Myslíte si, že jste ukotveni ve svém životě a že jej nemůžete změnit? Vše kolem vás je neměnná realita a vy musíte dál zůstávat obětí svého osudu? Pojďme se dnes trochu zamyslet.
V době, kdy jsem pracoval jako asistent primářky na dětské neurologii, k nám chodil pacient, mladý chlapec. Zajímavé na něm bylo, že měl pouze prodlouženou míchu. To je malá část mozku v oblasti na konci míchy a začátku lebky. Podle lékařů neměl přežít první 3 měsíce života. Já ho poprvé potkal v jeho 17 letech. Na první pohled na něm nebylo nic zvláštního. Jen mé zkušené oko poznalo odchylky od běžně zdravého člověka. Měl problémy s rovnováhou, pomaleji se vyjadřoval, ale třeba nádherně zpíval. Má paní primářka s jeho případem objela kongresy po půlce světa.
Jak je to možné? Jak to, že vůbec žil? Jak to, že takto prospíval? Řekněme si některá fakta o našem mozku: Mozek je nejméně 1000x rychlejší než nejrychlejší superpočítač na světě a obsahuje tolik neuronů, kolik je hvězd v Mléčné dráze (asi 100 miliard). Kousek mozku veliký jako zrnko písku obsahuje 100 tisíc neuronů a miliardu synapsí, a je po celý náš život zapnutý (nikdy se nevypíná ani neodpočívá) a neustále se vyvíjí. Takže prostě jeho vědomí a pravděpodobně i jeho rodiny se vzbouřilo a odmítlo akceptovat fakt, že by neměl žít. A ta malá část nějakým způsobem převzala životní funkce. Jak? To dodnes nikdo uspokojivě nevysvětlil.
Ale jak mozek vlastně pracuje? Náš mozek pracuje se všemi informacemi, které se odehrávají kolem nás. Ale kdo a co vidí? Máme pět za sebou jdoucích úrovní mozkového procesu. Ty právě teď musely proběhnout proto, abyste přečetli tyto řádky. Ale vaše oko vám teď neposlalo obrázky jednotlivých písmen. To váš mozek si teď na základě vizuálních dat tato písmena vytvořil. Nejprve rozložil impulzy z oka na základní tvary, barvy a vzory. Pak vybral vzpomínky, emoce a události a spojil je s těmito vzory a vytvořil z nich hotové obrázky, které 40x za sekundu promítl do předního laloku mozku. Takže ani nevidíte spojitě, je to podobné blikajícímu filmu.
Váš mozek vlastně maluje obrázek toho, co vidíte. Takže pokud se díváte na rozkvetlou louku, vykresluje každé stéblo trávy, každou květinu. Maluje tak, že se napojuje na vzpomínky na trávu, barvu, tvary a velikosti a vše to spojuje dohromady. Také se dokázalo pokusy s CT, že pokud se díváme očima na předmět a pak si ho se zavřenýma očima představujete, probudí to stejné mozkové činnosti. Mozek nerozeznává mezi tím, co vidí ve svém okolí a tím, co si představuje. Takže pokud i takto funguje mozek, pokud hoch s malou částí mozku může žít a prospívat, pak my můžeme opravdu vše. Jen musíme dovolit své mysli, si začít představovat to, co chce.
Musíme tvořit představy toho, co chceme, musíme snít, musíme vizualizovat. A náš mozek s těmito informacemi bude pracovat jako se svou realitou. Pak můžete dosáhnout obdivuhodných výsledků na poli vědy, stejně jako úžasných sportovních výkonů, nebo čehokoliv jiného. Jen vy tvoříte svůj nový obraz života. Když se přestanete zaměřovat na svůj současný život, s kterým nejste spokojeni. Když začnete vytvářet ve svém mozku své nové verze myšlenkových vzorců, postupně se přepíšou do vaší skutečné reality.
Můžete cokoliv, můžete být skutečnými tvůrci svého vlastního Vesmíru.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz
Štítek: TKDM
-
Krátký příběh o tom, jak pracuje náš mozek
-
Je Brufen lepší než léčitel?
Za svou dvacetiletou praxi ve fyzioterapii a sportovní medicíně jsem zjistil zajímavou věc. A ta se mi potvrdila, když jsem začal přidávat do praxe alternativní metody, psychosomatiku a psychoanalýzu. Často se mi stávalo, že přicházeli klienti, kteří očekávali zázraky ode mě a ideálně ihned. Jenže tito klienti často odmítali přijmout jeden zásadní fakt. A to, že z hlediska psychosomatiky si za všechny, ale opravdu všechny nemoci můžeme sami. Odmítali připustit, že naše mysl má úžasnou tvořivou sílu. Tak ohromnou sílu, že zhmotňuje vše. Pozitivní, ale i negativní. A pokud během svého života vysíláme negativní programy a myšlenky, tak se samozřejmě zapisují do našeho těla. A po určitém čase se zhmotní jako nemoc.
Už dlouho před našimi evropskými filozofy a ještě dávněji před objevením kvantové fyziky, věděli indičtí učenci, že mimo oblast našeho běžného vnímání se děje cosi velice důležitého. Buddhističtí i hinduističtí filozofové vždy učili a učí, že okolní svět, tak jak jej vnímáme našimi smysly je mája – iluze – a na pozadí tohoto materiálního světa je ještě něco navíc. Něco, co je mnohem silnější a mnohem podstatnější, mnohem „skutečnější“, i když je to naprosto nepostižitelné. Jak naznačují mnohé duchovní texty, existuje „vyšší realita“, jež je mnohem podstatnější než materiální vesmír, a souvisí s vědomím.
A to samé odhaluje i kvantová fyzika. Popisuje, že v jádru fyzického světa je zcela nefyzická říše. A my ji můžeme říkat informace, pravděpodobnostní vlny nebo vědomí. Jsme zvyklí běžně prohlašovat, že se vše skládá z atomů. Pokud je tento pohled správný, pak musíme říct, že toto skryté informační pole je to, z čeho se vesmír tam hluboko uvnitř „skutečně“ skládá. Dr. Edgar Mitchell z NASA došel během svého pobytu v kosmu k závěru, že vesmír je v podstatě inteligentní. Postupuje jistým směrem a ten směr se nás dotýká. Onen tvořivý duch, jenž provázel historii naší planety, pochází zevnitř nás a je tam venku – je to totéž. Vědomí je to základní a hmota a energie jsou produktem vědomí.
Pokud tedy hmota je produkovaná vědomím, i naše nemoci, neštěstí či chudoba jsou produktem naší mysli. A pokud myslíme dlouhodobě (sebe)destruktivním způsobem, tak je pak ve finále skutečně jedno jestli si vezmeme brufen, jdeme k lékaři, nebo léčiteli. Pořád očekáváme, že ta dotyčná berlička zvnějšku vyřeší naše životní trable, které jsme si vytvořili sami uvnitř. V tu chvíli řešíme bolavá záda, zamrzlé rameno nebo bolavý zub. Jenže toto všechno jsou důsledky našeho stavu vědomí, které se fyzicky zhmotnily do nemoci. Nejsou to příčiny. A tak tou zázračnou pilulkou v podání tablety, nebo jakéhokoliv zásahu terapeutem řešíme pouze důsledky. Tím se dostáváme do začarovaného kruhu. Kdy se nám nemoc může vrátit, nebo projevit jinými fyzickými obtížemi.
Ale my musíme začít od sebe! Pátrejte po tom, proč jste nemocní, nebo nešťastní. Kdy to vzniklo, a co jste v té době před tím žili. Bylo ve vašem životě vše harmonické? Nebo vás něco, nebo někdo stresoval? A pak uděláte ten skutečný zázrak. Zázrak, který přijde od vás. Z vašeho nitra. Terapeut, lékař nebo léky vám pomohou uhasit akutní problém. Tím vám pomohou se zklidnit a uvolnit. A díky tomu získáte prostor pro to udělat změnu sami v sobě. To vy musíte najít jeho skutečnou příčinu a tu změnit. Terapeut vám může pomoci procesem projít a pomůže vám i energeticky, abyste v sobě našli sílu pro změnu. Nicméně skutečná změna je na vás. Ne na terapeutech, lékařích, lécích či bylinkách.
V okamžiku kdy změníte své nastavení a převezmete zodpovědnost za svůj život i své zdraví, tak se změní vše. Celá vaše realita. A potom nebudete potřebovat žádat o pomoc zvenčí. Budete sami sobě svou pomocí. Svým lékařem i léčitelem. Ale důležité je začít. Začněte dnes měnit svá nastavení a své myšlenky.
Toto hlouběji vysvětlujeme na svých kurzech. Tak abychom vám pomohli tuto teorii nejen pochopit, ale také ji převést do praxe.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz
-
Život je neustálé sebetvoření.
Život je neustálé sebetvoření. Stále znovu přetváříme své vlastní Já podle té nejkrásnější verze té nekrásnější představy, jakou jsme kdy měli o tom, čím opravdu jsme. Nehledejme smysl života ani smysl jednotlivých událostí a situací, které se nám dějí. Sami rozhodněme, jaký smysl pro nás mají. A na základě toho vytvářejme to, čím chceme být.
Díky principu zákona přitažlivosti se často dostáváme do podobných situací tak dlouho, dokud se sami nezměníme. To je princip naší životní Cesty k dokonalosti. Důležité je si uvědomit, že naše představy jsou pouze představy. Takže je na nás, abychom jako tvůrci své reality rozhodli, proč tyto představy existují a pak si vytvořili to, co chceme prostřednictvím těchto vlastních představ prožít. Když to pochopíme, život začne být mnohem čitelnější.
Jsou to jen základní jednoduchá pravidla:
1. Vše v našem světě je nereálná iluze.
2. Tato iluze má pouze takový význam, jaký se rozhodnu, že pro mě má.
3. Jsem produktem svých myšlenek a nastavení. Jsem to, co říkám, že jsem. Všechny události v mém světě jsou takové, jaké říkám a myslím, že jsou.K tomu všemu je důležité se naučit si udržet svůj vnitřní klid. Ten vede k našemu nastavení, které produkuje pozitivní výsledky. Pro natrénování tohoto klidu je důležité neustále kontrolovat, jak se na jednotlivé události během dne díváme. Každá naše myšlenka tvoří. Proto zpočátku musíme vědomě kontrolovat každou myšlenku tak dlouho, dokud se nestane našim automatickým nastavením tvoření pozitivních myšlenkových vzorců. Tato kontrola nemusí být provázena strachem. Naopak může to být hravý a kreativní proces, když se naučíme jak na to.
Často podléháme iluzi, že potřebujeme určitého člověka (většinou partnera), k tomu abychom byli šťastni. Ale štěstí není zážitek, štěstí je vlastní rozhodnutí. Ke štěstí ani jakémukoliv jinému prožitku nic nepotřebujeme. V okamžiku rozhodnutí ho můžeme prostě začít prožívat. Situace ve vašem životě jsou důsledkem vašich drobných každodenních rozhodnutí.
A to platí i v lásce. Naše láska je jen o našem rozhodnutí. Když tohle pochopíme, přestaneme mít potřebu se zavděčit druhým – partnerům, rodině, blízkým. Pak pochopíme, že naše láska pramení z našeho nitra. Tryská z nás jen tak. Bez očekávání, bez potřeby být opětována. Pak je to čistá skutečná láska. V okamžiku, kdy čekáme na opětování, stává se z toho láska s podmínkou. „Budu tě mít rád, když…“ A už vysíláme do svého okolí signály našeho nastavení. A podle toho se nám potom vrací stejná podmínka. A dostáváme se do začarovaného kruhu nelásky, plného očekávání od druhých. A my se pak jen divíme, proč jsme stále nemilovaní, proč nám to v životě nevychází.
Vždyť přece oni mě musí milovat taky. Ale tím říkáme našemu kvantovému poli, že máme nedostatek, že nám něco chybí. Že nám chybí láska. Takže musíme pochopit jednoduchý princip. Vše co dělám, dělám pro sebe. Když miluji jen tak, budu také milován jen tak. Když rozdávám lásku bez očekávání, bude se mi vracet mnohem víc lásky. Když jsem se učil medicínu, často se mi stávalo, že jsem se neučil novou látku. Naopak jsem měl velmi silný pocit, že se rozpomínám. Že si připomínám to, co jsem už kdysi někde uměl a znal.
Na našich kurzech Techniky Kvantového Doteku Matrixu rozebíráme princip časoprostoru a jeho neexistenci. To, že z pohledu kvantové fyziky je pouze Tady a Teď. Takže je jedno, jestli jsem si vzpomínal na to, co už umím dnes, a tehdy jsem to ještě nevěděl anebo jsem to opravdu už kdysi znal. Ale pokud se takto rozpomínáme v rámci univerzálního vědomí, můžeme se v Tady a Teď rozpomenout na cokoliv. Na lásku. Na štěstí. Na své vlastní osvícení. Na svou božskou podstatu a vlastní dokonalost. Proto se nemusíme bát ničeho a nikoho na světě.
Láska je ta odpověď. Láska jen tak. Nezištná, nepodmíněná, neočekávající. Láska je zároveň tou odvahou, která nám pomůže překonat naše vlastní omezení. Láska k sobě, ke všem bytostem, k planetě Zemi, k celému Vesmíru nám dá skutečnou sílu začít žít život tvůrce. Život v Jednotě.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz
-
Jakých 5 chyb dělají lidé při změně svého života?
5 častých chyb, které děláme, když pracujeme na změně svého života:
1. Pitváme se v tom nepříjemném, co chceme změnit. Přemýšlíme o své současné situaci, do které jsme se dostali svými minulými myšlenkami. Každá další myšlenka na to, co se nám nelíbí, každé stěžování si ostatním, tuto situaci upevňuje a brání tomu, aby se rychle fyzicky projevila požadovaná změna.
2. Přemítáme nad tím, zda si pozitivní změnu zasloužíme a zda je vůbec reálná. „Jak můžu mít krásný vztah, když se více jak 50% manželství rozvádí?“, „Je doba krize, jak bych se mohl stát bohatým?“. Je jedno jak se má většina, je důležité, jak to stvoříte vy sami u sebe.
3. Nevytrváváme u své vize. Chvilku věříme a radujeme se z nádherných pocitů, které prožíváme, když tvoříme svou změnu a za chvilku jsme jak na houpačce a říkáme si: „Když se to nestalo doposud, tak už se to nestane.“, „Nefunguje to…“ Vytrvalým upevňováním svých nových myšlenek, vytváříme změnu.
4. Nezapojujeme emoce a vizualizaci. Silný tvořící nástroj máme ve svém srdci a svých emocích. Čím intenzivnější představu nové reality máme po smyslové stránce, tím lépe.
5. Považujeme se za chudé, neschopné a nedostatečné. Máme obrovskou moc, ať už si ji uvědomujeme nebo ne. Ať už ji používáme v souladu se sebou anebo proti sobě. Jsme úžasní, jedineční a zasloužíme si vytvářet takový svět, ze kterého se nám chvěje láskou a radostí naše srdce.
Představu o sobě samém, kterou jsme si utvořili v průběhu života, můžeme změnit.
Na našich kurzech učíme, jak tvořit s lehkostí a hravostí. Jak si odstranit překážky v podobně našich negativních myšlenek, strachů a bloků. Kurz je zaměřen na praxi. Cílem je, aby každý během kurzu na vlastní kůži prožil, že je tvůrce a má obrovskou moc tvořit.
A pak? Pak tvoří. Tvoří vědomě.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
O odpuštění
S tématem odpuštění se ve své praxi setkávám velmi často. Co se věnuji psychosomatice a následné práci s odblokováním programů, tak mýma rukama prošly tisíce klientů, se kterými jsme často naráželi na téma odpuštění. Nezáleží na tom komu. Matce, otci, partnerovi, manželce, sourozencům, kolegům v práci, systému. A často se klienti dostávali do klasické smyčky, kdy odmítali odpustit určitou událost, nebo události ze svého života.
Co tak hrozného vám lidé ve vašem okolí mohli způsobit, že to je neodpustitelné? Neprojevili vám dostatečný respekt? Neměli vás rádi? Nevšímali si vás? Ublížili vám? A třeba opakovaně? Mučili vás ať už psychicky nebo fyzicky?
Víme, že náš život je složen z událostí, které si přitahujeme nastavením své mysli. Co vysíláme, to se nám vrací. Naše strachy tvoří přesně to, co vlastně nechceme. A co musí být tak hrozné, že se přes to nedokážeme přenést? Vždyť když si uvědomíme, že můžeme změnit sebe a tím změníme své okolí, tak pak opravdu stačí odpustit a začít prožívat svět přes filtr lásky. Odpusťme sobě, odpusťme všem a všemu a tím odpustíme celé naší realitě. Moc se mi líbil krásný film Koleje osudu s Colinem Firthem v hlavní roli. (POZOR NÁSLEDUJÍCÍ DVA ODSTAVCE OBSAHUJÍ SPOILERY Z FILMU, pokud se chcete na film nejprve podívat a neznat jeho děj, vraťte se k těmto odstavcům až po zhlédnutí filmu.)
Film je inspirován skutečnými událostmi z 2. světové války. Je to známé téma, kdy britští zajatci stavěli železnici v nejhorších podmínkách podél řeky Kwai. Colin Firth hraje vojenského spojaře Erica Lomaxe. Jeho protivníkem byl japonský voják Takaši Nagase. Eric Lomax je dlouhé měsíce vyslýchán a mučen, ale Japonci ho nikdy nedokázali zlomit. Dlouhé roky po válce žije osaměle a jeho trauma ho neustále pronásleduje a způsobuje mu další bolest. Až po mnoha letech zjistí, že Takaši Nagase, který ho mučil, žije a dělá průvodce v muzeu, které vzniklo z jejich bývalého tábora. Vydává se za ním s úmyslem pomsty. Ale na místě tváří tvář svému mučiteli zjišťuje, že ač si to vždy přál, tak pomsta není tím, co ho uspokojí. Jen by se stal stejným jako jeho věznitelé. Zjistil, že i Takaši si uvědomuje, jaké hrůzy způsobil a celé ty roky se trápí a žije se svým svědomím.
Eric v sobě najde sílu pro odpuštění a usmíření. Dokáží si projevit úctu bývalých soupeřů a lidsky se obejmout. Jejich vztah přerostl do přátelství, které vydrželo až do Takešiho smrti v roce 2011. Eric Lomax zemřel v roce 2012 ve věku 93 let. Jak by se odvíjel Ericův život, kdyby se pomstil? Kdyby Takešiho zabil, případně na oplátku mučil, jak měl původně v plánu? Žil by s tím vědomím šťastně? Nebo by naopak prožíval výčitky sám? Nenašel by se na japonské straně nějaký příbuzný čí přítel, který by chtěl pro změnu pomstít Takešiho? A tento začarovaný kruh by mohl pokračovat do nekonečna. Tím, co oba bývalí vojáci dokázali, ukázali krásu odpuštění z čistého srdce. Film najdete na ČSFD: http://www.csfd.cz/film/318067-koleje-osudu/prehled/
I my můžeme čekat, až se změní ti druzí, až přijdou a budou nás prosit o odpuštění. Můžeme zlé skutky vracet zlými. Ale nikdy nevystoupíme ze začarovaného kruhu zlých skutků. Místo toho se můžeme rozhodnout právě teď. Právě teď můžeme ukončit všechna příkoří. Odpusťme všem, co nám ublížil. Odpusťme sobě, že jsme potřebovali i takovou zkušenost. Poděkujme jim za to. A především je milujme, jako milujeme sebe. Milujme je jako dokonalé bytosti. Všichni jsme součástí jednoho celku. Jednoho božského vědomí. A tím, že v sobě nalezneme lásku a odpuštění, tak i naše podvědomí přestane přitahovat podobné zkušenosti a události.
Začneme žít harmonický život v lásce a jednotě se vším a se všemi. Ale je to jen na nás! Každý musí začít u sebe! Každý musí pochopit sám, že „Záští nezaniká zášť, ale láskou“. Máte pocit, že to nejde nebo je to těžké? Je to jen emoční program, který vám způsobuje bolest a neumožňuje vám přenést se přes křivdy, bolest a příkoří.
Na našich kurzech učíme, jak s těmito programy pracovat a přenastavit si tak celou svou realitu. Pak to jde velice snadno a odpuštění bývají silná, hluboká a velice uvolňující.
Přejeme vám den plný odpuštění.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
To je osud…
To je osud… Takový už je život, to jsou takové divné náhody. Znáte to? Slýcháte to v okolí? Nebo jsou to i vaše věty?
Všichni víme nejlépe, jak by se měli chovat druzí. Jací by měli být. Co by měli dělat, abychom byli šťastní nebo spokojení. A pak býváme rozčarovaní, pokud takoví nejsou a z toho vzniká vnitřní nespokojenost, která časem přeroste i v tu zevní.
Naštvání, vztek, urážky, hádky, zklamání. Naše tělo je z pohledu kvantové fyziky vlastně jen myšlenkový vzorec, reagující na podněty přicházející z naší hlavy. Na to jak myslíme, uvažujeme a co říkáme. Víme, že můžeme díky těmto myšlenkám onemocnět, stejně jako se uzdravit. Můžeme žít šťastný život, ale i nešťastný. Ale právě proto nic v našem životě není ovlivněno ze zevního prostředí. Vše jde z našeho nitra. Z nás. To my si svým nastavením přitahujeme – co, s kým a jak budeme prožívat. Zevní prostředí je pak jen našim zrcadlem, které nám pomáhá prožít to, co vlastně chceme. A to i v případě, že si myslíme, že zrovna tohle nechceme. Naše vyzařování však říká něco jiného.
V podstatě se to dá zjednodušit tak, že neustále zažíváme odraz toho, co máme uvnitř a děje se nám to, na co jsme nastaveni. Jak v tzv. dobrém, tak i v tom tzv. špatném světle. Kdo chce být nešťastný, smutný, sám? Kdo chce potkávat „zlé“ lidi? Nikdo. Ale právě že myšlenky a slova, které vysíláme do svého okolí, pak zhmotňují tu realitu, kterou budeme prožívat. Proto pokud budeme pořád plní strachu a obav, nemůžeme se divit, že budeme pořád zažívat situace, které nás budou v našich obavách utvrzovat a posilovat je. „Ty by ses měl chovat jinak.“ „Tohle bych nečekal, že řekneš.“ „Pokud toho necháš a změníš se, pak budu spokojená.“
Díky našim očekáváním, která nechceme změnit, prožíváme pořád dokola a dokola stejné situace, které nás utvrzují v tom, že máme pravdu, že ostatní jsou takoví a makoví a osud je k nám nespravedlivý. Cizí, ale i blízcí lidé vám budou vaše nastavení neustále zrcadlit. A proč? Právě proto, že Vesmír vám neustále říká: „Tohle opravdu chceš?“. A je to jako v počítačové hře. Budete dostávat v určité úrovni hry tolik možností tu úroveň zopakovat, než jí projdete. Musíme pochopit, že tyto situace máme díky svému podvědomému nastavení. Tyto programy si neseme z minulosti, ať už z dětství, prenatálu, nebo ještě dřív. A poneseme si je tak dlouho, než se rozhodneme změnit své vnitřní nastavení a přepnout se do nového módu myšlení.
Můžeme zde na Zemi zažívat jak peklo, tak i ráj. Máme to ve svých rukou. Naučte se, jak své myšlení snadno nastavovat, jak najít své bloky a vyčistit si je. Naučte se vědomě tvořit.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Pravda
„Poznejte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“ Ježíš
„Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdu až do smrti.“ Jan Hus
Pravda obecně je samozřejmě subjektivní, a každý z nás má pravdu. Jednáme, mluvíme a uvažujeme na základě svých zkušeností, které si neseme napříč životy. Jinou pravdu vyznávali v antické Spartě, kde nedokonalá novorozeňata házeli ze skály, nebo Eskymáci, kteří novorozence namočí do ledové vody, aby zjistili, jestli bude schopen přežít v drsných podmínkách severu. Z našeho úhlu pohledu to může vypadat barbarsky. Ale to je právě to, že každý si neseme tu subjektivní pravdu.
Ale něco jiného je právě ta Pravda z výše zmíněných citátů Ježíše a Jana Husa. To je ta pravda, která se objevuje napříč filosofiemi a vyznáními. Všechna náboženství mluví o své verzi pravdy. Ale pokud se naučíme číst tyto texty z pozice pozorovatele a naučíme se číst mezi řádky, zjistíme, že všichni mluví neustále o tom samém. Jen to říkají právě svými filtry, které získali na základě prostředí a doby, ve které žili nebo žijí.
Pravda prostupuje všechno a vyskytuje se všude a ve všem. Je na nás pochopit tyto jednoduché základní duchovní principy a pak, jak říká Jan Hus, žít podle nich. Protože pak s námi nikdo a nic nemůže pohnout. Pak pochopíme tu úžasnou moc naší duše. Tu čistotu a jednotu, která tím vším prostupuje a nás všechny spojuje. V tu chvíli získáme i určitý vnitřní odstup od všeho co se děje kolem nás. Z herce na jevišti se stáváme divákem v první řadě, který si celé představení užívá stejně, ale už neprožívá to, co se na jevišti děje na své vlastní kůži. Pak získáme respekt k celému životu a stvoření.
Pak si uvědomíme, že tyto hry, které na sobě běžně zkoušíme a hrajeme, jsou opravdu jen hry. Vždyť jsme všichni Jedno. Všichni pocházíme ze stejného zdroje a všichni se do něj zase vrátíme. A teď si tady v této „virtuální realitě“ zkoušíme hru na život. Učíme se vše, co nám život nabízí. A chceme si vyzkoušet vše. Za to množství životů, které jsme už tady prožili, jsme si už vyzkoušeli mnoho.
Ubližovat si i druhým, okrádat i být okrádáni, ale i milovat a být milován. A čím déle tu hru hrajeme, tím víc chápeme, že některé zkušenosti už nepotřebujeme. Přestáváme hrát ty hry moci a manipulace a ukotvujeme se čím dál víc ve svém nitru, ve svém Já. A když to začneme takto prožívat, staneme se těmi skutečnými pozorovateli a tvůrci svých životů. A pak si o to lépe uvědomuje iluze, které jsme před tím brali tak vážně. A s tím přichází i ten respekt.
Respekt, díky kterému nepotřebujeme hrát tyto dětské hry, ale respektujeme ty, kteří je ještě hrát chtějí. Vždyť na to mají právo. Kdo ještě chce, ať je smutný, nešťastný, zlý, jaký chce. Jen my si pak vybíráme, jestli chceme potom hrát s dotyčnými tyto hry, nebo budeme prožívat jinde a s jinými svůj pozitivní vesmír. Protože už víme, že můžeme být šťastní a v pravdě. Je to jen na nás.
O tomto a mnohem více si povídáme na kurzech TKDM. Učíme se vidět základní principy a pracovat podle nich.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Proč je snadné žít jako oběť?
Mód oběti – ten stav známe všichni. „Ubližuje mi. Nerozumí mi. Nechápe mne. Jsem na všechno sám. Dělám pro ně maximum a takhle se mi odvděčili. Pro dobrotu na žebrotu. Jsem to, ale blbec, vždycky udělám stejnou chybu a uvěřím jim. Musím pomáhat ostatním, aby bylo pomoženo mně.“
Děláme dobré skutky a čekáme, kdy se nám život odvděčí. Věříme, že se to jednoduše musí dít, musí to mít nějaký smysl a určitě někdy v budoucnu bude lépe. Anebo už ani nevěříme, že bude lépe, prostě život je nespravedlivý a musím se s tím nějak poprat a vydržet to. Žijeme tuto iluzi někdy i celý život a umíráme s myšlenkou na to, jak jsme chtěli žít a nežili jsme. Litujeme více toho, co jsme neudělali, než toho, co jsme udělali. (viz. kniha – Čeho před smrtí nejvíce litujeme)
Držíme si v sobě křivdy. Nemluvíme s lidmi, o kterých si myslíme, že nám ublížili. A přehráváme si stále dokola svá selhání. Cítíme se paralyzováni a často máme pocit, že už nám nezbývá žádná energie na plnění tzv. snů. Pokračujeme den za dnem. Až se něco stane. Buď nějaký silný pozitivní, nebo ještě častěji silný negativní zážitek, který nás probere. A my si řekneme. A dost, už stačilo, chci začít skutečně žít. To, vše co jsme popsali, spadá do stavu bytí, který nazýváme mód oběti. V naší společnosti je velice snadné být obětí. Možná je to dokonce i žádoucí.
Oběť si oddělá svoje, nadává maximálně u piva, a nikdy v sobě nenajde dost energie pro to, aby něco změnila. V podstatě jsou tímto módem většinou postihnuti slušní a hodní lidé, kteří se snaží žít správně a čestně a tím si ještě více naplňují své programy, že grázlové se mají lépe, než oni. Jenže ono to není o tom, kdo je hodný a kdo grázl, ale o tom, jaké nastavení a bloky máme v sobě. Vzhledem k tomu, že tento stav je tak rozšířený, vždy se najde někdo, kdo nás polituje, zanadává si s námi na manžela nebo manželku, případně na šéfa nebo někoho jiného. Pomůže nám potvrdit, že my jsme ti správní a čestní a že oni jsou ti zlí a nespravedliví. Takovéto rozhovory nás vždy na chvilku utěší a někdy i potěší.
Ale to prázdno. To děsivé prázdno uvnitř. Ten tenký hlásek, že žít se dá jinak, ten se umlčet nedá. Ale kdyby to přece bylo tak snadné žít šťastně, tak by tak žil každý, ne? Takže ono to nebude tak jednoduché a bůh ví, zda je to vůbec možné. A kdoví zda ti šťastně se usmívající lidé z novin nebo internetu skutečně šťastní jsou. Asi spíš ne. Takže o co se vlastně snažit? Někdy v sobě dokážeme zažehnout plamínek nadšení a chceme žít jinak, pustíme se třeba do nového projektu. Cítíme se, že skutečně žijeme. Těšíme se, až ráno vstaneme a budeme pokračovat. Usmíváme se jen tak. Prostě nás baví žít. Na to se nám často dostane od přátel i rodiny, kteří jsou postihnuti podobným módem oběti, jako my předtím, dostane ujištění, že to nebude tak hladké, že se máme vrátit nohama zpátky na zem a vůbec, je krize.
A tak ten plamínek necháme zase pomalu uhasínat a vracíme se znova do toho protivného prázdna. Ale kdo vlastně žije podle svých představ, že? Asi to tak má být…. Opravdu? Život může být jiný. Může být tvořivý. A nemusíme být oběti. Můžeme být tvůrci. Můžeme být vědomí tvůrci svého života. Tito lidé mají v sobě světlo a žár, mají energii, uskutečňují své sny. Už pochopili iluzi módu oběti. To však neznamená, že už do něj nikdy nespadnou. Dokážou ho však rychle identifikovat a dostat se z něj opět ven. Už ví a vidí. Ví, že mají vždy volbu. Že si vždy mohou vybrat, jak budou myslet a co budou cítit. A také si mohou zvolit směr.
Neznamená to, že už se před nimi neobjeví žádná překážka (ale nemusí) a že jsou od rána do večera vysmátí (ale mohou). Ví, že si tyto situace sami přitahují svým nastavením a pokud se jim nelíbí, umí je změnit a vytěžit z nich maximum pro svůj růst a učení. Už to není: „Musí to tak být, asi je správně, že se to děje.“ Ale už je to: „Aha, tohle si dělám proto, abych pochopil to a to. Aha, chápu. Má to souvislost s tímto a tímto. Vyřeším si to a to.“ Vyřešeno. „Aha, už to nepotřebuji.“ Nastává změna situace. A tvůrce dál tvoří život dle svých přání.
Chcete být tvůrce? Chcete zažít jaké to je, když záříte a vaše světlo se šíří. Kdy pomáháte, ale už za to nic nepožadujete. Kdy milujete a neočekáváte nic nazpátek. Kdy pracujete, protože vás to těší a líbí se vám vaše práce?
Na kurzu TKDM zažijete na vlastní kůži jaké to je být tvůrcem a získáte nástroje proto, abyste zatočili s módem oběti ve svém běžném životě a stali jste se vědomým tvůrcem. Tedy tvůrcem, který chápe situace ve svém životě a ví, že na ně má svým nastavením vliv. A své nastavení může kdykoli změnit a tím změnit i situaci.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Příběh o uvědomění si role tvůrce
Přišel ke mně muž ve středních letech. Vypadal unaveně. Usmíval se, ale jeho úsměv nezářil. Začal mi povídat svůj příběh. Vybudoval z ničeho úspěšnou firmu s několika zaměstnanci, měl moc rád svůj obor. Ale měl pocit, že na něj jde ze všech stran tlak, který už nedokázal snášet. Postupně se propracovával až k vyhoření. Začali jsme pracovat, hledat příčiny a skládat pavučinu toho, co se mu v životě stalo, proč to dovolil a zpracovávat všechny křivdy a nespravedlnosti.
Začali jsme v dětství, kde na něj rodiče kladli velké nároky, aby byl nejlepší. Postupovali ke kamarádům z gymplu a prvním pracovním kolegům a spolupracovníkům. Úleva byla znatelná, začala se mu vracet záře v úsměvu. Došli jsme až do současnosti a situace, která ho nejvíce trápila, byla už vyřešená tím, že se zpracovali bolístky a nánosy z minulosti. Jen se usmíval a říkal: „To je neuvěřitelné, já jsem tohle všechno opravdu stvořil sám. Je neskutečné, jak se to, co je nezpracované, prolíná dál do našich životů. Tomu bych nikdy nevěřil, kdybych to nezažil.“
Už je to asi rok, kdy proběhlo toto čištění bloků a strachů. Chvilku poté přišel na náš kurz TKDM a naučil se tuto metodu používat sám na sobě. Včera jsem našel v mailu dopis od tohoto muže. Psal mj., že si na mě dnes vzpomněl, a chtěl by mi říci, jak se mu daří. Za rok se mu podařilo otevřít dvě další pobočky a ztrojnásobil své zisky. Svou práci si užívá. Někteří zaměstnanci odešli a přišli jiní, kteří pracují více týmově. A hlavně už na sobě necítí žádný tlak. Doslova napsal: „Nejzajímavější je, že jsem vlastně nic extra nezměnil, jen už nedokážu myslet a dívat se na to jako kdysi. Jsem svobodný a vím, že když něco drhne, tak to můžu přetvořit.“. S jeho svolením sdílím kousek jeho příběhu i s vámi.
Cokoli se nám děje a nelíbí se nám to, má nějakou příčinu v minulosti. A může to být úplná prkotina, která však časem naroste do nepříjemné situace v budoucnu. Stejně jako myjeme svá těla, aby byla čistá a zdravá, je dobré starat se i o svou mysl a duši. „Umýt“ a tím zpracovat stresové a nepříjemné situace, aby na nás jejich „špína“ neulpívala a neprojevovala se negativně do naší budoucnosti. Velkou hodnotou je i pochopení. Pochopení, proč se nám některé věci děly a stále opakovaly. A pochopení toho, že jsme to jen já sám, kdo dovolil a umožnil, aby se děly a projevovaly.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Na co se zaměřujete vy?
Žijeme v energetickém světě a celý svět je stvořen a živen energií. Pokud se zaměřujeme na zlo, živíme ho svou energií. A to i „nevinným“ čtením novin nebo poslechem zpráv. Negativní zprávy v nás vytváří nepříjemné pocity a ty energeticky posilují to nepříjemné, co ve světě existuje. Když pak o negativech mluvíme a šíříme je, ztrácíme zbytečně čas, který jsme mohli věnovat tomu, abychom vytvořili ve světě něco krásného a láskyplného.
Rytina v jeskyni má mnoho výkladů. My si vypůjčíme ten od Konfucia, který znamená: Nedívej se na to, co není v pořádku, neposlouchej to, co není v pořádku a neříkej to, co není v pořádku. Spousta náboženství nebo filozofií píše o uvnitřnění a obrácení pozornosti do sebe a svého srdce. Tam najdeme pravdu. Pak člověk dokáže nevidět zlo, neslyšet zlo a nemluvit zlo. Toto uvnitřnění se se používá i v kvantování, je to stav, ve kterém jde nejlépe kvantovat a tvořit. Přístup nevidím zlo, neslyším zlo a nemluvím zlo, je o budování světa, který chceme žít. Ne proto co dělají nebo nedělají ostatní. Ne, až začnou ostatní. Teď, protože my tyto věci a zážitky chceme prožívat.
Je to o tom věnovat maximum energie do toho, co chceme, aby se zhmotňovalo a existovalo. Čemu dáváme energii, to roste. A jsme to my, vždycky jsme to byli my a vždy to my budeme, kdo se v každou chvíli svého života rozhoduje, čemu poskytne svou životní energii a co pomocí ní vytvoří. Jakmile tento stav zvládneme, zjistíme, že už kolem sebe nevidíme tolik zla, neslyšíme o něm a ani nemáme potřebu jej podporovat svou energií. Dokážeme se zaměřovat na to, co žít chceme, ne na to, co žít nechceme. Když se nám něco nelíbí, už nepodporujeme energeticky tento stav. Ale začínáme se ptát: „Co můžu udělat, aby bylo ve světě lépe?“, „Co můžu dnes udělat, abych byl šťastný?“, „Čím dnes prospěju své planetě?“
Krůček po krůčku zjišťujeme, co všechno dokáže láska, otevřené srdce a nadšení. Vraťme se opět na začátek. Když nebudeme podporovat svou energií „zlo“. Tedy nebudeme se na něj zaměřovat, vstřebávat ho do sebe a šířit ho dál. Byť jen jako informaci. Bude ho ve světě méně. A naopak můžeme místo toho dát do světa více lásky a pochopení. „Komu dnes mohu projevit, jak krásná je bytost?“, „Čím mohu dnešní den udělat radostnější?“, „Komu mohu říci něco povznášejícího?“ To, na co se zaměřujeme, posilujeme. Dáváme tomu energii žít. Ani ten nejmocnější člověk světa nic nedokáže učinit, pokud pro svou myšlenku nestrhne ostatní. Každý máme moc ovlivnit svět kolem nás.
Pro tento způsob života se rozhoduje velké množství našich absolventů. Už vidí své možnosti a ví, jak pracovat i s tím nepříjemným, co se nám děje nebo co cítíme. Neznamená to, že vygumují negativní emoce nebo že se jim nestane nic, co by je naštvalo. Ví však, jak situaci upravit, tak, aby jim rychle bylo zase příjemně. A energie mohla plynout.
Děkujeme vám za to. Děkujeme za inspiraci a to, že s námi sdílíte krásný svět.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz