To, do čeho dávám energii, na co se zaměřuji, čeho jsem součástí, podporuji i ve svém životě. Velmi intenzivně si vybírám to, čemu dávám energii, protože tomuhle říkám ANO.
Kolem mě se děje spoustu tzv. dobrého i tzv. špatného. Pokud se cokoliv dotkne i mě a způsobí to nepříjemný pocit, jsem ochotná tomu dávat energii jen v rámci čištění a to okamžitého a propouštím to zase dále. Učím se nevysvětlovat. To trochu bolelo :). Můj program byl, že když vše vysvětlím, vždy dojde k pochopení. Zajímavé je, že když jsem ho zkoumala blíže, zjistila jsem, že není vůbec založen na pravdě. Lidé, kteří pochopili, co jim vysvětlováním chci říct, ho vlastně ani nepotřebovali, protože to v podstatě měli tak již předtím. Lidé, kteří nepochopili, tak většinou ani pochopit nechtěli. Nešlo to dohromady s jejich životní zkušeností a odmítali se vzdát svého pohledu, což chápu.
Anebo to byli lidé, kteří touží po důkazech, jedním za druhým. Pavel má takové občas na kurzu – ohni tuhle lžičku – ohne, ohni tuhle lžíci – ohne, ohni tuhle tlustou lžíci – ohne, ohni tenhle kus železa, ohni pouliční lampu atd. atd. Dost budou mít až ve chvíli, kdy ohýbaný předmět narazí na jejich hranici. A pak si řeknou, dobře ohýbat s tím jde, takže dokaž, že to vyléčí tuhle nemoc, tamtu, tamtu atd. atd. A že vyhraju tolik a tolik… Potřeba důkazů nikdy neskončí. Protože vždy bude nějaké „ale a dokaž“. A teď si představte to množství energie, které vydáte, abyste alespoň částečně uspokojili takového člověka. Uspokojili, ne přesvědčili. Co vše úžasné byste mohli s touto energií dokázat a změnit ve svém vlastním životě?
Někdy stačí zavřít dveře. A jít jinudy. Zkontrolovat si, proč je zavíráte. Zda utíkáte nebo to máte čisté a už to jen dál nemáte potřebu žít. Druhá možnost je vždy lepší. Už se nepotkáte s podobnou situací, a pokud ano, tak ve vás nebude vzbuzovat žádné nepříjemné pocity. A možná zase jen zavřete dveře. Pokud to tak úplně čisté není a něco vás na tom štve, pusťte se do čištění. Daný člověk nebo situace vám dává obrovský dar zbavit se v sobě nějaké zátěže. Přijměte ho a vyřešte si to. Bude vám pak lehčeji a svobodněji. A co s vaší reakcí udělá druhý člověk je jen na něm. Uvidí ve vás zbabělce, který utíká – proč ne. Nebo bude mít pocit vítězství a vy jste ti, kteří prohráli – proč ne. Nebo vás obdivuje – proč ne. Je to jeho pohled. Váš je jiný. Pokud není, opět proč si to nevyčistit a svůj pohled tím nezměnit.
Čím více pracuji s lidmi, tím vědoměji vnímám, že opravdu neexistuje nic jako dobrý nebo špatný člověk. Vlastně ono i to tzv. dobré a tzv. špatné. Toto je rozdělování pro nás, abychom dokázali situace uchopit. Abychom se dokázali z nich učit a snadněji se nám vybírala naše vlastní cesta. Takhle jo, takhle ne. Když se však zbavíme škatulkování a nálepkování druhých i sebe, bude se nám žít daleko krásněji. Situace najednou jsou. A vy si začnete vybírat, zda se v nich cítíte špatně – to můžete vždy změnit. Nebo je vám v nich dobře, případně neutrálně. Nevzdáváte se celé škály svých pocitů. Nezačnou z vás být roboti, kteří necítí. Naopak, uvědomíte si, jak úžasné spektrum emocí v sobě máte. Oceníte i ty, z dnešního úhlu pohledu, nejhorší pocity, protože vám ukazují cestu. Cestu, kterou si ladíte vy sami. Život je najednou intenzivnější a neuvěřitelně barevný.
A co ti druzí? Jak se díváte na ně? Jako na lidi. Lidi, kteří mají nějaké hodnoty, chování, prožívání, reakce, z nichž se můžete učit, když se vaše cesty protnou a zareagují na něco ve vás. Můžete spolu prožívat chvíle plné lásky i nenávisti, které se ale můžou velice snadno, nějakou změnou ve vás samých, přeměnit na lásku. Můžete je vnímat plnými doušky. Pravděpodobně však nikdy nepochopíte celou škálu jednání a prožívání druhého, vždy se k vám dostanou střípky jeho mozaiky života a vy na tyto střípky můžete sami v sobě reagovat a použít to pro svůj růst, pro svůj šťastnější život. To, co si berete z těchto zkušeností – souvisí jen s vámi samými, ne s těmi druhými. To, jak je vnímáte, je o vás, ne o nich. Oni jsou chodící zrcadla. A vlastně není ani tak důležité dokonale uchopit a pochopit jejich život.
Je důležité pochopit svůj život. Když se každý zaměříme na růst sebe sama, nebudeme se muset zaměřovat na růst jiných, jejichž potřebám stejně nikdy naplno nejspíš neporozumíme. A ani to není důležité. To je jejich úkol. A náš úkol je zase náš život. Vybírejte si, kterým směrem vaše energie plyne. Vždy tvoří.
A vy si můžete vybrat, co tvoříte vy.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz
Štítek: k zamyšlení
-
Kam zaměřujete svoji pozornost?
-
Dobro a zlo
Jak snadné je uvěřit příběhu druhých a díky tomu stále podporovat rozdělování na dobro a zlo. Na ty hodné a na ty špatné. Na ty, kteří ubližují a ty, kteří neprávem trpí. Když člověk vypráví svůj příběh, málokdy do něj zakomponuje všechna fakta. Ať už proto, že se nehodí do příběhu se zamýšleným vyzněním, nebo proto, že je nechce vidět, protože by si to neustál sám před sebou a tak raději hledá varianty, jak si odůvodnit sám své jednání, aby bylo v souladu s obrazem, který má nebo chce mít o sobě samém. Anebo také z toho důvodu, že fakta jednoduše nevidí, jelikož nezapadají do toho, co říkají jeho zkušenosti.
Určitě znáte situaci, kdy někomu něco vysvětlujete a on pořád nechápe, co chcete říct. A vy už máte pocit, že jste řekli všechno. Některé věci se musí zažít a prožít, aby mohly být pochopeny. A přesto nikdy nemáme s nikým naprosto stejný prožitek. Proto jen vysvětlování svých prožitků nefunguje. Jelikož druzí si pod tím představují něco jiného – na základě svých vlastních prožitků a zkušeností. A tak jsme uvízli v pasti představ nejen sami o sobě, ale i o druhých. U těch především. V záchvatu upřímnosti sami k sobě jsme schopni přiznat si, jací skutečně jsme. U druhých toto v podstatě není možné plně odhalit.
Schválně – kolik lidí o vás ví naprosto všechno – i ty nejtajnější poklesky nebo přání? A kolik lidí má na vás názor? Čím jste více ve veřejném dění, tím více lidí na vás má vytvořený názor. Podívejte se třeba na časopis Blesk nebo na jakoukoli celebritu. Jaký názor třeba máte na Helenu Vondráčkovou? Kdo z vás ji skutečně zná? Kdo ví, co skutečně zamýšlí? Kdo ví, proč jedná, tak jak jedná? Kdo ví, kým skutečně je? A jaký názor máte na svou sousedku? Věříte, že je ve skutečnosti opravdu taková? Nežijeme v tělech, duchu i srdcích druhých lidí. Neprožili jsme do puntíku to, co prožili oni, nerozhodovali jsme se v životě přesně tak jako oni. I jejich příběhy, které jsou podávány neúplně, si vyhodnocujeme podle svého – podle svých vlastních zkušeností. A tak se navzájem podporujeme v příbězích, o kterých víme jen velmi málo a které častěji souvisí s námi samotnými a naším vlastním prožíváním, než s příběhem druhého člověka. A vytváříme si na jejich základě své domněnky o životě a zároveň se pomocí nich programujeme na to, co sami budeme v životě prožívat.
Věříme, že lidé jsou. Nejsou ani dobří ani špatní. Ani jejich jednání nejsou dobrá nebo špatná, jsou součástí celku. Dějí se nám ty věci, ve kterých v sobě buď máme anebo naopak nemáme lásku. Ty první vyhodnocujeme jako dobré a ty druhé jako špatné. Jedinou odpovědí je láska. Když dáme lásku do všeho, co vnímáme a slyšíme, i do toho, co je tzv. špatné a tzv. dobré, přestaneme pořád dokola bojovat o dobro a zlo, přestaneme se podílet na vytváření dobra a zla. Nemáme rádi zlo, vzpíráme se mu, bojujeme s ním, a přesto ho tímto stále tvoříme. A byť to děláme se sebelepším úmyslem, nikdy nepoznáme příběh celý, a i když si myslíme, že bojujeme za dobro. Vždy, když bojujeme, nevytváříme lásku. V tomto uvažování jsme neustále podporováni, výchovou, školstvím, médii. Je to logické, pokud jsme udržováni v boji dobra a zla, nejsme svobodní.
Ale je to špatné, že se to tak děje, že to tak dělají? Není. Hrají tu hru s těmi, kteří ji hrát chtějí. Je to naprosto v pořádku, až bude jedna ze stran chtít tuto hru ukončit, vždy z ní může vystoupit. A do celé situace vnést lásku. Je to jen na nás samých. Nikdo jiný nám nic nedělá, vše si způsobujeme nebo dovolujeme jen my sami. Když jsme v rovnováze a v lásce, věci se dějí tak nějak sami, v souladu s naším nastavením. Už nevnímáme věci jako dobro nebo zlo. Rozdíl mezi nimi se stírá. Neznamená to, že se nám dějí jen podle většinového mínění hezké věci, znamená to, že jsme v souladu se vším, co se děje. A učíme se z toho. A díky tomu si přinášíme do života ještě více lásky. A vylaďujeme své osobní vyzařování až do maximální spokojenosti. Vůbec to neznamená, že jsme flegmatičtí nebo pasivní, naopak jsme velice aktivní tvůrci.
Chcete to také takto prožívat?
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Kdo nebo co je Bůh?
Já vnímám Boha jako milujícího, kterému je jedno, co děláte, jak myslíte nebo kdo jste. Bůh prostě „jen“ JE. Bůh se na nás laskavě usmívá, tak jako se usmívá matka na své dítě hrající si na pískovišti. Dítě je chvíli budovatelem, chvíli dobyvatelem. Mění své role ve své hře, a všechny v tu chvíli myslí ve svém dětském světě naprosto vážně.
Stejně jako to dítě jsme často lapeni v sítích našich domněnek, iluzí a vážnosti dospělého života a našeho ega. Bohu je úplně jedno, jací jsme. Ví, že jednoho dne pochopíme a přestaneme hrát tyto hry sami na sebe. Začneme chápat iluzi tohoto světa a splyneme v jednotě sami se sebou a celým světem. Je mnoho definic Boha, mnoho připodobnění. A tato slova zazněla v TV sérii Mladý papež z úst papeže, kterého hrál Jude Law. Krásně zde reaguje na tuto věčnou otázku ve svém kázání.
„Kdo je Bůh?“ „Bůh je čára, která otevírá,“ odvětila požehnaná Juana. Bylo jí pouhých čtrnáct let. A nikdo nechápal, co se tím snaží říct. A pak zahrnuly všechny děti požehnanou Juanu desítkami otázek: Jsme mrtvé, nebo živé? Jsme unavené, nebo silné? Jsme zdravé, nebo nemocné? Jsme dobré, nebo špatné? Máme ještě čas, nebo už nám vypršel? Jsme mladí, nebo staří? Jsme čistí, nebo špinaví? Jsme hloupí, nebo chytří? Jsme pravdiví, nebo falešní? Jsme bohatí, nebo chudí? Jsme králové, nebo služebníci? Jsme dobří, nebo jsme krásní? Je nám teplo, nebo zima? Jsme šťastní, nebo jsme slepí? Jsme zklamaní, nebo plní radosti? Jsme ztracení, nebo nalezení? Jsme muži, nebo jsme ženy? „To je jedno,“ odvětila požehnaná Juana, když umírala v pouhých osmnácti letech. A pak, na pokraji smrti, se slzami v očích dodala: „Bůh se nenechává spatřit. Bůh nekřičí. Bůh nešeptá. Bůh nepíše. Bůh neslyší. Bůh neklábosí. Bůh nás neutěšuje.“ A všechny děti se jí ptaly: „Kdo je Bůh?“ A Juana odvětila: „Bůh se usmívá.“ A teprve pak všichni pochopili. A teď vás všechny prosím: Usmějte se.
Z pohledu kvantové terapie a psychosomatiky si popisujeme na našich kurzech tyto hry našeho podvědomí, díky kterým se stále bereme moc vážně a pak se divíme, když náš život není zrovna ideální, ať už z hlediska zdraví, vztahů, práce či duchovna. Rozebíráme tyto principy a prakticky se učíme změnit tyto programy v hlavě. Tím si přestáváme podvědomě zavazet a můžeme jako vědomí tvůrci tvořit život podle svých představ. Jen tak.
Pak se můžete usmívat sami na sebe i celý svět kolem vás. Zavřete na chvíli oči, představte si sami sebe v té nejdokonalejší podobě a usmějte se na sebe. A teď si představte celý svůj život, celý svůj životní prostor se všemi známými a usmějte se na ně. Podržte si ten pocit a usmívejte se celý zbytek dne… Jen tak.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Umíte být dítětem?
Umíte být dítětem v dospělém člověku? Hrajete si?
Hraní si je potravou kreativity, zábavy, a ve výsledku i zdrojem energie. Hrát si, znamená rezonovat s naším vnitřním já, těšit se z „Teď a tady“, užívat si radost pramenící z okamžiků interakce, sdílení a pocitů. Když pak vědomě umíme „Brát sami sebe lehce, s nadhledem“, pak si i dovolíme hrát si doma s partnerem, v práci s kolegy, v běžných denních situacích. Můžeme tak prožívat život s humorem.
Přejeme vám, abyste si dnes připomněli pocity spojené s příjemnými okamžiky z vašeho dětství, vaše dětské sny, a opět si hráli, jen „Teď a tady“.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Zodpovědnost
Představte si svět, ve kterém by každý člověk přijal zodpovědnost sám za sebe a o sebe, za své myšlenky, činy, v péči o své tělo i mysl. Jednoduše by byl zodpovědný za vše dobré i špatné co se mu děje. Věřím, že jen tato „maličkost“ by změnila svět. Už by tu nebyl svět viníků a obětí. Byl by tu svět tvůrců, kteří si navzájem pomáhají tím, že se inspirují, (spolu)pracují na společných projektech podle svých zájmů nebo si pomáhají „jen“ tím, že jsou. A teď zahoďme představu, že je to jen utopie. A přijměme představu, že to je možné.
A víte, od koho můžeme začít? Asi ano, že? Odpověď je pořád stejná. Sami od sebe.
Převezměme zodpovědnost za svůj život, začněme se o sebe krásně starat. Dopřejme si to nejlepší a naplňme se péčí a láskou až po okraj. A klidně ji nechme i přetékat, aby se mohla dotknout lidí kolem nás a my sami jsme je začali inspirovat tím, jak záříme – k tomu, aby to udělali také. A takto to můžeme tzv. poslat dál. A ti další to pošlou také dál. Důležité je, že my tuto realitu můžeme začít žít už dnes. Je jedno jak to mají dnes ostatní. Jakmile se přenastavíme my, začne se měnit i naše okolí. Přijdou nám do života noví lidé, kteří již tuto realitu žijí a ti staří se buď inspirují a nebo se rozhodnou to mít jinak. Na to mají právo. Jsou to svobodné bytosti. Nikoho nemůžeme předělat – jen sebe. Ostatní můžeme jen inspirovat.
Věřím, že Vás to bude bavit. Nás to baví moc. Je krásné si povídat s lidmi, kteří jsou tvůrci svých životů. Je to velice inspirativní a také energeticky nabíjející. Když držíte zodpovědnost za druhé ve svých rukách. Nejste šťastní a spokojení ani vy ani oni. Vy jste nespokojení, že stále nedělají vše, tak jak si představujete vy. A oni jsou nespokojení, protože nedokážou říct ne a žít svůj život. Ale zároveň svůj život nemůžete žít ani vy, protože jste příliš zaneprázdněni napravováním života druhých. Ale jde to i jinak. Kterou cestu si vyberete vy?
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Na co se v životě zaměřujete?
Učitel vešel do třídy a nečekaně ohlásil písemku. Žáci s napětím čekali na otázky. Učitel jim rozdal papíry na kterých měla být napsaná témata. Tentokrát však byla na papíru jen jedna černá tečka. Učitel se rozhlédl po třídě a viděl na tvářích žáků zmatené výrazy. Potřebovali zadání. Tehdy jim učitel řekl: „Chci, abyste popsali to, co vidíte na papíru.“ Žáci se pustili do práce. Po uplynutí doby učitel sesbíral písemky a začal nahlas číst odpovědi. Všichni do jednoho popsali černou tečku a její pozici na papíru. Když dočetl, ve třídě zavládlo ticho.
„Písemky nebudu známkovat. Chtěl jsem jen, aby se každý z vás nad tečkou na chvíli zamyslel a samostatně pouvažoval. Nikdo z vás nenapsal nic o bílé části papíru. Všichni jste se soustředili jen na černou tečku. To samé děláme po celý život.“ „Díváme se jen na tu černou tečku, kterou nám do něj někdo nakreslil a nikdy si nevšimneme toho obrovského bílého prostoru všude kolem ní. Černá tečka představuje zdravotní problémy, finanční tíseň, komplikované vztahy nebo ztracená přátelství. Ta černá tečka je něčím tak malým, přesto se však díváme jen na ni a necháme si s ní otrávit celý život.“ „Odtrhněte zrak od černé tečky. Těšte se z každého dne. A svůj život naplňte radostí a láskou.“
Na co se v životě zaměřujete vy? Umíte si všímat krásných a hezkých věcí? Dokážete to po celý den? Vidíte to, jak je váš život krásný a dokonalý? Nebo spíš máte tendeci se zaměřovat na potíže a problémy? Obecně máme totiž tendenci ve své hlavě posilovat negativní nastavení a programy. Tím, že na ně zaměřujeme pozornost, už nemáme kapacitu vidět to hezké a stále posilujeme jen ta negativní nastavení. Proto je důležité jak a na co se zaměřujeme.
Žijeme v krásné zemi, máme vše co potřebujeme k životu. Každý, kdo chce může pracovat, bydlet, mít co jíst. Je dnes normální, že takřka každá rodina má auto, televizi, všichni její členové mají své mobilní telefony. Zdravotnictví je takřka zdarma, to samé školství. To v jiných zemích úplně normální není. Začněme si víc vážit toho, co máme. Zaměřujme se na to, jak máme krásné životy. Čím víc budete posilovat ta hezká nastavení, tím víc si v rámci zákonu rezonance přitáhnete do života hezčí věci. Změňte zaměření své pozornosti, změní se vám tím i váš život. Může to být náročné, ale i snadné. Záleží jen na vás samotných. Víme, jak na to.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Dvojčata
Příběh o dvojčatech vychovaných alkoholikem.
Dva chlapci byli vychováváni otcem, který velmi pil. Jeden z nich vyrostl v alkoholika. Když se ho v dospělosti ptali proč je z něj alkoholik jako otec odpověděl: „Celé dětství jsem sledoval otce. Pil, chodil pozdě domů a bil nás. Kdo by se nestal alkoholikem?“ Druhý vyrostl, stal se z něj úspěšný podnikatel a nikdy se nedotkl alkoholu. Když se ho ptali, jak je to možné, odpověděl: „Celé dětství jsem sledoval otce. Pil, chodil pozdě domů a bil nás. Nechtěl jsem svůj život žít tak jako on.“
2 chlapci, 1 otec, 2 rozdílné perspektivy. Váš pohled na život určí, jaký bude cíl vaší Cesty. Dnes je nový den. V životě máte vždy dvě volby. Buď můžete být oběť a nebo můžete být tvůrce svého života, který vezme zodpovědnost za svůj život do svých rukou. Pro kterou variantu jste se rozhodli vy?
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Nechte minulost minulostí
Putovali spolu dva zenoví mniši Tansan a Ekido a dospěli k brodu. Na břehu stála překrásná mladá dívka v hedvábném kimonu. Očividně měla strach přejít přes řeku, protože ji vzedmuly silné deště. Ekido se rychle podíval jinam. Naproti tomu Tansan nezaváhal a beze slova vzal dívku do náruče a přenesl ji přes řeku. Na druhém břehu ji opatrně postavil a oba mniši pokračovali mlčky v cestě.
Uplynula čtvrthodina, půlhodina, celá hodina. Tu Ekido vyhrkl: „Co to do tebe vjelo Tansane! Porušil si několik mnišských pravidel naráz. Jak sis té hezké dívky vůbec mohl všímat, natož se jí dotknout a přenést jí přes řeku?“ Tansan klidně opáčil: „Já jsem jí nechal u řeky, ty jí ještě stále neseš dál?“.
Občas to největší břemeno neseme sami, ve své hlavě. Trápíme se pro naprosto nepodstatné záležitosti a děláme si výčitky, které jsou úplně zbytečné. Snažíme se držet iluzí zákazů, rozkazů a přikázání, které nás kolikrát svazují natolik, že potom nás jakákoli drobnost může podobným způsobem vyvést z rovnováhy. Nedělejme si domněnky, nepodléhejme výčitkám. Buďme sami sebou. Stejně jako mnich, který jen s čistým srdcem pomohl dívce v nesnázích. Život pak začne být mnohem jednodušší a příjemnější. Jak to máte vy?
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Sklenice vody
Psycholožka, učící kurzy osobnostního rozvoje procházela po sále, zatímco publiku přednášela o zvládání stresu. Když pozvedla sklenici s vodou, každý z přítomných očekával, že se zeptá „Je sklenice z poloviny prázdná nebo z poloviny plná?“ Namísto toho se však pousmála a zeptala se lidí, kolik si myslí, že sklenice váží. Odhadů bylo mnoho. Ona však řekla: „Na skutečné hmotnosti nezáleží. Záleží na tom, jak dlouho sklenici držím.“
„Pokud ji držím minutu, není to žádný problém. Když ji budu držet hodinu, bude mě bolet paže. Kdybych ji držela celý den, moje paže by se cítila paralyzovaná bolestí. Ale ať už ji vnímám jakkoliv, sklenice je stále stejně těžká, ale čím déle ji držím, tím těžší se zdá.“ Pak pokračovala. „Stres, problémy a starosti jsou stejné jako tato sklenice. Myslete na ně chvíli a nic se nestane. Myslete na ně o něco déle a začnou vás zraňovat. A budete-li se jimi zabývat celý den, budete se cítit paralyzovaní neschopní cokoli udělat.“
Je důležité nezapomínat své stresy uvolňovat. Každý večer, co nejdříve to půjde, odhoďte všechna svá břemena. Netahejte je s sebou celý večer až do nočního spánku. Nezapomeňte svou sklenici zase odložit. Psychosomatika říká, že pokud si nesete svůj stres dlouhodobě, přepíše se do hmotné roviny a vy onemocníte. Proto se rozhodněte pro změnu své mysli a svých nastavení.
Každý den je nový. Každý den se můžete rozhodnou pro změnu. Změňte svou mysl a svá nastavení a změní se celý váš život. Buďte tou změnou Tady a Teď!
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Nemoc
Z pohledu kvantové fyziky je nemoc stejně jako zdraví jen iluze!
To, zda onemocníte nebo zůstanete zdraví s úžasnou imunitou je „jen“ výsledkem programů vašeho podvědomí. Pokud jste od dětství slýchávali, že onemocníte z průvanu, nebo když se málo oblečete či nevezmete čepici a uvěřili jste tomu – tak je to pravda. Vaše pravda.
Naše realita je tvořena myšlenkami. Každá myšlenka tvoří. Pozitivní, negativní i neutrální. Nelze netvořit. Jen většina lidí to dělá nevědomky. Na našich kurzech učíme jak tvořit vědomě a jak tvořit jen to, co doopravdy ve své realitě chcete. Postupem času potom stejně každý dospěje k tomu, že jen tak „JE“. Protože prací na sobě postupně mizí i přání našeho ega. Ale i tato cesta je pro náš růst důležitá. Když máte ve svém podvědomí nemoc nebo to, že teď někde řádí chřipková epidemie, tak se otevíráte této možnosti a dovolujete si tuto zkušenost prožít. Když se místo toho zaměříte na své dokonalé zdraví, volíte opačnou variantu.
I čínská medicína říká, že je důležité se udržovat v rovnováze. Když je moc jinu nebo jangu, tak může dojít k nerovnováze a pak přichází nemoc. Proto pracujte ve své myšlenkové i fyzické rovině na dokonalé imunitě. Posilujte své zdraví. Protože pokud posílíte své zdraví a udržíte si vnitřní rovnováhu těla, duše i mysli, pro žádnou nemoc nevznikne prostor.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz