Dotkneš se mé ruky a mnou projede něco, co jsem nikdy necítila. Ale věděla jsem, že to existuje. Nevím proč, ale vždy jsem hledala tento pocit, byl tak skutečný, i když nikdy nepoznaný. Bylo to jako dotknout se celého Vesmíru, vše ve mně se rozšířilo a rozehřálo. Byla jsem fascinovaná. Zvědavě a malátně z té intenzity jsem se na tebe podívala. Vidím, že nejsem překvapená tou intenzitou jen já. Vzal jsi do ruky celou mou dlaň a já zažívala nový ohňostroj pocitů. Jakoby každé místečko na mé ruce bylo poseto milionem bodů, přičemž dotek každého z nich vyvolal úplně nové emoce. Emoce stvořené z hloubky poznání, rozšířeného vědomí i vzrušení.
Nevnímám čas, nevnímám okolí, vnímám jen každý jednotlivý dotek a zároveň všechny dohromady. Nikdy bych nevěřila, že dokážu rozeznat tak drobné nuance doteku. Dívám se na naše ruce. Občas přivřu oči nebo stisknu tvou ruku silněji, to když je síla prožitku tak intenzivní, že přesahuje mé tělo i mysl. Nerozumím tomu, co dokážou tvé jemné doteky. Ale vlastně, pro tuto chvíli tomu rozumět nepotřebuji. Už mnohokrát se někdo mých rukou dotýkal, něžně i vášnivě. Vždy to bylo příjemné i vzrušující, ale nikdy takové. Podívám se ti do očí. Nevím, jak dlouho tento pohled trvá. Možná hodiny, možná minuty, možná jen sekundy. Nevím. Čas přestává existovat. V jejich hloubce vidím nekonečnost Vesmíru, celé galaxie. Vidím tam příběhy z dávných i budoucích dob. Vnímám hloubku tvé duše. Jsem fascinovaná tím, jak je nádherná – jemná, zraněná a zároveň silná a léčící. Vidím světlo a obrazy tak neskutečné, že je nedokáži slovy popsat. A má duše se roztančila.
Cítím se tak naplněně jako nikdy předtím. Cítím, jak jsem celistvá. Na malý okamžik si uvědomuji tu omezenost, kterou nás svazuje pobyt ve fyzickém těle. Cítím, že jsme přece už museli splynout, dávno, před minutou, hodinou, nebo tisíciletím? Jen ten mikrometr mezi námi je pořád ta vzdálenost našich těl. Můj dech se zrychluje, srdce mi tluče vášní. A přitom mám pocit, že zapomínám dýchat. Chvílemi se mi zdá, že vůbec nedýchám. Naše těla splynula v jedno fyzicky. A přitom mě stále držíš jen za ruku a díváš se do mých očí. Směs pohybů, vášně. Krev pulzuje celým tělem. Extáze. Nechápu, jak je to možné. Snažím se to pochopit. Přejedeš svými prsty po těch mých a to mě vrací zpátky do intenzivního plného prázdna, ve kterém je vše i nic zároveň.
Usmíváš se, pomalu pouštíš mou ruku a já se vracím zpátky na zem. Začneš mi vyprávět příběh o kvantování, o tom, že tyto prožitky jsou lidem dostupné, že mohou v sobě probudit neuvěřitelnou sílu lásky, která je tou nejsilnější tvořící energií. Ukazuješ mi, jak se to dělá. Začínám cítit hřejivé teplo. Jde mi to, zkouším posílat kvantové vlny, jak říkáš tomu, když se energie spojí se záměrem, čímž se vědomě otevře kvantové pole a jde v tuto chvíli změnit jeho informační nastavení. Vysvětluješ mi spojení kvantové vlny a práce s naší životní sexuální energií.
S touto energií pracuje například i tantra, ale to, co děláš, tantra není. Ve spojení s kvantováním jsi mi ukázal tu jednoduchost bez zbytečných iluzí. Žádné zdržování se dlouhým cvičením. V tady a teď už je vše. Už umíme vše. Nepotřebujeme zastaralé techniky a přístupy. Nepotřebujeme dlouho trpět, abychom se posunuli dál. Můžeme i s utrpením pracovat vědomě a pozvednout sami sebe. Pomocí kvantování si můžeme vytvořit ve své realitě cokoliv, co se týká všech oblastí našeho života, ať už ve vztazích nebo v práci či po zdravotní stránce. Svět se zrychluje a vývoj lidstva též. Když si dovolíme zpracovat své bloky a strachy, posune se náš vnitřní vývoj mílovými kroky dopředu. A přitom o nic nepřicházíme. Emoce v různých podobách prožíváme, silně i slabě, jak by to bylo i bez kvantování. Ale s kvantováním je ten proces rychlejší, intenzivnější a plný vědomého tady a teď.
Sedíme naproti sobě. Mohli bychom se dotýkat, ale nedotýkáme. Přesto tě cítím na svém těle. Pak v sobě. Cítím spojení. Je to jakoby se milovalo naše tělo i duše zároveň v jediném pohledu. Dovoluji si cítit víc… Zažívám ještě silnější hloubku i mělčiny… Cítím vděčnost za to, co vše můžu cítit… Mizíš mi na chvíli ze života, získávám tím prostor pro práci na sobě, na svém strachu, na svých blocích. Čeká mě zajímavá a intenzivní cesta. Ale o té ti povím někdy jindy. …pokračování příště…
S láskou, www.kvantovaterapie.cz
Štítek: TKDM povídky
-
Doteky duší – 1. část
-
Opravdu nechávat vše plynout..?
„Pokud něco chceme, znamená to, že nejsme spokojeni se současným stavem a nenecháme ho plynout.“ Pokud vám toto někdo řekne, znamená to v podstatě toto: „Nejsi duchovně na výši, zapojuješ ego, myslíš špatně.“ Samozřejmě, že hodnocení také není duchovně na výši, ale to se jaksi v takových debatách ztrácí. Představme si tuto poučku na jednoduchém příkladu. Máme hlad, chceme se najíst. Podle této poučky, bychom měli respektovat současný stav hladu a být s ním spokojeni a nechat ho plynout. Anebo se taky můžeme najíst. To znamená, že uspokojíme své přání mít plné břicho. A pak můžeme nechat plynout tento stav.
A kdy je to tedy v pořádku? Který stav je správné nechat plynout a který uspokojit? Lidé začínají psát poučky, ve chvíli, kdy se cítí vyrovnaní. Kdy ušli už nějakou cestu na sobě a popisují, jak to dělají teď. I v kvantování, když člověk na sobě nějakou dobu pracuje, zjistí, že už si uspokojil kdejakou tužbu a že je snazší nechat přání jen tak plynout ke svému ideálnímu dobru. Jenže k tomu se taky propracoval nějakou cestou a na té cestě uspokojoval přání ega. A až je uspokojil, nasytil se jimi, mohl uvidět dál.
V různých filozofiích a náboženstvích existuje spousta moudrých vět. Tyto moudré věty často pochopíme až časem, i když se mohou stát naším hnacím motorem už na začátku. Ale představte si, že takto poučujete lidi, kteří hladoví po uspokojení svých přání, naplnění sami sebe láskou. Lidi, kteří si potřebují stoupnout nejprve tváří tvář svým strachům a vyrovnat se s nimi. Když je začneme nabádat na počátku této cesty – „Buď spokojen, nech to plynout, musíš do toho dát lásku atp.“. Neví co to je.
Jediné po čem touží je, aby se začali cítit lépe, aby se jim začalo dařit ve vztazích, finančně a kariérně a jejich zdravotní stav byl na takové úrovni. Aby měli dostatek energie pro to, aby si dokázali ty vztahy, finance a kariéru užít a naplnit. Když jsou lidé v této fázi, je naprosto v pořádku uspokojit přání svého ega, naplnit sami sebe. Najíst se – duševními i fyzickými prožitky. Postupně si dovolí prožívat více a více lásky. Jakmile je zaplaví všeobjímající láska, důvěra v život, odejdou strachy, staré křivdy a další jedy, které v sobě nosíme, můžeme se začít dívat na svět jinýma očima. Už nehladoví po naplnění, naplněni jsou. Dovolují si víc a víc věcí nechat plynout, protože už ví, že se dějí podle jejich nového nastavení. Nastavení lásky a ne strachu. Tudíž se vše skutečně děje v nejlepším zájmu jich samotných a ne, že se jim budou zhmotňovat jejich bloky a strachy. Už jsou plně ukotveni v tom, jak pracovat v kvantovém poli. Už to jde velice snadno. Stačí vyslat myšlenku, zaktivovat ji a nechat ji plynout. A je to, už se to děje.
Ale když tuto poučku řeknete začátečníkovi, který hladoví, tak to jednak nepochopí a jednak bude mít pocit, že je špatný, že ještě není tak vyspělý, protože cítí něco jiného, než by tzv. správně měl cítit. Je to úplně fuk, na jaké je kdo úrovni. Důležité je, aby na dané úrovni fungoval v souladu s tím, co potřebuje a co je pro něj nejlepší. Jste ve fázi naplňování svých potřeb? Naplňte je. Uzdravujte se. Zvyšujte si finanční příjmy, osvoboďte své vztahy, prohlubujte své meditační stavy a splňte si všechny sny, po kterých vaše srdce volá. Své sny si budete plnit i později, jen možná trochu jiným způsobem. Ale na to přijdete, jakmile se naplníte.
Na kurzu Techniky Kvantového Doteku Matrixu se naučíte, jak pracovat v informačním poli a nastavovat si tam realitu, kterou chcete žít. Začnete se uzdravovat a otevírat lásce. A začnete si plnit svá přání, jakákoli, klidně i přání ega. Jakmile se naplníte, tak to posunete třeba jinam, třeba ne. Každá cesta je správně. Dále se naučíte, jak se rychle zbavit strachů a bloků a zpracujete si tak v sobě všechny důvody, které vám vnitřně brání k dosahování svých snů. A postupně se vypracujete na takovou úroveň, na kterou budete chtít. Je jedno, na jaké úrovni jste na začátku, tím, že během kvantování pracujete v souladu se sebou, vždy budete dané dovednosti využívat na úrovni, kam vás to pustí. A pokud už jste zkušení, otevře se vám opět více možností a zboří se další hranice.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz
-
Pomož nejprve sobě, až poté druhým
Aby ses vyhnul kritice, nic nedělej, nic neříkej, ničím nebuď. Když začneme tvořit ze svého srdce takového člověka, kterým jsme vždy měli být – tedy sami sebe, takové jací skutečně jsme, můžeme narazit na odpor okolí. Okolí není zvyklé na to, že si nastavujeme své hranice, že si jdeme za svými sny, často ani na to, že máme nějaké potřeby. Toto se děje obzvláště hodným lidem, kteří by se pro ostatní rozdali. Lidé je mají rádi, ale často jim lásku nedávají najevo. Berou jako samozřejmost veškerou péči i podporu, kterou jim takoví lidé poskytují. Tito hodní lidé vypadají skromně a spokojeně, dokonce až tak, že jejich okolí ani nenapadá, že by mohli také něco potřebovat oni sami. A tento hodný člověk uvnitř trpí, křičí nebo usychá. Ale je přece ten, na kterém všichni závisí a nesmí je zklamat. Nesmí být sobecký a myslet sám na sebe. Je přece správné myslet na druhé a pomáhat jim.
Ano, pomáhat lidem je krásné a velice obohacující, ale pouze v případě, že prvním člověkem, kterému pomáháme každý den, jsme my sami. A změna nepřichází. Všichni říkají jaký je to dobrý člověk. Ale uvnitř se ozývají jiné hlasy: “Ale já se přece nemůžu změnit, nezasloužím si to, nikdy jsem nic pořádně nedokázal, nikdo mě nemá rád, já všem dávám a mně nikdo nepomůže. Co bych ve svém věku chtěl, proč nikoho nezajímá, co chci já…” A jednoho dne se tento člověk rozhodne, že už nebude dál plnit sny všem, jen ne sobě. A vydá se na cestu. A první reakcí okolí je odpor. Jak je možné, že maminka/tatínek/partner/partnerka… něco chce, vždyť do teď všechno fungovalo výborně. Jenže nefungovalo. Pouze to tak vypadalo.
Když člověk vytrvá ve své cestě a žije podle svého já, časem se ukáže, že je vše ještě lepší, než dříve. Že tento člověk skutečně září, ne že se jen tváří spokojeně. Stane se inspirativním. Pomáhá ostatním tím, že je inspiruje, ne tím, že za ně všechno dělá. Zkouší nové věci, raduje se, je smutný, ale obojí dělá jako tvůrce. Jako svobodný člověk, který se rozhodl, že pozná jaké to je, žít v tomto světě, takový jaký je. Buďte inspirací a žijte takový život, jaký jste vždy chtěli žít. Nikdy není pozdě.
Začněte dnes.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz