Věřím, že vše je v naší hlavě. Jsme takoví, jaké je naše nitro. Na co myslíme, to posilujeme a to se stává naší realitou. I lékaři říkají, že se nám co 7 let obnoví buňky celého těla. Hypoteticky by stačilo se naučit udržovat své tělo v dokonalé harmonii a můžeme tu být déle. Není to jen tím, že je nám vnucován průměrný věk kolem 70 – 80 let? Pár století zpět byl průměr kolem 50, před tím v době lovců a sběračů jen 30 let. Naopak bible píše o těch, kteří se dožili 700 či 900 let. Co kdybychom ve své hlavě počítali s tím, že je normální být tu těch 197 let?
Co myslíte vy?
S láskou, www.kvantovaterapie.cz
Štítek: úvahy
-
Vše je v naší hlavě
-
Každý je důležitý
„Každý člověk na Zemi, bez ohledu na to, co dělá, hraje vždycky hlavní roli v Historii světa. A obvykle o tom neví.“ – Paulo Coelho
Máš pocit, že nejsi důležitý? Že na tobě nezáleží nebo že nepřispíváš ničím důležitým? Každý člověk je součástí velkého celku. A nejen člověk, vše živé i neživé kolem nás. Ze všeho si můžeme brát inspiraci. Díky lidem a všemu kolem sebe si utváříme i pohled na sebe samé. Vybíráme si, co se nám líbí, co se nám nelíbí, jací chceme být a jací být nechceme. A minimálně v jednom světě hrajeme hlavní roli a to v tom svém.
Jací chceme být herci? A jsme takoví? A co můžeme udělat proto, abychom byli tím nejlepším hercem svého života? Hercem, na kterého nás baví koukat a obdivujeme jeho výkony i to, jak se vyrovnává s nejrůznějšími situacemi. Je plno nástrojů, kterými si můžeme pomoci se hravě stát hercem, kterého budeme obdivovat. Na kurzu Techniky Kvantového Doteku Matrixu pracujeme s několika aspekty, jednak se naučíte, jak si zpracovat své strachy a bloky, ale i jak si hravě „stáhnout“ vlastnosti a schopnosti, které chcete mít.
Pamatuj, že jsi důležitý a záleží na tobě. Nepřiprav sám sebe o sama sebe. Ale i když se připravíš o svá přání a touhy, stále jsi důležitý a vždy to můžeš změnit anebo nezměnit.
Záleží jen na tobě, jak chceš žít. Ať už se rozhodneš jakkoli – stále jsi a budeš důležitý.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Poklad
„Tam, kde je tvůj poklad, bude i tvé srdce.“ – Paulo Coelho
Z čeho se ti rozechvívá srdce, z čeho máš velkou radost bez ohledu na „okolnosti“, co tě těší a jsi schopný to dělat hodiny a hodiny a nevnímat čas? Co miluješ? Už víš? To je tvůj poklad.
Jak se o svůj poklad staráš? Je v popředí tvé pozornosti? Rozvíjíš ho? Sdílíš svůj poklad s druhými – ať už předáváním zkušeností nebo jakkoli jinak? Náš poklad je tím bohatší a hojnější, kolik do něj vkládáme energie. Čím lépe o něj pečujeme a rozvíjíme ho, tím více radosti a hojnosti nám přinese.
Čím obohacuješ svůj (a často i jiných lidí) život ty?
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Bůh existuje pro toho, kdo v něj věří
„Bůh existuje pro toho, kdo v něj věří.“ – Albert Einstein
To, co máme ve svém nastavení, to žijeme. Pokud věříme např. v lásku a milujeme lidi, vidíme kolem sebe lásku a zažíváme spoustu radosti z kontaktu s druhými. Pokud máme např. nastavení, že lidem se nedá věřit, potkáváme lidi, kteří nás podvádějí a děje se nám to stále zas a zas. Kdo věří, ať už v cokoli – žije tuto víru a to se vším, co k této jeho víře patří.
V co chcete věřit vy? V co skutečně věříte?
Na kurzech TKDM se učíme tvořit si vědomě svůj život a s tím ruku v ruce jde i to, k čemu se rozhodneme tzv. naprogramovat. Zda k životu ve zklamání nebo k životu k naplnění a lásce.
Jak to chcete vy?
S láskou, www.kvantovaterapie.cz
-
Propojenost srdce
Dovedete v každé situaci naslouchat své duši a tomu, co opravdu chcete, co si přejete? Říká se, že srdce je odrazem naší duše. Umíme být ale vnímaví k tomu, co nám naše srdce sděluje? Oči nám umožňují vidět vše, co vidět v danou chvíli chceme. Je to nesčetné množství informací probíhajících v našem mozku, které se neustále analyzují a vyhodnocují k našim zkušenostem, znalostem a programům. Pokud se řídíme pouze těmito myšlenkami, pak se často necháváme ovlivnit názory druhých nebo jinými vnějšími vlivy.
Trvalé propojení se svým srdcem umožňuje tyto myšlenky pozorovat zpovzdálí, bavit se jimi a obracet se právě k tomu, co si skutečně přejeme.
Přejeme vám, abyste byli neustále v kontaktu s vaším vnitřním světem, s vaším srdcem.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Jsi láska?
Jeden můj kamarád, který je spíše uzavřenější povahy, přestože tak nepůsobí, se zúčastnil jednoho seberozvojového kurzu. Na kurzu bylo spousta sluníčkových, ezotericky zaměřených lidí. Hlavním tématem rozhovorů mezi účastníky byla láska, svoboda a srdce. Poslední den za ním přišel jeden z účastníků, který mluvil nejhlasitěji o lásce a řekl mu, že z něj cítí negativní energie, zlo, černou magii, že je zlý a posedlý svým egem. Kamarád se na něj podíval a řekl mu: „Víš, jaký je rozdíl mezi mnou a tebou?“ A on odpověděl: „Obrovský.“ Na to mu kamarád řekl: „Máš pravdu, já tu stojím, poslouchám a nic o tobě neříkám.“ Na to daný člověk nespokojeně odešel.
Proč vám to říkám? V oblasti duchovního růstu se pohybuje spousta lidí. Hlavním tématem skutečně bývá láska, svoboda a srdce. Ale málokdy se láska, svoboda a srdce týká každého. Většinou jen těch, kteří mají stejný názor. To pak láska krásně plyne. Když ne, tak je takový člověk minimálně dostatečně neosvícený :). Ale to neznamená, že v sobě lásku nemají. Jen nějaké bloky či strachy brání v jejím plném projevení. Nechci tím říci, že je potřeba každého vroucně milovat. Mluvím tu o lásce a respektu k druhé bytosti, s jejímž jednáním mohu a nemusím souhlasit. To, co u druhých vnímáme jako nepříjemné, je téma, které v sobě nemáme vyřešené.
V jednu dobu se mi dostalo důležitého prozření. Nebylo úplně příjemné, ale osvobodilo mě od dalších nánosů a bloků, které si s sebou jako lidé neseme. Najednou už nebylo potřeba hodnotit. Ani si o někom něco myslet.
Když se dnes na člověka navnímám, vnímám lásku. Někdy hodně zastavěnou za spoustou překážek a bloků, které jsme na své cestě dobrovolně (leč často nevědomě) přijali. Občas se krčí někde v koutku. Občas je vidět více. A někdy z člověka září a osvětluje vše kolem něj. Vnímám jeho touhy, také občas hodně zaskládané a projevující se spíše jako frustrace, někdy viditelné a z člověka doslova dýchající. Také vnímám bolest, ale pod tou bolestí je vždy láska, touha být dobrý, touha žít, tak jak si přeji. Jsou tam i strachy, které pomáhají lásku a to dobré v nás udržovat v dostatečné vzdálenosti od druhých, aby nebylo ublíženo. A někdy vidím i přijetí. Otevřené srdce. Každým dnem zjišťuji, jak jsou lidské bytosti nádherné. I když to nevidí ony samy a někdy ani jejich okolí.
Všechny nánosy, které brání prožívání lásky a svobody, lze odstranit. A je nádherné pozorovat rozzářené oči a otevřené duše, když skončí Čistící 5 denní kurz, který je jakýmsi dosavadním završením toho, co předáváme (jak se naučit pracovat v kvantovém poli). Celá místnost září. Ta atmosféra je nepopsatelná. A krásné je, že když se potkáváme příště, stále září. Někdy více, někdy méně, ale vždy se dokážou znovu, když chtějí, rozzářit na maximum. A hranice maxima můžeme posouvat celý život.
S bloky, strachy i bolestí se dá naučit vědomě pracovat.
A moc bych přála každému, kdo o to stojí, aby mohl prožívat naplno své já a zářit. Pak zmizí potřeba kohokoliv hodnotit, o někom si něco myslet, což platí i sám o sobě. Můžeme, ale nemusíme. Můžeme cokoliv a nemusíme nic. Vybíráme si, co chceme prožít a rozhodujeme se pro to vědomě. Každé další setkání s druhými se stává inspirací a pomáhá nám naplňovat naši cestu.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Je možné se zalíbit všem?
Znáte příběh o hinduistickém bohu Shivovi a jeho ženě Parvathi? Parvati je jednou zeptala svého manžela: „Proč mají lidé skon být tak nešťastní? Země je tak krásná, plná nádherných věcí a lidé se přeci dokáží z této krásy radovat.“ Shiva ji pozval, ať se s ním vydá na zem a sama se podívá. V přestrojení sledovali starší manželský pár, který putoval z jedné vesnice do druhé.
Muž jel na oslu a žena kráčela vedle něj. Když přijeli do první vesnice, slyšeli vesničany říkat, jak je muž sobecký, nevychovaný a jak hanebně se chová ke své ženě. On se veze, a jeho žena musí jít pěšky. Měl by se stydět. Proto se před další vesnicí vyměnili. Žena jela na oslu a muž kráče vedle ní. Ale i tentokrát se nevyhnuli káravým pohledům a kritice. „Ta žena nemá žádnou úctu ke svému muži. Muž celý život usilovně pracoval, aby jim zajistil živobytí, a proto by měl jet na oslu on“, pomlouvali je vesničané. A tak před další vesnicí nasedli na osla oba a mysleli si, že tím situaci vyřešili. Vesničani byli udiveni, jak někdo může tak týrat zvíře. „Chudák osel, musí se s nimi vláčet a trmácet. Jsou to bezcitní lidé.“ Před následující vesnicí oba sesedli a šli pěšky vedle osla. Ani tentokrát se vesničanům nezavděčili. Měli je za hlupáky, kteří mají zdravého a silného osla a místo aby na něj nasedli, jdou vedle něj pěšky.
Když opustili nebohé manžele, Shiva se zahleděl na Parvathi a řekl: „Tak vidíš, lidé se tak chtějí druhým tak zalíbit, zavděčit. A i když se budou snažit sebevíc, přesto to nepůjde.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Kam zaměřujete svoji pozornost?
To, do čeho dávám energii, na co se zaměřuji, čeho jsem součástí, podporuji i ve svém životě. Velmi intenzivně si vybírám to, čemu dávám energii, protože tomuhle říkám ANO.
Kolem mě se děje spoustu tzv. dobrého i tzv. špatného. Pokud se cokoliv dotkne i mě a způsobí to nepříjemný pocit, jsem ochotná tomu dávat energii jen v rámci čištění a to okamžitého a propouštím to zase dále. Učím se nevysvětlovat. To trochu bolelo :). Můj program byl, že když vše vysvětlím, vždy dojde k pochopení. Zajímavé je, že když jsem ho zkoumala blíže, zjistila jsem, že není vůbec založen na pravdě. Lidé, kteří pochopili, co jim vysvětlováním chci říct, ho vlastně ani nepotřebovali, protože to v podstatě měli tak již předtím. Lidé, kteří nepochopili, tak většinou ani pochopit nechtěli. Nešlo to dohromady s jejich životní zkušeností a odmítali se vzdát svého pohledu, což chápu.
Anebo to byli lidé, kteří touží po důkazech, jedním za druhým. Pavel má takové občas na kurzu – ohni tuhle lžičku – ohne, ohni tuhle lžíci – ohne, ohni tuhle tlustou lžíci – ohne, ohni tenhle kus železa, ohni pouliční lampu atd. atd. Dost budou mít až ve chvíli, kdy ohýbaný předmět narazí na jejich hranici. A pak si řeknou, dobře ohýbat s tím jde, takže dokaž, že to vyléčí tuhle nemoc, tamtu, tamtu atd. atd. A že vyhraju tolik a tolik… Potřeba důkazů nikdy neskončí. Protože vždy bude nějaké „ale a dokaž“. A teď si představte to množství energie, které vydáte, abyste alespoň částečně uspokojili takového člověka. Uspokojili, ne přesvědčili. Co vše úžasné byste mohli s touto energií dokázat a změnit ve svém vlastním životě?
Někdy stačí zavřít dveře. A jít jinudy. Zkontrolovat si, proč je zavíráte. Zda utíkáte nebo to máte čisté a už to jen dál nemáte potřebu žít. Druhá možnost je vždy lepší. Už se nepotkáte s podobnou situací, a pokud ano, tak ve vás nebude vzbuzovat žádné nepříjemné pocity. A možná zase jen zavřete dveře. Pokud to tak úplně čisté není a něco vás na tom štve, pusťte se do čištění. Daný člověk nebo situace vám dává obrovský dar zbavit se v sobě nějaké zátěže. Přijměte ho a vyřešte si to. Bude vám pak lehčeji a svobodněji. A co s vaší reakcí udělá druhý člověk je jen na něm. Uvidí ve vás zbabělce, který utíká – proč ne. Nebo bude mít pocit vítězství a vy jste ti, kteří prohráli – proč ne. Nebo vás obdivuje – proč ne. Je to jeho pohled. Váš je jiný. Pokud není, opět proč si to nevyčistit a svůj pohled tím nezměnit.
Čím více pracuji s lidmi, tím vědoměji vnímám, že opravdu neexistuje nic jako dobrý nebo špatný člověk. Vlastně ono i to tzv. dobré a tzv. špatné. Toto je rozdělování pro nás, abychom dokázali situace uchopit. Abychom se dokázali z nich učit a snadněji se nám vybírala naše vlastní cesta. Takhle jo, takhle ne. Když se však zbavíme škatulkování a nálepkování druhých i sebe, bude se nám žít daleko krásněji. Situace najednou jsou. A vy si začnete vybírat, zda se v nich cítíte špatně – to můžete vždy změnit. Nebo je vám v nich dobře, případně neutrálně. Nevzdáváte se celé škály svých pocitů. Nezačnou z vás být roboti, kteří necítí. Naopak, uvědomíte si, jak úžasné spektrum emocí v sobě máte. Oceníte i ty, z dnešního úhlu pohledu, nejhorší pocity, protože vám ukazují cestu. Cestu, kterou si ladíte vy sami. Život je najednou intenzivnější a neuvěřitelně barevný.
A co ti druzí? Jak se díváte na ně? Jako na lidi. Lidi, kteří mají nějaké hodnoty, chování, prožívání, reakce, z nichž se můžete učit, když se vaše cesty protnou a zareagují na něco ve vás. Můžete spolu prožívat chvíle plné lásky i nenávisti, které se ale můžou velice snadno, nějakou změnou ve vás samých, přeměnit na lásku. Můžete je vnímat plnými doušky. Pravděpodobně však nikdy nepochopíte celou škálu jednání a prožívání druhého, vždy se k vám dostanou střípky jeho mozaiky života a vy na tyto střípky můžete sami v sobě reagovat a použít to pro svůj růst, pro svůj šťastnější život. To, co si berete z těchto zkušeností – souvisí jen s vámi samými, ne s těmi druhými. To, jak je vnímáte, je o vás, ne o nich. Oni jsou chodící zrcadla. A vlastně není ani tak důležité dokonale uchopit a pochopit jejich život.
Je důležité pochopit svůj život. Když se každý zaměříme na růst sebe sama, nebudeme se muset zaměřovat na růst jiných, jejichž potřebám stejně nikdy naplno nejspíš neporozumíme. A ani to není důležité. To je jejich úkol. A náš úkol je zase náš život. Vybírejte si, kterým směrem vaše energie plyne. Vždy tvoří.
A vy si můžete vybrat, co tvoříte vy.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Dobro a zlo
Jak snadné je uvěřit příběhu druhých a díky tomu stále podporovat rozdělování na dobro a zlo. Na ty hodné a na ty špatné. Na ty, kteří ubližují a ty, kteří neprávem trpí. Když člověk vypráví svůj příběh, málokdy do něj zakomponuje všechna fakta. Ať už proto, že se nehodí do příběhu se zamýšleným vyzněním, nebo proto, že je nechce vidět, protože by si to neustál sám před sebou a tak raději hledá varianty, jak si odůvodnit sám své jednání, aby bylo v souladu s obrazem, který má nebo chce mít o sobě samém. Anebo také z toho důvodu, že fakta jednoduše nevidí, jelikož nezapadají do toho, co říkají jeho zkušenosti.
Určitě znáte situaci, kdy někomu něco vysvětlujete a on pořád nechápe, co chcete říct. A vy už máte pocit, že jste řekli všechno. Některé věci se musí zažít a prožít, aby mohly být pochopeny. A přesto nikdy nemáme s nikým naprosto stejný prožitek. Proto jen vysvětlování svých prožitků nefunguje. Jelikož druzí si pod tím představují něco jiného – na základě svých vlastních prožitků a zkušeností. A tak jsme uvízli v pasti představ nejen sami o sobě, ale i o druhých. U těch především. V záchvatu upřímnosti sami k sobě jsme schopni přiznat si, jací skutečně jsme. U druhých toto v podstatě není možné plně odhalit.
Schválně – kolik lidí o vás ví naprosto všechno – i ty nejtajnější poklesky nebo přání? A kolik lidí má na vás názor? Čím jste více ve veřejném dění, tím více lidí na vás má vytvořený názor. Podívejte se třeba na časopis Blesk nebo na jakoukoli celebritu. Jaký názor třeba máte na Helenu Vondráčkovou? Kdo z vás ji skutečně zná? Kdo ví, co skutečně zamýšlí? Kdo ví, proč jedná, tak jak jedná? Kdo ví, kým skutečně je? A jaký názor máte na svou sousedku? Věříte, že je ve skutečnosti opravdu taková? Nežijeme v tělech, duchu i srdcích druhých lidí. Neprožili jsme do puntíku to, co prožili oni, nerozhodovali jsme se v životě přesně tak jako oni. I jejich příběhy, které jsou podávány neúplně, si vyhodnocujeme podle svého – podle svých vlastních zkušeností. A tak se navzájem podporujeme v příbězích, o kterých víme jen velmi málo a které častěji souvisí s námi samotnými a naším vlastním prožíváním, než s příběhem druhého člověka. A vytváříme si na jejich základě své domněnky o životě a zároveň se pomocí nich programujeme na to, co sami budeme v životě prožívat.
Věříme, že lidé jsou. Nejsou ani dobří ani špatní. Ani jejich jednání nejsou dobrá nebo špatná, jsou součástí celku. Dějí se nám ty věci, ve kterých v sobě buď máme anebo naopak nemáme lásku. Ty první vyhodnocujeme jako dobré a ty druhé jako špatné. Jedinou odpovědí je láska. Když dáme lásku do všeho, co vnímáme a slyšíme, i do toho, co je tzv. špatné a tzv. dobré, přestaneme pořád dokola bojovat o dobro a zlo, přestaneme se podílet na vytváření dobra a zla. Nemáme rádi zlo, vzpíráme se mu, bojujeme s ním, a přesto ho tímto stále tvoříme. A byť to děláme se sebelepším úmyslem, nikdy nepoznáme příběh celý, a i když si myslíme, že bojujeme za dobro. Vždy, když bojujeme, nevytváříme lásku. V tomto uvažování jsme neustále podporováni, výchovou, školstvím, médii. Je to logické, pokud jsme udržováni v boji dobra a zla, nejsme svobodní.
Ale je to špatné, že se to tak děje, že to tak dělají? Není. Hrají tu hru s těmi, kteří ji hrát chtějí. Je to naprosto v pořádku, až bude jedna ze stran chtít tuto hru ukončit, vždy z ní může vystoupit. A do celé situace vnést lásku. Je to jen na nás samých. Nikdo jiný nám nic nedělá, vše si způsobujeme nebo dovolujeme jen my sami. Když jsme v rovnováze a v lásce, věci se dějí tak nějak sami, v souladu s naším nastavením. Už nevnímáme věci jako dobro nebo zlo. Rozdíl mezi nimi se stírá. Neznamená to, že se nám dějí jen podle většinového mínění hezké věci, znamená to, že jsme v souladu se vším, co se děje. A učíme se z toho. A díky tomu si přinášíme do života ještě více lásky. A vylaďujeme své osobní vyzařování až do maximální spokojenosti. Vůbec to neznamená, že jsme flegmatičtí nebo pasivní, naopak jsme velice aktivní tvůrci.
Chcete to také takto prožívat?
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Kdo nebo co je Bůh?
Já vnímám Boha jako milujícího, kterému je jedno, co děláte, jak myslíte nebo kdo jste. Bůh prostě „jen“ JE. Bůh se na nás laskavě usmívá, tak jako se usmívá matka na své dítě hrající si na pískovišti. Dítě je chvíli budovatelem, chvíli dobyvatelem. Mění své role ve své hře, a všechny v tu chvíli myslí ve svém dětském světě naprosto vážně.
Stejně jako to dítě jsme často lapeni v sítích našich domněnek, iluzí a vážnosti dospělého života a našeho ega. Bohu je úplně jedno, jací jsme. Ví, že jednoho dne pochopíme a přestaneme hrát tyto hry sami na sebe. Začneme chápat iluzi tohoto světa a splyneme v jednotě sami se sebou a celým světem. Je mnoho definic Boha, mnoho připodobnění. A tato slova zazněla v TV sérii Mladý papež z úst papeže, kterého hrál Jude Law. Krásně zde reaguje na tuto věčnou otázku ve svém kázání.
„Kdo je Bůh?“ „Bůh je čára, která otevírá,“ odvětila požehnaná Juana. Bylo jí pouhých čtrnáct let. A nikdo nechápal, co se tím snaží říct. A pak zahrnuly všechny děti požehnanou Juanu desítkami otázek: Jsme mrtvé, nebo živé? Jsme unavené, nebo silné? Jsme zdravé, nebo nemocné? Jsme dobré, nebo špatné? Máme ještě čas, nebo už nám vypršel? Jsme mladí, nebo staří? Jsme čistí, nebo špinaví? Jsme hloupí, nebo chytří? Jsme pravdiví, nebo falešní? Jsme bohatí, nebo chudí? Jsme králové, nebo služebníci? Jsme dobří, nebo jsme krásní? Je nám teplo, nebo zima? Jsme šťastní, nebo jsme slepí? Jsme zklamaní, nebo plní radosti? Jsme ztracení, nebo nalezení? Jsme muži, nebo jsme ženy? „To je jedno,“ odvětila požehnaná Juana, když umírala v pouhých osmnácti letech. A pak, na pokraji smrti, se slzami v očích dodala: „Bůh se nenechává spatřit. Bůh nekřičí. Bůh nešeptá. Bůh nepíše. Bůh neslyší. Bůh neklábosí. Bůh nás neutěšuje.“ A všechny děti se jí ptaly: „Kdo je Bůh?“ A Juana odvětila: „Bůh se usmívá.“ A teprve pak všichni pochopili. A teď vás všechny prosím: Usmějte se.
Z pohledu kvantové terapie a psychosomatiky si popisujeme na našich kurzech tyto hry našeho podvědomí, díky kterým se stále bereme moc vážně a pak se divíme, když náš život není zrovna ideální, ať už z hlediska zdraví, vztahů, práce či duchovna. Rozebíráme tyto principy a prakticky se učíme změnit tyto programy v hlavě. Tím si přestáváme podvědomě zavazet a můžeme jako vědomí tvůrci tvořit život podle svých představ. Jen tak.
Pak se můžete usmívat sami na sebe i celý svět kolem vás. Zavřete na chvíli oči, představte si sami sebe v té nejdokonalejší podobě a usmějte se na sebe. A teď si představte celý svůj život, celý svůj životní prostor se všemi známými a usmějte se na ně. Podržte si ten pocit a usmívejte se celý zbytek dne… Jen tak.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz