Kvantová terapie

Štítek: úvahy

  • Velikonoce

    Velikonoce symbolizují Ježíšovo vzkříšení, ale zároveň kosmicky spadají do období jarní rovnodennosti. 


    Co pro mě symbolizují osobně? Jako malý jsem bral, že mám volno a dostanu trochu čokolády, pak s dospíváním jsem začínal odmítat i tradiční zvyky. Trochu jsem nechápal, proč v době, kdy se vrací jaro, mám běhat se spletenými pruty a snažit se s nimi kohokoliv zbít, natož mi blízké dívky a ženy. Příčilo se mi to už z principu. Nikdy jsem nerespektoval dogmata a snažil jsem se život žít v té nejčistší formě, takže toto tradiční násilí schované za folklór šlo obloukem kolem mně. Navíc na Moravě to bylo spojené s panákem za odměnu a to už jsem vůbec nechápal, proč se v tak krásný jarní den odpoledne plouží přiopilí chlapi ulicemi s pomlázkou v ruce.


    Pak mi na Velký pátek odešla babička, a od té doby mám Velikonoce spojené s krásnou vzpomínkou na její život. Jakoby symbolicky, tak jako se vrací světlo do života, tak ona pro změnu do světla odešla. Velikonoce spadají do jarní rovnodennosti, do období kdy se nám vrací světlo a začíná převládat nad tmou. Takže je to takové znovuzrození roku, života, nás. 


    Sestupme na chvíli do svého srdce, ztišme se sami v sobě. Buďme a rozjímejme tiše nad tichem uvnitř našeho nitra. Zastavme se a přestaňme být otroky svého ega, ztotožněme se se svým vnitřním božstvím. Ego je důležité a krásné, bez něj bychom nemohli na této planetě existovat. Díky němu cítíme, vnímáme a žijeme jako lidské bytosti. Jen přestaňme být právě jeho otroky, dostaňme se za něj, a sjednoťme se se svým Já. Pak budeme v rovnováze těla, duše a mysli.


    Přeji vám, ať vracející se světlo rozzáří nejen nadcházející jaro, ale i vás.


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Fenomén sté opice

    Všichni se v každém okamžiku svého života snaží o to nejlepší, co jim umožňuje aktuální životní situace. Přemýšleli jste ale, kolik svobody vám umožňuje vaše myšlení a jednání?


    Biolog Rupert Sheldrake přišel s teorií morfického pole, které má každý živočišný druh. Je to skupinové energetické pole ve smyslu skupinového vědomí. Když do „databáze“ tohoto pole vkládáme nové informace, v určitém okamžiku dosáhne model vědomí kritického objemu. V tomto bodě, kdy překročí skupinové vědomí tuto kritickou masu, může nový informační vzorec chování přejít do vědomí celého živočišného druhu. Tato zpětná vazba se označuje jako morfická rezonance, a hovorově ji známe jako fenomén sté opice.


    Fenomén sté opice je známý jev vypozorovaný ze sledování opic na odlehlém ostrově, kde se opice naučily před snědením jídla si své jídlo umýt. Když se tento postup naučilo dostatečné množství opic, tzv. bylo dosaženo kritického množství, začaly si jídlo (v pozorování to byly brambory) mýt i opice na vzdálených ostrovech. Teď se vraťme k tomu, kolik svobody nám umožňuje naše myšlení. Na co se zaměřujete během dne? Jak se chováte k sobě? K druhým? Jak myslíte a jak mluvíte? Jaký postoj zaujímáte k dění kolem sebe? Posilujete morfické programy strachu, obav, nenávisti? Pak je logické, že se to na vás sype odevšad, od lidí kolem vás, z médií, prostě strach na vás útočí všude a po celý den.


    Vzpomeňme si na větu matky Terezy, která řekla, že půjde do pochodu za mír, ale ne do pochodu proti válce. Chcete mír? Harmonii? Svobodu a mír v sobě? Posilujte ho každou svou myšlenkou, slovem a činem. Vymažte ze svého slovníku, uloženém ve vašem mozku, slova jako nemoc, neštěstí, zlo, válka. Přepisujte je za slova mír, láska, přátelství. Tím ale nemyslím, že máme být pasivní. Je logické, že pokud vidím, že někdo prolamuje mé hranice, ať už obrazně ty osobní, nebo ty skutečné, tak prostě nastavím pravidla svého vlastního prostoru. Zase obrazně toho osobního, stejně jako toho zevního, třeba hranice země. Je jedno jestli se jedná o pravidla rodiny, přátel, nebo třeba země. Ale nastavuji si je já a pro svůj prostor.


    Proto posílením osobního prostoru na oblast zdraví, prosperity, nebo míru vlastně posiluji nejen svůj osobní prostor, ale zároveň morfický prostor nás všech. Vždy na svých kurzech zdůrazňuji, že: „Nemůžete uzdravit svět, dokud neuzdravíte sebe. Nemůžete zachránit svět, dokud nezachráníte sebe. A nemůžete osvítit svět, dokud neosvítíte sebe a svůj život.“ Zkuste se nad tím zamyslet. Přestaňte vyhledávat, kdo na vás odkud útočí a kdo vás ohrožuje. Pracujte na své vnitřní síle, harmonii a dokonalosti. Když takhle rozsvítíme „sto svíček“ dosáhneme obrazně právě té sté opice. A co teprve až těch opic bude deset, sto, nebo tisíc. Pak vytvoříme takovou morfickou rezonanci, že se naše morfické pole přepíše úplně lehce a jednoduše.


    Na kurzech se o tom bavíme mnohem víc a podrobněji a ukazujeme si jednoduché nástroje, jak provádět tento přepis sama sebe a celého svého životního prostoru. Ale i pak je to zase jenom na nás. My si i potom musíme zvolit, jestli budeme pochodovat proti válce, nebo stvoříme svůj vnitřní a zároveň i ten zevní Mír.


    Přichází nám jaro, které po zimě přináší přírodě i nám nový život. Všechno kvete a září pod přívalem slunečních paprsků. Pojďme do tohoto období s nadšením nového života a sebeobrody. Pojďme si hrát s těmito novými stými opicemi a vytvořme prostor pro život takový, jaký chceme. Pojďme si vyzkoušet kvantové jaro.


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Jednota

    Kvantová fyzika, stejně jako staré duchovní texty mluví o principu Jednoty. Propojenosti nás všech. Kvantová fyzika to popisuje na principu pole neomezených možností, kdy částice v poli se vyskytují na mnoha místech zároveň, ale jen do okamžiku zaměření naší pozornosti. Ve chvíli, kdy proběhne vědomé rozhodnutí, najednou existuje pouze jedna varianta. Proto všechny naše myšlenky, ať už je zaměřujeme jakýmkoliv směrem, vytvářejí hypotetickou realitu. A v okamžiku, kdy množství určitě zacílených myšlenek překročí kritickou realitu a překročí hraniční mez, tak se vytvoří v našem kvantovém poli dotyčná myšlenka jako nová realita. Záleží na našem zacílení mysli a naší pozornosti. Kam ji zaměřujeme, to posilujeme a pak to žijeme.


    Pokud kdokoliv v našem okolí neustále vytváří myšlenky plné strachu a obav, tak tím posiluje pole strachu a jeho obavy se mu dřív nebo později zhmotňují. Je však jen na nás, kam se rozhodneme zacílit my. V každém okamžiku vytváříme nové a nové vlastní reality. To, co prožíváme my je odpovědností nás samých. Ne, těch ostatních. Krásně to je vidět u takzvaného nálepkování. Určitě to znáte ze svého okolí. Nejčastěji to posloucháme při výchově dětí. Tohle nemůžeš, protože si ublížíš. Takhle se chovat nesmíš, protože nebudeš hodný chlapeček a nikdo tě nebude mít rád. A mnoho podobných nálepek, které se pak začínají projevovat v realitě. A my ty nálepky buď přijmeme a stanou se součástí našich životů. Nebo je odmítneme a vytvoříme si své vlastní nálepky. A pokud už jsme přijali některé nálepky od druhých, můžeme je vždy zase „sloupnout“ a dát na jejich místo jiné, které se nám líbí více. Můžeme si vybírat svůj způsob chování a myšlení. A můžeme do svého života přitahovat opravdu, co chceme.


    Pokud chcete do svého života přitahovat štěstí a úspěch, tak se zaměřujte tím správným směrem. Jinak úspěchu samozřejmě dosáhnout můžete taky, ale pak to může taky zbytečně bolet. A stejně jednou budete muset připustit, že se dělo přesně to, čemu jste věřili. Tak proč se svými přesvědčeními nepracovat již nyní? Je to vždy na každém z nás, jak si budeme vybírat to, co budeme prožívat. Je jedno jak to mají jiní a co jiní dělají. Je důležité, jak se rozhodneme to mít my sami a co my sami budeme dělat. Nemusíme hrát staré hry. Můžeme si vytvořit svou vlastní novou hru. Ve které bude to, co nám přijde smysluplné.


    Nejčastěji naši absolventi říkají, že se jim na našich kurzech líbila praxe. Že konečně pocítili změnu na vlastní kůži. Že prožili to, o čem již mnohokrát četli. A že pochopili, jak skutečně tvořit svůj vlastní život skrze sebe sami. A proč to pochopili? Protože prožili, jakou mají sílu a jaké to je být vědomý tvůrce. Naučili se zacílit na to, co skutečně chtějí a vytvářejí si svými myšlenkami, nastaveními i činy takovou realitu, kterou si přejí žít.


    Jak budete dneska na „nerozumné“ jednání reagovat vy?


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Jak využívat své emoce?

    Emoce mohou pracovat pro vás, anebo proti vám. To vy si vybíráte, jak vás ovlivní. Emoce jsou pocity úzce propojené s našimi záměry, myšlenkami a vzpomínkami. Nejprve si teoreticky ujasníme, jak to funguje a následně si to ukážeme na příkladu z praxe. Emoce fungují jako palivo pro myšlenky, nebo taky jako palivo z myšlenek. Myšlenka, vzpomínka, záměr stimuluje neurony, které pak vydávají světelné emise, určitou frekvenci, která se pak napojuje na naše kvantové pole. Toto napojení na pole spouští vylučování biochemických látek, což vyústí projevem určité emoce. Každá emoce má svou frekvenci a ta se zároveň nepatrně liší i mezi jednotlivými lidmi. I když emoce ovlivňují a pohánějí naše záměry, nemají takové schopnosti, aby nad nimi získaly převahu.


    Základním mechanismem akce zůstává záměr. Záměr zaktivizuje neurony v mozku, aby poslaly impulzy od jednoho neuronu k dalšímu. Toto vytváří elektromagnetické pole, které rezonuje na určité frekvenci. Emoce v těle, která má souvislost s těmito myšlenkami a momentální napojení na pole, vyloučí biochemické látky, které dodají palivo na to, aby se emoce projevila. Takto funguje i vytváření našich domněnek, vibrujeme na určité frekvenci a v okamžiku, kdy zachytíme podobnou frekvenci, okamžitě si na podvědomé úrovni dosazujeme, na základě dřívějších prožitků, modelově podobnou situaci. A na základě této zkušenosti i reagujeme. Díky tomu se dostáváme do konfliktních situací, kdy očekáváme chování, které druhá strana třeba myslela úplně jinak. Proto je důležité si zpracovat své staré emoční bloky, které nám mohou způsobit tyto unáhlené reakce.


    Když si je odstraníme, dokážeme začít více vnímat svou realitu z pozice pozorovatele. Pak přestáváme jednat na základě emocí, ale s vnitřním klidem vnímáme všechny podněty. Ne jako špatné nebo dobré, ale pouze jako podněty. Pak se vyhneme i konfliktům s okolím. Pokud ale žijeme ze svých domněnek, očekáváme, že to samé prožívá i naše okolí. Například ve vztazích na pracovišti. Kdy jeden zaměstnanec na základě svého nastavení očekává určité výsledky a chováni. Cokoli se vymyká jeho představám, bere jako útok a vztahuje si ho osobně. To samé se děje i v partnerských vztazích, vztazích mezi dětmi a rodiči, i mezi přáteli. Jestliže jsme nějak nastaveni, vytahujeme si z projekcí okolí jen to, co potvrzuje to, co si chceme myslet a cítit. A to i v negativním smyslu. Když máme program, že nás lidi zklamou, vždy budeme vyhledávat na jejich chování cokoli, co by alespoň trochu potvrdilo náš program. Toto se děje zcela automaticky, podvědomě a většina lidí to nedokáže sama od sebe vědomě ovlivnit. Jedou podle naprogramování. Pokud použijeme techniky, které se učíme na našich kurzech TKDM, můžeme si tyto programy zpracovat a pak přestáváme i takto podrážděně reagovat na své okolí. Pokud ale se svými programy nepracujeme, dostáváme se ve spirále podobných situací do začarovaného kruhu. Potvrzujeme si, že naše nastavení je správné, jelikož se neustále potvrzuje v realitě.


    Děje se to však proto, že jsme tak nastaveni. Když už jsme v tomto kruhu, většinou nevidíme cestu z něj ven. To jsou okamžiky, kdy máme pocit, že se celý svět proti nám spikl, že všichni hrají nějaké hry proti nám a cítíme se dotčeni, ublíženi, zrazeni. Pak v nás opět převládají emoce smutku a zmaru. Když s nimi nepracujeme, tak jsme stále jejich otrokem. Takže, i když potom z takové práce nebo vztahu utečeme, přestaneme se stýkat s kolegy z práce nebo bývalými partnery, nic nevyřešíme. Na základě našeho frekvenčního vyzařování si v kvantovém poli přitáhneme velmi podobnou situaci v nové práci a s novými lidmi. A budeme tyto situace prožívat tak dlouho, dokud nepochopíme, že přicházejí na základě našeho vyzařování. A jen my sami to můžeme změnit.


    Jakmile to jednoho dne pochopíme (a nezáleží na tom, jestli hned v té první práci nebo vztahu, nebo třeba za hodně dlouho v některém z těch následujících), tak se postavíme sami svému zrcadlu a odstraníme si své staré programy. V tu chvíli se změní i naše frekvenční vyzařování. V tu chvíli přestáváme podléhat vlastním domněnkám. Pak jsme už jen vědomým pozorovatelem své reality. Nezaujatě a bez negativních emočních vlivů rozhodujeme. Tvoříme vědomě, stáváme se vědomými tvůrci. Vědomí tvůrci umí ovlivňovat své nastavení a tím si vytváří realitu takovou, jakou si přejí žít. Můžeme být šťastni a spokojeni sami se sebou a s lidmi kolem sebe, ať už jsme kdekoliv a s kýmkoliv.


    Pokud vás toto téma zajímá hlouběji, dozvíte se více na kurzech Techniky Kvantového Doteku Matrixu. A především to prožijete na vlastní kůži, jelikož kurz je plný praxe. Naučíte se vědomě tvořit.


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Prožívej své emoce vědomě

    Je lepší být neustále sluníčkově šťastný nebo vědomě prožívat celou škálu svých emocí, které vědomě dokážeme využít ke svým cílům a vlastní sebe-transformaci?


    Sluníčkově šťastný člověk se snaží být sluníčkový, snaží se vyhnout nepříjemným emocím, a pokud už je prožívá, považuje to za své selhání. Za důkaz, že není dostatečně láskyplný a správný člověk. Správné je totiž být radostný a soucitný. Jenže pod touto rouškou se skrývá spousta nezpracovaných nepříjemných pocitů. Každý z nás dokáže popsat, co znamená celá škála tzv. nehezkých pocitů jako je zlost, vztek, nenávist, závist, chuť někomu ublížit atp. Emocemi reagujeme nejen na podněty z vnějšku, ale i zevnitř sebe samých. Odmalička je většina dětí učena, že vztekat se je špatné a prožívat své emoce není vhodné. A když, tak jen ty pozitivní. A to také jen do omezené míry. Třeba hulákat radostí ve společnosti lidí je velice nevhodné. A tak si postupně vytváříme, spolu s našimi emocemi, nejrůznější bloky a programy, které pak programují naše chování a prožívání. A přestáváme umět prožívat své emoce vědomě. Kontrolujeme je a omezujeme jejich projevy. Což je jistě výhodné, když jsme v místnosti plné lidí. Ale je to již méně výhodné, když to neumíme ani, když jsme jen sami se sebou.


    Zkusili jste si někdy vědomě vychutnat strach, bolest, vztek? Zkuste to. Pozorujte co se ve vás děje, co to dělá s vaší myslí, co to dělá s vaším tělem? Dovolte si ji prožít naplno, tak jak skutečně uvnitř cítíte a u toho vnímejte a pozorujte, co se děje. Např. vztek ve vás může rozproudit obrovské množství energie a vy ji můžete vůči sobě i ostatním využít buď destruktivně, nebo konstruktivně. Řeknu si – stejně s tím nic neudělám, použiji ji pro posílení své bezmoci, anebo ji nasměřuji tam, kde chci něco udělat. I kdyby to bylo třeba jen do úklidu bytu nebo do hodinky běhání. Ale můžete také sednout a zamakat na svých pracovních projektech a dokázat skvělé výsledky za málo času.


    Když začnete pracovat vědomě se svými emocemi, naučíte se postupně takovou energii vyprodukovat, aniž by trpělo vaše tělo nebo mysl. A pokud s danou situací, která ve vás vzbudila vztek, můžete něco udělat, tak tuto energii použijte ke změně. A jelikož změna začíná u sebe, můžete ji použít právě ke své vlastní transformaci. Dokonce jde vědomě prožít i nenávist nebo závist. Pokud je skutečně vychutnávaná vědomě, tak tento pocit kolem vás propluje jako na obláčku a s obláčkem odplouvá i program, který to způsobil. Je to nádherný očistný proces, po kterém zůstává čirá radost, vděčnost a láska. Paradoxně má více lidí problém dovolit si skutečně a naplno prožívat tzv. pozitivní emoce, jako jsou radost, láska, vděčnost, nadšení atp. Nechtějí působit nepatřičně nebo je vnímají jako samozřejmost, kterou není potřeba se zabývat. A přitom plné a vědomé prožití těchto emocí funguje jako elixír zdraví a vitality, nejen pro naše tělo, ale i naši mysl. 


    Samozřejmě, pokud jste uvíznutí ve svých programech, nastaveních a přesvědčeních, nemusí být pro vás vědomé požívání emocí zrovna snadné. Ve skutečnosti je to velice snadné, ale sami si to brzdíme. Už dnes můžete udělat první krok. Zkuste pozorovat, jak probíhají a co s vámi dělají vaše emoce, které dnes prožijete. Na kurzech TKDM se učíme, jak uvolnit své bloky, najít opět svou hravost a vědomě prožívat přítomný okamžik. Se vším co přináší. I s emocemi.


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Pomož nejprve sobě, až poté druhým

    Aby ses vyhnul kritice, nic nedělej, nic neříkej, ničím nebuď. Když začneme tvořit ze svého srdce takového člověka, kterým jsme vždy měli být – tedy sami sebe, takové jací skutečně jsme, můžeme narazit na odpor okolí. Okolí není zvyklé na to, že si nastavujeme své hranice, že si jdeme za svými sny, často ani na to, že máme nějaké potřeby. Toto se děje obzvláště hodným lidem, kteří by se pro ostatní rozdali. Lidé je mají rádi, ale často jim lásku nedávají najevo. Berou jako samozřejmost veškerou péči i podporu, kterou jim takoví lidé poskytují. Tito hodní lidé vypadají skromně a spokojeně, dokonce až tak, že jejich okolí ani nenapadá, že by mohli také něco potřebovat oni sami. A tento hodný člověk uvnitř trpí, křičí nebo usychá. Ale je přece ten, na kterém všichni závisí a nesmí je zklamat. Nesmí být sobecký a myslet sám na sebe. Je přece správné myslet na druhé a pomáhat jim.


    Ano, pomáhat lidem je krásné a velice obohacující, ale pouze v případě, že prvním člověkem, kterému pomáháme každý den, jsme my sami. A změna nepřichází. Všichni říkají jaký je to dobrý člověk. Ale uvnitř se ozývají jiné hlasy: “Ale já se přece nemůžu změnit, nezasloužím si to, nikdy jsem nic pořádně nedokázal, nikdo mě nemá rád, já všem dávám a mně nikdo nepomůže. Co bych ve svém věku chtěl, proč nikoho nezajímá, co chci já…” A jednoho dne se tento člověk rozhodne, že už nebude dál plnit sny všem, jen ne sobě. A vydá se na cestu. A první reakcí okolí je odpor. Jak je možné, že maminka/tatínek/partner/partnerka… něco chce, vždyť do teď všechno fungovalo výborně. Jenže nefungovalo. Pouze to tak vypadalo.


    Když člověk vytrvá ve své cestě a žije podle svého já, časem se ukáže, že je vše ještě lepší, než dříve. Že tento člověk skutečně září, ne že se jen tváří spokojeně. Stane se inspirativním. Pomáhá ostatním tím, že je inspiruje, ne tím, že za ně všechno dělá. Zkouší nové věci, raduje se, je smutný, ale obojí dělá jako tvůrce. Jako svobodný člověk, který se rozhodl, že pozná jaké to je, žít v tomto světě, takový jaký je. Buďte inspirací a žijte takový život, jaký jste vždy chtěli žít. Nikdy není pozdě.


    Začněte dnes.


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Bali – ostrov Bohů a úcty člověka k člověku

    Tento ostrov jsem objevil díky přátelům jogínům, kteří vyznávají raw způsob stravy. První co mě zaujalo, bylo, když mi řekli, že tady se dá skutečně najít vše potřebné pro živou stravu a že to chutná opravdu tak, jak to chutnat má. A také, že tento ostrov má velmi příjemnou energii, která člověku pomáhá se otevřít znovu životu. Obojí zde skutečně je. Ale to, čím mě Bali dostalo doopravdy, byla různorodost a zároveň vzájemná úcta mezi lidmi, která tady vládne.


    Bali je součástí Indonésie, což je největší muslimský stát na světě. Jenže Bali je specifické. Jsou zde zastoupeny všechny hlavní náboženské směry. Žijí tady vedle sebe hinduisté a muslimové s budhisty, křesťany a Číňany, kteří jsou buď taoisti, nebo konfuciáni. Co mě ale od počátku překvapuje, je to, jak žijí pokojně a v míru vedle sebe. Nepomlouvají se, nemají mezi sebou problémy. Naopak se vzájemně respektují a žijí vedle sebe v míru a harmonii. Nikdo nikomu nevnucuje své vyznání, nikdo nikým neopovrhuje. Berou jako samozřejmost, když se ozývá z mešity výzva k modlitbě, stejně tak jako když hinduistický průvod jdoucí k chrámu na ceremonii zablokuje celou dopravu ve vesnici a dlouhé kolony aut a motorek čekají, až procesí projde.


    Od začátku vyhledávám místní lidi a bavím se s nimi. Poznávám je a jejich myšlení a to mě fascinuje. I ti nejchudší jsou totiž neustále usměvaví a šťastni. (To je pro mě vždy i kulturním šokem po návratu do Evropy, mezi zamračené lidi). Nedávno jsem mluvil s jedním balijským přítelem, kterého znám už rok a půl. Ptal jsem se ho, jak uvažuje Balijec. Zde je volný překlad toho, co mi pověděl: „Ty a já jsme to samé. Ty jsi já, já jsem ty. Problémy druhých jsou i naše problémy. Oni jsou spokojení, my jsme spokojení. Ukazujeme druhým, že my jsme spokojení, aby druzí mohli být také spokojení. Lidé se rodí s chybami, nikdo není spokojený pořád. Respektujeme se, rozumíme si. Náš úsměv pomáhá ostatním, aby byli také šťastní. Když se mračíme, přenášíme nespokojenost i na ostatní. Staráme se o druhé, aby byli spokojení oni i my. Jsme propojení. Lidé se zde smějí proto, aby udělali radost druhým. Druzí se smějí na ně, aby udělali radost jim. Toto je balijská kultura.“


    On je hinduista, věří, že osud má s ním už dopředu nějaký plán. Takže proč by si měl kazit svůj den čímkoliv, nebo kýmkoliv. Když je krásně, je šťastný, protože je hezky. Když začne pršet, tak je šťastný taky, padá na něj přece voda, ta zavlaží zem, rozkvetou stromy a mají závlahu pro rýžová pole. A když se někdo mračí, je naštvaný a třeba mu i vynadá? Tak se na něj usměje, protože si uvědomuje, že dotyčný má pravděpodobně špatný den. Někdo mu nejspíš ten den ublížil. Možná se pohádal s manželkou, možná měl problém v práci a tak se mu snaží zpříjemnit den „alespoň“ svým úsměvem a pomáhá mu tak vrátit se znovu do pohody a rovnováhy. Nebere si to osobně. A to vůbec nezná 4 dohody. Ale přitom je tady, na opačné straně světa, žije. Jednoduché, milé a geniální. Možná je to základ myšlení „normálních lidí“. Asi je jedno, jestli se narodíte v Mexiku, Peru, na Bali, nebo v buši v Austrálii, ale když jste ve spojení s matkou Zemí, když si udržíte přirozenost v napojení, tak i témata 4 dohod jsou pro vás automatická. Také jsme se bavili o principech kvantové terapie a srovnávali to s jejich vnímáním světa a shodli jsme se, že je to vlastně stejný princip.


    To je to, co říkám vždy první den kurzu. Kvantovka je úžasná svou jednoduchostí. A právě tím, že ji všichni máme v sobě, jsou to informace, které jsme jako malí v sobě již měli a znali je. Jen jak nás postupně ti nejbližší vychovatelé učili vnímat, že je svět hmotný, zavřeli jsme své schopnosti v sobě a zapomněli to. Také jsme se v naší kultuře naučili myslet v problémech, což nám cestu k této naší přirozenosti komplikuje ještě více. Proto se na kurzu učíme, jak to vše v sobě opět otevřít a být zpátky vědomým člověkem.


    Proto jsem tak rád na Bali, proto se tu obklopuji místními lidmi a hledám mezi nimi nové přátele. Oni to v sobě mají. Oni žijí vědomě, protože to nikdy pořádně neztratili.


    Přeji vám nádherný den plný úsměvů.


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Láska s podmínkou II

    „Budu tě mít rád, když….“ „Miluji tě, ale….“ „Kdybys byl takový, byla bych šťastnější….“ Kde se bere ta podmínka? „Když budeš hodný, můžeš jet s námi na výlet.“ „Buď hodný chlapeček, jinak nedostaneš dárek.“ „Ty jsi ale hloupý, nedostal jsi jedničku.“


    Naše západní kultura je plná když. Naučili jsme se směňovat vše – i lásku. Pro většinu lidí, kteří přicházejí na náš kurz, není láska běžnou součástí života. Je to něco, co je za odměnu, jen když jsou takoví a takoví, je to něco, co si musí zasloužit. Mezi nejčastější důvody, proč přišli na kurz, patří – chci pomáhat ostatním. Všichni instinktivně cítíme, že když dáváme ostatním, získáváme i my a celkově se cítíme šťastnější. Problém nastává, když chceme ostatním pomáhat především proto, že se chceme cítit důležití, potřební, milovaní… jednoduše, když chceme pomoci směnit za jakýkoli radostný pocit.


    Když se podíváme hlouběji do toho, proč lidé chtějí pomáhat ostatním, nalezneme téměř vždy alespoň jeden z výše uvedených důvodů. Ti, co pomáhají nezištně, prostě jen tak, ani svou činnost pomocí často nenazývají. Jednoduše jsou a sami sebou obohacují život svůj i životy druhých lidí. Nemají potřebu pomáhat, aby jim bylo pomoženo.


    Proč se nám tohle děje? Lásky v našich západních životech není hojně pro všechny a v každém okamžiku. Je to něco, čeho je omezený počet. Proč? Nejsme schopni bez podmínek milovat své děti, žijeme velice rychle a zmateně, nechápeme svoje emoce, máme nevyléčená svoje vlastní emoční zranění a ani nevíme, jak je vyléčit. Nestavíme vztahy s lidmi a lásku na první místo. Důležitější jsou pro nás pracovní úspěchy, postavení a to, co člověk ví a dokázal. To z něj dělá hodnotného člověka. Lidská bytost jako taková pro nás nemá absolutní hodnotu v tom smyslu, aby byla milována ať je jakákoliv a dělá cokoliv. Toto učíme svým příkladem i své děti. A z dětí, které jsou milovány a přijímány jen za určitých podmínek, vyrůstají dospělí, kteří také milují a přijímají jen za určitých podmínek. Učíme se na sobě hledat chyby a nemilovat se takoví, jací jsme. Učíme se stát se lepšími, abychom se mohli mít rádi v budoucnu. Jenže dalšími a dalšími zkušenostmi si uvědomujeme, že budoucnost, kdy se sebou budeme opravdu spokojení, se neustále oddaluje. Toto vše způsobuje naše naučené nastavení.


    Vytvořili jsme si (přejali) bloky, které nám brání v bezpodmínečné lásce. Můžeme ji zažívat všichni. Je jedno, jak jsme to měli do dnešního dne. Všichni v sobě můžeme bezpodmínečnou lásku k životu i druhým lidem opět otevřít. Stačí ji v sobě jen zase otevřít. Jsme schopni zahojit naše vnitřní dítě toužící po přijetí a milování za každých okolností. Jsme schopni zahojit i své rodové linie, jelikož když přestaneme podle nastavených pravidel hrát my, umožňujeme snadnější přenastavení i pro ostatní. Jak praví jeden citát: „Jednou přijde člověk, který změní tvůj život už jen tím, že je.“ Už to že jsme, je hodno lásky.


    Na Bali, mezi místními lidmi, je vidět v jejich přirozeném nastavení to, jak mají rádi sebe a tím pádem i druhé a život samotný. Jsou plni lásky a vyrovnanosti. Domorodci, se kterými jsme se spřátelili, nám popisovali, jak se dívají na svět. Vše je totiž pro ně dobré. A nic nestojí za to, aby si kazili den a byli smutní. A to jsou jejich podmínky k životu, někdy na hranici přežití. Říkali mi, že když už se děje něco špatného, tak na to reagují raději smíchem. Celou situaci obrátí do humorného pohledu na věc a pak se i nepříjemné věci snášejí lépe. Nedávají si žádné „když“, jednoduše milují. Milují sebe a skrze sebe celý svět. Milují celý svůj život.


    Když si zpracujeme své bloky a naučíme se na svět dívat s úsměvem a pozitivním pohledem, začne celý náš život být najednou veselejší, příjemnější a plný lásky, která je – a neodchází, když…


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Jak se správně chovat, abyste si získali vytoužený protějšek?

    Na internetu najdete obrovské množství návodů na to: Co dělat a nedělat na prvním rande? Jak být bohyní v sexu? Co nikdy neříci muži/ženě svých snů? 10 způsobů, jak získat muže/ženu. A podobných nadpisů můžeme nalézt nekonečně mnoho. Když se podle toho budeme chovat, pravděpodobně zažijeme příjemné rande, anebo taky ne. Možná se staneme bohyní v sexu a možná ne. Možná s námi partner zůstane, anebo taky ne. Návody potřebujeme na to, abychom si udrželi nekompatibilního partnera. Na něj je nutno používat triky, aby s námi byl. Když potkáte ideálního partnera, můžete porušit naprosto všechna pravidla popsaná v těchto návodech, a přesto budete neodolatelná/ý a okouzlující.


    Ideálnímu partnerovi připadají kouzelné i naše chyby a slabosti. Přijímá nás takové, jací jsme. Může o nás vědět všechno špatné, co jsme kdy udělali, vidět nás v choulostivé a trapné situaci a přesto nás neodsoudí. Že ideální partneři neexistují? Ale existují. Pouze si je nepouštíme do svého života. Naše nastavení a podvědomé programy, podle kterých žijeme, jsou něco jako filtry, přes které nevidíme toho ideálního. Jsme schovaní za filtry svých programů a přes ně si myslíme, že vidíme toho správného, ale vlastně jen přitahujeme takový protějšek, který nám zahraje naše bloky. To je například situace, kdy žena, která má v sobě bloky zahrnující nevěru, si opakovaně do života přitahuje zase partnery, kteří ji opět podvedou. Ač byli na první pohled těmi hodnými a naprosto věrnými.


    Teprve když si vyčistíme svou hlavu a zbavíme se těchto programů, dovolíme si přitáhnout do života to, co skutečně chceme. Na kurzu se mj. učíme, jak si nastavit ideálního partnera a zpracovat si všechny bloky, které nám brání v tom, aby nám takový partner vstoupil do života. A hle – on přichází a často velice brzy. Ve chvíli, kdy máme v sobě nastaveno, že může přijít a není už žádné ALE. A také se často stává, že zjistíme, že ideální partner je právě vedle nás. Jen jsme mu svým nastavením bránili, aby se jeho ideálnost mohla projevit. Najednou je vztah čistší, láskyplnější a otevřenější. Naše mysl je velice mocná. To, jaké partnerství zažíváme, si tvoříme my sami. Pokud nejsme spokojení, můžeme to změnit pouze my sami. Pokud nám cokoliv nevyhovuje, nemůže za to ten druhý, i když je snazší to na něj svést. Můžeme si za to sami. My a naše nastavení.


    Jakmile se nastavení změní, začnou se dít změny. Naše životy se otočí tím správným směrem a můžeme prožívat vztah a život podle svých skutečných představ. Současný partner se může stát tím ideálním nebo se partnerství harmonicky ukončí a pak může vstoupit do života obou právě ten ideální.


    Přestaňte bránit svému štěstí a naučte se nastavovat svou realitu takovou, jakou si přeje žít. 


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Až..

    Až absolvuji studia na mé škole, přijde změna. Po téhle dovolené se budu cítit odpočatě. Až najdu vhodného partnera, budu se cítit milována. Až přejde tohle období, budu se cítit zase dobře. 


    Naše životy jsou plné AŽ. Jsme naučeni, že odměna a hezké pocity mohou přijít, AŽ se něco stane, až se něco posune, nebo až někdo něco udělá. A věříme tomu dál, dokonce i přesto, že kolikrát se stane to vytoužené AŽ, a přesto se pocit uspokojení nedostaví, jelikož jsme si během doby, které předcházelo tomuto AŽ, vytvořili už nové AŽ. A tak stále čekáme, až…


    A radost ze života se postupně vytrácí, začínáme ztrácet ideály, vkrádají se do našich srdcí pocity, že život je jen tvrdá dřina a stejně to naše snažení k ničemu nevede. Jenže tohle je jen NÁŠ naučený POHLED. Naučené vnímání reality kolem nás. Je to program v našem nastavení. A tento program můžeme změnit. Můžeme se zaplnit láskou, smyslem života, uspokojením a pocitem vítězství už TADY a TEĎ. V tuhle chvíli můžeme prožít všechny pocity, po kterých toužíme. Můžeme se do nich zabalit jako do hedvábné peřinky, která hýčká naše srdce, duši, i tělo. To, jaké pocity prožíváme a co z reality vnímáme, je NAŠE VOLBA. A tuto volbu se můžeme naučit ovládat vědomě. Nemusíme být pouhou loutkou svých pocitů. Můžeme být hlavním hrdinou svého životního příběhu a psát ho tak, jak si přejeme. Stačí změnit program z AŽ na UŽ.


    Znamená to, že teď už nemusím nic dělat a o nic se snažit? Ne. Stále děláme pravidelné a postupné kroky k dosažení svých snů. Ale už se za dosažením svých snů nemusíme plahočit, abychom zaplnili nějakou díru sami v sobě. Ale děláme to pro radost z tvoření. Jsme naplněni láskou, hojností, radostí a díky tomu nám i tvoření jde snáze, jelikož fungujeme ve vyšších vibracích a využíváme zákona přitažlivosti. Vysíláme lásku, hojnost, radost a dostáváme zpět ještě více lásky, hojnosti a radosti. Stále každý den pracujeme, ale už s jiným cílem. S radostí z celé cesty, která je sama o sobě cílem. S radostí z tvoření jako takového.


    Jak přenastavit své programy a zvolit si realitu, kterou chcete žít, učíme na kurzech Techniky Kvantového Doteku Matrixu. Kurzy jsou plné praxe, takže změny cítíte okamžitě na vlastní kůži. Zjistíte, že si už nemusíte komplikovat život překážkami, které si sami tvoříte a začnete žít život UŽ tady a teď a ne AŽ.


    Přejeme vám nádherný den plný radosti z vašeho tvoření.


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz