Začněte se vnímat jako dokonalé sebevědomé bytosti, žijící v lásce a harmonii a získáte To. Funguje to vždy a každému. Velký problém běžného člověka je v tom, že stále přemýšlí nad tím, CO NECHCE, a pak se diví, jak to, že se mu tyto věci dějí pořád dokola. Naše myšlenky fungují jako magnet a mají určitou frekvenci. Když přemýšlíme, vysíláme je do Vesmíru, do prostoru, kterému můžeme říkat kvantové pole. Myšlenky fungují jako magnet. Přitahují všechno podobné, co má podobou frekvenci jako ony. Vše co se vysílá, se jako bumerang vrací do svého zdroje. A tím zdrojem jste VY.
Pojďme si to trochu připodobnit něčemu, co známe. Televizní vysílače vysílají skrze frekvence, které se transformují do obrázků na vaší televizní obrazovce. Málokdo z nás rozumí tomu, jak to skutečně funguje. Ale všichni tak nějak víme, že každý kanál má svou frekvenci. Když si tuto frekvenci naladíte, objeví se na vaší obrazovce obraz příslušného kanálu. Frekvenci vybíráte tak, že si vyberete kanál, a na tomto kanálu pak přijímáte obraz. Nikdo nás ale nenutí sledovat daný kanál. To jen my si vybíráme, jestli si naladíme frekvenci kanálu, který vysílá dokumentární filmy o přírodě, sportovní kanál, dětský kanál, nebo kanál s hororovými filmy. Pokud se vám v televizi nějaký kanál nelíbí, prostě ho změníte a naladíte si novou frekvenci programu, který chcete sledovat.
Vy jste takový lidský vysílací („televizní“) stožár. A jste mnohem silnější a mocnější, než kterýkoliv televizní vysílač vytvořený na naší zemi. Jste tím nejsilnějším vysílačem ve vašem Vesmíru. A toto vysílání modeluje váš život, jednotlivé události a celý váš životní prostor. Frekvence, kterou neustále vysíláte do svého okolí, přesahuje váš dům, ba i kontinenty. Šíří se prostorem celého Vesmíru. Svými myšlenkami vysíláte neustále tyto frekvence. A obrazy, které se vám vrací, si neprohlížíte ve své televizi. Vy tyto obrazy prožíváte ve svém životě. Jsou to události, které žijete s každým svým nádechem a výdechem. Neustále. Frekvence, které vytváříte svými myšlenkami, přitahují podobné informace, vibrující na podobných frekvencích. A vy je prožíváte jako události ve svém každodenním životě.
Pokud chcete cokoliv ve svém životě změnit, změňte vysílací kanál a změňte aktuální frekvence tím, že změníte své myšlenky. Stejně jako funguje televizní vysílač, a vy tomu nemusíte rozumět, nebo tomu nemusíte věřit, tak stejně funguje zákon přitažlivosti a rezonance. Nikdo vás nedonutí tomu věřit, můžete si myslet úplný opak, ale to je to jediné, co s tím zmůžete. On tu funguje od nepaměti a stejně tak dlouho ještě fungovat bude. Proto se dnes rozhodněte, jak moc si chcete věřit. Jak moc chcete prožít krásný den. Rozhodněte se, jestli budete důvěřovat v sebe a svou neomezenou moc a sílu. Máte na toto všechno právo. Můžete začít prožívat nádherné okamžiky.
Ale je to jen na VÁS!
Který televizní kanál a příslušnou frekvenci si naladíte pro tento den?
S láskou, www.kvantovaterapie.cz
Štítek: motivační
-
Lidský vysílač
-
Proč je snadné žít jako oběť?
Mód oběti – ten stav známe všichni. „Ubližuje mi. Nerozumí mi. Nechápe mne. Jsem na všechno sám. Dělám pro ně maximum a takhle se mi odvděčili. Pro dobrotu na žebrotu. Jsem to, ale blbec, vždycky udělám stejnou chybu a uvěřím jim. Musím pomáhat ostatním, aby bylo pomoženo mně.“
Děláme dobré skutky a čekáme, kdy se nám život odvděčí. Věříme, že se to jednoduše musí dít, musí to mít nějaký smysl a určitě někdy v budoucnu bude lépe. Anebo už ani nevěříme, že bude lépe, prostě život je nespravedlivý a musím se s tím nějak poprat a vydržet to. Žijeme tuto iluzi někdy i celý život a umíráme s myšlenkou na to, jak jsme chtěli žít a nežili jsme. Litujeme více toho, co jsme neudělali, než toho, co jsme udělali. (viz. kniha – Čeho před smrtí nejvíce litujeme)
Držíme si v sobě křivdy. Nemluvíme s lidmi, o kterých si myslíme, že nám ublížili. A přehráváme si stále dokola svá selhání. Cítíme se paralyzováni a často máme pocit, že už nám nezbývá žádná energie na plnění tzv. snů. Pokračujeme den za dnem. Až se něco stane. Buď nějaký silný pozitivní, nebo ještě častěji silný negativní zážitek, který nás probere. A my si řekneme. A dost, už stačilo, chci začít skutečně žít. To, vše co jsme popsali, spadá do stavu bytí, který nazýváme mód oběti. V naší společnosti je velice snadné být obětí. Možná je to dokonce i žádoucí.
Oběť si oddělá svoje, nadává maximálně u piva, a nikdy v sobě nenajde dost energie pro to, aby něco změnila. V podstatě jsou tímto módem většinou postihnuti slušní a hodní lidé, kteří se snaží žít správně a čestně a tím si ještě více naplňují své programy, že grázlové se mají lépe, než oni. Jenže ono to není o tom, kdo je hodný a kdo grázl, ale o tom, jaké nastavení a bloky máme v sobě. Vzhledem k tomu, že tento stav je tak rozšířený, vždy se najde někdo, kdo nás polituje, zanadává si s námi na manžela nebo manželku, případně na šéfa nebo někoho jiného. Pomůže nám potvrdit, že my jsme ti správní a čestní a že oni jsou ti zlí a nespravedliví. Takovéto rozhovory nás vždy na chvilku utěší a někdy i potěší.
Ale to prázdno. To děsivé prázdno uvnitř. Ten tenký hlásek, že žít se dá jinak, ten se umlčet nedá. Ale kdyby to přece bylo tak snadné žít šťastně, tak by tak žil každý, ne? Takže ono to nebude tak jednoduché a bůh ví, zda je to vůbec možné. A kdoví zda ti šťastně se usmívající lidé z novin nebo internetu skutečně šťastní jsou. Asi spíš ne. Takže o co se vlastně snažit? Někdy v sobě dokážeme zažehnout plamínek nadšení a chceme žít jinak, pustíme se třeba do nového projektu. Cítíme se, že skutečně žijeme. Těšíme se, až ráno vstaneme a budeme pokračovat. Usmíváme se jen tak. Prostě nás baví žít. Na to se nám často dostane od přátel i rodiny, kteří jsou postihnuti podobným módem oběti, jako my předtím, dostane ujištění, že to nebude tak hladké, že se máme vrátit nohama zpátky na zem a vůbec, je krize.
A tak ten plamínek necháme zase pomalu uhasínat a vracíme se znova do toho protivného prázdna. Ale kdo vlastně žije podle svých představ, že? Asi to tak má být…. Opravdu? Život může být jiný. Může být tvořivý. A nemusíme být oběti. Můžeme být tvůrci. Můžeme být vědomí tvůrci svého života. Tito lidé mají v sobě světlo a žár, mají energii, uskutečňují své sny. Už pochopili iluzi módu oběti. To však neznamená, že už do něj nikdy nespadnou. Dokážou ho však rychle identifikovat a dostat se z něj opět ven. Už ví a vidí. Ví, že mají vždy volbu. Že si vždy mohou vybrat, jak budou myslet a co budou cítit. A také si mohou zvolit směr.
Neznamená to, že už se před nimi neobjeví žádná překážka (ale nemusí) a že jsou od rána do večera vysmátí (ale mohou). Ví, že si tyto situace sami přitahují svým nastavením a pokud se jim nelíbí, umí je změnit a vytěžit z nich maximum pro svůj růst a učení. Už to není: „Musí to tak být, asi je správně, že se to děje.“ Ale už je to: „Aha, tohle si dělám proto, abych pochopil to a to. Aha, chápu. Má to souvislost s tímto a tímto. Vyřeším si to a to.“ Vyřešeno. „Aha, už to nepotřebuji.“ Nastává změna situace. A tvůrce dál tvoří život dle svých přání.
Chcete být tvůrce? Chcete zažít jaké to je, když záříte a vaše světlo se šíří. Kdy pomáháte, ale už za to nic nepožadujete. Kdy milujete a neočekáváte nic nazpátek. Kdy pracujete, protože vás to těší a líbí se vám vaše práce?
Na kurzu TKDM zažijete na vlastní kůži jaké to je být tvůrcem a získáte nástroje proto, abyste zatočili s módem oběti ve svém běžném životě a stali jste se vědomým tvůrcem. Tedy tvůrcem, který chápe situace ve svém životě a ví, že na ně má svým nastavením vliv. A své nastavení může kdykoli změnit a tím změnit i situaci.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Příběh o uvědomění si role tvůrce
Přišel ke mně muž ve středních letech. Vypadal unaveně. Usmíval se, ale jeho úsměv nezářil. Začal mi povídat svůj příběh. Vybudoval z ničeho úspěšnou firmu s několika zaměstnanci, měl moc rád svůj obor. Ale měl pocit, že na něj jde ze všech stran tlak, který už nedokázal snášet. Postupně se propracovával až k vyhoření. Začali jsme pracovat, hledat příčiny a skládat pavučinu toho, co se mu v životě stalo, proč to dovolil a zpracovávat všechny křivdy a nespravedlnosti.
Začali jsme v dětství, kde na něj rodiče kladli velké nároky, aby byl nejlepší. Postupovali ke kamarádům z gymplu a prvním pracovním kolegům a spolupracovníkům. Úleva byla znatelná, začala se mu vracet záře v úsměvu. Došli jsme až do současnosti a situace, která ho nejvíce trápila, byla už vyřešená tím, že se zpracovali bolístky a nánosy z minulosti. Jen se usmíval a říkal: „To je neuvěřitelné, já jsem tohle všechno opravdu stvořil sám. Je neskutečné, jak se to, co je nezpracované, prolíná dál do našich životů. Tomu bych nikdy nevěřil, kdybych to nezažil.“
Už je to asi rok, kdy proběhlo toto čištění bloků a strachů. Chvilku poté přišel na náš kurz TKDM a naučil se tuto metodu používat sám na sobě. Včera jsem našel v mailu dopis od tohoto muže. Psal mj., že si na mě dnes vzpomněl, a chtěl by mi říci, jak se mu daří. Za rok se mu podařilo otevřít dvě další pobočky a ztrojnásobil své zisky. Svou práci si užívá. Někteří zaměstnanci odešli a přišli jiní, kteří pracují více týmově. A hlavně už na sobě necítí žádný tlak. Doslova napsal: „Nejzajímavější je, že jsem vlastně nic extra nezměnil, jen už nedokážu myslet a dívat se na to jako kdysi. Jsem svobodný a vím, že když něco drhne, tak to můžu přetvořit.“. S jeho svolením sdílím kousek jeho příběhu i s vámi.
Cokoli se nám děje a nelíbí se nám to, má nějakou příčinu v minulosti. A může to být úplná prkotina, která však časem naroste do nepříjemné situace v budoucnu. Stejně jako myjeme svá těla, aby byla čistá a zdravá, je dobré starat se i o svou mysl a duši. „Umýt“ a tím zpracovat stresové a nepříjemné situace, aby na nás jejich „špína“ neulpívala a neprojevovala se negativně do naší budoucnosti. Velkou hodnotou je i pochopení. Pochopení, proč se nám některé věci děly a stále opakovaly. A pochopení toho, že jsme to jen já sám, kdo dovolil a umožnil, aby se děly a projevovaly.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Na co se zaměřujete vy?
Žijeme v energetickém světě a celý svět je stvořen a živen energií. Pokud se zaměřujeme na zlo, živíme ho svou energií. A to i „nevinným“ čtením novin nebo poslechem zpráv. Negativní zprávy v nás vytváří nepříjemné pocity a ty energeticky posilují to nepříjemné, co ve světě existuje. Když pak o negativech mluvíme a šíříme je, ztrácíme zbytečně čas, který jsme mohli věnovat tomu, abychom vytvořili ve světě něco krásného a láskyplného.
Rytina v jeskyni má mnoho výkladů. My si vypůjčíme ten od Konfucia, který znamená: Nedívej se na to, co není v pořádku, neposlouchej to, co není v pořádku a neříkej to, co není v pořádku. Spousta náboženství nebo filozofií píše o uvnitřnění a obrácení pozornosti do sebe a svého srdce. Tam najdeme pravdu. Pak člověk dokáže nevidět zlo, neslyšet zlo a nemluvit zlo. Toto uvnitřnění se se používá i v kvantování, je to stav, ve kterém jde nejlépe kvantovat a tvořit. Přístup nevidím zlo, neslyším zlo a nemluvím zlo, je o budování světa, který chceme žít. Ne proto co dělají nebo nedělají ostatní. Ne, až začnou ostatní. Teď, protože my tyto věci a zážitky chceme prožívat.
Je to o tom věnovat maximum energie do toho, co chceme, aby se zhmotňovalo a existovalo. Čemu dáváme energii, to roste. A jsme to my, vždycky jsme to byli my a vždy to my budeme, kdo se v každou chvíli svého života rozhoduje, čemu poskytne svou životní energii a co pomocí ní vytvoří. Jakmile tento stav zvládneme, zjistíme, že už kolem sebe nevidíme tolik zla, neslyšíme o něm a ani nemáme potřebu jej podporovat svou energií. Dokážeme se zaměřovat na to, co žít chceme, ne na to, co žít nechceme. Když se nám něco nelíbí, už nepodporujeme energeticky tento stav. Ale začínáme se ptát: „Co můžu udělat, aby bylo ve světě lépe?“, „Co můžu dnes udělat, abych byl šťastný?“, „Čím dnes prospěju své planetě?“
Krůček po krůčku zjišťujeme, co všechno dokáže láska, otevřené srdce a nadšení. Vraťme se opět na začátek. Když nebudeme podporovat svou energií „zlo“. Tedy nebudeme se na něj zaměřovat, vstřebávat ho do sebe a šířit ho dál. Byť jen jako informaci. Bude ho ve světě méně. A naopak můžeme místo toho dát do světa více lásky a pochopení. „Komu dnes mohu projevit, jak krásná je bytost?“, „Čím mohu dnešní den udělat radostnější?“, „Komu mohu říci něco povznášejícího?“ To, na co se zaměřujeme, posilujeme. Dáváme tomu energii žít. Ani ten nejmocnější člověk světa nic nedokáže učinit, pokud pro svou myšlenku nestrhne ostatní. Každý máme moc ovlivnit svět kolem nás.
Pro tento způsob života se rozhoduje velké množství našich absolventů. Už vidí své možnosti a ví, jak pracovat i s tím nepříjemným, co se nám děje nebo co cítíme. Neznamená to, že vygumují negativní emoce nebo že se jim nestane nic, co by je naštvalo. Ví však, jak situaci upravit, tak, aby jim rychle bylo zase příjemně. A energie mohla plynout.
Děkujeme vám za to. Děkujeme za inspiraci a to, že s námi sdílíte krásný svět.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Dělej, jako bys už měl vše, o čem sníš
Dělej, jako bys měl už vše, co chceš, jako bys už byl takový, jaký si přeješ. S touto větou mám spojený příběh jedné mé kamarádky. A tento příběh vám nyní volně převyprávím. Najdete v něm návod na to, jak hned teď můžete změnit něco ve svém životě.
„Dělej, jako bys měl už vše, co chceš, jako bys už byl takový, jaký si přeješ.“ Tuto větu jsem četla poprvé v době dospívání. Pocházím z konzervativní rodiny, pro kterou jsou všichni ezo a duchovní lidi úplní blázni. Vlastně jsou pro ni blázni všichni, kteří se nechovají zcela normálně. Po přečtení této věty mi znělo v hlavě jen: Je to lež! Je to lež! Chceš něco předstírat? Tak to ale není! Mám lhát sobě i svému okolí? Je to hloupost! Zapomeň na to. Ale ono na to zapomenout nešlo. Pořád se mi to vkrádalo do mé hlavy a stále jsem se snažila přijít na to, jak se to vlastně dá použít a zda by v tom třeba nebylo něco, co by mi pomohlo ke splnění mých přání. Dařilo se mi postupně aplikovat spoustu doporučení pro štěstí a úspěch, ale tohle prostě nešlo.
Byla to lež, a když něco nemám, tak to prostě nemám. Tehdy jsem neznala nic jako čištění bloků a strachů, naopak jsem se neustále zdokonalovala v tom, jak si znesnadnit a zkomplikovat život. Moc jsem si přála tuto větu pochopit a uchopit a tak mi život pomalu začal přihrávat situace, kde jsem si to mohla otestovat. A pak se to stalo. Konečně mi to došlo! Před lety jsem seděla na konferenci, kde přednášely úspěšné ženy, které mluvily o tom, co dělají ve svém byznysu a jak to mohu udělat také. A opět mi hlavou proběhlo: „Vám se to mluví. Máte jméno, velkou klientelu, za sebou lidi, kteří vás podporují. To se to pak prodává. Já nemám ani jedno. Kdybych byla na vašem místě, tak mám taky velké prodeje…“ A když jsem tak poslouchala jednu výmluvu za druhou, která zněla v mé hlavě, musela jsem se sama sobě začít smát. A pak mi to došlo.
Vybavila se mi ta dávná věta. A konečně jsem pochopila. Že se nejedná o lež, ale o velice účinný nástroj pro změnu vyzařování. Řekla jsem si, že ony už ty kroky udělaly. Mají to, co já nemám. Ale mě nic nebrání v tom chovat se tak, jako že mám to, co ony. Namalovala jsem si nástěnku vizí a snů. Konečně. Mnohokrát jsem o tom četla, ale nikdy jsem se nedokopala k tomu si ji skutečně nakreslit. Měla jsem tam spoustu zákazníků, podporující okolí, skvělé spolupracovníky, výborné zkušenosti a každý den na to koukala a vytvářela si v hlavě svůj příběh úspěšné ženy. A na každou schůzku jsem šla s tím, že to, co je na obrázku už mám. Bylo to o naladění. Ale už jsem si nepřipadala jako malá holčička, která je na začátku, ale připadala jsem si jako úspěšná žena. A to ze mě vyzařovalo. A lidé chtěli spolupracovat s úspěšnou ženou. A když ze mě cítili mé vyzařovaní úspěchu, chtěli být moji zákazníci. A tak se mi během dvou měsíců úplně otočil pracovní svět. Za dva měsíce už začalo být pravdivé to, co předtím bylo „jen“ namalované na obrázku. Díky mému vyzařování úspěchu, jsem úspěch přitáhla.
S mou kamarádkou jsme později pracovali i na dalších nastavení její mysli a zpracovávali jsme její bloky a strachy. Když si „vyházela“ to, co jí ještě brzdilo a trápilo, rozšířily se jí možnosti a velice se posunula, jak v pracovním, tak i osobním životě. Dnes je velice úspěšnou ženou ve svém oboru a lidé s ní rádi spolupracují. A víte co? Když k ní přijdu na návštěvu, tak jí v obýváku stále visí nástěnka snů. Jen jsou na ní stále nové obrázky.
Namalovat si nástěnku snů můžete kdykoli, třeba hned dnes. Je skvělým pomocníkem nejen pro prvotní nastavování se na úspěch. A hlavně už dnes se můžete začít chovat tak, jako že máte vše, co potřebujete. A dejte do toho celé své tělo, mysl i duši.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Co se rozhodujete žít vy?
Můžeme být takoví, jací chceme. Můžeme cokoliv. Můžeme být upřímní sami k sobě i svému okolí. Můžeme říkat pravdu všude a všem. Ale může se stát, že okolí tu pravdu občas nebude chtít slyšet. Nebo nás za to může i nenávidět. Anebo můžeme hrát hry s maskami korektnosti a přetvářky, a pak v rámci korektnosti budeme třeba i oblíbení. Ale budeme to skutečně my? Jsme takoví, za jaké se vydáváme díky maskám? Nebo chceme upřímně a všude mít své čisté a pravdivé postoje?
Úplně nejlepší je, být milováni pro to, kým jsme. A milovat i sami sebe takové, jací jsme. To, zda se cítíte milováni nebo nenáviděni, je výsledkem VAŠEHO vlastního nastavení. Okolí na vás reaguje podle VAŠEHO vyzařování. To, co se vám děje, není o tom, jací jsou ostatní lidé, ale o tom, jací jste vy. Skuteční vy – ne ti, kterými si přejete být nebo takoví, na jaké si hrajete, že jste. To, jak se ostatní projevují ve společnosti druhých lidí je opět výsledkem jejich vlastních nastavení, která vypovídají o jejich vnitřním světě. Ne o tom vašem. My s těmito nastaveními můžeme rezonovat. Pak v nás jejich chování nebo vyjadřování vzbudí emoci – ať už pozitivní nebo negativní. Nebo s nimi nerezonujeme, a v takovém případě to pravděpodobně ani nezaznamenáme a nevšimneme si toho.
Toto je důvod proč lidé žijící v podobných situacích vnímají krásné věci a ti druzí jen samé hrozné věci. Záleží na nastavení našeho „přijímače“, které stimuly k nám pustí. Kterou variantu si dovolíme prožívat. Jestli tu krásnou, nebo tu hroznou. Pokud máme pocit, že se nám dějí ošklivé věci a svět je hrozný, podívejme se sami do sebe. Do toho, čemu věříme a podle jakých vzorců jednáme – tedy jaké je naše vlastní nastavení. Co si myslíme o lidech? O jejich vzájemných vztazích a chování? Všechny situace, které zažíváme, totiž prostě jen JSOU. Ale to, jaký budou mít pro nás význam, se rozhodujeme MY, kteří do nich vstupujeme. Ať jako přímí účastníci nebo jako pozorovatelé. Na každou situaci se můžeme dívat jako na dobrou, nebo opačně. Můžeme to vzít jako učení, které nás posouvá na naší cestě dál. Nebo tak, že náš život je taková malá či velká katastrofa.
Pokud máme v sobě nastavení, že nám lidé úspěch závidí, nepodporují nás, neuznávají nás, nemilují a celkově, že jsou lidé špatní, pak se nemůžeme divit, když zažíváme situace, kterým MY dáváme význam, že je nám záviděno, nejsme podporovaní, uznávaní a milovaní. A také, že potkáváme lidi, které vyhodnocujeme jako špatné. Tímto zacílením pozornosti našeho vědomí navíc z lidí vytahujeme jejich horší JÁ a posilujeme jej. Jsme zodpovědní za to, v jakém světě žijeme a co nám svět ukazuje jako odraz v zrcadle a co nám hraje. Tuto zodpovědnost však nemáme za něco nebo někoho jiného, jak je nám okolím, nebo společností často předkládáno. Máme ji jen a jen sami za sebe.
A tak to má každý člověk. Každý je zodpovědný za svět, který si tvoří a žije. Nikdo není zodpovědný za nikoho jiného. Pokud tuto zodpovědnost všichni přijmeme, staneme se vědomým společenstvím lidí. Chceme krásný svět, plný podpory a milujících lidí. Zpracujme si všechny důvody, proč to tak nemůže být. Otevřme se lásce a buďme těmi prvními, kdo je podporující a milující nejen vůči sobě, ale i svému okolí. Nastavme se na toto vnímání i u jiných lidí a najednou se nám změní svět. Uvidíme kolem sebe tolik nádherných bytostí. Uvidíme tolik krásy všude kolem sebe. Objevíme nádherný pozitivní vesmír. A svou energií budeme podporovat to, co skutečně chceme ve světě zažívat.
Tímto pomůžeme otevřít lidem v našem okolí to krásné, co mají v sobě a přenastavit se na jiné vnímání situací. To všechno můžeme. Ale záleží jen na nás. Na naší pozornosti a zaměření našeho vědomí na to, co chceme. A pro to se musíme rozhodnout. Rozhodujeme se v každém okamžiku našeho života. Neustále volíme. Tak si začněme vybírat jen to dobré a pozitivní pro nás. Tím se změníme nejen my, ale i naše okolí a jeho pohled na nás.
I těmto tématům a přenastavením se věnujeme na kurzech Techniky Kvantového Doteku Matrixu.
Chcete to zažít i vy?
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Jednota
Kvantová fyzika, stejně jako staré duchovní texty mluví o principu Jednoty. Propojenosti nás všech. Kvantová fyzika to popisuje na principu pole neomezených možností, kdy částice v poli se vyskytují na mnoha místech zároveň, ale jen do okamžiku zaměření naší pozornosti. Ve chvíli, kdy proběhne vědomé rozhodnutí, najednou existuje pouze jedna varianta. Proto všechny naše myšlenky, ať už je zaměřujeme jakýmkoliv směrem, vytvářejí hypotetickou realitu. A v okamžiku, kdy množství určitě zacílených myšlenek překročí kritickou realitu a překročí hraniční mez, tak se vytvoří v našem kvantovém poli dotyčná myšlenka jako nová realita. Záleží na našem zacílení mysli a naší pozornosti. Kam ji zaměřujeme, to posilujeme a pak to žijeme.
Pokud kdokoliv v našem okolí neustále vytváří myšlenky plné strachu a obav, tak tím posiluje pole strachu a jeho obavy se mu dřív nebo později zhmotňují. Je však jen na nás, kam se rozhodneme zacílit my. V každém okamžiku vytváříme nové a nové vlastní reality. To, co prožíváme my je odpovědností nás samých. Ne, těch ostatních. Krásně to je vidět u takzvaného nálepkování. Určitě to znáte ze svého okolí. Nejčastěji to posloucháme při výchově dětí. Tohle nemůžeš, protože si ublížíš. Takhle se chovat nesmíš, protože nebudeš hodný chlapeček a nikdo tě nebude mít rád. A mnoho podobných nálepek, které se pak začínají projevovat v realitě. A my ty nálepky buď přijmeme a stanou se součástí našich životů. Nebo je odmítneme a vytvoříme si své vlastní nálepky. A pokud už jsme přijali některé nálepky od druhých, můžeme je vždy zase „sloupnout“ a dát na jejich místo jiné, které se nám líbí více. Můžeme si vybírat svůj způsob chování a myšlení. A můžeme do svého života přitahovat opravdu, co chceme.
Pokud chcete do svého života přitahovat štěstí a úspěch, tak se zaměřujte tím správným směrem. Jinak úspěchu samozřejmě dosáhnout můžete taky, ale pak to může taky zbytečně bolet. A stejně jednou budete muset připustit, že se dělo přesně to, čemu jste věřili. Tak proč se svými přesvědčeními nepracovat již nyní? Je to vždy na každém z nás, jak si budeme vybírat to, co budeme prožívat. Je jedno jak to mají jiní a co jiní dělají. Je důležité, jak se rozhodneme to mít my sami a co my sami budeme dělat. Nemusíme hrát staré hry. Můžeme si vytvořit svou vlastní novou hru. Ve které bude to, co nám přijde smysluplné.
Nejčastěji naši absolventi říkají, že se jim na našich kurzech líbila praxe. Že konečně pocítili změnu na vlastní kůži. Že prožili to, o čem již mnohokrát četli. A že pochopili, jak skutečně tvořit svůj vlastní život skrze sebe sami. A proč to pochopili? Protože prožili, jakou mají sílu a jaké to je být vědomý tvůrce. Naučili se zacílit na to, co skutečně chtějí a vytvářejí si svými myšlenkami, nastaveními i činy takovou realitu, kterou si přejí žít.
Jak budete dneska na „nerozumné“ jednání reagovat vy?
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Naučili jsme se vidět svět hmotným
Naučili jsme se vidět svět hmotným, říká kvantový fyzik prof. Amit Goswami. Přicházelo to postupně. Jako děti jsme věřili, že můžeme a dokážeme cokoliv. Jenže postupně, jak jsme stárli, uvěřili jsme tomu, že ne. Dětství je pro mnohé magický a kouzelný svět. To volně přejde do puberty, kdy věříme tomu, že změníme svět. Věříme, že až budeme dospělí, budeme si konečně moci dělat to, co chceme. Pak ale vstoupíme do té vytoužené dospělosti a většina lidí se zamotá do způsobu života běžného dospělého člověka a postupně své sny ztrácí ve stereotypu běžného dne a džungli hypoték, leasingů, šetření na dovolenou a zajištění životního standardu.
Celý náš svět vnímáme egem, díky kterému prožíváme tuto svou realitu. Občas když už nemůžeme, začneme utíkat pomalu zpátky k sobě, začínáme se učit jak se zastavit, zrelaxovat. Učíme se jak správně meditovat. Snažíme se rozpustit a zahodit naše ego. Ego je ale pro nás důležité, bez něj by nešlo prožívat to, co děláme v každém okamžiku našeho dne. Svým egem vidíme, cítíme, chutnáme. Naše ego je součástí naší životní reality. Důležité je ale nebýt otrokem ega a našich přání. Důležité je, své ego dokázat pozorovat s hravostí a lehkostí malého dítěte. Takže lépe, než se hnát za rozpuštěním ega, je trénovat to, jak být jeho nezaujatým pozorovatelem. Bez ega bychom nemohli žít v této realitě.
Když jsme byli děti, tak jsme toto vše uměli. Život byl jedna velká nekonečná hra. Uměli jsme životem plout. Život jsme pozorovali. Když se nám chtělo smát, tak jsme se smáli, když plakat, tak jsme plakali. Když jsme se vyplakali, zase jsme se vrátili ke své hře. Dnes když jsme smutní, tak jako vážní a seriózní dospělí, své trampoty neseme dál a trápíme se ještě dlouho a někteří i rádi. V okamžiku, kdy máme vnitřní rovnováhu těla, duše a mysli, pak přestáváme být otroky svého ega. Pak se dostáváme do celkové rovnováhy. V tomto stavu si plně uvědomujeme, že jsme tvůrci s neomezeným potenciálem. Můžeme tvořit své životy hravě a nespoutaně. Přestáváme být připoutaní k hmotě. Ale užíváme si tvoření (i) skrze hmotu. Jsme schopni celý život tvořit a užívat si vše, co si přitahujeme do naší reality. Užíváme si každý okamžik svého života jen tak.
Proč? Protože můžeme. Protože život je nádherný dar a my si ho můžeme užívat celý s dětskou hravostí. Můžeme si užívat celou paletu emocí, můžeme zkoumat své duchovní i fyzické možnosti a posouvat je. Můžeme vstupovat do nejrůznějších vztahů s dalšími lidmi a skrze ně poznávat sebe i celý svět. Můžeme ve spolupráci s ostatními vytvořit úžasné věci, které lidem přinesou radost a pomohou posunout i jejich možnosti. Můžeme se každý den rozhodnout, komu a čemu darujeme svou energii. Tomu, čemu dáváme energii, to žijeme.
Chcete takto žít? Chcete využívat více svých možností a schopností? Chcete si hrát jako dítě? I tomu se věnujeme na našich kurzech. Během rozsáhlé praxe toto vše zažijete na vlastní kůži a naučíte se způsoby, jak si nastavit to, co chcete žít i ve své běžné realitě. Máte neomezený potenciál, jste tvůrci. Jak chcete žít vy? Žijete podle svých přání a snů?
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Prožívej své emoce vědomě
Je lepší být neustále sluníčkově šťastný nebo vědomě prožívat celou škálu svých emocí, které vědomě dokážeme využít ke svým cílům a vlastní sebe-transformaci?
Sluníčkově šťastný člověk se snaží být sluníčkový, snaží se vyhnout nepříjemným emocím, a pokud už je prožívá, považuje to za své selhání. Za důkaz, že není dostatečně láskyplný a správný člověk. Správné je totiž být radostný a soucitný. Jenže pod touto rouškou se skrývá spousta nezpracovaných nepříjemných pocitů. Každý z nás dokáže popsat, co znamená celá škála tzv. nehezkých pocitů jako je zlost, vztek, nenávist, závist, chuť někomu ublížit atp. Emocemi reagujeme nejen na podněty z vnějšku, ale i zevnitř sebe samých. Odmalička je většina dětí učena, že vztekat se je špatné a prožívat své emoce není vhodné. A když, tak jen ty pozitivní. A to také jen do omezené míry. Třeba hulákat radostí ve společnosti lidí je velice nevhodné. A tak si postupně vytváříme, spolu s našimi emocemi, nejrůznější bloky a programy, které pak programují naše chování a prožívání. A přestáváme umět prožívat své emoce vědomě. Kontrolujeme je a omezujeme jejich projevy. Což je jistě výhodné, když jsme v místnosti plné lidí. Ale je to již méně výhodné, když to neumíme ani, když jsme jen sami se sebou.
Zkusili jste si někdy vědomě vychutnat strach, bolest, vztek? Zkuste to. Pozorujte co se ve vás děje, co to dělá s vaší myslí, co to dělá s vaším tělem? Dovolte si ji prožít naplno, tak jak skutečně uvnitř cítíte a u toho vnímejte a pozorujte, co se děje. Např. vztek ve vás může rozproudit obrovské množství energie a vy ji můžete vůči sobě i ostatním využít buď destruktivně, nebo konstruktivně. Řeknu si – stejně s tím nic neudělám, použiji ji pro posílení své bezmoci, anebo ji nasměřuji tam, kde chci něco udělat. I kdyby to bylo třeba jen do úklidu bytu nebo do hodinky běhání. Ale můžete také sednout a zamakat na svých pracovních projektech a dokázat skvělé výsledky za málo času.
Když začnete pracovat vědomě se svými emocemi, naučíte se postupně takovou energii vyprodukovat, aniž by trpělo vaše tělo nebo mysl. A pokud s danou situací, která ve vás vzbudila vztek, můžete něco udělat, tak tuto energii použijte ke změně. A jelikož změna začíná u sebe, můžete ji použít právě ke své vlastní transformaci. Dokonce jde vědomě prožít i nenávist nebo závist. Pokud je skutečně vychutnávaná vědomě, tak tento pocit kolem vás propluje jako na obláčku a s obláčkem odplouvá i program, který to způsobil. Je to nádherný očistný proces, po kterém zůstává čirá radost, vděčnost a láska. Paradoxně má více lidí problém dovolit si skutečně a naplno prožívat tzv. pozitivní emoce, jako jsou radost, láska, vděčnost, nadšení atp. Nechtějí působit nepatřičně nebo je vnímají jako samozřejmost, kterou není potřeba se zabývat. A přitom plné a vědomé prožití těchto emocí funguje jako elixír zdraví a vitality, nejen pro naše tělo, ale i naši mysl.
Samozřejmě, pokud jste uvíznutí ve svých programech, nastaveních a přesvědčeních, nemusí být pro vás vědomé požívání emocí zrovna snadné. Ve skutečnosti je to velice snadné, ale sami si to brzdíme. Už dnes můžete udělat první krok. Zkuste pozorovat, jak probíhají a co s vámi dělají vaše emoce, které dnes prožijete. Na kurzech TKDM se učíme, jak uvolnit své bloky, najít opět svou hravost a vědomě prožívat přítomný okamžik. Se vším co přináší. I s emocemi.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Pomož nejprve sobě, až poté druhým
Aby ses vyhnul kritice, nic nedělej, nic neříkej, ničím nebuď. Když začneme tvořit ze svého srdce takového člověka, kterým jsme vždy měli být – tedy sami sebe, takové jací skutečně jsme, můžeme narazit na odpor okolí. Okolí není zvyklé na to, že si nastavujeme své hranice, že si jdeme za svými sny, často ani na to, že máme nějaké potřeby. Toto se děje obzvláště hodným lidem, kteří by se pro ostatní rozdali. Lidé je mají rádi, ale často jim lásku nedávají najevo. Berou jako samozřejmost veškerou péči i podporu, kterou jim takoví lidé poskytují. Tito hodní lidé vypadají skromně a spokojeně, dokonce až tak, že jejich okolí ani nenapadá, že by mohli také něco potřebovat oni sami. A tento hodný člověk uvnitř trpí, křičí nebo usychá. Ale je přece ten, na kterém všichni závisí a nesmí je zklamat. Nesmí být sobecký a myslet sám na sebe. Je přece správné myslet na druhé a pomáhat jim.
Ano, pomáhat lidem je krásné a velice obohacující, ale pouze v případě, že prvním člověkem, kterému pomáháme každý den, jsme my sami. A změna nepřichází. Všichni říkají jaký je to dobrý člověk. Ale uvnitř se ozývají jiné hlasy: “Ale já se přece nemůžu změnit, nezasloužím si to, nikdy jsem nic pořádně nedokázal, nikdo mě nemá rád, já všem dávám a mně nikdo nepomůže. Co bych ve svém věku chtěl, proč nikoho nezajímá, co chci já…” A jednoho dne se tento člověk rozhodne, že už nebude dál plnit sny všem, jen ne sobě. A vydá se na cestu. A první reakcí okolí je odpor. Jak je možné, že maminka/tatínek/partner/partnerka… něco chce, vždyť do teď všechno fungovalo výborně. Jenže nefungovalo. Pouze to tak vypadalo.
Když člověk vytrvá ve své cestě a žije podle svého já, časem se ukáže, že je vše ještě lepší, než dříve. Že tento člověk skutečně září, ne že se jen tváří spokojeně. Stane se inspirativním. Pomáhá ostatním tím, že je inspiruje, ne tím, že za ně všechno dělá. Zkouší nové věci, raduje se, je smutný, ale obojí dělá jako tvůrce. Jako svobodný člověk, který se rozhodl, že pozná jaké to je, žít v tomto světě, takový jaký je. Buďte inspirací a žijte takový život, jaký jste vždy chtěli žít. Nikdy není pozdě.
Začněte dnes.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz