Jak snadné je uvěřit příběhu druhých a díky tomu stále podporovat rozdělování na dobro a zlo. Na ty hodné a na ty špatné. Na ty, kteří ubližují a ty, kteří neprávem trpí. Když člověk vypráví svůj příběh, málokdy do něj zakomponuje všechna fakta. Ať už proto, že se nehodí do příběhu se zamýšleným vyzněním, nebo proto, že je nechce vidět, protože by si to neustál sám před sebou a tak raději hledá varianty, jak si odůvodnit sám své jednání, aby bylo v souladu s obrazem, který má nebo chce mít o sobě samém. Anebo také z toho důvodu, že fakta jednoduše nevidí, jelikož nezapadají do toho, co říkají jeho zkušenosti.
Určitě znáte situaci, kdy někomu něco vysvětlujete a on pořád nechápe, co chcete říct. A vy už máte pocit, že jste řekli všechno. Některé věci se musí zažít a prožít, aby mohly být pochopeny. A přesto nikdy nemáme s nikým naprosto stejný prožitek. Proto jen vysvětlování svých prožitků nefunguje. Jelikož druzí si pod tím představují něco jiného – na základě svých vlastních prožitků a zkušeností. A tak jsme uvízli v pasti představ nejen sami o sobě, ale i o druhých. U těch především. V záchvatu upřímnosti sami k sobě jsme schopni přiznat si, jací skutečně jsme. U druhých toto v podstatě není možné plně odhalit.
Schválně – kolik lidí o vás ví naprosto všechno – i ty nejtajnější poklesky nebo přání? A kolik lidí má na vás názor? Čím jste více ve veřejném dění, tím více lidí na vás má vytvořený názor. Podívejte se třeba na časopis Blesk nebo na jakoukoli celebritu. Jaký názor třeba máte na Helenu Vondráčkovou? Kdo z vás ji skutečně zná? Kdo ví, co skutečně zamýšlí? Kdo ví, proč jedná, tak jak jedná? Kdo ví, kým skutečně je? A jaký názor máte na svou sousedku? Věříte, že je ve skutečnosti opravdu taková? Nežijeme v tělech, duchu i srdcích druhých lidí. Neprožili jsme do puntíku to, co prožili oni, nerozhodovali jsme se v životě přesně tak jako oni. I jejich příběhy, které jsou podávány neúplně, si vyhodnocujeme podle svého – podle svých vlastních zkušeností. A tak se navzájem podporujeme v příbězích, o kterých víme jen velmi málo a které častěji souvisí s námi samotnými a naším vlastním prožíváním, než s příběhem druhého člověka. A vytváříme si na jejich základě své domněnky o životě a zároveň se pomocí nich programujeme na to, co sami budeme v životě prožívat.
Věříme, že lidé jsou. Nejsou ani dobří ani špatní. Ani jejich jednání nejsou dobrá nebo špatná, jsou součástí celku. Dějí se nám ty věci, ve kterých v sobě buď máme anebo naopak nemáme lásku. Ty první vyhodnocujeme jako dobré a ty druhé jako špatné. Jedinou odpovědí je láska. Když dáme lásku do všeho, co vnímáme a slyšíme, i do toho, co je tzv. špatné a tzv. dobré, přestaneme pořád dokola bojovat o dobro a zlo, přestaneme se podílet na vytváření dobra a zla. Nemáme rádi zlo, vzpíráme se mu, bojujeme s ním, a přesto ho tímto stále tvoříme. A byť to děláme se sebelepším úmyslem, nikdy nepoznáme příběh celý, a i když si myslíme, že bojujeme za dobro. Vždy, když bojujeme, nevytváříme lásku. V tomto uvažování jsme neustále podporováni, výchovou, školstvím, médii. Je to logické, pokud jsme udržováni v boji dobra a zla, nejsme svobodní.
Ale je to špatné, že se to tak děje, že to tak dělají? Není. Hrají tu hru s těmi, kteří ji hrát chtějí. Je to naprosto v pořádku, až bude jedna ze stran chtít tuto hru ukončit, vždy z ní může vystoupit. A do celé situace vnést lásku. Je to jen na nás samých. Nikdo jiný nám nic nedělá, vše si způsobujeme nebo dovolujeme jen my sami. Když jsme v rovnováze a v lásce, věci se dějí tak nějak sami, v souladu s naším nastavením. Už nevnímáme věci jako dobro nebo zlo. Rozdíl mezi nimi se stírá. Neznamená to, že se nám dějí jen podle většinového mínění hezké věci, znamená to, že jsme v souladu se vším, co se děje. A učíme se z toho. A díky tomu si přinášíme do života ještě více lásky. A vylaďujeme své osobní vyzařování až do maximální spokojenosti. Vůbec to neznamená, že jsme flegmatičtí nebo pasivní, naopak jsme velice aktivní tvůrci.
Chcete to také takto prožívat?
S láskou, www.kvantovaterapie.cz
Štítek: tvůrce
-
Dobro a zlo
-
Fantazie nebo znalosti?
„Fantazie je důležitější, než znalosti.“ – Albert Einstein
Říká se, že cokoli si dokážeme představit, to také můžeme uskutečnit. Na počátku všeho, co dnes máme a známe, byla myšlenka a představa. A i přesto, že často tato myšlenka a představa byla neuvěřitelná a tzv. neuskutečnitelná, tak se našel někdo, kdo začal pracovat na její realizaci. A přes spousty pokusů, při kterých nacházel spoustu řešení, jak to nebude fungovat, jednoho dne objevil řešení, které zafungovalo.
K tomuto řešení ho dovedly dosavadní znalosti a zkušenosti, ale také, a to často obrovskou měrou, představy a myšlenky, ze kterých se zrodilo něco zcela nového. Tento postup zažívají nejen vědci a vynálezci, kteří objevující velkolepé věci. Zažíváme ho všichni každý den. Každý den můžeme z naší představy vytvořit něco nového a úžasného.
I kdyby na začátku měla být „jen“ myšlenka a představa toho, že je možné prožít krásný „všední“ den. I toto je pro spoustu lidí tzv. neuskutečnitelné, protože se vždy najde tzv. „něco“. Zapojte svou fantazii a představte si svůj život, takový jaký ho chcete skutečně mít a začněte s objevy právě teď.
Jak to máte vy? Co spolu se svou fantazií stvoříte nebo jste stvořili dnes vy? Technika práce s fantazií je na kurzech TKDM velice oblíbená. Je hravá a zábavná a tvoří se při ní nejradostněji. A z radosti vznikají krásné věci.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Cesta začíná prvním krokem
„Cesta dlouhá tisíc mil, začíná prvním krokem“ – Confucius
Představte si svůj cíl – představte si ho do všech detailů. Dejte tam opravdu to, po čem prahne Vaše srdce. To, co vás rozrezonuje tak, že se cítíte naplněni a vše dává smysl. Dejte tam to, po čem skutečně toužíte, ne to co je nyní podle vás reálné. Představte si to, co je pro vás opravdový cíl.
Vidíte ho? Čeká Vás hodně kroků, než se splní? Představte si celou cestu a udělejte každý den pár kroků. Skutečně je udělejte. Netrapte se tím, že těch kroků bude hodně a že to možná bude i náročné. Nastavte si to tak, ať vše probíhá ideálně, ať potkáváte ty správné lidi, ať se vám dějí ideální „náhody“, ať máte na plnění svých přání spoustu energie. Ať vás baví nejen cíl, ale užíváte si celou cestu. Toto všechno jde – můžete dokázat cokoliv chcete, můžete si upravit cestu, tak ať se učíte hrou, máte podporu a všude kolem sebe cítíte božskou lásku a hojnost.
I tyto věci se učí na kurzech Techniky Kvantového Doteku Matrixu. A hlavně začněte kráčet po této cestě už dnes – dnes je nejlepší čas vašeho života k prvnímu kroku své cesty, která může mít klidně i tisíc mil a v jejím průběhu i na konci je spoustu sladké odměny – v podobě toho, že žijete život svých snů. Může to dokázat skutečně každý. Každý, který vykročí.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Zodpovědnost
Představte si svět, ve kterém by každý člověk přijal zodpovědnost sám za sebe a o sebe, za své myšlenky, činy, v péči o své tělo i mysl. Jednoduše by byl zodpovědný za vše dobré i špatné co se mu děje. Věřím, že jen tato „maličkost“ by změnila svět. Už by tu nebyl svět viníků a obětí. Byl by tu svět tvůrců, kteří si navzájem pomáhají tím, že se inspirují, (spolu)pracují na společných projektech podle svých zájmů nebo si pomáhají „jen“ tím, že jsou. A teď zahoďme představu, že je to jen utopie. A přijměme představu, že to je možné.
A víte, od koho můžeme začít? Asi ano, že? Odpověď je pořád stejná. Sami od sebe.
Převezměme zodpovědnost za svůj život, začněme se o sebe krásně starat. Dopřejme si to nejlepší a naplňme se péčí a láskou až po okraj. A klidně ji nechme i přetékat, aby se mohla dotknout lidí kolem nás a my sami jsme je začali inspirovat tím, jak záříme – k tomu, aby to udělali také. A takto to můžeme tzv. poslat dál. A ti další to pošlou také dál. Důležité je, že my tuto realitu můžeme začít žít už dnes. Je jedno jak to mají dnes ostatní. Jakmile se přenastavíme my, začne se měnit i naše okolí. Přijdou nám do života noví lidé, kteří již tuto realitu žijí a ti staří se buď inspirují a nebo se rozhodnou to mít jinak. Na to mají právo. Jsou to svobodné bytosti. Nikoho nemůžeme předělat – jen sebe. Ostatní můžeme jen inspirovat.
Věřím, že Vás to bude bavit. Nás to baví moc. Je krásné si povídat s lidmi, kteří jsou tvůrci svých životů. Je to velice inspirativní a také energeticky nabíjející. Když držíte zodpovědnost za druhé ve svých rukách. Nejste šťastní a spokojení ani vy ani oni. Vy jste nespokojení, že stále nedělají vše, tak jak si představujete vy. A oni jsou nespokojení, protože nedokážou říct ne a žít svůj život. Ale zároveň svůj život nemůžete žít ani vy, protože jste příliš zaneprázdněni napravováním života druhých. Ale jde to i jinak. Kterou cestu si vyberete vy?
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Na co se v životě zaměřujete?
Učitel vešel do třídy a nečekaně ohlásil písemku. Žáci s napětím čekali na otázky. Učitel jim rozdal papíry na kterých měla být napsaná témata. Tentokrát však byla na papíru jen jedna černá tečka. Učitel se rozhlédl po třídě a viděl na tvářích žáků zmatené výrazy. Potřebovali zadání. Tehdy jim učitel řekl: „Chci, abyste popsali to, co vidíte na papíru.“ Žáci se pustili do práce. Po uplynutí doby učitel sesbíral písemky a začal nahlas číst odpovědi. Všichni do jednoho popsali černou tečku a její pozici na papíru. Když dočetl, ve třídě zavládlo ticho.
„Písemky nebudu známkovat. Chtěl jsem jen, aby se každý z vás nad tečkou na chvíli zamyslel a samostatně pouvažoval. Nikdo z vás nenapsal nic o bílé části papíru. Všichni jste se soustředili jen na černou tečku. To samé děláme po celý život.“ „Díváme se jen na tu černou tečku, kterou nám do něj někdo nakreslil a nikdy si nevšimneme toho obrovského bílého prostoru všude kolem ní. Černá tečka představuje zdravotní problémy, finanční tíseň, komplikované vztahy nebo ztracená přátelství. Ta černá tečka je něčím tak malým, přesto se však díváme jen na ni a necháme si s ní otrávit celý život.“ „Odtrhněte zrak od černé tečky. Těšte se z každého dne. A svůj život naplňte radostí a láskou.“
Na co se v životě zaměřujete vy? Umíte si všímat krásných a hezkých věcí? Dokážete to po celý den? Vidíte to, jak je váš život krásný a dokonalý? Nebo spíš máte tendeci se zaměřovat na potíže a problémy? Obecně máme totiž tendenci ve své hlavě posilovat negativní nastavení a programy. Tím, že na ně zaměřujeme pozornost, už nemáme kapacitu vidět to hezké a stále posilujeme jen ta negativní nastavení. Proto je důležité jak a na co se zaměřujeme.
Žijeme v krásné zemi, máme vše co potřebujeme k životu. Každý, kdo chce může pracovat, bydlet, mít co jíst. Je dnes normální, že takřka každá rodina má auto, televizi, všichni její členové mají své mobilní telefony. Zdravotnictví je takřka zdarma, to samé školství. To v jiných zemích úplně normální není. Začněme si víc vážit toho, co máme. Zaměřujme se na to, jak máme krásné životy. Čím víc budete posilovat ta hezká nastavení, tím víc si v rámci zákonu rezonance přitáhnete do života hezčí věci. Změňte zaměření své pozornosti, změní se vám tím i váš život. Může to být náročné, ale i snadné. Záleží jen na vás samotných. Víme, jak na to.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Dvojčata
Příběh o dvojčatech vychovaných alkoholikem.
Dva chlapci byli vychováváni otcem, který velmi pil. Jeden z nich vyrostl v alkoholika. Když se ho v dospělosti ptali proč je z něj alkoholik jako otec odpověděl: „Celé dětství jsem sledoval otce. Pil, chodil pozdě domů a bil nás. Kdo by se nestal alkoholikem?“ Druhý vyrostl, stal se z něj úspěšný podnikatel a nikdy se nedotkl alkoholu. Když se ho ptali, jak je to možné, odpověděl: „Celé dětství jsem sledoval otce. Pil, chodil pozdě domů a bil nás. Nechtěl jsem svůj život žít tak jako on.“
2 chlapci, 1 otec, 2 rozdílné perspektivy. Váš pohled na život určí, jaký bude cíl vaší Cesty. Dnes je nový den. V životě máte vždy dvě volby. Buď můžete být oběť a nebo můžete být tvůrce svého života, který vezme zodpovědnost za svůj život do svých rukou. Pro kterou variantu jste se rozhodli vy?
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Nemoc
Z pohledu kvantové fyziky je nemoc stejně jako zdraví jen iluze!
To, zda onemocníte nebo zůstanete zdraví s úžasnou imunitou je „jen“ výsledkem programů vašeho podvědomí. Pokud jste od dětství slýchávali, že onemocníte z průvanu, nebo když se málo oblečete či nevezmete čepici a uvěřili jste tomu – tak je to pravda. Vaše pravda.
Naše realita je tvořena myšlenkami. Každá myšlenka tvoří. Pozitivní, negativní i neutrální. Nelze netvořit. Jen většina lidí to dělá nevědomky. Na našich kurzech učíme jak tvořit vědomě a jak tvořit jen to, co doopravdy ve své realitě chcete. Postupem času potom stejně každý dospěje k tomu, že jen tak „JE“. Protože prací na sobě postupně mizí i přání našeho ega. Ale i tato cesta je pro náš růst důležitá. Když máte ve svém podvědomí nemoc nebo to, že teď někde řádí chřipková epidemie, tak se otevíráte této možnosti a dovolujete si tuto zkušenost prožít. Když se místo toho zaměříte na své dokonalé zdraví, volíte opačnou variantu.
I čínská medicína říká, že je důležité se udržovat v rovnováze. Když je moc jinu nebo jangu, tak může dojít k nerovnováze a pak přichází nemoc. Proto pracujte ve své myšlenkové i fyzické rovině na dokonalé imunitě. Posilujte své zdraví. Protože pokud posílíte své zdraví a udržíte si vnitřní rovnováhu těla, duše i mysli, pro žádnou nemoc nevznikne prostor.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Žijeme v nekonečné řadě TEĎ
Naše přítomnost, minulost i budoucnost se odehrávají v jednom a tomtéž okamžiku Teď. Záleží jen na úhlu pozorovatele a jeho vnímání perspektivy svého prožívaného okamžiku. Žijeme v nekonečné řadě Teď. „Máme sice dojem, že (věci) jsou kolem nás v pevných pozicích a ve vztahu k sobě navzájem, ale opravdu je jenom jedno Teď za druhým. Nic víc – a nic míň.“
Jedno takové „teď“ zažíváte samozřejmě třeba ve chvíli, kdy tohle čtete. A nyní si vezměte, že z perspektivy vaší babičky je vaše teď její budoucnost, zatímco teď jejího dědečka je její minulost. Slova „minulost“ a „budoucnost“ jsou prostě relativní pojmy související vždy s pozicí každého jednotlivého pozorovatele.
Když rozhodnutí v budoucnosti může ovlivnit zároveň minulost, máme možnost změnit úhel nahlížení na svůj život. I když prožíváme okamžiky, které se nám nelíbí, rozhodnutím v Teď měníme souvislosti v celém svém vlastním prostoru života.
Kdykoliv se můžeme rozhodnout změnit sami sebe, můžeme prožívat život v harmonii, lásce a šťastni. Záleží jen na nás.
Tohle si prakticky ukazujeme na kurzech Techniky Kvantového Doteku Matrixu a učíme se na svůj život nahlížet a pracovat s ním i tímto způsobem.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Nejdřív vyprázdni svoji misku
Zenový mistr Nan’in přijal návštěvníka, který žádal o vyučování zenu. Nan’in mu nejprve nabídl šálek čaje. Požádal návštěvníka, aby si sedl k němu, postavil před něho misku a začal mu nalévat čaj. Ale když byla miska plná, lil Nan’in s naprostým klidem dál, takže miska přetekla. Návštěvník volal: „Dost! Co to děláte, miska už je přeci plná, nic se už do ní nevejde.“ Nan’in se usmál: „Tak jako ta miska, jsi plný svých vlastních názorů a představ. Jak tě mám vyučovat zenu, dokud nevyprázdníš svou misku?“
Žijeme dnes v době plné informací. Informace se na nás hrnou ze všech stran. Internet je plný zaručených návodů a rad. Knihkupectví praskají ve švech knihami s návodem prakticky na cokoliv. Naše chytré telefony mají takovou kapacitu, že v nich můžeme mít tisíce fotek. Nakonec nemáme čas se podívat ani na ty vlastní fotky. Ukládáme si všechny možné články, odkazy. Ale na kdy? Kdy se k nim vrátíme? Někdy v budoucnu? „Až pak?“
Máme „znalosti“ o všech směrech, filosofiích, „ismech“, ale díky těmto bohatým znalostem zapomínáme na jednoduchost CESTY sami k sobě. Naše podvědomí se občas pere samo se sebou. Vždyť např. indové mluví o 7 čakrách, zatímco v čínských směrech slyšíme o 3 ohřívačích a amazonský šaman mluví třeba o 90. čakře. A člověk, který na sobě pracuje a tohle vše ví, chce samozřejmě dělat vše správně a poctivě. Jenže jeho podvědomí se najednou začne bouřit. Tak jak to je? Podle kterých pravidel se mám řídit? Nakonec raději neděláme nic, protože „kdo nic nedělá, nic nezkazí“.
A nebo něco jednou vyzkoušíme a když to nejde nebo to hned nesplní naše očekávání, odcházíme od toho s tím, že tato cesta nejspíš není pro mě. A pak hledáme a hledáme a cestou sbíráme další pravidla a příkazy a přelíváme svou pomyslnou misku více a více. A vzhledem k tomu, že už nemáme kapacitu na skutečný prožitek, oddalujeme se více a více od své vlastní cesty. Jediný způsob, jak z informací něco vytěžit je převést je na svou znalost a znalosti pak využívat v praxi. Dělat každodenní kroky v praxi je to nejdůležitější. I kdyby byly na první pohled chybné, vždy nás dovedou dál, než když nic neděláme a pouze se vyzbrojujeme pomocí informací na co kdyby a jen sníme o tom, že bychom mohli být šťastní, ale neuděláme nic proto, aby se to skutečně stalo realitou.
Díky praxi si vytváříme své jedinečné know-how, které je naše, je odžité, zažité, pochopené a zpracované. Díky tomu můžeme snadno vylévat své misky a otevírat se dalšímu poznání a novým prožitkům. Bez praxe jen filozofujeme o tom, co by kdyby a jestli náhodou a cítíme se přeplnění a bezradní pohnout se v životě někam dál.
A přitom je cesta k sobě tak jednoduchá. Prvním krokem je vyprázdnit svou misku. A začít dělat to, co s námi rezonuje. A nevzdávat se a nepřestávat. Ale jít dál, dokud neuskutečníte i svou nejbujnější představu, jak má vypadat prožitek, kvůli kterému jste se na tuto cestu vydali. V průběhu cesty se vaše mety budou zvedat a zjistíte, že můžete zažít mnohem více, než jste si vůbec na začátku mohli představit.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Proč to nefunguje?
Patříte mezi velkou skupinu lidí, kteří čtou duchovní a sebe-rozvojovou literaturu a pracují na sobě? Daří se vám to, co čtete nebo slyšíte převézt do praxe?
Možná jsou již některé oblasti vašeho života pěkně nastavené a dobře se vám v nich daří. A možná váš život nevypadá moc tak, jak by správně měl. Ale vždyť přece děláte nebo přemýšlíte tak, jak je v knihách popisováno. Tak proč máte někdy pocit, že tak moc šťastní vlastně nejste? Proč to vlastně někdy funguje a někdy vůbec? Hodně duchovně hledajících lidí soustředí velké množství energie na PROČ. Ale ono je ve výsledku úplně jedno proč. Důležité je, že v tom máme nepříjemné pocity, které jsou našimi kontrolkami, že tam není něco v pořádku.
Za vše, co se nám děje v životě si můžeme sami. Ano, my sami. Ne ti druzí, i když jsme naučeni se tak na situace koukat. Ale je to dobrá zpráva, že si za to můžeme sami, jelikož díky tomu, to můžeme my sami vyřešit a změnit. Pojďme se podívat, jak tedy na to. Když to opravdu hodně zjednodušíme, tak si představte své tělo jako počítač. A do tohoto počítače si nahráváte programy a aplikace, pomocí kterých fungujete. Když už se nám nelíbí nějaký program nebo aplikace ve skutečném počítači, tak je jednoduše smažeme a už nejsou. V našem lidském počítači se však chováme často následujícím způsobem: Nelíbí se mi tento program, tak ho zastrčím do nějaké složky, kde nebude vůbec vidět. Nebo do jeho ikonky dám pěkný obrázek, aby mě tak nedráždil. Nebo budu dělat, že ho vůbec nemám a budu se soustředit na jiné programy.
Takto se často snažíme o pozitivní myšlení, protože máme přece pozitivně myslet, ale naše programy říkají něco jiného. Děláme, že tu nejsou, snažíme se je ukrýt nebo na ně lepíme hezké nálepky a věříme, že nálepka změní celý obsah. Pozitivní myšlení je hezké a účinné, ale jen když s ním souzní celá naše bytost. Pokud ne, tak si na něj jen hrajeme a moc nám nepomáhá, spíše naopak.
Představte si, že vás něco nebo někdo pořádně naštval. Pokud jste uvíznutí v poučkách o pozitivním myšlení, snažíte se co nejrychleji vrátit do pozitivna a odůvodnit si, že vlastně vůbec nejste naštvaní oduchovnělými argumenty jako: „Respektuji tvou cestu.“, „Nemá to se mnou nic společného.“, „Všechno je tak, jak má být.“ atp. Na těchto větách není nic špatného, dokonce mají v sobě i hodně pravdivého, ale ne v případech, že to uvnitř vás vře a nejraději byste daného člověka nakopali nebo alespoň vykřičeli bolest, kterou právě způsobilo vaše naštvání. Když se snažíme dělat, že tyto pocity nemáme, tak si lžeme do kapsy a pouze zesilujeme jejich destruktivní účinky. A přitom i negativní emoce nám mohou pomáhat a posilovat nás. O tom si povíme v závěru.
Tímto přístupem si způsobujeme, že nám to, co si přejeme jednoduše nemůže fungovat tak, jak si přejeme. Na povrchu se snažíme něco vyzařovat a přitáhnout si tím to, co si přejeme, ale zevnitř nás vyzařujeme úplně jinak a hádejte, co má větší sílu? Co s tím? Cest je mnoho, žádná není dobrá nebo špatná. Cesty jsou. Povíme vám o té, která funguje nám a předáváme ji na našich kurzech.
Dejte se do velkého úklidu. Pracujeme metodou kvantového čištění podle Techniky Kvantového Doteku Matrixu. Nejprve se čistí nejdůležitější vztahy s blízkými, kteří na nás měli velký vliv. Toto zabere u většiny lidí v průměru kolem 4 až 5 hodin, u některých více, u některých méně. A pak se dočišťují programy v oblastech jako jsou zdraví, láska, práce, finance, osvícení – jednoduše ve všech, které jsou pro vás v životě důležité, a v kterých byste rádi zaznamenali změnu. Představte si to tak, že mažete v počítači staré a nepotřebné programy, a ty které vám částečně slouží aktualizujete na nejnovější verzi, aby vám sloužili mnohem lépe. Věnujete se všem vašim: chci, nechci, musím, nesmím, můžu, nemůžu, měl bych, neměl bych atp. A ve všech čistíte tak dlouho, dokud se neobjeví harmonie a rovnováha.
Pokud máte ve svých programech harmonii a rovnováhu můžete si (většinou poprvé) skutečně svobodně vybrat pro jakou variantu se rozhodnete a co se vám začne v životě dít. Když v nich máte jakékoliv „ale“, většinou má větší sílu to „ale“ a ve skutečnosti se vám přitahují do života tato „ale“. Je to dokonale fungující mechanismus, kdy se vám do života stále vrací nezpracované věci, ve kterých právě tato „ale“ máte proto, abyste se jich konečně mohli zbavit. Je to jako když vám na počítači vyskakuje okénko antiviru, které vám hlásí, že máte v počítači viry a je potřeba je smazat. A tak nám v životě stále vyskakuje to, v čem máme nepříjemné pocity a vadí nám to, se sdělením: „Teď je super příležitost to vyřešit. Uděláš to?“. Jakmile si uděláme pořádek v našem počítači a pročistíme ho, začne nám dávat zcela jiné výsledky, než doposud. A stejně tak je to v životě. Jakmile si pročistíme své bloky, strachy a nastavení, spousta věcí se změní, dokonce se změní i spousta lidí. Tím, že se změníme my, změní se i to, jak se k nám chovají oni. Přestanou se nám dít věci, v kterých nám není dobře. A oblasti, které dříve nefungovaly tak moc dobře, začnou fungovat stejně dobře jako ty, které jsme měli nastaveny už od přirozenosti dobře.
A co pak, když se zbavíme svých problémů? Paradoxně má spousta lidí blok v tom, co bude dál. Bojí se, zda neztratí svou identitu, jako kdyby je definovaly právě jejich problémy. Bojí se, co budou dělat, když už nebudou řešit své problémy. Dobrá zpráva je, že i strachy jsou jen programy a jdou snadno odstranit. Ano, i velké fóbie, ale i ty menší našeptávající všudypřítomné strachy jdou zpracovat. A pak se otevře velice zajímavý svět. Krásná hra.
Možnost tvoření a dětského hraní i v dospěláckém světě. Neznamená to, že už nás nikdy nic nenaštve nebo nerozesmutní. Emoce se však stanou kamarády. Všechny, ty které vnímáme pozitivně, i ty které vnímáme jako negativní. S láskou nás upozorňují na to, kde máme rezervy či zda nejdeme mimo svou cestu, pro kterou jsme se rozhodli. A když chceme něco změnit, máme skvělý nástroj, jak to během chvilky udělat. Své programy a nastavení si můžeme nejen čistit, ale i vytvářet, což je také velká zábava a značná změna způsobu prožívání života, ale to by bylo na další dlouhý článek.
Přejeme vám, ať je i váš život krásná hra a pokud vás kvantové čištění podle TKDM zaujalo, těšíme se na společnou intenzivní práci na některém z našich pětidenních kurzů.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz