Není 6 divů – je jen láska… láska je dokonalý div. Dokáže rozehřát zmrzlé srdce. Radostné srdce naplní ještě větší radostí. A když ji „spotřebováváme“, tak se množí. Je ukázkou nádherného proudu života – dávání a přijímání.
Dovolme si prožívat lásku ve všem, co děláme i ke všemu živému a neživému. Rozzáří to náš život. Prožívat lásku neznamená, že musíte se vším souhlasit nebo že si máte nechat líbit věci, které se vám nelíbí. Naopak – když to, co se vám nelíbí, naplníte láskou ve svém srdci, věci se mění.
Krásný láskyplný den.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz
Štítek: láska
-
Největší z divů – láska
-
Vánoce jsou odrazem nás samých
Dny, jako je Štědrý den, si spousta z nás dělá výjimečné. S tímto dnem je spojeno i množství příprav a my si přejeme, abychom se my i naši nejbližší, se kterými v tyto sváteční dny jsme, cítili šťastně, vesele a spokojeně. Navzájem si to také přejeme – „Šťastné a veselé Vánoce.“ Některým z nás se toto přání splní, některým méně. Záleží to na našich nastaveních, na našich očekáváních, ale i na míře pohodového zvládání, když něco nejde přesně podle plánu, a také na naší schopnosti reagovat na změny a radovat se z nich.
Vánoce jsou odrazem nás samých, ostatně tak, jako i všechny další dny.
Představte si, že se slavnostní náladou a otevřeným srdcem ke svým bližním byste vstávali a následně prožívali každý den. Bylo by to pro vás zcela běžné. Čím byste udělali Vánoce výjimečnými? Co by pro vás znamenaly Vánoce? Čím by byla Vánoční atmosféra pro Vás jedinečná? Vždy můžeme posunout své hranice prožívání štěstí a lásky, ale i radosti a vděčnosti z „pouhého“ bytí. A také se vždy můžeme radovat z toho, co už máme a co již nyní prožíváme.Všichni máme v sobě lásku i možnost jejího prožívání ve všech směrech. Od zamilované po bezpodmínečnou – vše přijímací. Často však kolem ní máme vystavěnou dostatečnou hradbu, která nás chrání před bolestí a zklamáním. Máme strach nechat ji proudit, protože ne vždy se setkáme s lidmi, kteří to mají stejně a jsou schopni nám stejnou měrou oplácet a pokud na to čekáme, tak to skutečně může bolet, někdy až nesnesitelně.
Ale tím, že lásku v sobě uzavíráme a chráníme ji před jakýmikoliv výraznými city, ochuzujeme především sami sebe. Můžeme lásku dávat i přijímat a radovat se z ní každý den. Když nás něco zabolí, můžeme to místo uzavření se, vzít jako příležitost k ještě většímu otevření se lásce – bez očekávání jaká bude nebo jak se nám investice lásky vyplatí nebo nevyplatí. Stěžujeme si na to, jak to ve světě vypadá, co dělají druzí a v čem všem nám brání. Ale ve skutečnosti jsme těmi zavřenými a bránícími si zase jen my sami.
Láska hojí, inspiruje a učí. Setkání s láskou mění lidi. I kdyby zareagovali pro nás ne příliš příjemně, pokud naše láska zůstane otevřená a proudící, zasáhne je. Možná změnu nepocítíme my sami, ale skrze daného člověka ji pocítí jiný člověk.Je nádherný Vánoční čas, kdy svá srdce otevíráme. Je to úžasná příležitost k tomu, abychom je po otevření nechali otevřené a už se nevraceli zpátky k uzavírání. Celý další rok pak může být naším výborným učitelem lásky.
A příští Vánoce budou třeba ještě kouzelnější.
A pokud to ještě nejde úplně, netrapte se tím, je to velká vzrušující cesta k otevření se. Někdy se třeba bude zdát rozumnější se zase uzavřít. Klidně to udělejte. Když pak najdete opět odvahu k otevření se – uvidíte, že bude větší než předtím. Zjistíte, že se zase o trochu méně bojíte. Zjistíte, že jste zbourali trochu té citu-vzdorné zdi a posunuli jste se zase dál.
Ten klid a láska, která vás zaplaví, je pocit, pro který stojí za to trochu riskovat.
K Vánocům vám přejeme především odvahu – odvahu žít život tak, jak ho skutečně cítíte. Odvahu k otevření se, odvahu stát se zranitelnými. Ve chvíli, kdy si dovolíte být zranitelní a skutečně to procítíte, zjistíte, že jste v bezpečí.
Mějte odvahu žít plně svůj život a zaplavovat se láskou – nejen o Vánocích.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Doteky duší – 1. část
Dotkneš se mé ruky a mnou projede něco, co jsem nikdy necítila. Ale věděla jsem, že to existuje. Nevím proč, ale vždy jsem hledala tento pocit, byl tak skutečný, i když nikdy nepoznaný. Bylo to jako dotknout se celého Vesmíru, vše ve mně se rozšířilo a rozehřálo. Byla jsem fascinovaná. Zvědavě a malátně z té intenzity jsem se na tebe podívala. Vidím, že nejsem překvapená tou intenzitou jen já. Vzal jsi do ruky celou mou dlaň a já zažívala nový ohňostroj pocitů. Jakoby každé místečko na mé ruce bylo poseto milionem bodů, přičemž dotek každého z nich vyvolal úplně nové emoce. Emoce stvořené z hloubky poznání, rozšířeného vědomí i vzrušení.
Nevnímám čas, nevnímám okolí, vnímám jen každý jednotlivý dotek a zároveň všechny dohromady. Nikdy bych nevěřila, že dokážu rozeznat tak drobné nuance doteku. Dívám se na naše ruce. Občas přivřu oči nebo stisknu tvou ruku silněji, to když je síla prožitku tak intenzivní, že přesahuje mé tělo i mysl. Nerozumím tomu, co dokážou tvé jemné doteky. Ale vlastně, pro tuto chvíli tomu rozumět nepotřebuji. Už mnohokrát se někdo mých rukou dotýkal, něžně i vášnivě. Vždy to bylo příjemné i vzrušující, ale nikdy takové. Podívám se ti do očí. Nevím, jak dlouho tento pohled trvá. Možná hodiny, možná minuty, možná jen sekundy. Nevím. Čas přestává existovat. V jejich hloubce vidím nekonečnost Vesmíru, celé galaxie. Vidím tam příběhy z dávných i budoucích dob. Vnímám hloubku tvé duše. Jsem fascinovaná tím, jak je nádherná – jemná, zraněná a zároveň silná a léčící. Vidím světlo a obrazy tak neskutečné, že je nedokáži slovy popsat. A má duše se roztančila.
Cítím se tak naplněně jako nikdy předtím. Cítím, jak jsem celistvá. Na malý okamžik si uvědomuji tu omezenost, kterou nás svazuje pobyt ve fyzickém těle. Cítím, že jsme přece už museli splynout, dávno, před minutou, hodinou, nebo tisíciletím? Jen ten mikrometr mezi námi je pořád ta vzdálenost našich těl. Můj dech se zrychluje, srdce mi tluče vášní. A přitom mám pocit, že zapomínám dýchat. Chvílemi se mi zdá, že vůbec nedýchám. Naše těla splynula v jedno fyzicky. A přitom mě stále držíš jen za ruku a díváš se do mých očí. Směs pohybů, vášně. Krev pulzuje celým tělem. Extáze. Nechápu, jak je to možné. Snažím se to pochopit. Přejedeš svými prsty po těch mých a to mě vrací zpátky do intenzivního plného prázdna, ve kterém je vše i nic zároveň.
Usmíváš se, pomalu pouštíš mou ruku a já se vracím zpátky na zem. Začneš mi vyprávět příběh o kvantování, o tom, že tyto prožitky jsou lidem dostupné, že mohou v sobě probudit neuvěřitelnou sílu lásky, která je tou nejsilnější tvořící energií. Ukazuješ mi, jak se to dělá. Začínám cítit hřejivé teplo. Jde mi to, zkouším posílat kvantové vlny, jak říkáš tomu, když se energie spojí se záměrem, čímž se vědomě otevře kvantové pole a jde v tuto chvíli změnit jeho informační nastavení. Vysvětluješ mi spojení kvantové vlny a práce s naší životní sexuální energií.
S touto energií pracuje například i tantra, ale to, co děláš, tantra není. Ve spojení s kvantováním jsi mi ukázal tu jednoduchost bez zbytečných iluzí. Žádné zdržování se dlouhým cvičením. V tady a teď už je vše. Už umíme vše. Nepotřebujeme zastaralé techniky a přístupy. Nepotřebujeme dlouho trpět, abychom se posunuli dál. Můžeme i s utrpením pracovat vědomě a pozvednout sami sebe. Pomocí kvantování si můžeme vytvořit ve své realitě cokoliv, co se týká všech oblastí našeho života, ať už ve vztazích nebo v práci či po zdravotní stránce. Svět se zrychluje a vývoj lidstva též. Když si dovolíme zpracovat své bloky a strachy, posune se náš vnitřní vývoj mílovými kroky dopředu. A přitom o nic nepřicházíme. Emoce v různých podobách prožíváme, silně i slabě, jak by to bylo i bez kvantování. Ale s kvantováním je ten proces rychlejší, intenzivnější a plný vědomého tady a teď.
Sedíme naproti sobě. Mohli bychom se dotýkat, ale nedotýkáme. Přesto tě cítím na svém těle. Pak v sobě. Cítím spojení. Je to jakoby se milovalo naše tělo i duše zároveň v jediném pohledu. Dovoluji si cítit víc… Zažívám ještě silnější hloubku i mělčiny… Cítím vděčnost za to, co vše můžu cítit… Mizíš mi na chvíli ze života, získávám tím prostor pro práci na sobě, na svém strachu, na svých blocích. Čeká mě zajímavá a intenzivní cesta. Ale o té ti povím někdy jindy. …pokračování příště…
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Považuješ život za krásný?
Jediný prostředek, jak život snést – považovat ho za krásný.“ – John Lennon
Je na nás, jak k životu přistoupíme. My si vybíráme, na co se v životě zaměřujeme, zda na nepříjemné věci jako násilí, nespravedlnost, zlost, nepochopení atp. Nebo na to, co je příjemné – lásku, důvěru, pochopení, soucit, vděčnost atp. To, co ve světě vyhledáváme, to tvoří součást našeho vnímání života. Když vnímáme lásku nebo pochopení, dokážeme daleko více lásky a pochopení dávat sobě i druhým kolem sebe. Když se zaměřujeme na nespravedlnost či nepochopení, nasáváme ho do sebe a pak ho rozdáváme i druhým. Na příjemné věci jako lásku a pochopení už nám nezbývá tolik energie a místa.
To, čemu věříme, pomáháme ve světě množit. Pokud se budeme zaměřovat na to dobré, vytvoříme více dobra. I život nás samotných bude radostnější. Čímž se nám bude dobro tvořit daleko snadněji. Jak napsala pěkně jedna naše absolventka: „Já jako jedinec můžu jediné, žít podle svého vědomí a svědomí a tím, jak žiju, dát inspiraci ostatním.“
Jak vnímáte život vy?
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Vše je láska
„Nejsem moc chytrej, ale vím, co je láska“ – Forrest Gump
Vše je láska. Můžeme ji prožívat všichni. Může být ve všem, co děláme. Můžeme ji vnímat ve všem, co dělají jiní a všem, co se kolem nás děje. Otevřme srdce lásce a dovolme si ji prožívat a vnímat. Svět kolem sebe nepoznáme jen intelektem. Spoustu nám toho ukazuje i srdce. Kolikrát se může zdát být snadnější vyřešit ty nejsložitější matematické rovnice, než si dovolit, aby v nás i kolem nás proudila láska.
Můžeme to však změnit, můžeme odházet překážky, staré bolesti a křivdy a negativní myšlenky a užívat si opět naší přirozenosti – žití v lásce.
Milujme, radujme se a užívejme si dnešní den – i ten zítřejší dnešní den.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Co znamenají láska a svoboda?
„Láska a svoboda znamenají konec strachu a otrokářství.“ – Richard Bach
Svoboda je podobně jako bohatství stavem naší mysli. Otrok se může cítit daleko svobodněji, než člověk, který má moc a může si zdánlivě dělat, co se mu zamane. Svoboda je vnitřní rozhodnutí. Když přijmeme do svého života lásku – lásku ke všemu, co se kolem nás (i v nás samých) děje, vpustíme do života O-SVOBOZUJÍCÍ a uzdravující sílu. Naše osobní SÍLA se stane svobodnou.
Jakmile si uvědomíme, že tuto sílu máme v sobě, můžeme se rozloučit se svými strachy, které naší svobodě brání a nahradit je láskou. Můžeme postupně (ale klidně i naráz) přestat dělat věci, které dělat nechceme a můžeme žít život svobodně tak, jak moc si to dovolíme. Svoboda je v nás všech. Rozhodnutí žít svobodně je jen na nás. Cítit svobodně se můžeme už dnes, ne až zítra, až se stane to a to a taky to.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Krásná slova Charlieho Chaplina
Krásná slova Charlieho Chaplina při příležitosti jeho 70. narozenin
Když jsem skutečně začal milovat sám sebe… Dokázal jsem poznat, že psychická bolest a utrpení je pro mne jen varováním, abych nežil proti své vlastní pravdě. Dnes vím, že se tomu říká být pravdivý. Když jsem skutečně začal milovat sám sebe, pochopil jsem, jak moc druhého zahanbuje, když mu vnucuji svá přání, ačkoli vím, že na to není vhodná doba, ani na to není ten člověk připravený, i kdybych tím dotyčným byl já sám. Dnes vím, že se tomu říká sebeúcta. Když jsem skutečně začal milovat sám sebe, přestal jsem toužit po jiném životě a dokázal vidět, že všechno kolem mě je výzvou k růstu. Dnes vím, že se tomu říká zralost. Když jsem skutečně začal milovat sám sebe, pochopil jsem, že vždycky a při každé příležitosti jsem ve správný čas na správném místě, a že vše, co se děje, je správné. Od té doby jsem mohl být klidný. Dnes vím, že se tomu říká vyrovnanost. Když jsem skutečně začal milovat sám sebe, přestal jsem se okrádat o volný čas a dělat velkolepé plány do budoucna. Dnes dělám jen to, co mě baví a působí mi radost, co miluji a co potěší mé srdce. Dělám to po svém a svým vlastním tempem. Dnes vím, že se tomu říká poctivost.
Když jsem skutečně začal milovat sám sebe, zbavil jsem se všeho, co pro mě nebylo zdravé. Jídla, lidí, věcí, situací a především toho, co mě neustále stahovalo dolů, pryč ode mě samotného. Zpočátku jsem to nazýval zdravým egoismem. Dnes však vím, že je to sebeláska. Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, přestal jsem chtít mít vždycky pravdu. Tak jsem se méně často mýlil. Dnes vím, že se tomu říká být prostý. Když jsem skutečně začal milovat sám sebe, nechtěl jsem už žít dál minulostí a starat se o svou budoucnost. Teď žiju už jen v okamžiku, kdy se koná všechno. Tak dnes prožívám každý den a říkám tomu důkladnost. Když jsem skutečně začal milovat sám sebe, uvědomil jsem si, že ze mě mé myšlení může udělat ubohého a chorého člověka. Když jsem však na pomoc povolal sílu svého srdce, dostal rozum významného partnera. Tomu spojení říkám dnes moudrost srdce. Nemusím se už obávat sporů, konfliktů a problémů se sebou samým a s ostatními, protože dokonce i hvězdy se spolu někdy srazí a vzniknou tak nové světy.
Dnes vím, že to je život.
Charlie Chaplin, 16.dubna 1959
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
O moudrém tesaři
Dva bratři, kteří žili na farmě vedle sebe, se pohádali. Po čtyřiceti letech, co takto vedle sebe farmařili, dělili se o stroje, pracovní sílu a materiál a používali vše podle toho, jak kdo potřeboval, to byl první vážný konflikt. A pak se jejich spolupráce rozpadla. Začalo to malým nedorozuměním, pak se z toho vyvinula hádka, nakonec si vyměnili pár hořkých slov a poté následovalo několik týdnů ticha.
Jedno ráno někdo zaklepal na Janovy dveře. Jan otevřel a tam stál muž s tesařským nářadím. „Hledám práci na několik dnů,“ řekl. „Nemáš něco, s čím bych mohl pomoct?“ „Ano,“ řekl starší bratr. „Mám pro tebe práci. Podívej se na ten potok u támhle té farmy. To je farma mého souseda, vlastně je to můj bratr. Ještě před týdnem na tom místě byla louka, ale on pak vzal bagr a teď…, teď je tu tento potok. Možná to udělal, aby mne naštval, ale já mu ukážu. Vidíš tu hromadu dříví u stodoly? Chci, abys mi postavil plot 2,5 metru vysoký, abych se už nikdy nemusel dívat na jeho pozemek a do jeho tváře.“ Tesař řekl: „Myslím, že tomu rozumím. Ukaž mi, kde máš hřebíky a já to pro tebe udělám, abych tě uspokojil. Starší bratr musel odjet do města, a tak pomohl tesaři připravit materiál a pak na den odjel.
Tesař celý den tvrdě pracoval, vyměřoval, řezal a zatloukal hřebíky. Když se farmář při západu slunce vrátil, tesař právě skončil. Ke svému velkému údivu tam nestál žádný plot, ale most. Most, který spojoval oba břehy potoka. Byl opravdu dobře postaven. A soused, farmářův mladší bratr, přecházel most s nataženou rukou. „Jsi opravdu přítel, že jsi nechal postavit tento most po tom všem, co jsem ti řekl a udělal.“ Oba bratři se sešli uprostřed mostu a podali si ruce. Když se obrátili, tesař sbíral své nářadí do brašny. „Počkej, zůstaň ještě několik dní. Mám pro tebe ještě jinou práci,“ řekl starší bratr. „Rád bych zůstal,“ odpověděl tesař, „ale mám postavit ještě hodně takových mostů.“
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Krátký příběh o mateřské lásce
John McMaster – basketbalová superhvězda jedné americké školy. Jednu sezónu dokonce nejužitečnější hráč ligy. Ale to, o čem chceme psát, je jeho matka. Johnova matka nikdy nezmeškala žádný zápas. Bez ohledu na počasí, na vzdálenost, prostě vždy byla v publiku, které povzbuzovalo jejího syna. Zvláštní na tom je, že Johnova matka byla úplně slepá.
Co tím chceme říct? Matka sice syna neviděla, ale on viděl ji. Podpora a láska je důležitá!
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Ideální partner
Ideálního partnera chce každý. Máte ho? Spousta lidí si představuje, že budou šťastní a spokojení, až najdou toho pravého partnera nebo partnerku. Jak to však bývá ve skutečnosti? Když potkají muže nebo ženu svých snů, tak jsou šťastní a zamilovaní a také spokojení. Když však prvotní zamilovanost opadne, tak se začínají opět pomalu vkrádat do člověka pocity nespokojenosti a nedostatku.
Jak to, že nejsem šťastný, když mám skvělého partnera. Je tento partner vůbec skvělý? A je to vlastně ten pravý? Nebyl bych s někým jiným šťastnější? A tak se dle povahy roztáčí kolotoč buď prohlubující nespokojenosti ve vztahu, nebo neustálého hledání toho pravého, který nám dodá to, co potřebujeme. Člověk, který je nespokojený, když je sám, nebude dlouhodobě spokojený ani ve vztahu. Říká se, že když chce člověk ideálního partnera, musí se nejprve ideálním partnerem stát.
Musí se naučit milovat sám sebe a dopřát si takové uspokojení, aby byl naplno šťastný. Takový člověk pak dokáže být dlouhodobě šťastný i ve vztahu s druhým člověkem, protože nepotřebuje druhého pro to, aby mu zaplnil díry plné nespokojenosti, neuspokojení a bloků z dětství. Naopak takoví partneři si pomáhají navzájem prožívat ještě větší štěstí, rostou spolu a užívají si společný čas a prostor naplno.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz