Znáte takové ty věty v komunikaci a výchově jako „budu tě mít ráda, když…“ „Nemůžu si tě vážit, když jsi takový a takový…“ „To, co jsi řekl (udělal), bych do tebe neřekla… teď s tebou nebudu kamarádit.“ Rádi s druhými manipulujeme. Snažíme se je vtlačit do nějaké své představy o nich. A pokud oni tu představu nesplňují, tak je raději raníme a třeba se pak polepší a začnou se chovat podle našich představ. Nejsme zvyklí vnímat lidi takové, jací jsou, raději na ně nahlížíme jako na takové, jaké je chceme mít. Často proto, že potřebujeme, aby uspokojili nějakou naši potřebu – raněnou sebehodnotu či sebelásku. Ale opravdu chceme, aby takto vypadala komunikace mezi lidmi?
Jsme rovnocenné bytosti. Já jsem v tobě, tak jako ty ve mně. Máme různé schopnosti a přednosti. Každý jsme jiný. Ale jsme si rovni v lidství jako takovém. Při svých cestách po Bali potkávám hodně místních lidí. A dnes už mám tady mezi nimi i hodně přátel. Jsou různých vyznání, ale převažují mezi nimi hinduisté. Jsou to milí, věčně usměvaví lidé. Jsou vychováváni v jiných hodnotách, než my. Děti tu milují a zahrnují je láskou. Rádi si s nimi hrají. A z milovaných dětí tu vyrůstají milující dospělí. A já se s nimi rád bavím, kdykoliv mám možnost. A oni mi tu pozornost vracejí. Snažím se je poznávat, bavit se s nimi o jejich zvycích, učím se jejich jazyk, vtipkujeme. A všiml jsem si u nich krásného jevu, který ale potkáte na mnoha místech v Asii. Když si je získáte, chtějí se s vámi kamarádit jen tak. Užívají si vaši přítomnost a jsou šťastni za každý okamžik s vámi. A není to jen proto, že jsem turista, chovají se tak i mezi sebou. Viděl jsem je při různých oslavách a rodinných sešlostech, na které jsem byl pozván. Vztahy jsou pro ně velice důležité. A ne jen v rodině, ale i se sousedy, přáteli i neznámými lidmi.
Nedávno jsem se vrátil z výletu, na který mě pozval právě jeden místní kamarád. Prostě nám chtěl ukázat svá oblíbená místa na ostrově, pochlubit se krásnými zákoutími a pak nás pozval i k sobě domů. Celý den byl šťastný z naší společné přítomnosti a nakazil nás tou úžasnou náladou všechny. I my u nás jsme šťastní, když jsme s přáteli. To, o čem píši, je o nádherném souznění a radosti z bytí spolu s druhými lidmi. V takové síle jsem to zažil až tady na Bali. Bylo to moc milé. Bylo hezké pozorovat, že můžeme spolu mluvit, a být prostě jen tak. Byly okamžiky, kdy jsme nepřetržitě mluvili, stejně jako potom třeba jen mlčky jeli v autě, ale pořád to byla úžasná společnost s nádherně tekoucí energií mezi námi. Jsou nastaveni na lásku a radost. A láska a radost se pomocí zákonu rezonance vrací do jejich životů.
Není třeba hledat v druhých své představy, pouze s nimi být. I toto nastavení v sobě znovu objevujeme a znovu nastavujeme na našem kurzu, abychom si dokázali užívat přítomnost druhých „jen tak“ ať už jsme doma se svými blízkými nebo kdekoli na světě.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz
Štítek: tvůrce
-
Přátelství jen tak
-
Láska s podmínkou II
„Budu tě mít rád, když….“ „Miluji tě, ale….“ „Kdybys byl takový, byla bych šťastnější….“ Kde se bere ta podmínka? „Když budeš hodný, můžeš jet s námi na výlet.“ „Buď hodný chlapeček, jinak nedostaneš dárek.“ „Ty jsi ale hloupý, nedostal jsi jedničku.“
Naše západní kultura je plná když. Naučili jsme se směňovat vše – i lásku. Pro většinu lidí, kteří přicházejí na náš kurz, není láska běžnou součástí života. Je to něco, co je za odměnu, jen když jsou takoví a takoví, je to něco, co si musí zasloužit. Mezi nejčastější důvody, proč přišli na kurz, patří – chci pomáhat ostatním. Všichni instinktivně cítíme, že když dáváme ostatním, získáváme i my a celkově se cítíme šťastnější. Problém nastává, když chceme ostatním pomáhat především proto, že se chceme cítit důležití, potřební, milovaní… jednoduše, když chceme pomoci směnit za jakýkoli radostný pocit.
Když se podíváme hlouběji do toho, proč lidé chtějí pomáhat ostatním, nalezneme téměř vždy alespoň jeden z výše uvedených důvodů. Ti, co pomáhají nezištně, prostě jen tak, ani svou činnost pomocí často nenazývají. Jednoduše jsou a sami sebou obohacují život svůj i životy druhých lidí. Nemají potřebu pomáhat, aby jim bylo pomoženo.
Proč se nám tohle děje? Lásky v našich západních životech není hojně pro všechny a v každém okamžiku. Je to něco, čeho je omezený počet. Proč? Nejsme schopni bez podmínek milovat své děti, žijeme velice rychle a zmateně, nechápeme svoje emoce, máme nevyléčená svoje vlastní emoční zranění a ani nevíme, jak je vyléčit. Nestavíme vztahy s lidmi a lásku na první místo. Důležitější jsou pro nás pracovní úspěchy, postavení a to, co člověk ví a dokázal. To z něj dělá hodnotného člověka. Lidská bytost jako taková pro nás nemá absolutní hodnotu v tom smyslu, aby byla milována ať je jakákoliv a dělá cokoliv. Toto učíme svým příkladem i své děti. A z dětí, které jsou milovány a přijímány jen za určitých podmínek, vyrůstají dospělí, kteří také milují a přijímají jen za určitých podmínek. Učíme se na sobě hledat chyby a nemilovat se takoví, jací jsme. Učíme se stát se lepšími, abychom se mohli mít rádi v budoucnu. Jenže dalšími a dalšími zkušenostmi si uvědomujeme, že budoucnost, kdy se sebou budeme opravdu spokojení, se neustále oddaluje. Toto vše způsobuje naše naučené nastavení.
Vytvořili jsme si (přejali) bloky, které nám brání v bezpodmínečné lásce. Můžeme ji zažívat všichni. Je jedno, jak jsme to měli do dnešního dne. Všichni v sobě můžeme bezpodmínečnou lásku k životu i druhým lidem opět otevřít. Stačí ji v sobě jen zase otevřít. Jsme schopni zahojit naše vnitřní dítě toužící po přijetí a milování za každých okolností. Jsme schopni zahojit i své rodové linie, jelikož když přestaneme podle nastavených pravidel hrát my, umožňujeme snadnější přenastavení i pro ostatní. Jak praví jeden citát: „Jednou přijde člověk, který změní tvůj život už jen tím, že je.“ Už to že jsme, je hodno lásky.
Na Bali, mezi místními lidmi, je vidět v jejich přirozeném nastavení to, jak mají rádi sebe a tím pádem i druhé a život samotný. Jsou plni lásky a vyrovnanosti. Domorodci, se kterými jsme se spřátelili, nám popisovali, jak se dívají na svět. Vše je totiž pro ně dobré. A nic nestojí za to, aby si kazili den a byli smutní. A to jsou jejich podmínky k životu, někdy na hranici přežití. Říkali mi, že když už se děje něco špatného, tak na to reagují raději smíchem. Celou situaci obrátí do humorného pohledu na věc a pak se i nepříjemné věci snášejí lépe. Nedávají si žádné „když“, jednoduše milují. Milují sebe a skrze sebe celý svět. Milují celý svůj život.
Když si zpracujeme své bloky a naučíme se na svět dívat s úsměvem a pozitivním pohledem, začne celý náš život být najednou veselejší, příjemnější a plný lásky, která je – a neodchází, když…
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Jak se správně chovat, abyste si získali vytoužený protějšek?
Na internetu najdete obrovské množství návodů na to: Co dělat a nedělat na prvním rande? Jak být bohyní v sexu? Co nikdy neříci muži/ženě svých snů? 10 způsobů, jak získat muže/ženu. A podobných nadpisů můžeme nalézt nekonečně mnoho. Když se podle toho budeme chovat, pravděpodobně zažijeme příjemné rande, anebo taky ne. Možná se staneme bohyní v sexu a možná ne. Možná s námi partner zůstane, anebo taky ne. Návody potřebujeme na to, abychom si udrželi nekompatibilního partnera. Na něj je nutno používat triky, aby s námi byl. Když potkáte ideálního partnera, můžete porušit naprosto všechna pravidla popsaná v těchto návodech, a přesto budete neodolatelná/ý a okouzlující.
Ideálnímu partnerovi připadají kouzelné i naše chyby a slabosti. Přijímá nás takové, jací jsme. Může o nás vědět všechno špatné, co jsme kdy udělali, vidět nás v choulostivé a trapné situaci a přesto nás neodsoudí. Že ideální partneři neexistují? Ale existují. Pouze si je nepouštíme do svého života. Naše nastavení a podvědomé programy, podle kterých žijeme, jsou něco jako filtry, přes které nevidíme toho ideálního. Jsme schovaní za filtry svých programů a přes ně si myslíme, že vidíme toho správného, ale vlastně jen přitahujeme takový protějšek, který nám zahraje naše bloky. To je například situace, kdy žena, která má v sobě bloky zahrnující nevěru, si opakovaně do života přitahuje zase partnery, kteří ji opět podvedou. Ač byli na první pohled těmi hodnými a naprosto věrnými.
Teprve když si vyčistíme svou hlavu a zbavíme se těchto programů, dovolíme si přitáhnout do života to, co skutečně chceme. Na kurzu se mj. učíme, jak si nastavit ideálního partnera a zpracovat si všechny bloky, které nám brání v tom, aby nám takový partner vstoupil do života. A hle – on přichází a často velice brzy. Ve chvíli, kdy máme v sobě nastaveno, že může přijít a není už žádné ALE. A také se často stává, že zjistíme, že ideální partner je právě vedle nás. Jen jsme mu svým nastavením bránili, aby se jeho ideálnost mohla projevit. Najednou je vztah čistší, láskyplnější a otevřenější. Naše mysl je velice mocná. To, jaké partnerství zažíváme, si tvoříme my sami. Pokud nejsme spokojení, můžeme to změnit pouze my sami. Pokud nám cokoliv nevyhovuje, nemůže za to ten druhý, i když je snazší to na něj svést. Můžeme si za to sami. My a naše nastavení.
Jakmile se nastavení změní, začnou se dít změny. Naše životy se otočí tím správným směrem a můžeme prožívat vztah a život podle svých skutečných představ. Současný partner se může stát tím ideálním nebo se partnerství harmonicky ukončí a pak může vstoupit do života obou právě ten ideální.
Přestaňte bránit svému štěstí a naučte se nastavovat svou realitu takovou, jakou si přeje žít.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Až..
Až absolvuji studia na mé škole, přijde změna. Po téhle dovolené se budu cítit odpočatě. Až najdu vhodného partnera, budu se cítit milována. Až přejde tohle období, budu se cítit zase dobře.
Naše životy jsou plné AŽ. Jsme naučeni, že odměna a hezké pocity mohou přijít, AŽ se něco stane, až se něco posune, nebo až někdo něco udělá. A věříme tomu dál, dokonce i přesto, že kolikrát se stane to vytoužené AŽ, a přesto se pocit uspokojení nedostaví, jelikož jsme si během doby, které předcházelo tomuto AŽ, vytvořili už nové AŽ. A tak stále čekáme, až…
A radost ze života se postupně vytrácí, začínáme ztrácet ideály, vkrádají se do našich srdcí pocity, že život je jen tvrdá dřina a stejně to naše snažení k ničemu nevede. Jenže tohle je jen NÁŠ naučený POHLED. Naučené vnímání reality kolem nás. Je to program v našem nastavení. A tento program můžeme změnit. Můžeme se zaplnit láskou, smyslem života, uspokojením a pocitem vítězství už TADY a TEĎ. V tuhle chvíli můžeme prožít všechny pocity, po kterých toužíme. Můžeme se do nich zabalit jako do hedvábné peřinky, která hýčká naše srdce, duši, i tělo. To, jaké pocity prožíváme a co z reality vnímáme, je NAŠE VOLBA. A tuto volbu se můžeme naučit ovládat vědomě. Nemusíme být pouhou loutkou svých pocitů. Můžeme být hlavním hrdinou svého životního příběhu a psát ho tak, jak si přejeme. Stačí změnit program z AŽ na UŽ.
Znamená to, že teď už nemusím nic dělat a o nic se snažit? Ne. Stále děláme pravidelné a postupné kroky k dosažení svých snů. Ale už se za dosažením svých snů nemusíme plahočit, abychom zaplnili nějakou díru sami v sobě. Ale děláme to pro radost z tvoření. Jsme naplněni láskou, hojností, radostí a díky tomu nám i tvoření jde snáze, jelikož fungujeme ve vyšších vibracích a využíváme zákona přitažlivosti. Vysíláme lásku, hojnost, radost a dostáváme zpět ještě více lásky, hojnosti a radosti. Stále každý den pracujeme, ale už s jiným cílem. S radostí z celé cesty, která je sama o sobě cílem. S radostí z tvoření jako takového.
Jak přenastavit své programy a zvolit si realitu, kterou chcete žít, učíme na kurzech Techniky Kvantového Doteku Matrixu. Kurzy jsou plné praxe, takže změny cítíte okamžitě na vlastní kůži. Zjistíte, že si už nemusíte komplikovat život překážkami, které si sami tvoříte a začnete žít život UŽ tady a teď a ne AŽ.
Přejeme vám nádherný den plný radosti z vašeho tvoření.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz