Když se cítíte úplně nejhůř, když dopadnete na pomyslné dno, začne se situace vyjasňovat a najednou se před vámi vynoří řešení. Znáte to?
Proč se nám to děje? Je to z důvodu našeho lpění, strachů, potřeby absolutní kontroly. Ve chvíli, kdy je nám nejhůř toto všechno pustíme. Ovládne nás pocit, že už nelze nic víc ztratit a tak se v největším zoufalství uvolníme. V tuto chvíli také často pronášíme nějakou formu modlitby, prosíme, aby se situace vyřešila. Už se ji nesnažíme plně ovládnout, ale otevíráme se řešení. A proto může vstoupit uzdravení této situace.
Proč musíme klesat až na dno? Nemusíme. Můžeme se naučit uvolnit se už v počátku tzv. „krize“, můžeme se naučit ji rozeznat, můžeme do situace ihned vložit tvořivou léčivou sílu. I toto trénují lidé na našich kurzech. Lidé, kteří se toto naučí, mají snazší a radostnější život. Není to proto, že by v něm neměli zkoušky pro svůj růst nebo se jim neděly nepříjemné situace. Je to proto, že se naučili jak pracovat sami sebou, se svými záměry a také s tvořivou láskyplnou silou Vesmíru. Díky tomu nemusí klesat až na dno, aby se v jejich životě stala změna k lepšímu. Dokáží pracovat se svými nepříjemnými pocity, rozpoznají už drobné náznaky nesouladu a tvořivě pracují na rovnováze.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz
Štítek: úvahy
-
Když to všechno pustíš
-
Sebeláska
Láska k sobě nebo také sebeláska je téma, které vzbuzuje vášnivé diskuze. Jak se mít rád tak akorát, abych nebyl sobec? Je vůbec správné, abych měl sám sebe rád více, než ostatní? Samozřejmě, že ano.
Jak chcete milovat druhé, když nemilujete sami sebe? Dle zákonu rezonance přitahujeme to, co vyzařujeme. A když z nás vyřazuje neláska k sobě, tak to cítí i lidé v našem okolí. A takový člověk potom hledá lásku všude kolem sebe. Ale není to čistá láska. Je to láska s podmínkou: „Budu tě milovat, když…“ a v podstatě volá po tom, aby byl milován sám. Taková láska je ale nefunkční, je to model, který už dnes nefunguje (no předpokládám, že nefungoval nikdy).
Když je láska čistá, neomezující a jednoduše milujeme jen tak, pak druhého nesvazujeme. Milujeme ho bez podmínek, protože víme, že láska je všude kolem nás a ve všem. V takovém okamžiku lásku začneme dostávat ze všech stran jen tak i my. Protože jsme v proudu a plyneme na vlně lásky. Upřímná a čistá láska je něco, co není potřeba jakkoli omezovat nebo se obávat jejich důsledků.
To, co vypadá jako sobectví, není ve skutečnosti (sebe)láska. Jsou to naše obavy, strachy a masky, kterými se chráníme před bolestí. Když si zpracujeme své bloky a strachy a dovolíme lásce, aby nás prostoupila, zaplaví nás nádherné pocity lásky k sobě i k celému světu. Láska prozařuje nás a toto záření svítí na cestu i ostatním. Když si zpracujeme sami sebe i ve vztahu k lásce, zpracuje se tím i naše láska k celému světu. A láskyplný vztah sám se sebou, to je opravdu vzrušující vztah na celý život 🙂
Milujete sami sebe? Co pro sebe děláte? Co si dopřáváte? Záříte pro sebe i ostatní? Naučte se zpracovat si svá nastavení a otevřete se lásce. Těmto tématům se věnujeme na našich 5 denních transformačních kurzech.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Hranice
Přemýšleli jste někdy nad svými hranicemi? Nad tím, jaké hranice udává naše kultura? Nad omezeními co je tzv. správné a co je tzv. nesprávné? Už od útlého dětství jsou nám vštěpována pravidla. Když se ptáme proč, často se nám dostane odpovědí jako: „Nevím.“, „Protože to tak je.“, „Prostě to tak je, tak se s tím smiř.“ atp. Čest všem rodičům, kteří se snaží vysvětlovat a dávají možnost svým dětem hlouběji pochopit nejen pravidla společenského soužití, ale i široké spektrum emocí.
Znáte pokus s opicemi a banány? V místnosti je 5 opic. V rohu stojí židle a na ní jsou položeny banány. Banány jsou oblíbeným jídlem opic, a tudíž se k nim všechny vydají. Jenže místo banánů schytají všechny spršku studené vody. Opice to rozhodí a po chvilce pochopí, že banány znamenají bolest a nepříjemno. Výzkumníci odvedou jednu opici a místo ní dají do místnosti jinou. Ta se s radostí vrhne na banány, ale než k nim stačí doběhnout, ostatní ji zmlátí. Takto se to opakuje až do chvíle, kdy v místnosti není ani jedna opice, která zažila původní studenou sprchu. Přesto opice mlátí nové opice, když se přiblíží k banánům. Nikdo už neví proč. Prostě se to tak dělá.
A takto fungují i naše programy a přesvědčení, která získáváme od těch nejbližších, ale i vzdálenějších lidí. Možná kdysi měla některá omezení smysl, protože nás chránila. Ovšem doba se změnila a dnes už by si opice třeba mohli pochutnávat na banánech bez nebezpečí, ale nikdy to neudělají. Je na nás, jestli budeme zkoumat smysluplnost našich vlastních hranic (ať už těch získaných nebo těch, které jsme si sami na základě dřívějších zkušeností nastavili). Je určitě rozumné si nechat takové, které nám slouží, ale zbavme se těch, které nás omezují a brání nám v prožívání šťastného a svobodného bytí. Pomocí kvantování lze naše nesmyslná omezení odhalit a přetvořit v to, co nám skutečně slouží.
Kam už jste posunuli své hranice?
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Znáš otázku „Jak“?
Jak se můžu rozhodovat v souladu se svými pocity, když MUSÍM dělat to a to. Chovat se tak a tak. Být takovým a takovým. Mám přece své povinnosti, nemůžu se jen tak rozhodnout, že si budu dělat, co budu chtít.
Tyto reakce jsou velmi časté, když se lidé konfrontují s myšlenkou prožívání svého života podle svých přání a pocitů. Tato reakce je výsledkem jejich nastavení, že něco musí a musí být někým a hrát nějakou roli – kvůli svým blízkým, společenskému uznání a aby byli milováni. Často potlačují svá skutečná přání, volání svého srdce a uklidňují se myšlenkou, že to jinak nejde, protože a protože. Když takto zareagují na možnost žití dle svého srdce, okamžitě si tuto možnost zavřou. Utvrdí se v tom, že to nejde. Jsou naučeni takto myslet a následně i konat. A přitom stačí položit si otázku začínající slovem JAK. Např. Jak se mohu rozhodnout, abych to udělal v souladu se svými pocity.
Otázka s „jak“ rozeběhne aktivitu mozku a ten se snaží přijít na řešení, tudíž nám začne předkládat možné způsoby, jak to skutečně udělat. Zkuste to. Vždy lze nalézt řešení, jak si zařídit život podle svých přání, ideálů a volání srdce. Je důležité se začít ptát a postupně začít dělat kroky, které jsou v souladu s námi samými. A když toto spojíte s kvantováním. Dočkáte se větší intenzity a rychlosti své změny. Navíc budete mít jistotu, že opravdu posloucháte své srdce. A díky celému procesu změna tzv. nebolí, ale stává se hravou celoživotní tvořivou cestou.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Máte právo být šťastní!
Budu šťastný, až potkám ideální partnerku. Budu šťastný, když se moji rodiče nebudou hádat. Budu šťastný, až mi v práci přidají víc peněz, nebo až vyhraji v loterii. Budu šťastný až…
Jsou vám tyto věty povědomé? Lidé mají obecnou tendenci očekávat, že štěstí přichází z venku. Pořád očekáváme, že štěstí je závislé na tom jak se k nám chovají druzí, co nám dávají nebo naopak nedávají. A my potom na to své štěstí čekáme a ono stále a stále nepřichází.
Všimli jste si, že jste si někdy něco opravdu přáli, a když jste to potom dostali, tak ta radost byla chvilková a za chvíli jste už toužili po něčem jiném? V kvantovém poli, neboli univerzálním vědomí je vše. Je tu štěstí i neštěstí, láska i nenávist, chudoba i bohatství. A to vše je závislé na stavu naší mysli. Kvantové pole funguje podle jednoduchých principů akce a reakce. Co vyzařujete, to dostáváte. Takže můžete čekat na to „pravé štěstí“ anebo ho prostě začnete tvořit.
Když jsem byl malý, tak jeden velmi moudrý člověk mi napsal krásnou a známou větu. A to, že „Pokud budeme čekat na setkání s ideálem, můžeme strávit celý život v čekárně.“ Ta věta není o tom, že ideál neexistuje. Právě naopak, ta věta je o tom, že ten ideál si musíme vytvořit my sami. V této souvislosti mě napadá ještě jedna úžasná větička. A to věta, že „Cíl je důležitý, ale ještě důležitější je samotná cesta k němu.“ Pokud se samotná cesta stane cílem, pak máme už z polovičky vyhráno. Pak si začneme užívat každý přítomný okamžik a začneme si užívat život jako takový. V lásce, jednotě, a napojení a nejkrásnější ideál sebe sama.
Takže máte právo být šťastní! A můžete být šťastní už Tady a Teď. Jen to štěstí pojďte začít tvořit. Nečekejte, až to za vás někdo udělá. On to totiž nikdo za vás neudělá. Neexistuje nikdo, kdo vám může dát štěstí, osvícení, lásku, blaženost, nebo hojnost. To vše si do svého života můžete přitáhnout pouze vy sami. A ano, může to být občas obtížné, můžete občas zakopnout. Když žijete dlouho v určité nespokojené verzi svého života a nedaří se vám, tak vám může trvat déle se z toho vymotat než jiným. Ale právě Vy jste tím jediným, kdo to může udělat.
A kdy? Právě TEĎ! Ne zítra, za týden, ale právě TEĎ! A když to začnete dělat, byť třeba pomalými krůčky, v každém okamžiku, tak za týden, za měsíc… za rok, (každá svým tempem) se ke svému životu dopracujete. Na našich kurzech vás naučíme jednoduché principy a techniky pomocí kterých si můžete vytvářet své štěstí a svůj šťastný život.
Vysvětlíme si, jak funguje naše vědomí i podvědomí. Rozdíly mezi těmi šťastnými a nešťastnými a dáme společně životu nový směr. Přejeme vám, ať jste šťastni…
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Jaký obsah přijímáš Ty?
Každá informace, každé sdělení a každá zpráva mají vliv na naši DNA a zanechávají stopy v celé naší buněčné struktuře. Zprávy v médiích jsou těmi nejlepšími nosiči pro šíření a posilování strachu. Běžný člověk, který je sleduje, si díky tomu stahuje intenzivní pocit ohrožení. Jeho tělo je tím naprosto zahlcené. Cítí se stále slabší a bezmocnější a pomalu přestává vidět další perspektivu. Když jsme pohlceni touto energií strachu, přitahujeme si do života další zkušenosti, které naše obavy potvrdí.
Uvědomte si – stejné kvality se přitahují. Našim strachem si vytváříme přesně to, čeho se obáváme. Není úplně jednoduché vystoupit z tohoto kruhu myšlenkových vzorců. Aktivací stresových hormonů se totiž snižuje naše schopnost jasně myslet. Veškeré informace a myšlenkové vzorce pro řešení problémů se realizují v předním mozku. Tam je sídlo rozumu a logiky. Reflexní aktivita má své místo v zadním mozku. Aby mohly stresové hormony v nouzi velmi rychle účinkovat a reagovat, dojde v předním mozku k zúžení cév a v důsledku toho už nejsme schopni jasně myslet. Kromě toho se tím utlumí centrum vědomého jednání. Tato aktivita se nachází v přední mozkové kůře. Z toho plyne, že když jsme ve stresu, máme sníženou inteligenci a snížené vědomé vnímání. A do tohoto stavu se sami dobrovolně dostáváme, pokud dopustíme, abychom byli z venčí zásobováni negativními zprávami.
Ne, nemohou za to média. Můžeme je sice vinit z obsahů, která vysílají nebo tisknou. Ale my jsme ti, kteří si zapínají televize nebo čtou tisk. Když tento obsah nebudeme konzumovat, přestane se vyrábět, jelikož nebude rentabilní. Jsme to my sami, kdo je zodpovědný za to, co do sebe přijímá. A v oblasti informací to platí stejně tak. Proto místo sledování médií se zaměřujme na to, co chceme skutečně žít. Soustřeďme svou energii na pěkné věci, které nás mohou harmonicky naladit. Hudba, obrazy, filmy, příroda, meditace, jóga, tai-chi. Vše co nás vnitřně zklidní a zharmonizuje, pomáhá k našemu pozitivnímu nastavení. A tím pádem i k vytváření naší pozitivní reality.
Pak, když chceme vědomě začít vytvářet svůj vlastní pozitivní Vesmír, je naše vnitřní nastavení uvolněné a připravené tvořit si pozitivní myšlenkové vzorce, které se rychleji zapisují do reality našeho kvantového pole – naší vlastní jedinečné reality. Díky tomu vytvoříme cokoliv – harmonický partnerský vztah, rodinu, práci, svůj vlastní svět plný lásky a míru.
Začněte ho tvořit právě TEĎ. Vypněte zprávy, nečtěte články o válce, uprchlících, katastrofách a nemocech. Právě teď si pusťte harmonickou hudbu a projděte se po pěkných místech. Uvidíte jak váš svět začne být harmoničtější. A navíc vytváříte příjemnou realitu nejen sobě, ale pomáháte tvořit příjemnou realitu i ve světě okolním. Jak začít vědomě nastavovat svou realitu se můžete naučit na našich 5 denních transformačních kurzech TKDM. (zdroje: materiály TKDM, Pierre Franckh – Zákon rezonance)
Čím krmíte svou mysl právě dnes vy?
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
O odpuštění
S tématem odpuštění se ve své praxi setkávám velmi často. Co se věnuji psychosomatice a následné práci s odblokováním programů, tak mýma rukama prošly tisíce klientů, se kterými jsme často naráželi na téma odpuštění. Nezáleží na tom komu. Matce, otci, partnerovi, manželce, sourozencům, kolegům v práci, systému. A často se klienti dostávali do klasické smyčky, kdy odmítali odpustit určitou událost, nebo události ze svého života.
Co tak hrozného vám lidé ve vašem okolí mohli způsobit, že to je neodpustitelné? Neprojevili vám dostatečný respekt? Neměli vás rádi? Nevšímali si vás? Ublížili vám? A třeba opakovaně? Mučili vás ať už psychicky nebo fyzicky?
Víme, že náš život je složen z událostí, které si přitahujeme nastavením své mysli. Co vysíláme, to se nám vrací. Naše strachy tvoří přesně to, co vlastně nechceme. A co musí být tak hrozné, že se přes to nedokážeme přenést? Vždyť když si uvědomíme, že můžeme změnit sebe a tím změníme své okolí, tak pak opravdu stačí odpustit a začít prožívat svět přes filtr lásky. Odpusťme sobě, odpusťme všem a všemu a tím odpustíme celé naší realitě. Moc se mi líbil krásný film Koleje osudu s Colinem Firthem v hlavní roli. (POZOR NÁSLEDUJÍCÍ DVA ODSTAVCE OBSAHUJÍ SPOILERY Z FILMU, pokud se chcete na film nejprve podívat a neznat jeho děj, vraťte se k těmto odstavcům až po zhlédnutí filmu.)
Film je inspirován skutečnými událostmi z 2. světové války. Je to známé téma, kdy britští zajatci stavěli železnici v nejhorších podmínkách podél řeky Kwai. Colin Firth hraje vojenského spojaře Erica Lomaxe. Jeho protivníkem byl japonský voják Takaši Nagase. Eric Lomax je dlouhé měsíce vyslýchán a mučen, ale Japonci ho nikdy nedokázali zlomit. Dlouhé roky po válce žije osaměle a jeho trauma ho neustále pronásleduje a způsobuje mu další bolest. Až po mnoha letech zjistí, že Takaši Nagase, který ho mučil, žije a dělá průvodce v muzeu, které vzniklo z jejich bývalého tábora. Vydává se za ním s úmyslem pomsty. Ale na místě tváří tvář svému mučiteli zjišťuje, že ač si to vždy přál, tak pomsta není tím, co ho uspokojí. Jen by se stal stejným jako jeho věznitelé. Zjistil, že i Takaši si uvědomuje, jaké hrůzy způsobil a celé ty roky se trápí a žije se svým svědomím.
Eric v sobě najde sílu pro odpuštění a usmíření. Dokáží si projevit úctu bývalých soupeřů a lidsky se obejmout. Jejich vztah přerostl do přátelství, které vydrželo až do Takešiho smrti v roce 2011. Eric Lomax zemřel v roce 2012 ve věku 93 let. Jak by se odvíjel Ericův život, kdyby se pomstil? Kdyby Takešiho zabil, případně na oplátku mučil, jak měl původně v plánu? Žil by s tím vědomím šťastně? Nebo by naopak prožíval výčitky sám? Nenašel by se na japonské straně nějaký příbuzný čí přítel, který by chtěl pro změnu pomstít Takešiho? A tento začarovaný kruh by mohl pokračovat do nekonečna. Tím, co oba bývalí vojáci dokázali, ukázali krásu odpuštění z čistého srdce. Film najdete na ČSFD: http://www.csfd.cz/film/318067-koleje-osudu/prehled/
I my můžeme čekat, až se změní ti druzí, až přijdou a budou nás prosit o odpuštění. Můžeme zlé skutky vracet zlými. Ale nikdy nevystoupíme ze začarovaného kruhu zlých skutků. Místo toho se můžeme rozhodnout právě teď. Právě teď můžeme ukončit všechna příkoří. Odpusťme všem, co nám ublížil. Odpusťme sobě, že jsme potřebovali i takovou zkušenost. Poděkujme jim za to. A především je milujme, jako milujeme sebe. Milujme je jako dokonalé bytosti. Všichni jsme součástí jednoho celku. Jednoho božského vědomí. A tím, že v sobě nalezneme lásku a odpuštění, tak i naše podvědomí přestane přitahovat podobné zkušenosti a události.
Začneme žít harmonický život v lásce a jednotě se vším a se všemi. Ale je to jen na nás! Každý musí začít u sebe! Každý musí pochopit sám, že „Záští nezaniká zášť, ale láskou“. Máte pocit, že to nejde nebo je to těžké? Je to jen emoční program, který vám způsobuje bolest a neumožňuje vám přenést se přes křivdy, bolest a příkoří.
Na našich kurzech učíme, jak s těmito programy pracovat a přenastavit si tak celou svou realitu. Pak to jde velice snadno a odpuštění bývají silná, hluboká a velice uvolňující.
Přejeme vám den plný odpuštění.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
To je osud…
To je osud… Takový už je život, to jsou takové divné náhody. Znáte to? Slýcháte to v okolí? Nebo jsou to i vaše věty?
Všichni víme nejlépe, jak by se měli chovat druzí. Jací by měli být. Co by měli dělat, abychom byli šťastní nebo spokojení. A pak býváme rozčarovaní, pokud takoví nejsou a z toho vzniká vnitřní nespokojenost, která časem přeroste i v tu zevní.
Naštvání, vztek, urážky, hádky, zklamání. Naše tělo je z pohledu kvantové fyziky vlastně jen myšlenkový vzorec, reagující na podněty přicházející z naší hlavy. Na to jak myslíme, uvažujeme a co říkáme. Víme, že můžeme díky těmto myšlenkám onemocnět, stejně jako se uzdravit. Můžeme žít šťastný život, ale i nešťastný. Ale právě proto nic v našem životě není ovlivněno ze zevního prostředí. Vše jde z našeho nitra. Z nás. To my si svým nastavením přitahujeme – co, s kým a jak budeme prožívat. Zevní prostředí je pak jen našim zrcadlem, které nám pomáhá prožít to, co vlastně chceme. A to i v případě, že si myslíme, že zrovna tohle nechceme. Naše vyzařování však říká něco jiného.
V podstatě se to dá zjednodušit tak, že neustále zažíváme odraz toho, co máme uvnitř a děje se nám to, na co jsme nastaveni. Jak v tzv. dobrém, tak i v tom tzv. špatném světle. Kdo chce být nešťastný, smutný, sám? Kdo chce potkávat „zlé“ lidi? Nikdo. Ale právě že myšlenky a slova, které vysíláme do svého okolí, pak zhmotňují tu realitu, kterou budeme prožívat. Proto pokud budeme pořád plní strachu a obav, nemůžeme se divit, že budeme pořád zažívat situace, které nás budou v našich obavách utvrzovat a posilovat je. „Ty by ses měl chovat jinak.“ „Tohle bych nečekal, že řekneš.“ „Pokud toho necháš a změníš se, pak budu spokojená.“
Díky našim očekáváním, která nechceme změnit, prožíváme pořád dokola a dokola stejné situace, které nás utvrzují v tom, že máme pravdu, že ostatní jsou takoví a makoví a osud je k nám nespravedlivý. Cizí, ale i blízcí lidé vám budou vaše nastavení neustále zrcadlit. A proč? Právě proto, že Vesmír vám neustále říká: „Tohle opravdu chceš?“. A je to jako v počítačové hře. Budete dostávat v určité úrovni hry tolik možností tu úroveň zopakovat, než jí projdete. Musíme pochopit, že tyto situace máme díky svému podvědomému nastavení. Tyto programy si neseme z minulosti, ať už z dětství, prenatálu, nebo ještě dřív. A poneseme si je tak dlouho, než se rozhodneme změnit své vnitřní nastavení a přepnout se do nového módu myšlení.
Můžeme zde na Zemi zažívat jak peklo, tak i ráj. Máme to ve svých rukou. Naučte se, jak své myšlení snadno nastavovat, jak najít své bloky a vyčistit si je. Naučte se vědomě tvořit.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Pravda
„Poznejte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“ Ježíš
„Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdu až do smrti.“ Jan Hus
Pravda obecně je samozřejmě subjektivní, a každý z nás má pravdu. Jednáme, mluvíme a uvažujeme na základě svých zkušeností, které si neseme napříč životy. Jinou pravdu vyznávali v antické Spartě, kde nedokonalá novorozeňata házeli ze skály, nebo Eskymáci, kteří novorozence namočí do ledové vody, aby zjistili, jestli bude schopen přežít v drsných podmínkách severu. Z našeho úhlu pohledu to může vypadat barbarsky. Ale to je právě to, že každý si neseme tu subjektivní pravdu.
Ale něco jiného je právě ta Pravda z výše zmíněných citátů Ježíše a Jana Husa. To je ta pravda, která se objevuje napříč filosofiemi a vyznáními. Všechna náboženství mluví o své verzi pravdy. Ale pokud se naučíme číst tyto texty z pozice pozorovatele a naučíme se číst mezi řádky, zjistíme, že všichni mluví neustále o tom samém. Jen to říkají právě svými filtry, které získali na základě prostředí a doby, ve které žili nebo žijí.
Pravda prostupuje všechno a vyskytuje se všude a ve všem. Je na nás pochopit tyto jednoduché základní duchovní principy a pak, jak říká Jan Hus, žít podle nich. Protože pak s námi nikdo a nic nemůže pohnout. Pak pochopíme tu úžasnou moc naší duše. Tu čistotu a jednotu, která tím vším prostupuje a nás všechny spojuje. V tu chvíli získáme i určitý vnitřní odstup od všeho co se děje kolem nás. Z herce na jevišti se stáváme divákem v první řadě, který si celé představení užívá stejně, ale už neprožívá to, co se na jevišti děje na své vlastní kůži. Pak získáme respekt k celému životu a stvoření.
Pak si uvědomíme, že tyto hry, které na sobě běžně zkoušíme a hrajeme, jsou opravdu jen hry. Vždyť jsme všichni Jedno. Všichni pocházíme ze stejného zdroje a všichni se do něj zase vrátíme. A teď si tady v této „virtuální realitě“ zkoušíme hru na život. Učíme se vše, co nám život nabízí. A chceme si vyzkoušet vše. Za to množství životů, které jsme už tady prožili, jsme si už vyzkoušeli mnoho.
Ubližovat si i druhým, okrádat i být okrádáni, ale i milovat a být milován. A čím déle tu hru hrajeme, tím víc chápeme, že některé zkušenosti už nepotřebujeme. Přestáváme hrát ty hry moci a manipulace a ukotvujeme se čím dál víc ve svém nitru, ve svém Já. A když to začneme takto prožívat, staneme se těmi skutečnými pozorovateli a tvůrci svých životů. A pak si o to lépe uvědomuje iluze, které jsme před tím brali tak vážně. A s tím přichází i ten respekt.
Respekt, díky kterému nepotřebujeme hrát tyto dětské hry, ale respektujeme ty, kteří je ještě hrát chtějí. Vždyť na to mají právo. Kdo ještě chce, ať je smutný, nešťastný, zlý, jaký chce. Jen my si pak vybíráme, jestli chceme potom hrát s dotyčnými tyto hry, nebo budeme prožívat jinde a s jinými svůj pozitivní vesmír. Protože už víme, že můžeme být šťastní a v pravdě. Je to jen na nás.
O tomto a mnohem více si povídáme na kurzech TKDM. Učíme se vidět základní principy a pracovat podle nich.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Opravdu nechávat vše plynout..?
„Pokud něco chceme, znamená to, že nejsme spokojeni se současným stavem a nenecháme ho plynout.“ Pokud vám toto někdo řekne, znamená to v podstatě toto: „Nejsi duchovně na výši, zapojuješ ego, myslíš špatně.“ Samozřejmě, že hodnocení také není duchovně na výši, ale to se jaksi v takových debatách ztrácí. Představme si tuto poučku na jednoduchém příkladu. Máme hlad, chceme se najíst. Podle této poučky, bychom měli respektovat současný stav hladu a být s ním spokojeni a nechat ho plynout. Anebo se taky můžeme najíst. To znamená, že uspokojíme své přání mít plné břicho. A pak můžeme nechat plynout tento stav.
A kdy je to tedy v pořádku? Který stav je správné nechat plynout a který uspokojit? Lidé začínají psát poučky, ve chvíli, kdy se cítí vyrovnaní. Kdy ušli už nějakou cestu na sobě a popisují, jak to dělají teď. I v kvantování, když člověk na sobě nějakou dobu pracuje, zjistí, že už si uspokojil kdejakou tužbu a že je snazší nechat přání jen tak plynout ke svému ideálnímu dobru. Jenže k tomu se taky propracoval nějakou cestou a na té cestě uspokojoval přání ega. A až je uspokojil, nasytil se jimi, mohl uvidět dál.
V různých filozofiích a náboženstvích existuje spousta moudrých vět. Tyto moudré věty často pochopíme až časem, i když se mohou stát naším hnacím motorem už na začátku. Ale představte si, že takto poučujete lidi, kteří hladoví po uspokojení svých přání, naplnění sami sebe láskou. Lidi, kteří si potřebují stoupnout nejprve tváří tvář svým strachům a vyrovnat se s nimi. Když je začneme nabádat na počátku této cesty – „Buď spokojen, nech to plynout, musíš do toho dát lásku atp.“. Neví co to je.
Jediné po čem touží je, aby se začali cítit lépe, aby se jim začalo dařit ve vztazích, finančně a kariérně a jejich zdravotní stav byl na takové úrovni. Aby měli dostatek energie pro to, aby si dokázali ty vztahy, finance a kariéru užít a naplnit. Když jsou lidé v této fázi, je naprosto v pořádku uspokojit přání svého ega, naplnit sami sebe. Najíst se – duševními i fyzickými prožitky. Postupně si dovolí prožívat více a více lásky. Jakmile je zaplaví všeobjímající láska, důvěra v život, odejdou strachy, staré křivdy a další jedy, které v sobě nosíme, můžeme se začít dívat na svět jinýma očima. Už nehladoví po naplnění, naplněni jsou. Dovolují si víc a víc věcí nechat plynout, protože už ví, že se dějí podle jejich nového nastavení. Nastavení lásky a ne strachu. Tudíž se vše skutečně děje v nejlepším zájmu jich samotných a ne, že se jim budou zhmotňovat jejich bloky a strachy. Už jsou plně ukotveni v tom, jak pracovat v kvantovém poli. Už to jde velice snadno. Stačí vyslat myšlenku, zaktivovat ji a nechat ji plynout. A je to, už se to děje.
Ale když tuto poučku řeknete začátečníkovi, který hladoví, tak to jednak nepochopí a jednak bude mít pocit, že je špatný, že ještě není tak vyspělý, protože cítí něco jiného, než by tzv. správně měl cítit. Je to úplně fuk, na jaké je kdo úrovni. Důležité je, aby na dané úrovni fungoval v souladu s tím, co potřebuje a co je pro něj nejlepší. Jste ve fázi naplňování svých potřeb? Naplňte je. Uzdravujte se. Zvyšujte si finanční příjmy, osvoboďte své vztahy, prohlubujte své meditační stavy a splňte si všechny sny, po kterých vaše srdce volá. Své sny si budete plnit i později, jen možná trochu jiným způsobem. Ale na to přijdete, jakmile se naplníte.
Na kurzu Techniky Kvantového Doteku Matrixu se naučíte, jak pracovat v informačním poli a nastavovat si tam realitu, kterou chcete žít. Začnete se uzdravovat a otevírat lásce. A začnete si plnit svá přání, jakákoli, klidně i přání ega. Jakmile se naplníte, tak to posunete třeba jinam, třeba ne. Každá cesta je správně. Dále se naučíte, jak se rychle zbavit strachů a bloků a zpracujete si tak v sobě všechny důvody, které vám vnitřně brání k dosahování svých snů. A postupně se vypracujete na takovou úroveň, na kterou budete chtít. Je jedno, na jaké úrovni jste na začátku, tím, že během kvantování pracujete v souladu se sebou, vždy budete dané dovednosti využívat na úrovni, kam vás to pustí. A pokud už jste zkušení, otevře se vám opět více možností a zboří se další hranice.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz