Štítek: psychosomatika

  • Je Brufen lepší než léčitel?

    Za svou dvacetiletou praxi ve fyzioterapii a sportovní medicíně jsem zjistil zajímavou věc. A ta se mi potvrdila, když jsem začal přidávat do praxe alternativní metody, psychosomatiku a psychoanalýzu. Často se mi stávalo, že přicházeli klienti, kteří očekávali zázraky ode mě a ideálně ihned. Jenže tito klienti často odmítali přijmout jeden zásadní fakt. A to, že z hlediska psychosomatiky si za všechny, ale opravdu všechny nemoci můžeme sami. Odmítali připustit, že naše mysl má úžasnou tvořivou sílu. Tak ohromnou sílu, že zhmotňuje vše. Pozitivní, ale i negativní. A pokud během svého života vysíláme negativní programy a myšlenky, tak se samozřejmě zapisují do našeho těla. A po určitém čase se zhmotní jako nemoc.

    Už dlouho před našimi evropskými filozofy a ještě dávněji před objevením kvantové fyziky, věděli indičtí učenci, že mimo oblast našeho běžného vnímání se děje cosi velice důležitého. Buddhističtí i hinduističtí filozofové vždy učili a učí, že okolní svět, tak jak jej vnímáme našimi smysly je mája – iluze – a na pozadí tohoto materiálního světa je ještě něco navíc. Něco, co je mnohem silnější a mnohem podstatnější, mnohem „skutečnější“, i když je to naprosto nepostižitelné. Jak naznačují mnohé duchovní texty, existuje „vyšší realita“, jež je mnohem podstatnější než materiální vesmír, a souvisí s vědomím.

    A to samé odhaluje i kvantová fyzika. Popisuje, že v jádru fyzického světa je zcela nefyzická říše. A my ji můžeme říkat informace, pravděpodobnostní vlny nebo vědomí. Jsme zvyklí běžně prohlašovat, že se vše skládá z atomů. Pokud je tento pohled správný, pak musíme říct, že toto skryté informační pole je to, z čeho se vesmír tam hluboko uvnitř „skutečně“ skládá. Dr. Edgar Mitchell z NASA došel během svého pobytu v kosmu k závěru, že vesmír je v podstatě inteligentní. Postupuje jistým směrem a ten směr se nás dotýká. Onen tvořivý duch, jenž provázel historii naší planety, pochází zevnitř nás a je tam venku – je to totéž. Vědomí je to základní a hmota a energie jsou produktem vědomí.

    Pokud tedy hmota je produkovaná vědomím, i naše nemoci, neštěstí či chudoba jsou produktem naší mysli. A pokud myslíme dlouhodobě (sebe)destruktivním způsobem, tak je pak ve finále skutečně jedno jestli si vezmeme brufen, jdeme k lékaři, nebo léčiteli. Pořád očekáváme, že ta dotyčná berlička zvnějšku vyřeší naše životní trable, které jsme si vytvořili sami uvnitř. V tu chvíli řešíme bolavá záda, zamrzlé rameno nebo bolavý zub. Jenže toto všechno jsou důsledky našeho stavu vědomí, které se fyzicky zhmotnily do nemoci. Nejsou to příčiny. A tak tou zázračnou pilulkou v podání tablety, nebo jakéhokoliv zásahu terapeutem řešíme pouze důsledky. Tím se dostáváme do začarovaného kruhu. Kdy se nám nemoc může vrátit, nebo projevit jinými fyzickými obtížemi.

    Ale my musíme začít od sebe! Pátrejte po tom, proč jste nemocní, nebo nešťastní. Kdy to vzniklo, a co jste v té době před tím žili. Bylo ve vašem životě vše harmonické? Nebo vás něco, nebo někdo stresoval? A pak uděláte ten skutečný zázrak. Zázrak, který přijde od vás. Z vašeho nitra. Terapeut, lékař nebo léky vám pomohou uhasit akutní problém. Tím vám pomohou se zklidnit a uvolnit. A díky tomu získáte prostor pro to udělat změnu sami v sobě. To vy musíte najít jeho skutečnou příčinu a tu změnit. Terapeut vám může pomoci procesem projít a pomůže vám i energeticky, abyste v sobě našli sílu pro změnu. Nicméně skutečná změna je na vás. Ne na terapeutech, lékařích, lécích či bylinkách.

    V okamžiku kdy změníte své nastavení a převezmete zodpovědnost za svůj život i své zdraví, tak se změní vše. Celá vaše realita. A potom nebudete potřebovat žádat o pomoc zvenčí. Budete sami sobě svou pomocí. Svým lékařem i léčitelem. Ale důležité je začít. Začněte dnes měnit svá nastavení a své myšlenky.

    Toto hlouběji vysvětlujeme na svých kurzech. Tak abychom vám pomohli tuto teorii nejen pochopit, ale také ji převést do praxe.

    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • O odpuštění

    S tématem odpuštění se ve své praxi setkávám velmi často. Co se věnuji psychosomatice a následné práci s odblokováním programů, tak mýma rukama prošly tisíce klientů, se kterými jsme často naráželi na téma odpuštění. Nezáleží na tom komu. Matce, otci, partnerovi, manželce, sourozencům, kolegům v práci, systému. A často se klienti dostávali do klasické smyčky, kdy odmítali odpustit určitou událost, nebo události ze svého života.


    Co tak hrozného vám lidé ve vašem okolí mohli způsobit, že to je neodpustitelné? Neprojevili vám dostatečný respekt? Neměli vás rádi? Nevšímali si vás? Ublížili vám? A třeba opakovaně? Mučili vás ať už psychicky nebo fyzicky?


    Víme, že náš život je složen z událostí, které si přitahujeme nastavením své mysli. Co vysíláme, to se nám vrací. Naše strachy tvoří přesně to, co vlastně nechceme. A co musí být tak hrozné, že se přes to nedokážeme přenést? Vždyť když si uvědomíme, že můžeme změnit sebe a tím změníme své okolí, tak pak opravdu stačí odpustit a začít prožívat svět přes filtr lásky. Odpusťme sobě, odpusťme všem a všemu a tím odpustíme celé naší realitě. Moc se mi líbil krásný film Koleje osudu s Colinem Firthem v hlavní roli. (POZOR NÁSLEDUJÍCÍ DVA ODSTAVCE OBSAHUJÍ SPOILERY Z FILMU, pokud se chcete na film nejprve podívat a neznat jeho děj, vraťte se k těmto odstavcům až po zhlédnutí filmu.)


    Film je inspirován skutečnými událostmi z 2. světové války. Je to známé téma, kdy britští zajatci stavěli železnici v nejhorších podmínkách podél řeky Kwai. Colin Firth hraje vojenského spojaře Erica Lomaxe. Jeho protivníkem byl japonský voják Takaši Nagase. Eric Lomax je dlouhé měsíce vyslýchán a mučen, ale Japonci ho nikdy nedokázali zlomit. Dlouhé roky po válce žije osaměle a jeho trauma ho neustále pronásleduje a způsobuje mu další bolest. Až po mnoha letech zjistí, že Takaši Nagase, který ho mučil, žije a dělá průvodce v muzeu, které vzniklo z jejich bývalého tábora. Vydává se za ním s úmyslem pomsty. Ale na místě tváří tvář svému mučiteli zjišťuje, že ač si to vždy přál, tak pomsta není tím, co ho uspokojí. Jen by se stal stejným jako jeho věznitelé. Zjistil, že i Takaši si uvědomuje, jaké hrůzy způsobil a celé ty roky se trápí a žije se svým svědomím.


    Eric v sobě najde sílu pro odpuštění a usmíření. Dokáží si projevit úctu bývalých soupeřů a lidsky se obejmout. Jejich vztah přerostl do přátelství, které vydrželo až do Takešiho smrti v roce 2011. Eric Lomax zemřel v roce 2012 ve věku 93 let. Jak by se odvíjel Ericův život, kdyby se pomstil? Kdyby Takešiho zabil, případně na oplátku mučil, jak měl původně v plánu? Žil by s tím vědomím šťastně? Nebo by naopak prožíval výčitky sám? Nenašel by se na japonské straně nějaký příbuzný čí přítel, který by chtěl pro změnu pomstít Takešiho? A tento začarovaný kruh by mohl pokračovat do nekonečna. Tím, co oba bývalí vojáci dokázali, ukázali krásu odpuštění z čistého srdce. Film najdete na ČSFD: http://www.csfd.cz/film/318067-koleje-osudu/prehled/


    I my můžeme čekat, až se změní ti druzí, až přijdou a budou nás prosit o odpuštění. Můžeme zlé skutky vracet zlými. Ale nikdy nevystoupíme ze začarovaného kruhu zlých skutků. Místo toho se můžeme rozhodnout právě teď. Právě teď můžeme ukončit všechna příkoří. Odpusťme všem, co nám ublížil. Odpusťme sobě, že jsme potřebovali i takovou zkušenost. Poděkujme jim za to. A především je milujme, jako milujeme sebe. Milujme je jako dokonalé bytosti. Všichni jsme součástí jednoho celku. Jednoho božského vědomí. A tím, že v sobě nalezneme lásku a odpuštění, tak i naše podvědomí přestane přitahovat podobné zkušenosti a události.


    Začneme žít harmonický život v lásce a jednotě se vším a se všemi. Ale je to jen na nás! Každý musí začít u sebe! Každý musí pochopit sám, že „Záští nezaniká zášť, ale láskou“. Máte pocit, že to nejde nebo je to těžké? Je to jen emoční program, který vám způsobuje bolest a neumožňuje vám přenést se přes křivdy, bolest a příkoří.


    Na našich kurzech učíme, jak s těmito programy pracovat a přenastavit si tak celou svou realitu. Pak to jde velice snadno a odpuštění bývají silná, hluboká a velice uvolňující.


    Přejeme vám den plný odpuštění.


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Do, Be, Do, Be!

    DO, BE, do, be, do! Věta, kterou často slýchávám od profesora kvantové fyziky Amita Goswamiho. Dr. Amit Goswami říká, že “Každý člověk může svými pozitivními myšlenkami a akcemi významně přispět ke kvalitnímu posunu v kolektivním vědomí společnosti.”


    Co tím vším myslí? Jeho teorie je založena krom jiného na principu morfických polí Ruperta Sheldraka. Tato teorie říká, že každý biologický druh je propojen v tady a teď něčím jako kolektivní sítí vědomí, které obsahuje veškeré vzpomínky, zážitky a zkušenosti, které každý jedinec svého druhu prožil. A těmito prožitky přispívá ke změně ve vědomí celého druhu. Dr. Amit Goswami mi při našich setkáních vysvětloval, jak on aplikuje v praxi svou teorii Do, be, do be, do.


    Když si vytyčí nějaký záměr, který chce stvořit, tak musí pro tento záměr udělat jeden z kroků k jeho naplnění (Do – z angl. dělat, činit). Pak následuje fáze čekání (Be – z angl. být). A tyto dva úkony opakuje tak dlouho, dokud se mu záměr nepovede zhmotnit v jeho realitě. Když to přeložím do praxe, jak to učíme na našich kurzech Techniky Kvantového Doteku Matrixu, tak si nejdřív musíme pojmenovat to, co chceme. Už tím zaměříme svou pozornost v poli na pozitivní výsledek. Naše mysl je totiž v běžném životě neustále vystavována tomu, co nechce. Protože běžný člověk je masírován médii a systémem pomocí strachu a ukotvován v realitě strachu.


    Tímto pouhým otočením pozornosti k tomu, co chci, již začínám měnit svou vlastní realitu. V druhé fázi využijeme některou z mnoha technik práce s kvantovou vlnou. Tím přepíšeme naše vědomí a dochází k jeho restartu. Toto je stále aktivní fáze “Do”. V okamžiku, kdy jsem vložil nové záměry do své reality (vědomí, tělo, můj životní prostor) nastupuje fáze “Be”. Volně bych ji nazval jako fáze nechání plynout. Úplně odpoutáme pozornost od výsledku a jen čekáme až se dokončí restart našeho vědomí a naší reality. Tato fáze může trvat minuty, ale i dny. Proto jakmile nedojde k úplnému přepisu vědomí, například klientův zdravotní stav se zlepší, ale není ještě úplně zdravý, nastupuje opět fáze “Do”. A takto několikrát zopakujeme obě fáze, až do kýženého výsledku.


    Ze zkušeností na kurzech i z terapií stačí tyto dvě fáze zopakovat párkrát a výsledek nastává velmi rychle. Když to srovnám s mou praxí ve sportovní medicíně, tak se mi výsledky při terapiích zrychlily cca o 80-90% času, který jsem jim původně musel věnovat. Pokud se chcete naučit jak si podobně zkvalitnit svůj vlastní život, ať již po stránce zdravotní, nebo jakékoliv jiné, tak na našich kurzech se to všichni naučíte jednoduchou a hravou formou. Kurzy Techniky Kvantového Doteku jsou postaveny především na praxi. Navíc jako naši absolventi získáváte následující celoživotní přístup k pomoci na další cestě. Např. společná setkávání, kvantové kempy, nástavbové semináře, a možnost spolupráce a růstu společně s týmem techniky.


    Začněte i vy začít žít jako my s Amitem pomocí teorie do, be, do, be, do.


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Příběh našich absolventů

    Do cesty jim přišla velká zkouška – rakovina. Změnili sami sebe a vyhráli ten nejdůležitější boj ve svém životě. Jsme velmi šťastni, že s vámi můžeme sdílet příběh našich dvou absolventů. Je nádherné pozorovat jejich proměnu.


    Pracuji v oboru, kde slyším silné příběhy a většinou se špatným koncem a dnes už si říkám, škoda, že neznali TKDM, určitě by to pro ně bylo alespoň lehčí, když ne úplně dobré. Čím víc o tom přemýšlím, tím víc si uvědomuji, že to, na co si myslíme, vyslovíme nebo nám předurčili naši blízcí v dobré víře v naše blaho, se nám opravdu stane. Už jako osmileté mi moje babička /nejlepší bytost mého dětství/ řekla: „Tohohle kluka si jednou vezmeš… on bude po taťkovi, ten nadevše miluje svoji ženu a ve všem jí pomáhá, s ním se budeš mít dobře.“ Taky říkala, že dům, který jí patří, bude jednou můj. Bylo mi deset let, když odešla. Roky utíkaly a v mých šestnácti letech se najednou začaly moje cesty propojovat s cestami toho „hodného kluka“ a tak, jsem ve dvaceti mohla babičce tam nahoru říct: „Měla jsi pravdu, já si ho beru, děkuji, že jsi mi ho předpověděla a poslala.“ Bezesporu to tak bylo. A život šel přesně podle slov té moudré ženy.


    Nastěhovali jsme se do jejího domu a vychovali spolu dvě úžasné dcery. „Mami, myslíš, že najdu tak hodného kluka, jako je náš taťka?“- zeptala se mně jedna z nich. „Budeš muset hodně hledat, ale určitě ano“. Dnes vím, že se jim to oběma podařilo. V zaměstnání jsem měla postup, který jsem si přála a po čase, když jsem si pomyslela na změnu, zase jsem měla tu práci, jakou jsem chtěla a i manžel pracuje v oboru, který vystudoval a který má rád. Pak jsem jednou řekla v souvislosti s vážným onemocněním: „Tuhle zkušenost my naštěstí v rodině nemáme.“ – Všechno co říkáš a na co myslíš, se stává skutečností – dobré i zlé.


    K třicátému výročí svatby jsme dostali dar v podobě největšího strašáka- rakovinové buňky ve vyříznutém melanomu. Na onkologii řekli, budeme to pozorovat, přijďte za tři měsíce. – Jakoby čekali, až z vás bude pacient… Žádná rada nebo opatření týkající se prevence nebo předcházení nežádoucímu vývoji nemoci. Bezesné noci, společný pláč, společné mlčení,…strach. „Musíme spolu o tom mluvit, najdeme řešení, jen se mnou mluv. Ne ti, co odejdou, ale ti, co zůstávají, to mají těžké.“ „Já si Tě uzdravím.“ Nechci v padesáti zůstat sama… Našli jsme lékaře, co byl ochotný nám pomoci. Po první návštěvě jsme byli otřeseni. Výsledek jeho měření byl pro nás nepochopitelný. Nikdy nemarodil kromě infekčního zánětu jater v šestnácti letech téměř žádné onemocnění, žádná pracovní neschopnost. A teď tohle … Přítomnost rakovinotvorných buněk, aceton v játrech, velké množství parazitů, téměř nulová imunita,… Řešením je přísná dieta a podpora doporučenými léky na přírodní bázi.


    A tak začala naše cesta. Bez cukru a bílé mouky? – My dva, kteří tak milujeme sladké. Netušila jsem, že pečením moučníků a buchet dvakrát do týdne svým milým vlastně škodím. Bez brambor a knedlíků?? – Vždyť na tom jsme vyrostli?!?! Těžce, ale šlo to. Jenže to jsme na sebe byli ještě málo přísní. Na druhé návštěvě naměřeno jen nepatrné zlepšení. Doporučené léky mají na příbalu napsáno podpora onkologické léčby a to už není žádná prča. Moje odhodlání – uzdravit si ho – prospělo ve výsledku i mně. Nejen úbytkem na váze, ale i uvědoměním si sebe sama a uspořádáním životních hodnot. A ještě jedno konstatování našeho lékaře: „Je to ve vaší hlavě. Musíte to z ní dostat. Jediný, kdo, podle mého, to opravdu umí je Pavel Vondrášek.“ No a tak jsem ho našla, přítel Google mi pomohl. Kurz TKDM je za necelý měsíc a nám dvěma šetřílkům bylo poprvé jedno, kolik to stojí. Věděli jsme, že nám pomůže a prospěje.


    Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že jsme tu každý za sebe. Můj muž to naštěstí pochopil hned a změna na něm byla pozorovatelná už na konci prvního stupně. Poznali jsme úžasné lidi a znovu objevili věci a dovednosti, které jsme v průběhu života upozadili. Už si zase umíme hrát a hlavně – postavili jsme každý sám sebe na první místo. Doma jsme si kvantovali každý sám a spolu navzájem. Moc se mi líbí to, jak Iva říká: „Co chceš??“, tak hravě a laškovně. A tak se stejným tónem ptám minimálně dvakrát denně: „Co chceš??“ a posílám vlny na požadovaný záměr. Pomáhají nám i naši noví přátelé „kvanťáci.“ S láskou vám všem upřímně děkuji. Věříme, oba věříme, že se nám to daří.


    Následující kontrola na onkologii dopadla dobře a druhý den i měření u „našeho“ pana doktora. Nejdřív mrskal knírem, jakoby se divil a pak mu jen cukaly koutky, když se dozvěděl, že jsme byli na kurzu. „Výborně, výborně. To je moc dobře. Ještě poladíme tu imunitu a musíte se naučit odpočívat.“ – Jakoby ho znal odjakživa, poznal, že je to dříč, který si práci hledá a když náhodou žádná není, tak si ji vytvoří. Na dvojku jedeme natěšení a zvědaví, co ještě v sobě objevíme, co ještě se můžeme naučit a s dobrými zprávami pro naše „spolu-uzdravovatele“. Je úžasné, co všechno umíme a dokážeme, jen jsme to v běhu života pozapomněli. Dokonce i čarujeme, rozpouštíme mraky a hlavně pomáháme a prospíváme sami sobě a dokážeme pomoci i ostatním, když nás požádají.


    Získali jsme novou zkušenost, sice špatnou, ale zřejmě jsme to oba potřebovali. Ten můj „hodný kluk“ už umí odpočívat a já miluju to, jak se na mně podívá, když se spolu odpoledne zase potkáme doma. Nemusí nic říkat, stačí, když mně obejme a oba víme…


    S pokorou, vděčností a láskou. Jsme tady a teď.


    Přejeme vám oběma krásný život plný radosti.


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz