Dva bratři, kteří žili na farmě vedle sebe, se pohádali. Po čtyřiceti letech, co takto vedle sebe farmařili, dělili se o stroje, pracovní sílu a materiál a používali vše podle toho, jak kdo potřeboval, to byl první vážný konflikt. A pak se jejich spolupráce rozpadla. Začalo to malým nedorozuměním, pak se z toho vyvinula hádka, nakonec si vyměnili pár hořkých slov a poté následovalo několik týdnů ticha.
Jedno ráno někdo zaklepal na Janovy dveře. Jan otevřel a tam stál muž s tesařským nářadím. „Hledám práci na několik dnů,“ řekl. „Nemáš něco, s čím bych mohl pomoct?“ „Ano,“ řekl starší bratr. „Mám pro tebe práci. Podívej se na ten potok u támhle té farmy. To je farma mého souseda, vlastně je to můj bratr. Ještě před týdnem na tom místě byla louka, ale on pak vzal bagr a teď…, teď je tu tento potok. Možná to udělal, aby mne naštval, ale já mu ukážu. Vidíš tu hromadu dříví u stodoly? Chci, abys mi postavil plot 2,5 metru vysoký, abych se už nikdy nemusel dívat na jeho pozemek a do jeho tváře.“ Tesař řekl: „Myslím, že tomu rozumím. Ukaž mi, kde máš hřebíky a já to pro tebe udělám, abych tě uspokojil. Starší bratr musel odjet do města, a tak pomohl tesaři připravit materiál a pak na den odjel.
Tesař celý den tvrdě pracoval, vyměřoval, řezal a zatloukal hřebíky. Když se farmář při západu slunce vrátil, tesař právě skončil. Ke svému velkému údivu tam nestál žádný plot, ale most. Most, který spojoval oba břehy potoka. Byl opravdu dobře postaven. A soused, farmářův mladší bratr, přecházel most s nataženou rukou. „Jsi opravdu přítel, že jsi nechal postavit tento most po tom všem, co jsem ti řekl a udělal.“ Oba bratři se sešli uprostřed mostu a podali si ruce. Když se obrátili, tesař sbíral své nářadí do brašny. „Počkej, zůstaň ještě několik dní. Mám pro tebe ještě jinou práci,“ řekl starší bratr. „Rád bych zůstal,“ odpověděl tesař, „ale mám postavit ještě hodně takových mostů.“
S láskou, www.kvantovaterapie.cz
Štítek: k zamyšlení
-
O moudrém tesaři
-
Priority
„Učitel filozofie jednoho dne přišel do třídy. Když se studenti usadili, vzal ze šuplíku nádobu a naplnil ji až po vrch kameny. Potom se zeptal studentů, zda si myslí, že je nádoba plná? Studenti s ním souhlasili, že je. Potom profesor vzal krabičku s kamínky a vysypal je do nádoby s kameny a zatřásl nádobou, až kamínky propadaly mezi kameny.
Zeptal se znovu. Je teď nádoba plná? Studenti se pousmáli a souhlasili, že je. Ale profesor vzal krabičku s velmi jemným pískem a vysypal ho do nádoby. Písek vyplnil i ty nejmenší mezírky mezi kameny. Zeptal se znovu. Je teď nádoba plná? Teď už studenti horečně pokývali, že je nádoba opravdu plná. Ale profesor vzal ještě sklenici vody a dokázal ji nalít dovnitř. Co tím chtěl asi studentům říci?
Život je jako nádoba. Kameny znázorňují důležité věci v našem životě. Jako jsou naše rodina, partner, zdraví, děti… všechno, co je tak důležité, že kdybychom to ztratili, bylo by to velmi zničující. Kamínky znázorňují ostatní, méně důležité věci. Například naše zaměstnání, dům, auto… A písek je všechno ostatní. Drobnosti. Když dáte písek do nádoby jako první, nezůstane vám žádné místo pro kameny.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Dokážeš přemýšlet za svými hranicemi?
Máme tady pro Vás velmi zajímavou úlohu na přemýšlení. Dostali ji uchazeči, u kterých se zkoumala jejich psychologická a charakterová schopnost v jedné americké studii.
Jedete v autě. Je bouřlivá noc. Jedete kolem autobusové zastávky, na které stojí tři lidé a čekají na autobus. Stará dáma, která nevypadá dobře, jakoby snad měla každou chvilku umřít. Starý přítel, který vám jednou zachránil život a perfektní žena, nebo muž, o kterém jste snili celý život. Můžete s sebou vzít jenom jednoho a nemůžete se na zastávku vrátit. Které z těchto osob byste nabídli svezení?
Jenom jediný kandidát odpověděl dobře. Neměl žádný problém na tuto otázku odpovědět. Napsal: Já bych dal klíče od auta svému starému příteli, aby odvezl tu starou dámu do nemocnice a zůstal bych na zastávce a čekal na autobus se ženou svých snů.
Jaké je poučení z tohoto příběhu? Vždycky získáme víc, jestliže budeme schopni opustit naše tvrdohlavé myšlenkové hranice a začneme myslet za těmito hranicemi.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Udělej si na sebe svůj vlastní názor
„Jednoho dne jsem vešel do třídy, abych tam počkal na svého kamaráda. Když jsem vstoupil, náhle se objevil učitel a vyzval mě, abych šel k tabuli a vyřešil zadaný úkol. Řekl jsem mu, že to udělat nemůžu. Opáčil: „Proč ne?“ Odpověděl jsem: „Protože nepatřím mezi vaše žáky.“ Zareagoval: „To nevadí. Stejně jdi k tabuli.“ Řekl jsem: „Nemůžu.“ On se mě znovu zeptal: „A pročpak ne?“ Na chvíli jsem se odmlčel, protože mě tím trochu uvedl do rozpaků. Pak jsem mu odpověděl: „Protože patřím do zvláštní školy.“
Přistoupil ke mně a pronesl: „Tohle neříkej. Jaký na tebe mají názor ostatní, ještě nemusí představovat skutečnost.“ Byl to pro mne velmi osvobozující okamžik. Na jednu stranu jsem cítil ponížení, protože ostatní věděli, že chodím do zvláštní školy, ale na druhou stranu jsem se cítil vysvobozený, protože mi ten dobrý učitel ukázal, že nemusím žít v rámci názoru, který si na mě utvořil jiný člověk.“
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Vaše sny prostě stojí za to
Patříte mezi lidi, kteří se velmi rychle vzdávají při prvním neúspěchu? Chcete ideálního partnera, mít velké množství peněz, skvělou práci, žít šťastný život, ale při první překážce, malinkém neúspěchu nebo otřesení vašeho záměru se rozhodnete dále nepokračovat a najdete si spoustu důvodu, proč by to nemohlo jít? Víte, proč máme žárovku? Protože Thomas Edison měl tisíce pokusů, než se mu ji podařilo sestrojit. On ani jednou neselhal, prostě jen našel tisíce způsobů, které nefungují. A potom to přišlo. Ten jeden pokus, který zafungoval. Nevzdal se. Když spadl, tak se i zvedl. Díky Tome
Není jednoduché vždy vstát, někdy jste na to úplně sami, ale vaše sny, váš smysl života za to stojí! Niki Lauda, Novak Djokovič, Christiano Ronaldo, Shakira, Steve Jobs. Tihle a všichni ostatní stáli na začátku. Nevzdali se a nejspíš měli taky pochyby. Ale jejich odhodlání, síla, láska k tomu co dělají a vášeň je hnala kupředu, aby to zvládli. Překročili ten pomyslný práh strachu a šli dál. Nezastavili se. A to stejné můžete dokázat i vy.
Chcete? Uděláte pro to něco?
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Svět je jako zrcadlo
„Svět je jako zrcadlo, díváš-li se na něj s úsměvem, usmívá se na tebe.“
Zaměřujme se na hezké věci, byť maličkosti, na hezký mrak, ptáka letícího nad naší hlavou, nebo děti skákající v kaluži. Čím víc věcí uvidíme kolem sebe krásných, tím víc krásy uvidíme ve svém životě jako takovém. Pro nás neexistence času znamená, že svůj přítomný okamžik věnujeme především sobě a práci na sobě.
Tomu, že si prohlížíme zrcadla kolem sebe a usmíváme se do nich 🙂
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Za co jsem a nejsem zodpovědný?
„Nejsem zodpovědný za to, co kdo slyší nebo jak se u toho cítí. Jsem pouze zodpovědný za to, co říkám a jak se chovám.“ Souhlasíte s touto větou?
My v ní vidíme svobodu. Když ji člověk přijme, nemá potřebu se cítit zodpovědný za chování nebo reakci někoho jiného. Nemá vůči nim lítost, pouze pochopení a respekt. Cítí se svobodný, protože se rozhoduje na základě sebe.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Proč máme neustále potřebu se vymezovat?
Všimli jste si někdy, jak lidé mají neustále potřebu se proti něčemu vymezovat? Svůj názor hájí různě, vystavují červené karty, nebo naopak houfně nakupují stará vajíčka. Demonstrují, podepisují petice, opozice, dělají pochody, stávky, antistávky. Nebo mluví o pokoře, či nepokoře. Vytahují zákony morální, duchovní, karmu a bůhví co ještě. Přemýšleli jste někdy proč?
Všichni jsme se o tom bavili na kurzu a vždy to tam pěkně rozebíráme. Vždy si uvědomuji, že pokud má někdo potřebu se pořád k něčemu vyjadřovat, tak mluví především Sám o sobě. O nikom jiném. Pokud mě naštve prezident, který byl demokraticky zvolen, můj soused, nebo životní partner, vždy mi jen hraje a nastavuje zrcadlo.
A co můžu udělat? Můžu po něm mrštit vajíčkem a ukázat mu červenou kartičku? Můžu! Ale co z toho mám? On mi ať už vědomě, nebo nevědomě, nastavil jen a pouze zrcadlo. A já to buď pochopil, nebo nepochopil. Když to pochopím, pak se musím jen otcovsky usmát, stejně jako se usměje otec na pískovišti, když vidí tragédii rozšlápnuté bábovky svého syna a vše je v pořádku. Když to nepochopím, pak mi má zablikat alarm v mé hlavě. Ten volá „dušičko drahá, je tu problém, Tvůj problém, tak s ním něco dělej“. No a buď to vezmeme jako krásnou možnost se učit a růst a problém odhalíme, zpracujeme si ho a vyčistíme. (Pak v duchu, či nahlas poděkujeme svému zrcadlu za toto krásné divadlo zvané život).
Anebo ve své iluzi nepochopíme nic, a začneme jednat na základě získaných rodinných a společenských vzorců. Vykřikujeme nahlas či potichu o morálce, přikázáních, pokoře, karmě, v domnění že zrcadlo se přece změní a přestane nám to hrát. Někdy si hodíme tím vajíčkem, máváme červenou kartičkou, nebo morálně (naštěstí už ne fyzicky) dotyčné zrcadlo zkoušíme ukřižovat. A proč? Protože jsme nepochopili, že je to jen a jen naše zrcadlo. Nepochopili jsme, že my jsme jediní tvůrci svých životů a děje se nám jen to, co si do životů pustíme. Pak se nám situace v různých formách vracejí stále znovu a znovu, dokud je nepochopíme.
Proto zkusme méně řešit všechny konspirační teorie, levicové, pravicové, duchovní i neduchovní a zkusme více žít. Zkusme raději než trávit hodiny na internetu pročítáním diskuzí a příspěvků, kde většina komentářů reaguje spíš negativně trávit na sluníčku, v lese, nebo třeba procházkou kolem domu. Zaměřujte se na hezké věci, byť maličkosti. Na hezký mrak, ptáka letícího nad vaší hlavou, nebo děti skákající v kaluži.
Čím víc věcí uvidíte kolem sebe krásných, tím víc krásy uvidíte ve svém životě jako takovém.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Věděli jste že…
Každý Váš nádech obsahuje atom, který vydechla Marilyn Monroe. Existuje kapalina, která teče do kopce. V horním patře budovy stárnete rychleji než v přízemí. Atom může být na mnoha různých místech, asi jako kdybyste vy byli současně v Londýně i v New Yorku. Celé lidstvo by se vešlo do jediné kostky cukru. Jedno procento šumu ve vašem televizním přijímači mezi dvěma stanicemi je tvořeno pozůstatkem velkéko třesku. Fyzikální zákony nevylučují cestování v čase. Šálek kávy váží víc, když je horký, než když je studený. Čím rychleji cestujete, tím jste štíhlejší.
Z knihy Marcuse Chowna, kvantová teorie nikoho nezabije – PRŮVODCE VESMÍREM.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Ideální partner
Ideálního partnera chce každý. Máte ho? Spousta lidí si představuje, že budou šťastní a spokojení, až najdou toho pravého partnera nebo partnerku. Jak to však bývá ve skutečnosti? Když potkají muže nebo ženu svých snů, tak jsou šťastní a zamilovaní a také spokojení. Když však prvotní zamilovanost opadne, tak se začínají opět pomalu vkrádat do člověka pocity nespokojenosti a nedostatku.
Jak to, že nejsem šťastný, když mám skvělého partnera. Je tento partner vůbec skvělý? A je to vlastně ten pravý? Nebyl bych s někým jiným šťastnější? A tak se dle povahy roztáčí kolotoč buď prohlubující nespokojenosti ve vztahu, nebo neustálého hledání toho pravého, který nám dodá to, co potřebujeme. Člověk, který je nespokojený, když je sám, nebude dlouhodobě spokojený ani ve vztahu. Říká se, že když chce člověk ideálního partnera, musí se nejprve ideálním partnerem stát.
Musí se naučit milovat sám sebe a dopřát si takové uspokojení, aby byl naplno šťastný. Takový člověk pak dokáže být dlouhodobě šťastný i ve vztahu s druhým člověkem, protože nepotřebuje druhého pro to, aby mu zaplnil díry plné nespokojenosti, neuspokojení a bloků z dětství. Naopak takoví partneři si pomáhají navzájem prožívat ještě větší štěstí, rostou spolu a užívají si společný čas a prostor naplno.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz