fakta jednoduše nevidí, jelikož nezapadají do toho, co říkají jeho zkušenosti. 


    Určitě znáte situaci, kdy někomu něco vysvětlujete a on pořád nechápe, co chcete říct. A vy už máte pocit, že jste řekli všechno. Některé věci se musí zažít a prožít, aby mohly být pochopeny. A přesto nikdy nemáme s nikým naprosto stejný prožitek. Proto jen vysvětlování svých prožitků nefunguje. Jelikož druzí si pod tím představují něco jiného – na základě svých vlastních prožitků a zkušeností. A tak jsme uvízli v pasti představ nejen sami o sobě, ale i o druhých. U těch především. V záchvatu upřímnosti sami k sobě jsme schopni přiznat si, jací skutečně jsme. U druhých toto v podstatě není možné plně odhalit. 


    Schválně – kolik lidí o vás ví naprosto všechno – i ty nejtajnější poklesky nebo přání? A kolik lidí má na vás názor? Čím jste více ve veřejném dění, tím více lidí na vás má vytvořený názor. Podívejte se třeba na časopis Blesk nebo na jakoukoli celebritu. Jaký názor třeba máte na Helenu Vondráčkovou? Kdo z vás ji skutečně zná? Kdo ví, co skutečně zamýšlí? Kdo ví, proč jedná, tak jak jedná? Kdo ví, kým skutečně je? A jaký názor máte na svou sousedku? Věříte, že je ve skutečnosti opravdu taková? Nežijeme v tělech, duchu i srdcích druhých lidí. Neprožili jsme do puntíku to, co prožili oni, nerozhodovali jsme se v životě přesně tak jako oni. I jejich příběhy, které jsou podávány neúplně, si vyhodnocujeme podle svého – podle svých vlastních zkušeností. A tak se navzájem podporujeme v příbězích, o kterých víme jen velmi málo a které častěji souvisí s námi samotnými a naším vlastním prožíváním, než s příběhem druhého člověka. A vytváříme si na jejich základě své domněnky o životě a zároveň se pomocí nich programujeme na to, co sami budeme v životě prožívat. 


    Věříme, že lidé jsou. Nejsou ani dobří ani špatní. Ani jejich jednání nejsou dobrá nebo špatná, jsou součástí celku. Dějí se nám ty věci, ve kterých v sobě buď máme anebo naopak nemáme lásku. Ty první vyhodnocujeme jako dobré a ty druhé jako špatné. Jedinou odpovědí je láska. Když dáme lásku do všeho, co vnímáme a slyšíme, i do toho, co je tzv. špatné a tzv. dobré, přestaneme pořád dokola bojovat o dobro a zlo, přestaneme se podílet na vytváření dobra a zla. Nemáme rádi zlo, vzpíráme se mu, bojujeme s ním, a přesto ho tímto stále tvoříme. A byť to děláme se sebelepším úmyslem, nikdy nepoznáme příběh celý, a i když si myslíme, že bojujeme za dobro. Vždy, když bojujeme, nevytváříme lásku. V tomto uvažování jsme neustále podporováni, výchovou, školstvím, médii. Je to logické, pokud jsme udržováni v boji dobra a zla, nejsme svobodní. 


    Ale je to špatné, že se to tak děje, že to tak dělají? Není. Hrají tu hru s těmi, kteří ji hrát chtějí. Je to naprosto v pořádku, až bude jedna ze stran chtít tuto hru ukončit, vždy z ní může vystoupit. A do celé situace vnést lásku. Je to jen na nás samých. Nikdo jiný nám nic nedělá, vše si způsobujeme nebo dovolujeme jen my sami. Když jsme v rovnováze a v lásce, věci se dějí tak nějak sami, v souladu s naším nastavením. Už nevnímáme věci jako dobro nebo zlo. Rozdíl mezi nimi se stírá. Neznamená to, že se nám dějí jen podle většinového mínění hezké věci, znamená to, že jsme v souladu se vším, co se děje. A učíme se z toho. A díky tomu si přinášíme do života ještě více lásky. A vylaďujeme své osobní vyzařování až do maximální spokojenosti. Vůbec to neznamená, že jsme flegmatičtí nebo pasivní, naopak jsme velice aktivní tvůrci. 


    Chcete to také takto prožívat? 


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Cesta začíná prvním krokem

    „Cesta dlouhá tisíc mil, začíná prvním krokem“ – Confucius 


    Představte si svůj cíl – představte si ho do všech detailů. Dejte tam opravdu to, po čem prahne Vaše srdce. To, co vás rozrezonuje tak, že se cítíte naplněni a vše dává smysl. Dejte tam to, po čem skutečně toužíte, ne to co je nyní podle vás reálné. Představte si to, co je pro vás opravdový cíl. 


    Vidíte ho? Čeká Vás hodně kroků, než se splní? Představte si celou cestu a udělejte každý den pár kroků. Skutečně je udělejte. Netrapte se tím, že těch kroků bude hodně a že to možná bude i náročné. Nastavte si to tak, ať vše probíhá ideálně, ať potkáváte ty správné lidi, ať se vám dějí ideální „náhody“, ať máte na plnění svých přání spoustu energie. Ať vás baví nejen cíl, ale užíváte si celou cestu. Toto všechno jde – můžete dokázat cokoliv chcete, můžete si upravit cestu, tak ať se učíte hrou, máte podporu a všude kolem sebe cítíte božskou lásku a hojnost. 


    I tyto věci se učí na kurzech Techniky Kvantového Doteku Matrixu. A hlavně začněte kráčet po této cestě už dnes – dnes je nejlepší čas vašeho života k prvnímu kroku své cesty, která může mít klidně i tisíc mil a v jejím průběhu i na konci je spoustu sladké odměny – v podobě toho, že žijete život svých snů. Může to dokázat skutečně každý. Každý, který vykročí. 


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Fantazie nebo znalosti?

    „Fantazie je důležitější, než znalosti.“ – Albert Einstein 


    Říká se, že cokoli si dokážeme představit, to také můžeme uskutečnit. Na počátku všeho, co dnes máme a známe, byla myšlenka a představa. A i přesto, že často tato myšlenka a představa byla neuvěřitelná a tzv. neuskutečnitelná, tak se našel někdo, kdo začal pracovat na její realizaci. A přes spousty pokusů, při kterých nacházel spoustu řešení, jak to nebude fungovat, jednoho dne objevil řešení, které zafungovalo. 


    K tomuto řešení ho dovedly dosavadní znalosti a zkušenosti, ale také, a to často obrovskou měrou, představy a myšlenky, ze kterých se zrodilo něco zcela nového. Tento postup zažívají nejen vědci a vynálezci, kteří objevující velkolepé věci. Zažíváme ho všichni každý den. Každý den můžeme z naší představy vytvořit něco nového a úžasného. 


    I kdyby na začátku měla být „jen“ myšlenka a představa toho, že je možné prožít krásný „všední“ den. I toto je pro spoustu lidí tzv. neuskutečnitelné, protože se vždy najde tzv. „něco“. Zapojte svou fantazii a představte si svůj život, takový jaký ho chcete skutečně mít a začněte s objevy právě teď. 


    Jak to máte vy? Co spolu se svou fantazií stvoříte nebo jste stvořili dnes vy? Technika práce s fantazií je na kurzech TKDM velice oblíbená. Je hravá a zábavná a tvoří se při ní nejradostněji. A z radosti vznikají krásné věci. 


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Kdo nebo co je Bůh?

    Já vnímám Boha jako milujícího, kterému je jedno, co děláte, jak myslíte nebo kdo jste. Bůh prostě „jen“ JE. Bůh se na nás laskavě usmívá, tak jako se usmívá matka na své dítě hrající si na pískovišti. Dítě je chvíli budovatelem, chvíli dobyvatelem. Mění své role ve své hře, a všechny v tu chvíli myslí ve svém dětském světě naprosto vážně. 


    Stejně jako to dítě jsme často lapeni v sítích našich domněnek, iluzí a vážnosti dospělého života a našeho ega. Bohu je úplně jedno, jací jsme. Ví, že jednoho dne pochopíme a přestaneme hrát tyto hry sami na sebe. Začneme chápat iluzi tohoto světa a splyneme v jednotě sami se sebou a celým světem. Je mnoho definic Boha, mnoho připodobnění. A tato slova zazněla v TV sérii Mladý papež z úst papeže, kterého hrál Jude Law. Krásně zde reaguje na tuto věčnou otázku ve svém kázání. 


    „Kdo je Bůh?“ „Bůh je čára, která otevírá,“ odvětila požehnaná Juana. Bylo jí pouhých čtrnáct let. A nikdo nechápal, co se tím snaží říct. A pak zahrnuly všechny děti požehnanou Juanu desítkami otázek: Jsme mrtvé, nebo živé? Jsme unavené, nebo silné? Jsme zdravé, nebo nemocné? Jsme dobré, nebo špatné? Máme ještě čas, nebo už nám vypršel? Jsme mladí, nebo staří? Jsme čistí, nebo špinaví? Jsme hloupí, nebo chytří? Jsme pravdiví, nebo falešní? Jsme bohatí, nebo chudí? Jsme králové, nebo služebníci? Jsme dobří, nebo jsme krásní? Je nám teplo, nebo zima? Jsme šťastní, nebo jsme slepí? Jsme zklamaní, nebo plní radosti? Jsme ztracení, nebo nalezení? Jsme muži, nebo jsme ženy? „To je jedno,“ odvětila požehnaná Juana, když umírala v pouhých osmnácti letech. A pak, na pokraji smrti, se slzami v očích dodala: „Bůh se nenechává spatřit. Bůh nekřičí. Bůh nešeptá. Bůh nepíše. Bůh neslyší. Bůh neklábosí. Bůh nás neutěšuje.“ A všechny děti se jí ptaly: „Kdo je Bůh?“ A Juana odvětila: „Bůh se usmívá.“ A teprve pak všichni pochopili. A teď vás všechny prosím: Usmějte se.


    Z pohledu kvantové terapie a psychosomatiky si popisujeme na našich kurzech tyto hry našeho podvědomí, díky kterým se stále bereme moc vážně a pak se divíme, když náš život není zrovna ideální, ať už z hlediska zdraví, vztahů, práce či duchovna. Rozebíráme tyto principy a prakticky se učíme změnit tyto programy v hlavě. Tím si přestáváme podvědomě zavazet a můžeme jako vědomí tvůrci tvořit život podle svých představ. Jen tak. 


    Pak se můžete usmívat sami na sebe i celý svět kolem vás. Zavřete na chvíli oči, představte si sami sebe v té nejdokonalejší podobě a usmějte se na sebe. A teď si představte celý svůj život, celý svůj životní prostor se všemi známými a usmějte se na ně. Podržte si ten pocit a usmívejte se celý zbytek dne… Jen tak. 


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Umíte být dítětem?

    Umíte být dítětem v dospělém člověku? Hrajete si? 


    Hraní si je potravou kreativity, zábavy, a ve výsledku i zdrojem energie. Hrát si, znamená rezonovat s naším vnitřním já, těšit se z „Teď a tady“, užívat si radost pramenící z okamžiků interakce, sdílení a pocitů. Když pak vědomě umíme „Brát sami sebe lehce, s nadhledem“, pak si i dovolíme hrát si doma s partnerem, v práci s kolegy, v běžných denních situacích. Můžeme tak prožívat život s humorem. 


    Přejeme vám, abyste si dnes připomněli pocity spojené s příjemnými okamžiky z vašeho dětství, vaše dětské sny, a opět si hráli, jen „Teď a tady“.


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz