Kvantová terapie

Štítek: láska

  • Miluji Tě – autor neznámý

    Hrdinkou tohoto příběhu je osmiletá dívenka z pensylvánského sirotčince. Byla strašně plachá a nepříjemná, že se jí ostatní děti vyhýbaly a učitelé ji považovali za problémové dítě. Dva sirotci si přáli, aby odešla pryč, a tak paní ředitelka musela hledat důvody, aby jí dostala z ústavu.


    Jednou odpoledne se zdálo, že se naskytla příležitost. V ústavu platilo železné pravidlo, že každý dopis od chovance předtím než bude poslán, musí schválit ředitelka nebo její zástupce. A naše hrdinka byla přistižená, jak se vplížila dolů k hlavní bráně a opatrně ukryla dopis do větví stromu, které tam přečnívali přes zeď. Ředitelka jen stěží skrývala radost. Hned běžela dolů ke zdi, kde bylo psaní skrze větve jasně vidět. Vrhla se na ně a roztrhla obálku. Vytáhla psaní a rychle ho přečetla.


    Stála pak jako opařená a zírala na papír. Potom sklopila hlavu. Na papíře bylo napsáno: Komukoliv, kdo to najde: Miluji tě. Autor neznámý.


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Sebeláska

    Láska k sobě nebo také sebeláska je téma, které vzbuzuje vášnivé diskuze. Jak se mít rád tak akorát, abych nebyl sobec? Je vůbec správné, abych měl sám sebe rád více, než ostatní? Samozřejmě, že ano.


    Jak chcete milovat druhé, když nemilujete sami sebe? Dle zákonu rezonance přitahujeme to, co vyzařujeme. A když z nás vyřazuje neláska k sobě, tak to cítí i lidé v našem okolí. A takový člověk potom hledá lásku všude kolem sebe. Ale není to čistá láska. Je to láska s podmínkou: „Budu tě milovat, když…“ a v podstatě volá po tom, aby byl milován sám. Taková láska je ale nefunkční, je to model, který už dnes nefunguje (no předpokládám, že nefungoval nikdy).


    Když je láska čistá, neomezující a jednoduše milujeme jen tak, pak druhého nesvazujeme. Milujeme ho bez podmínek, protože víme, že láska je všude kolem nás a ve všem. V takovém okamžiku lásku začneme dostávat ze všech stran jen tak i my. Protože jsme v proudu a plyneme na vlně lásky. Upřímná a čistá láska je něco, co není potřeba jakkoli omezovat nebo se obávat jejich důsledků.


    To, co vypadá jako sobectví, není ve skutečnosti (sebe)láska. Jsou to naše obavy, strachy a masky, kterými se chráníme před bolestí. Když si zpracujeme své bloky a strachy a dovolíme lásce, aby nás prostoupila, zaplaví nás nádherné pocity lásky k sobě i k celému světu. Láska prozařuje nás a toto záření svítí na cestu i ostatním. Když si zpracujeme sami sebe i ve vztahu k lásce, zpracuje se tím i naše láska k celému světu. A láskyplný vztah sám se sebou, to je opravdu vzrušující vztah na celý život 🙂


    Milujete sami sebe? Co pro sebe děláte? Co si dopřáváte? Záříte pro sebe i ostatní? Naučte se zpracovat si svá nastavení a otevřete se lásce. Těmto tématům se věnujeme na našich 5 denních transformačních kurzech.


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Život je neustálé sebetvoření.

    Život je neustálé sebetvoření. Stále znovu přetváříme své vlastní Já podle té nejkrásnější verze té nekrásnější představy, jakou jsme kdy měli o tom, čím opravdu jsme. Nehledejme smysl života ani smysl jednotlivých událostí a situací, které se nám dějí. Sami rozhodněme, jaký smysl pro nás mají. A na základě toho vytvářejme to, čím chceme být.

    Díky principu zákona přitažlivosti se často dostáváme do podobných situací tak dlouho, dokud se sami nezměníme. To je princip naší životní Cesty k dokonalosti. Důležité je si uvědomit, že naše představy jsou pouze představy. Takže je na nás, abychom jako tvůrci své reality rozhodli, proč tyto představy existují a pak si vytvořili to, co chceme prostřednictvím těchto vlastních představ prožít. Když to pochopíme, život začne být mnohem čitelnější.

    Jsou to jen základní jednoduchá pravidla:
    1. Vše v našem světě je nereálná iluze.
    2. Tato iluze má pouze takový význam, jaký se rozhodnu, že pro mě má.
    3. Jsem produktem svých myšlenek a nastavení. Jsem to, co říkám, že jsem. Všechny události v mém světě jsou takové, jaké říkám a myslím, že jsou.

    K tomu všemu je důležité se naučit si udržet svůj vnitřní klid. Ten vede k našemu nastavení, které produkuje pozitivní výsledky. Pro natrénování tohoto klidu je důležité neustále kontrolovat, jak se na jednotlivé události během dne díváme. Každá naše myšlenka tvoří. Proto zpočátku musíme vědomě kontrolovat každou myšlenku tak dlouho, dokud se nestane našim automatickým nastavením tvoření pozitivních myšlenkových vzorců. Tato kontrola nemusí být provázena strachem. Naopak může to být hravý a kreativní proces, když se naučíme jak na to.

    Často podléháme iluzi, že potřebujeme určitého člověka (většinou partnera), k tomu abychom byli šťastni. Ale štěstí není zážitek, štěstí je vlastní rozhodnutí. Ke štěstí ani jakémukoliv jinému prožitku nic nepotřebujeme. V okamžiku rozhodnutí ho můžeme prostě začít prožívat. Situace ve vašem životě jsou důsledkem vašich drobných každodenních rozhodnutí.

    A to platí i v lásce. Naše láska je jen o našem rozhodnutí. Když tohle pochopíme, přestaneme mít potřebu se zavděčit druhým – partnerům, rodině, blízkým. Pak pochopíme, že naše láska pramení z našeho nitra. Tryská z nás jen tak. Bez očekávání, bez potřeby být opětována. Pak je to čistá skutečná láska. V okamžiku, kdy čekáme na opětování, stává se z toho láska s podmínkou. „Budu tě mít rád, když…“ A už vysíláme do svého okolí signály našeho nastavení. A podle toho se nám potom vrací stejná podmínka. A dostáváme se do začarovaného kruhu nelásky, plného očekávání od druhých. A my se pak jen divíme, proč jsme stále nemilovaní, proč nám to v životě nevychází.

    Vždyť přece oni mě musí milovat taky. Ale tím říkáme našemu kvantovému poli, že máme nedostatek, že nám něco chybí. Že nám chybí láska. Takže musíme pochopit jednoduchý princip. Vše co dělám, dělám pro sebe. Když miluji jen tak, budu také milován jen tak. Když rozdávám lásku bez očekávání, bude se mi vracet mnohem víc lásky. Když jsem se učil medicínu, často se mi stávalo, že jsem se neučil novou látku. Naopak jsem měl velmi silný pocit, že se rozpomínám. Že si připomínám to, co jsem už kdysi někde uměl a znal.

    Na našich kurzech Techniky Kvantového Doteku Matrixu rozebíráme princip časoprostoru a jeho neexistenci. To, že z pohledu kvantové fyziky je pouze Tady a Teď. Takže je jedno, jestli jsem si vzpomínal na to, co už umím dnes, a tehdy jsem to ještě nevěděl anebo jsem to opravdu už kdysi znal. Ale pokud se takto rozpomínáme v rámci univerzálního vědomí, můžeme se v Tady a Teď rozpomenout na cokoliv. Na lásku. Na štěstí. Na své vlastní osvícení. Na svou božskou podstatu a vlastní dokonalost. Proto se nemusíme bát ničeho a nikoho na světě.

    Láska je ta odpověď. Láska jen tak. Nezištná, nepodmíněná, neočekávající. Láska je zároveň tou odvahou, která nám pomůže překonat naše vlastní omezení. Láska k sobě, ke všem bytostem, k planetě Zemi, k celému Vesmíru nám dá skutečnou sílu začít žít život tvůrce. Život v Jednotě.

    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Jakou roli v tom máte Vy?

    Zažili jste situaci, kdy jste se něčeho báli nebo jste nechtěli, aby se to stalo. A ono se to pak stalo? Použijme třeba příklad s nevěrou. Žárlím na svého partnera a nechci, aby mě nikdy podvedl. Užírám se, občas tajně zkontroluji mobil, sleduji, na koho se dívá ve společnosti. Občas se vyjádřím k tomu, jak se „nevhodně chová“. Až jednoho dne přijde okamžik, kdy zjistím, že mě partner podvedl. Cítím se ublížený/á. A zároveň si řeknu: „Celou dobu jsem to tušil/a. Vždycky jsem věděl/a, že to udělá.“. Náš, většinou již bývalý protějšek, je hajzl a my jsme ti zrazení, nemilovaní a podvedení.


    Ale kdo byl ten, který svými pochybnostmi a „věděním“ vytvořil tuto realitu? Kdo neustále posiloval možnost, že se to stane? Kdo svým vyjadřováním a chováním pomohl, aby se to stalo skutečností? Naše nastavení a to čemu věříme, vytváří naše zaměření a z toho pak vychází i naše činy. Nemusíme si to vůbec uvědomovat, ale pokud věříme, že nás partner podvede, dáváme mu záminky, aby to skutečně udělal. A někdy stačí jen strach, děláme vše pro to, aby se to nestalo, protože se toho bojíme. Když myslíme na objekt svého strachu a neustále ho posilujeme, podporujeme jeho existenci. Jestliže něco chceme jinak, zaměřujme se na to, co skutečně chceme a ne na to, co nechceme.


    Obáváme se nevěry? Je potřeba se podívat proč. Mezi nejčastější důvody patří (ale nemusí to být ten váš): strach z osamění, pocit, že mě rodiče nemilovali, strach ze smrti, pocit, že nejsem dost dobrý. Z toho pak vychází potřeba člověka vlastnit, mít v něm jistotu a alespoň trochu ho ovládat. Když najdeme přesný důvod, proč se to děje nám. Můžeme to pomocí kvantové vlny vyčistit a/nebo přepsat. A pak se nastavíme na to, co skutečně chceme: Třeba stabilní rovnocenný vztah. Jak se cítíte, když si řeknete: „Mám stabilní rovnocenný vztah“ anebo „Obávám se, že mi partner bude nevěrný, chci, aby byl věrný.“ Co má pro vás větší sílu? V které variantě budete sebevědomější? A takto to můžete vztáhnout na jakýkoli vztah a situaci v něm. Jak v osobním životě, tak v oblasti přátelství, ale i pracovních a obchodních vztahů.


    Vždy, když se vám děje něco, v čem je vám nepříjemně, hrajete v tom vy sami významnou roli. Stačí změnit své nastavení (vstup) i výstup v podobě situace bude zcela jiný. Jsme zvyklí hledat příčiny každé nepřízně mimo sebe. Když však změníme svůj pohled, změníme svůj svět.


    Jak to máte vy? Chcete hrát roli obětí, kterým je ubližováno, jsou podváděné, nerespektované atp., anebo chcete být tvůrci, kteří přebírají zodpovědnost za svůj vstup do situací a vztahů a tento svůj vstup upravují a nastavují do té doby, než se cítí spokojeně a šťastně? 


    Naučte se pracovat se svým vstupem na praktických kurzech TKDM. Zažijte na vlastní kůži, jak mocná bytost jste a co všechno můžete ovlivnit.


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Je ve společnosti málo lásky?

    Hodně lidí si stěžuje, že je ve společnosti málo lásky, spravedlnosti, pravdy, pochopení, morálky atp. Jenže ve společnosti je jen to, co do ní lidé (ne)dávají a (ne)investují. Lidé si přejí všechno možné, od hmotných statků po nádherné mezilidské vztahy, fyzické i psychické zdraví a duchovní prožitky. Rádi by všeho užívali plnými doušky, ale když dojde na investování z jejich strany, najde se často jen spousta výmluv. „Udělal bych víc, ale kdyby se stalo to a to a ten a ten udělal to a to.“ A tak dělají to, co tzv. musí, oddělají si svoje a nedají ani o kapičku navíc, než se od nich očekává. A to nejen v práci, ale často i ve vztazích se svými blízkými nebo v péči o sebe sama. A stěžují si, jak jsou nenaplněni, jak šéf je děsný, partner nemá porozumění a zdraví už také není to, co bývávalo. Vyjmenují vám bez problémů třeba i sto věcí, které jsou špatně, a které by měli být jinak.


    Ale když se zeptáte, co dělají pro to, aby se něco změnilo, začne rozpačité: „…ále, co já bych mohl jako dělat…, co já zmůžu?“


    Ty, člověče, zmůžeš velice hodně. Jsi tvůrce a můžeš začít tvořit svůj život, který tě naplňuje a baví žít. Je potřeba začít a to začít od sebe. Existuje krásné pravidlo: Dávej víc, než ber. Udělej vždy něco navíc, než je běžné nebo se očekává. Tímto nádherně roztočíš energii hojnosti ve svém životě. Udělej něco víc v práci. Ne z vidiny nějakého zisku. Prostě jen tak pro radost. Vymysli nějaké překvapení pro partnera. Ne, aby tě pochválil, ale jen tak pro radost. Pečuj o své tělo, vyjdi si na procházku, zacvič si, zamedituj, dopřej si osvěžující odpočinek. Vymysli způsob, jak se každý den můžeš hýčkat. Usměj se na lidi kolem sebe. Neočekávej odměnu, dělej to jen pro svou radost. Zachovej se tak, jak ti to přijde správné. Buď upřímný. Buď změnou, kterou chceš ve světě vidět. Najednou zjistíš, že žiješ v úplně jiném světě, než sis doposud myslel. Žiješ ve světě plném lásky, spravedlnosti, pochopení, pravdy, morálky atp.


    Tvoř si svůj život. Dostal jsi nádhernou šanci žít ve světě, kde se zhmotňují tvé myšlenky. To, co máš v sobě, si můžeš osahat i navenek v rámci zkušeností a interakcí s jinými lidmi. 


    Staň se vědomým tvůrcem.


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Láska s podmínkou

    Láska s podmínkou… kdo tu podmínku dává?


    Mnoho lidí je nešťastných z toho, že nejsou bezpodmínečně milováni a přijímáni. Tolik po tom touží, chtějí se cítit v lásce v bezpečí, chtějí projevit sami sebe takoví, jací jsou, aniž by se jim dostalo nějakého pokárání nebo nějaké jiné, ne příliš příjemné zpětné vazby. Čtou spoustu knih a článků o bezpodmínečné lásce a díky nim se utvrzují v tom, že si hledají špatné partnery a přátele, protože jejich partneři a jejich přátelé jim nedokážou bezpodmínečnou lásku dát.


    Přejeme si bezpodmínečnou lásku dostávat a prožívat. Být v jejím opojení, bezpečí a dětské hravosti a radosti. Jenže my sami ji neumíme dát. A v této fázi je úplně jedno, jestli ji neumíme dát ostatním lidem. Klíčové je, že ji neumíme dát sami sobě. A vzhledem k tomu, že ji nedáváme sami sobě, bráníme tomu, aby nám byla dána i zvnějšku. Dokud sami sobě nedovolíme přijímat se bezpodmínečně, milovat se bez podmínek, dokud nezahojíme sami sebe a své bolístky, které vedli k tomu, že jsme si zakázali dopřávat bezpodmínečnou lásku, nemůžeme čekat, že toto prázdno zaplní někdo zvnějšku. Nejde to. Může být vedle vás člověk, který vás skutečně bezpodmínečně miluje, ale pokud takto nemilujete sami sebe, nedokážete jeho bezpodmínečnou lásku vnímat jako lásku bezpodmínečnou. Sami budete hledat překážky a podmínky pro to, jak se druhý chová a co z něj vyzařuje. Dost možná už kolem sebe máte lidi, kteří vás přijímají a milují takové, jací jste.


    Dovolte si to vnímat. Dovolte si přijímat lásku druhých a především, dovolte si milovat sami sebe, bez jakýchkoli překážek. Pamatujte, že vše co vnímáte a cítíte, vzniklo ve vás samotných. Pokud máte nějaký blok či strach, vaše okolí vám jej zrcadlí a bude vám jej zrcadlit tak dlouho, dokud ho nepřeměníte v lásku. Scény se mění, lidé se v životě mění, ale pokud blok zůstává, prožíváme ho stále dokola v různých úrovních.


    Na kurzech TKDM se věnujeme tomu, jak skrze to, co je v nás samých vnímáme celou realitu. A učíme se přenastavit své programy tak, aby nám nebránili v prožívání lásky na všech úrovních – ve vztazích, ale i ve zdraví a hojnosti.


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Přátelství jen tak

    Znáte takové ty věty v komunikaci a výchově jako „budu tě mít ráda, když…“ „Nemůžu si tě vážit, když jsi takový a takový…“ „To, co jsi řekl (udělal), bych do tebe neřekla… teď s tebou nebudu kamarádit.“ Rádi s druhými manipulujeme. Snažíme se je vtlačit do nějaké své představy o nich. A pokud oni tu představu nesplňují, tak je raději raníme a třeba se pak polepší a začnou se chovat podle našich představ. Nejsme zvyklí vnímat lidi takové, jací jsou, raději na ně nahlížíme jako na takové, jaké je chceme mít. Často proto, že potřebujeme, aby uspokojili nějakou naši potřebu – raněnou sebehodnotu či sebelásku. Ale opravdu chceme, aby takto vypadala komunikace mezi lidmi?


    Jsme rovnocenné bytosti. Já jsem v tobě, tak jako ty ve mně. Máme různé schopnosti a přednosti. Každý jsme jiný. Ale jsme si rovni v lidství jako takovém. Při svých cestách po Bali potkávám hodně místních lidí. A dnes už mám tady mezi nimi i hodně přátel. Jsou různých vyznání, ale převažují mezi nimi hinduisté. Jsou to milí, věčně usměvaví lidé. Jsou vychováváni v jiných hodnotách, než my. Děti tu milují a zahrnují je láskou. Rádi si s nimi hrají. A z milovaných dětí tu vyrůstají milující dospělí. A já se s nimi rád bavím, kdykoliv mám možnost. A oni mi tu pozornost vracejí. Snažím se je poznávat, bavit se s nimi o jejich zvycích, učím se jejich jazyk, vtipkujeme. A všiml jsem si u nich krásného jevu, který ale potkáte na mnoha místech v Asii. Když si je získáte, chtějí se s vámi kamarádit jen tak. Užívají si vaši přítomnost a jsou šťastni za každý okamžik s vámi. A není to jen proto, že jsem turista, chovají se tak i mezi sebou. Viděl jsem je při různých oslavách a rodinných sešlostech, na které jsem byl pozván. Vztahy jsou pro ně velice důležité. A ne jen v rodině, ale i se sousedy, přáteli i neznámými lidmi.


    Nedávno jsem se vrátil z výletu, na který mě pozval právě jeden místní kamarád. Prostě nám chtěl ukázat svá oblíbená místa na ostrově, pochlubit se krásnými zákoutími a pak nás pozval i k sobě domů. Celý den byl šťastný z naší společné přítomnosti a nakazil nás tou úžasnou náladou všechny. I my u nás jsme šťastní, když jsme s přáteli. To, o čem píši, je o nádherném souznění a radosti z bytí spolu s druhými lidmi. V takové síle jsem to zažil až tady na Bali. Bylo to moc milé. Bylo hezké pozorovat, že můžeme spolu mluvit, a být prostě jen tak. Byly okamžiky, kdy jsme nepřetržitě mluvili, stejně jako potom třeba jen mlčky jeli v autě, ale pořád to byla úžasná společnost s nádherně tekoucí energií mezi námi. Jsou nastaveni na lásku a radost. A láska a radost se pomocí zákonu rezonance vrací do jejich životů.


    Není třeba hledat v druhých své představy, pouze s nimi být. I toto nastavení v sobě znovu objevujeme a znovu nastavujeme na našem kurzu, abychom si dokázali užívat přítomnost druhých „jen tak“ ať už jsme doma se svými blízkými nebo kdekoli na světě.


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Láska s podmínkou II

    „Budu tě mít rád, když….“ „Miluji tě, ale….“ „Kdybys byl takový, byla bych šťastnější….“ Kde se bere ta podmínka? „Když budeš hodný, můžeš jet s námi na výlet.“ „Buď hodný chlapeček, jinak nedostaneš dárek.“ „Ty jsi ale hloupý, nedostal jsi jedničku.“


    Naše západní kultura je plná když. Naučili jsme se směňovat vše – i lásku. Pro většinu lidí, kteří přicházejí na náš kurz, není láska běžnou součástí života. Je to něco, co je za odměnu, jen když jsou takoví a takoví, je to něco, co si musí zasloužit. Mezi nejčastější důvody, proč přišli na kurz, patří – chci pomáhat ostatním. Všichni instinktivně cítíme, že když dáváme ostatním, získáváme i my a celkově se cítíme šťastnější. Problém nastává, když chceme ostatním pomáhat především proto, že se chceme cítit důležití, potřební, milovaní… jednoduše, když chceme pomoci směnit za jakýkoli radostný pocit.


    Když se podíváme hlouběji do toho, proč lidé chtějí pomáhat ostatním, nalezneme téměř vždy alespoň jeden z výše uvedených důvodů. Ti, co pomáhají nezištně, prostě jen tak, ani svou činnost pomocí často nenazývají. Jednoduše jsou a sami sebou obohacují život svůj i životy druhých lidí. Nemají potřebu pomáhat, aby jim bylo pomoženo.


    Proč se nám tohle děje? Lásky v našich západních životech není hojně pro všechny a v každém okamžiku. Je to něco, čeho je omezený počet. Proč? Nejsme schopni bez podmínek milovat své děti, žijeme velice rychle a zmateně, nechápeme svoje emoce, máme nevyléčená svoje vlastní emoční zranění a ani nevíme, jak je vyléčit. Nestavíme vztahy s lidmi a lásku na první místo. Důležitější jsou pro nás pracovní úspěchy, postavení a to, co člověk ví a dokázal. To z něj dělá hodnotného člověka. Lidská bytost jako taková pro nás nemá absolutní hodnotu v tom smyslu, aby byla milována ať je jakákoliv a dělá cokoliv. Toto učíme svým příkladem i své děti. A z dětí, které jsou milovány a přijímány jen za určitých podmínek, vyrůstají dospělí, kteří také milují a přijímají jen za určitých podmínek. Učíme se na sobě hledat chyby a nemilovat se takoví, jací jsme. Učíme se stát se lepšími, abychom se mohli mít rádi v budoucnu. Jenže dalšími a dalšími zkušenostmi si uvědomujeme, že budoucnost, kdy se sebou budeme opravdu spokojení, se neustále oddaluje. Toto vše způsobuje naše naučené nastavení.


    Vytvořili jsme si (přejali) bloky, které nám brání v bezpodmínečné lásce. Můžeme ji zažívat všichni. Je jedno, jak jsme to měli do dnešního dne. Všichni v sobě můžeme bezpodmínečnou lásku k životu i druhým lidem opět otevřít. Stačí ji v sobě jen zase otevřít. Jsme schopni zahojit naše vnitřní dítě toužící po přijetí a milování za každých okolností. Jsme schopni zahojit i své rodové linie, jelikož když přestaneme podle nastavených pravidel hrát my, umožňujeme snadnější přenastavení i pro ostatní. Jak praví jeden citát: „Jednou přijde člověk, který změní tvůj život už jen tím, že je.“ Už to že jsme, je hodno lásky.


    Na Bali, mezi místními lidmi, je vidět v jejich přirozeném nastavení to, jak mají rádi sebe a tím pádem i druhé a život samotný. Jsou plni lásky a vyrovnanosti. Domorodci, se kterými jsme se spřátelili, nám popisovali, jak se dívají na svět. Vše je totiž pro ně dobré. A nic nestojí za to, aby si kazili den a byli smutní. A to jsou jejich podmínky k životu, někdy na hranici přežití. Říkali mi, že když už se děje něco špatného, tak na to reagují raději smíchem. Celou situaci obrátí do humorného pohledu na věc a pak se i nepříjemné věci snášejí lépe. Nedávají si žádné „když“, jednoduše milují. Milují sebe a skrze sebe celý svět. Milují celý svůj život.


    Když si zpracujeme své bloky a naučíme se na svět dívat s úsměvem a pozitivním pohledem, začne celý náš život být najednou veselejší, příjemnější a plný lásky, která je – a neodchází, když…


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Jak se správně chovat, abyste si získali vytoužený protějšek?

    Na internetu najdete obrovské množství návodů na to: Co dělat a nedělat na prvním rande? Jak být bohyní v sexu? Co nikdy neříci muži/ženě svých snů? 10 způsobů, jak získat muže/ženu. A podobných nadpisů můžeme nalézt nekonečně mnoho. Když se podle toho budeme chovat, pravděpodobně zažijeme příjemné rande, anebo taky ne. Možná se staneme bohyní v sexu a možná ne. Možná s námi partner zůstane, anebo taky ne. Návody potřebujeme na to, abychom si udrželi nekompatibilního partnera. Na něj je nutno používat triky, aby s námi byl. Když potkáte ideálního partnera, můžete porušit naprosto všechna pravidla popsaná v těchto návodech, a přesto budete neodolatelná/ý a okouzlující.


    Ideálnímu partnerovi připadají kouzelné i naše chyby a slabosti. Přijímá nás takové, jací jsme. Může o nás vědět všechno špatné, co jsme kdy udělali, vidět nás v choulostivé a trapné situaci a přesto nás neodsoudí. Že ideální partneři neexistují? Ale existují. Pouze si je nepouštíme do svého života. Naše nastavení a podvědomé programy, podle kterých žijeme, jsou něco jako filtry, přes které nevidíme toho ideálního. Jsme schovaní za filtry svých programů a přes ně si myslíme, že vidíme toho správného, ale vlastně jen přitahujeme takový protějšek, který nám zahraje naše bloky. To je například situace, kdy žena, která má v sobě bloky zahrnující nevěru, si opakovaně do života přitahuje zase partnery, kteří ji opět podvedou. Ač byli na první pohled těmi hodnými a naprosto věrnými.


    Teprve když si vyčistíme svou hlavu a zbavíme se těchto programů, dovolíme si přitáhnout do života to, co skutečně chceme. Na kurzu se mj. učíme, jak si nastavit ideálního partnera a zpracovat si všechny bloky, které nám brání v tom, aby nám takový partner vstoupil do života. A hle – on přichází a často velice brzy. Ve chvíli, kdy máme v sobě nastaveno, že může přijít a není už žádné ALE. A také se často stává, že zjistíme, že ideální partner je právě vedle nás. Jen jsme mu svým nastavením bránili, aby se jeho ideálnost mohla projevit. Najednou je vztah čistší, láskyplnější a otevřenější. Naše mysl je velice mocná. To, jaké partnerství zažíváme, si tvoříme my sami. Pokud nejsme spokojení, můžeme to změnit pouze my sami. Pokud nám cokoliv nevyhovuje, nemůže za to ten druhý, i když je snazší to na něj svést. Můžeme si za to sami. My a naše nastavení.


    Jakmile se nastavení změní, začnou se dít změny. Naše životy se otočí tím správným směrem a můžeme prožívat vztah a život podle svých skutečných představ. Současný partner se může stát tím ideálním nebo se partnerství harmonicky ukončí a pak může vstoupit do života obou právě ten ideální.


    Přestaňte bránit svému štěstí a naučte se nastavovat svou realitu takovou, jakou si přeje žít. 


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Příběh našich absolventů

    Do cesty jim přišla velká zkouška – rakovina. Změnili sami sebe a vyhráli ten nejdůležitější boj ve svém životě. Jsme velmi šťastni, že s vámi můžeme sdílet příběh našich dvou absolventů. Je nádherné pozorovat jejich proměnu.


    Pracuji v oboru, kde slyším silné příběhy a většinou se špatným koncem a dnes už si říkám, škoda, že neznali TKDM, určitě by to pro ně bylo alespoň lehčí, když ne úplně dobré. Čím víc o tom přemýšlím, tím víc si uvědomuji, že to, na co si myslíme, vyslovíme nebo nám předurčili naši blízcí v dobré víře v naše blaho, se nám opravdu stane. Už jako osmileté mi moje babička /nejlepší bytost mého dětství/ řekla: „Tohohle kluka si jednou vezmeš… on bude po taťkovi, ten nadevše miluje svoji ženu a ve všem jí pomáhá, s ním se budeš mít dobře.“ Taky říkala, že dům, který jí patří, bude jednou můj. Bylo mi deset let, když odešla. Roky utíkaly a v mých šestnácti letech se najednou začaly moje cesty propojovat s cestami toho „hodného kluka“ a tak, jsem ve dvaceti mohla babičce tam nahoru říct: „Měla jsi pravdu, já si ho beru, děkuji, že jsi mi ho předpověděla a poslala.“ Bezesporu to tak bylo. A život šel přesně podle slov té moudré ženy.


    Nastěhovali jsme se do jejího domu a vychovali spolu dvě úžasné dcery. „Mami, myslíš, že najdu tak hodného kluka, jako je náš taťka?“- zeptala se mně jedna z nich. „Budeš muset hodně hledat, ale určitě ano“. Dnes vím, že se jim to oběma podařilo. V zaměstnání jsem měla postup, který jsem si přála a po čase, když jsem si pomyslela na změnu, zase jsem měla tu práci, jakou jsem chtěla a i manžel pracuje v oboru, který vystudoval a který má rád. Pak jsem jednou řekla v souvislosti s vážným onemocněním: „Tuhle zkušenost my naštěstí v rodině nemáme.“ – Všechno co říkáš a na co myslíš, se stává skutečností – dobré i zlé.


    K třicátému výročí svatby jsme dostali dar v podobě největšího strašáka- rakovinové buňky ve vyříznutém melanomu. Na onkologii řekli, budeme to pozorovat, přijďte za tři měsíce. – Jakoby čekali, až z vás bude pacient… Žádná rada nebo opatření týkající se prevence nebo předcházení nežádoucímu vývoji nemoci. Bezesné noci, společný pláč, společné mlčení,…strach. „Musíme spolu o tom mluvit, najdeme řešení, jen se mnou mluv. Ne ti, co odejdou, ale ti, co zůstávají, to mají těžké.“ „Já si Tě uzdravím.“ Nechci v padesáti zůstat sama… Našli jsme lékaře, co byl ochotný nám pomoci. Po první návštěvě jsme byli otřeseni. Výsledek jeho měření byl pro nás nepochopitelný. Nikdy nemarodil kromě infekčního zánětu jater v šestnácti letech téměř žádné onemocnění, žádná pracovní neschopnost. A teď tohle … Přítomnost rakovinotvorných buněk, aceton v játrech, velké množství parazitů, téměř nulová imunita,… Řešením je přísná dieta a podpora doporučenými léky na přírodní bázi.


    A tak začala naše cesta. Bez cukru a bílé mouky? – My dva, kteří tak milujeme sladké. Netušila jsem, že pečením moučníků a buchet dvakrát do týdne svým milým vlastně škodím. Bez brambor a knedlíků?? – Vždyť na tom jsme vyrostli?!?! Těžce, ale šlo to. Jenže to jsme na sebe byli ještě málo přísní. Na druhé návštěvě naměřeno jen nepatrné zlepšení. Doporučené léky mají na příbalu napsáno podpora onkologické léčby a to už není žádná prča. Moje odhodlání – uzdravit si ho – prospělo ve výsledku i mně. Nejen úbytkem na váze, ale i uvědoměním si sebe sama a uspořádáním životních hodnot. A ještě jedno konstatování našeho lékaře: „Je to ve vaší hlavě. Musíte to z ní dostat. Jediný, kdo, podle mého, to opravdu umí je Pavel Vondrášek.“ No a tak jsem ho našla, přítel Google mi pomohl. Kurz TKDM je za necelý měsíc a nám dvěma šetřílkům bylo poprvé jedno, kolik to stojí. Věděli jsme, že nám pomůže a prospěje.


    Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že jsme tu každý za sebe. Můj muž to naštěstí pochopil hned a změna na něm byla pozorovatelná už na konci prvního stupně. Poznali jsme úžasné lidi a znovu objevili věci a dovednosti, které jsme v průběhu života upozadili. Už si zase umíme hrát a hlavně – postavili jsme každý sám sebe na první místo. Doma jsme si kvantovali každý sám a spolu navzájem. Moc se mi líbí to, jak Iva říká: „Co chceš??“, tak hravě a laškovně. A tak se stejným tónem ptám minimálně dvakrát denně: „Co chceš??“ a posílám vlny na požadovaný záměr. Pomáhají nám i naši noví přátelé „kvanťáci.“ S láskou vám všem upřímně děkuji. Věříme, oba věříme, že se nám to daří.


    Následující kontrola na onkologii dopadla dobře a druhý den i měření u „našeho“ pana doktora. Nejdřív mrskal knírem, jakoby se divil a pak mu jen cukaly koutky, když se dozvěděl, že jsme byli na kurzu. „Výborně, výborně. To je moc dobře. Ještě poladíme tu imunitu a musíte se naučit odpočívat.“ – Jakoby ho znal odjakživa, poznal, že je to dříč, který si práci hledá a když náhodou žádná není, tak si ji vytvoří. Na dvojku jedeme natěšení a zvědaví, co ještě v sobě objevíme, co ještě se můžeme naučit a s dobrými zprávami pro naše „spolu-uzdravovatele“. Je úžasné, co všechno umíme a dokážeme, jen jsme to v běhu života pozapomněli. Dokonce i čarujeme, rozpouštíme mraky a hlavně pomáháme a prospíváme sami sobě a dokážeme pomoci i ostatním, když nás požádají.


    Získali jsme novou zkušenost, sice špatnou, ale zřejmě jsme to oba potřebovali. Ten můj „hodný kluk“ už umí odpočívat a já miluju to, jak se na mně podívá, když se spolu odpoledne zase potkáme doma. Nemusí nic říkat, stačí, když mně obejme a oba víme…


    S pokorou, vděčností a láskou. Jsme tady a teď.


    Přejeme vám oběma krásný život plný radosti.


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz