Je hezké, že něco víš teoreticky, ale umíš to použít v praxi? Dokážeš si teď hned změnit svůj život? Dokážeš převést do reality to, o čem čteš či sníš?
Praxe je na našich kurzech to nejoceňovanější. Spousta našich absolventů vypráví, že to už vlastně vše teoreticky znají, ale nedařilo se jim to převést do praxe. Nedokázali si skutečně měnit své životy a prožívat to, co si prožívat přejí a po čem touží jejich srdce i duše. Na kurzu Techniky Kvantového Doteku Matrixu si konečně poprvé na vlastní kůži prožijí, jak je jednoduché to do praxe převést a začínají tvořit skrze sebe.
O této zkušenosti vypráví i Katarína.
„Bolo to skvelé a ďaleko to predčilo moje očakávania, aj keď som schválne pred kurzom veľa nerozmýšľala o tom aké to asi bude. To som už asi tušila, že netreba rozmýšľať. Ešte sa to len učím – nerozmýšľať príliš – a veľmi sa mi to páči. Aj sama sebe sa tak páčim viac. Tento kurz bol v tomto geniálny. Vyslovene môj racionálny mozog si počas týchto 5 dní vzal dovolenku a odišiel kamsi ďaleko a zavolal mi len sem tam.
Čo sa mi páčilo? Veľmi sa mi páčilo, že to bolo úprimné a otvorené a nikto sa na nič nehral, to bol balzam pre dušu. Čo však oceňujem na technike najviac je, že ponúka techniky, ako problémy riešiť. Psychosomatika je prekrásna, avšak som sa v nej niekedy strácala. To, že som spoznala kvantovku mi pomohlo lepšie pochopiť princípy toho, ako sa naše životy odvíjajú. V čom je najmä iná? V tom, že pomáha pochopiť ako prestať na niečo myslieť a ľahšie sa z toho vymaniť. No najmä vyzdvihujem ten tretí bod, ktorý Pavel spomínal na začiatku kurzu, ktorý je mimochodom asi najťažší. Ten som si dovtedy neuvedomovala. To, že sa treba odosobniť a dovoliť si 2 krajné alternatívy a potom zrazu ten tlak pominie spolu s problémom. Za túto info som vďačná.“
Začni také tvořit.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz
Štítek: příběhy
-
Umíš to použít v praxi?
-
Báseň starého Indiána
Nezajímá mě, z čeho žiješ. Chci vědět, po čem toužíš, a zda máš odvahu setkat se s touhou svého srdce. Nezajímá mě tvůj věk. Chci vědět, jestli bys riskoval, aby se na tebe dívali jako na hlupáka kvůli tvé lásce, snu, nebo kvůli dobrodružstvím, abys opravdu žil. Nezajímá mě, jaké tvé planety stojí spolu s Měsícem. Chci vědět, jestli ses dotkl středu svého smutku, zda v tobě zanechala v životě rány zrada, a zda ses už kvůli strachu z dalších bolestí stáhl. Chci vědět, jestli by si uměl žít s bolestí, s mou či s tvou. Jestli umíš divoce tančit a nechat, aby tě extáze naplnila až po konec tvého prstu bez toho, abys mávl opatrnosti, nebo tomu, abychom byli realisté, nebo abychom pamatovali na hranice lidského bytí. Nezajímá mě, jestli příběh, který mi povídáš, je pravdivý. Chci vědět, jestli dokážeš někoho zklamat, abys byl pravdivý k sobě samému, a jestli umíš snést obvinění ze zrady proto, abys nezradil svou vlastní duši. Chci vědět, jestli vidíš to krásné i tehdy, když to není krásné každý den, a že život pochází z Boží přítomnosti. Chci vědět, jestli dokážeš žít s neúspěchem, s mým nebo s tvým a přece se zastavit na břehu jezera a zakřičet stříbrnému měsíci: „Ano!“
Nezajímá mě, kde žiješ a kolik vyděláváš. Chci vědět, jestli dokážeš vstát po noci plné smutku a pochybností, unavený a s kostmi rozbitými se postarat o děti. Nezajímá mě, kdo jsi a jak ses sem dostal. Chci vědět, jestli stojíš se mnou uprostřed ohně bez toho, aby ses vylekal. Nezajímá mě kde, co a s kým ses učil. Chci vědět, co tě podrží zevnitř, když už se všechno ostatní zřítilo. Chci vědět, jestli dokážeš být sám se sebou a zda jsi opravdu rád sám se sebou v prázdných chvílích.
Oriah Mountain Dreamer
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Umíte v sobě najít tu sílu?
Umíte najít v sobě tu sílu, která vás podrží vždy, ať už jste zdánlivě nahoře nebo dole? Dokážete být sami se sebou? Tohle si myslím, že je velmi důležité. V okamžiku kde objevíte sebe, otevře se před vámi celý svět. Můžete vše a zároveň nemusíte nic. Pak prostě jen Jste a můžete potom třeba přisednout k moudrému indiánovi na skálu a jen tak se dívat do údolí. Vše před vašima očima bude jasné a čisté.
Nic nebude dobré nebo špatné. I to je vždy jen úhel pohledu pozorovatele. Ale když si od toho dostoupíte, zjistíte, že vše jen Je, věci se jen dějí a vy se můžete radovat ve svém přítomném okamžiku. V Tady a Teď.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Neznáme celý příběh…
Před dávnou dobou žil na samém konci indiánské vesnice starý muž. Byl velice moudrý, měl vlídnou vrásčitou tvář a hluboké laskavé oči. Všichni vesničané starce milovali, vážili si ho a často k němu chodili pro radu. Starý muž měl neobyčejně krásného koně. Všichni lidé ve vesnicích po celé zemi o tom koni slyšeli. Bylo to nádherné zvíře s dlouhou lesknoucí se hřívou. Jeho svaly se rozehrály leskem a krásou při každém pohybu. Stařec a kůň spolu žili již dlouho. Starý muž věděl o každé myšlence svého koně a kůň zase dobře věděl o všech starcových přáních dřív, nežli je vyslovil. Byli si za ta léta velice blízcí.
Velký Náčelník slyšel o tomto koni a vyslal svého posla, aby se muže zeptal, zda si ho od něj může koupit. Náčelníkův posel uháněl tryskem k vigvamu starého muže a seskočil ze svého koně. Když se jeho mokasíny dotkly země, prach se rozvířil všemi směry. „Starý muži, jsem zde jménem Velkého Náčelníka. Posílá své pozdravení a ptá se, zda si může koupit tvého koně.“ Starý muž byl člověk vlídný, důstojný a choval se s klidnou rozvahou. Nakonec odpověděl: „Odevzdejte, prosím, mé pozdravy Velkému Náčelníkovi a poděkujte mu, prosím, za jeho laskavou nabídku ke koupi mého koně. Ten kůň je však mým přítelem. Jsme společníci. Znám jeho duši a vím, že i on zná mou. Nemohu prodat svého přítele.“ Posel odjel pryč.
Za dva týdny nato kůň starého muže zmizel. Když vesničané uslyšeli, že kůň se ztratil, všichni se shromáždili kolem starého muže.“ Starý muži, to je ale velká smůla! Mohl jsi svého koně prodat Velkému Náčelníkovi. Teď nemáš koně ani peníze za něj. To je ale smůla!“ Starý muž se na každého z vesničanů podíval svýma mírnýma očima a řekl: „Není to smůla. Není to štěstí. Neznáme celý příběh. Řekněme jen, že kůň utekl.“ Vesničané odcházeli a kroutili hlavou, protože věděli, že je to veliká smůla.
O měsíc později se kůň starého muže vrátil a za ním následovalo dvacet dalších nádherných koní. Každý z nich byl bujný a překypoval vitalitou a energií. Vesničané běželi ke starému muži. „Starý muži, měl jsi pravdu. Nebyla to smůla, že tvůj kůň utekl. Bylo to štěstí. Teď nejenže máš svého koně zpátky, ale ještě dvacet dalších krásných koní! To je štěstí!“ Starý muž jen pomalu zavrtěl hlavou a s hlubokým soucitem řekl: „Není to dobré, není to špatné. Neznáme celý příběh. Řekněme jen, že kůň se vrátil.“ Lidé odcházeli a kroutili hlavou. Věděli, že je to převeliké štěstí, mít tolik krásných koní.
Starý muž měl jediného syna, který začal koně drezírovat. Syn každý den brzy ráno vstával a pokračoval ve své práci. Jednoho rána se starý muž přišel na svého syna podívat. Mladý muž se vyšvihl na neosedlaný hřbet divokého černobílého koně s přirozeným půvabem. Kůň se divoce vzepjal, otočil se doprava a pak doleva. Najednou jediným mocným kopnutím zadních nohou vyhodil černobílý kůň syna vysoko do vzduchu. Syn starého muže dopadl na zem a zhroutil se v prachu. Měl zlomené obě nohy. Všichni vesničané se shromáždili s velkým nářkem a lamentováním. „To je ale neštěstí! Máš pravdu, starý muži. To že se tvůj kůň k tobě vrátil, byla velká smůla.“ Teď má tvůj jediný syn obě nohy zlomené a je z něho mrzák. Kdo se o tebe postará, až budeš starý a nemohoucí? Je to velká smůla.“ Starý muž se napřímil a vážným hlasem řekl: „Není to smůla. Není to štěstí. Řekněme jen, že můj syn si zlomil obě nohy. Neznáme celý příběh.“ Vesničané odcházeli a kroutili hlavami. Věděli, že je to velká smůla.
V zemi vypukla válka a Velký Náčelník povolal všechny mladé muže do boje. Byla to krutá válka a vesničané věděli, že už nikdy svoje syny neuvidí. Ještě jednou se shromáždili okolo starého muže. „Starý muži, máš pravdu. Není to smůla, že si tvůj syn polámal nohy, protože i když je mrzák, pořád máš svého syna. My už nikdy své syny neuvidíme. Bylo to pro tebe štěstí.“ A starý muž znovu řekl: „Není to štěstí. Není to smůla. Neznáme celý příběh.“
Když budeme zkoumat své životy, narazíme na období, kdy si budeme připadat jako oběť a jindy zase jako ten, kdo ubližoval. Dostaňme se za rozlišování na dobré a špatné. Neposuzujme. Uvědomme si, že kým jsme byli a co jsme zažili v minulosti, není dobré. Není to ani špatné. Možná jen neznáme celý příběh. Všechno, co jsme zažili, všechno, co nám jiní udělali a co jsme udělali my jim, bylo nesmírně důležité pro náš vývoj. I ty lži, které jsme vyslovili, nebo ty případy, kdy jsme se chovali krutě nebo nespravedlivě, byly důležité. Dokonce i ty věci, za které v hloubi duše stydíme, nám pomohly stát se tím, kým jsme. Všechny naše zkušenosti nám pomáhají být soucitnými, milujícími, celými osobnostmi. Do té míry, do jaké jsme schopni si odpustit a přijmout se takoví, jací jsme, se můžeme stát účinnější silou při uzdravování naší planety. Nezapomeňme: „Není to dobré. Není to špatné. NEZNÁME CELÝ PŘÍBĚH.“
Kolikrát v životě jste hodnotili to, co se vám děje? Kolikrát něco bylo správně a něco špatně? Kolikrát jste hodnotili své chování i chování druhých? Na našem Pětidenním kurzu Techniky Kvantového Doteku Matrixu, se učíme, jak vnímat a přijímat život takový jaký je a zároveň v něm prožívat to, co si přejeme – radost, lásku (ale i celé spektrum dalších emocí a prožitků). V žádné situaci nemusíme být jako oběť, v každé můžeme být jako vědomý tvůrce. Vždy můžeme změnit svůj úhel pohledu, svůj přístup a změní se tím celá naše realita. My sami jsme tvůrci svého štěstí. Můžeme cítit štěstí, lásku a naplnění i v situacích, které vypadají tak, že bychom toto cítit neměli. Ale my můžeme. Skutečně můžeme, ne že si to budeme namlouvat nebo to předstírat. Můžeme to tak skutečně mít a cítit. A tímto postojem vytváříme nejen svou přítomnost, ale i budoucnost.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Domněnky
Ve třetí třídě základní školy vysvětlovala paní učitelka žákům nové učivo. Většina dětí pozorně poslouchala. Po chvíli uviděla paní učitelka Aničku, jak si něco píše na poslední stranu svého sešitu. Velmi ji to rozzlobilo a zeptala se jí, co tak důležitého dělá, že nemůže pozorně naslouchat výkladu nové látky. Ze strachu a studu nevyslovila ani hlásku. To paní učitelku ještě více rozzlobilo a rozhodla se, že jí udělí poznámku do žákovské knížky.
Anička přišla domů, kde na ni v kuchyni čekala maminka. Paní učitelka totiž mamince volala a o dnešním incidentu jí pověděla. Maminka se rozhodla Aničku za vyrušování a za poznámku potrestat. Za hlasitého křiku jí vysvětlila, že takto se jednoduše ve škole chovat nesmí, a dcerka se slzami a strachem v očích odešla do svého pokoje. Maminka se rozhodla zjistit, co vlastně Anička do toho sešitu psala. Vytáhla ho a na poslední stránce v každém řádku opakovaně stálo: „Miluji svoji maminku!“
Často si děláme domněnky a reagujeme na základě zkušeností nebo svých představ. A hodně často si něco myslíme a ono to má se skutečností jen málo společného.
Nemůžeme plně pochopit, jak to mají druzí. Obzvlášť, když z jejich příběhu známe jen malé střípky. A koho příběh opravdu bezpečně znáte se všemi souvislostmi? Nedělejte unáhlené závěry, ověřujte si informace a fakta z více stran. A buďte otevření. Neočekávejte předem, díky tomu budete schopni vidět z reality co nejvíce.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Ozvěna
Chlapec se procházel v horách se svým otcem. Najednou zakopl, spadl, udeřil se a zakřičel: „Aaaaaa!“ Vedle bolesti zaslechl z hor hlas, který zopakoval: „Aaaaaa!“ Ze zvědavosti se zeptal: „Kdo jsi?“ A dostal odpověď: „Kdo jsi?“ Pak zakřičel: „Já tě slyším! Kdo ale jsi?“ A hlas odpověděl: „Já tě slyším! Kdo ale jsi?“ Rozzlobený chlapec znovu zakřičel „Hlupáku!“ A dostal odpověď: „Hlupáku!“ Tehdy se chlapec podíval na svého otce a zeptal se: „Tati, co se děje?“ Otec se usmál a řekl: „Synku můj, teď pozorně poslouchej.“ A pak muž zakřičel: „Ty jsi nejlepší!“ Hlas odpověděl: „Ty jsi nejlepší!“ Dítě bylo překvapené a nerozumělo. Tak mu otec vysvětlil: „Lidé to nazývají ozvěna, ale ve skutečnosti je to ŽIVOT.“
„Život – jako ozvěna, ti vrací to, co ty řekneš, nebo uděláš. Život není nic jiného, než odraz našich činů. Pokud si přeješ více lásky na světě, musíš vytvořit více lásky ve svém srdci. Pokud chceš, aby tě lidé respektovali, musíš ty respektovat je. Toto je princip, který je třeba vložit do všeho v životě. Život ti vrací jen to, co jsi dal ty jemu.“
Náš život – to je zrcadlo nás samotných.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Je možné se zalíbit všem?
Znáte příběh o hinduistickém bohu Shivovi a jeho ženě Parvathi? Parvati je jednou zeptala svého manžela: „Proč mají lidé skon být tak nešťastní? Země je tak krásná, plná nádherných věcí a lidé se přeci dokáží z této krásy radovat.“ Shiva ji pozval, ať se s ním vydá na zem a sama se podívá. V přestrojení sledovali starší manželský pár, který putoval z jedné vesnice do druhé.
Muž jel na oslu a žena kráčela vedle něj. Když přijeli do první vesnice, slyšeli vesničany říkat, jak je muž sobecký, nevychovaný a jak hanebně se chová ke své ženě. On se veze, a jeho žena musí jít pěšky. Měl by se stydět. Proto se před další vesnicí vyměnili. Žena jela na oslu a muž kráče vedle ní. Ale i tentokrát se nevyhnuli káravým pohledům a kritice. „Ta žena nemá žádnou úctu ke svému muži. Muž celý život usilovně pracoval, aby jim zajistil živobytí, a proto by měl jet na oslu on“, pomlouvali je vesničané. A tak před další vesnicí nasedli na osla oba a mysleli si, že tím situaci vyřešili. Vesničani byli udiveni, jak někdo může tak týrat zvíře. „Chudák osel, musí se s nimi vláčet a trmácet. Jsou to bezcitní lidé.“ Před následující vesnicí oba sesedli a šli pěšky vedle osla. Ani tentokrát se vesničanům nezavděčili. Měli je za hlupáky, kteří mají zdravého a silného osla a místo aby na něj nasedli, jdou vedle něj pěšky.
Když opustili nebohé manžele, Shiva se zahleděl na Parvathi a řekl: „Tak vidíš, lidé se tak chtějí druhým tak zalíbit, zavděčit. A i když se budou snažit sebevíc, přesto to nepůjde.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Nádherný krok bílého muže v severní Americe
Vojenští veteráni, potomci těch, kteří krvavě dobyli Ameriku a vytlačili původní obyvatele do rezervací, se přišli uklonit radě starších, omluvili se a požádali o odpuštění. Tato oslava sblížení proběhla během krize, o které velká media mlčí, kdy Indiání brání své zdroje vody před korporací, která tudy chce vést ropovod, přišli veteráni vytvořit lidský štít před policejní brutalitou, která se snaží indiány rozehnat.
Během tohoto historického okamžiku promluvil v pokleku před náčelníkem Leonardem Vraním psem i Wesley Clark, Jr., syn vysloužilého generála armády Spojených států a bývalého vrchního velitele NATO Wesleyho Clarka, s těmito slovy: „Mnozí z nás – obzvlášť já – pocházíme z jednotek, které vám mnoho let ubližovaly. Přišli jsme sem. Bojovali jsme s vámi. Vzali jsme vám vaši zemi. Podepsali jsme dohody, které jsme nedodrželi. Vykradli jsme nerosty z vašich posvátných kopců. Do vaší posvátné hory jsme vystříleli tváře našich prezidentů. Pak jsme vám vzali další území a pak jsme vám vzali vaše děti a pak jsme se snažili přetvořit váš jazyk a zničit vaši řeč, kterou vám dal Bůh, kterou vám dal Stvořitel. Nerespektovali jsme vás, znečistili jsme vaši zemi, ublížili jsme vám tolika způsoby – ale teď jsme přišli, abychom se omluvili. Jsme tu k vašim službám a prosíme vás o odpuštění.“ Náčelník reaguje odpuštěním s přáním světového míru.
Možná je to malý krůček, ale mnoho takových malých kroků posune lidstvo kupředu ke světu v lásce a jednotě.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Nechte minulost minulostí
Putovali spolu dva zenoví mniši Tansan a Ekido a dospěli k brodu. Na břehu stála překrásná mladá dívka v hedvábném kimonu. Očividně měla strach přejít přes řeku, protože ji vzedmuly silné deště. Ekido se rychle podíval jinam. Naproti tomu Tansan nezaváhal a beze slova vzal dívku do náruče a přenesl ji přes řeku. Na druhém břehu ji opatrně postavil a oba mniši pokračovali mlčky v cestě.
Uplynula čtvrthodina, půlhodina, celá hodina. Tu Ekido vyhrkl: „Co to do tebe vjelo Tansane! Porušil si několik mnišských pravidel naráz. Jak sis té hezké dívky vůbec mohl všímat, natož se jí dotknout a přenést jí přes řeku?“ Tansan klidně opáčil: „Já jsem jí nechal u řeky, ty jí ještě stále neseš dál?“.
Občas to největší břemeno neseme sami, ve své hlavě. Trápíme se pro naprosto nepodstatné záležitosti a děláme si výčitky, které jsou úplně zbytečné. Snažíme se držet iluzí zákazů, rozkazů a přikázání, které nás kolikrát svazují natolik, že potom nás jakákoli drobnost může podobným způsobem vyvést z rovnováhy. Nedělejme si domněnky, nepodléhejme výčitkám. Buďme sami sebou. Stejně jako mnich, který jen s čistým srdcem pomohl dívce v nesnázích. Život pak začne být mnohem jednodušší a příjemnější. Jak to máte vy?
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Dvojčata
Příběh o dvojčatech vychovaných alkoholikem.
Dva chlapci byli vychováváni otcem, který velmi pil. Jeden z nich vyrostl v alkoholika. Když se ho v dospělosti ptali proč je z něj alkoholik jako otec odpověděl: „Celé dětství jsem sledoval otce. Pil, chodil pozdě domů a bil nás. Kdo by se nestal alkoholikem?“ Druhý vyrostl, stal se z něj úspěšný podnikatel a nikdy se nedotkl alkoholu. Když se ho ptali, jak je to možné, odpověděl: „Celé dětství jsem sledoval otce. Pil, chodil pozdě domů a bil nás. Nechtěl jsem svůj život žít tak jako on.“
2 chlapci, 1 otec, 2 rozdílné perspektivy. Váš pohled na život určí, jaký bude cíl vaší Cesty. Dnes je nový den. V životě máte vždy dvě volby. Buď můžete být oběť a nebo můžete být tvůrce svého života, který vezme zodpovědnost za svůj život do svých rukou. Pro kterou variantu jste se rozhodli vy?
S láskou, www.kvantovaterapie.cz