Kvantová terapie

Štítek: k zamyšlení

  • Jaké to bude po absolvování kurzu?

    „Neselhal jsem 10000 krát. Našel jsem 10000 způsobů, které nefungují.“ – Thomas Edison 


    Když absolvuji kurz TKDM, znamená to, že už budu zažívat jen radostné pocity a všechno mi půjde? Toto se honí hlavou možná i vám. To, co se stane po absolvování kurzu, je to, že pochopíte, že jste tvůrcem svého života a že máte plnou zodpovědnost za vše „dobré“ i „špatné“ co se vám v životě děje. Na kurzu se naučíte používat nástroje, pomocí kterých můžete snadno nastavovat svou realitu tak, abyste v ní byli šťastní. A abyste se skutečně stali vědomými tvůrci svého života. Svůj život každý den tvoříte. Ať už vědomě nebo nevědomě. Když to děláte vědomě, můžete se zaměřit na to, co zažívat chcete a upravovat si svůj život tak, abyste se stali lidmi, kterými uvnitř svého srdce jste. 


    Neznamená to však, že už nikdy nebudete smutní, nebo že se vám něco nepovede. Pokud se vám něco takového stane, znamená to, že jste jen nemysleli nebo nekonali v souladu sami se sebou. To, co však máte po kurzu v ruce, můžete použít k tomu, abyste netrpěli dlouho. Pochopíte, proč se vám to děje, vyházíte si své bloky a nastavíte si to jinak a ono se to jinak začne dít. Ze života se najednou stane kreativní a kouzelná celoživotní škola života. Kdy uvidíte, jak se vám nádherně zhmotňuje vše, co uvnitř sebe nosíte. Není důvod se bát. Děje se vám to i nyní. Jen s tím většinou neumíte vědomě pracovat. Jako vědomý tvůrce se učíte, prožíváte různé emoce, vybíráte si z hojných darů a poznáváte a vytváříte sami sebe. 


    Už ne jako oběť, ale jako tvůrce – člověk, který má život ve svých rukách. 


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Propojenost srdce

    Dovedete v každé situaci naslouchat své duši a tomu, co opravdu chcete, co si přejete? Říká se, že srdce je odrazem naší duše. Umíme být ale vnímaví k tomu, co nám naše srdce sděluje? Oči nám umožňují vidět vše, co vidět v danou chvíli chceme. Je to nesčetné množství informací probíhajících v našem mozku, které se neustále analyzují a vyhodnocují k našim zkušenostem, znalostem a programům. Pokud se řídíme pouze těmito myšlenkami, pak se často necháváme ovlivnit názory druhých nebo jinými vnějšími vlivy. 


    Trvalé propojení se svým srdcem umožňuje tyto myšlenky pozorovat zpovzdálí, bavit se jimi a obracet se právě k tomu, co si skutečně přejeme. 


    Přejeme vám, abyste byli neustále v kontaktu s vaším vnitřním světem, s vaším srdcem.


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Jsi láska?

    Jeden můj kamarád, který je spíše uzavřenější povahy, přestože tak nepůsobí, se zúčastnil jednoho seberozvojového kurzu. Na kurzu bylo spousta sluníčkových, ezotericky zaměřených lidí. Hlavním tématem rozhovorů mezi účastníky byla láska, svoboda a srdce. Poslední den za ním přišel jeden z účastníků, který mluvil nejhlasitěji o lásce a řekl mu, že z něj cítí negativní energie, zlo, černou magii, že je zlý a posedlý svým egem. Kamarád se na něj podíval a řekl mu: „Víš, jaký je rozdíl mezi mnou a tebou?“ A on odpověděl: „Obrovský.“ Na to mu kamarád řekl: „Máš pravdu, já tu stojím, poslouchám a nic o tobě neříkám.“ Na to daný člověk nespokojeně odešel. 


    Proč vám to říkám? V oblasti duchovního růstu se pohybuje spousta lidí. Hlavním tématem skutečně bývá láska, svoboda a srdce. Ale málokdy se láska, svoboda a srdce týká každého. Většinou jen těch, kteří mají stejný názor. To pak láska krásně plyne. Když ne, tak je takový člověk minimálně dostatečně neosvícený :). Ale to neznamená, že v sobě lásku nemají. Jen nějaké bloky či strachy brání v jejím plném projevení. Nechci tím říci, že je potřeba každého vroucně milovat. Mluvím tu o lásce a respektu k druhé bytosti, s jejímž jednáním mohu a nemusím souhlasit. To, co u druhých vnímáme jako nepříjemné, je téma, které v sobě nemáme vyřešené. 


    V jednu dobu se mi dostalo důležitého prozření. Nebylo úplně příjemné, ale osvobodilo mě od dalších nánosů a bloků, které si s sebou jako lidé neseme. Najednou už nebylo potřeba hodnotit. Ani si o někom něco myslet. 


    Když se dnes na člověka navnímám, vnímám lásku. Někdy hodně zastavěnou za spoustou překážek a bloků, které jsme na své cestě dobrovolně (leč často nevědomě) přijali. Občas se krčí někde v koutku. Občas je vidět více. A někdy z člověka září a osvětluje vše kolem něj. Vnímám jeho touhy, také občas hodně zaskládané a projevující se spíše jako frustrace, někdy viditelné a z člověka doslova dýchající. Také vnímám bolest, ale pod tou bolestí je vždy láska, touha být dobrý, touha žít, tak jak si přeji. Jsou tam i strachy, které pomáhají lásku a to dobré v nás udržovat v dostatečné vzdálenosti od druhých, aby nebylo ublíženo. A někdy vidím i přijetí. Otevřené srdce. Každým dnem zjišťuji, jak jsou lidské bytosti nádherné. I když to nevidí ony samy a někdy ani jejich okolí. 


    Všechny nánosy, které brání prožívání lásky a svobody, lze odstranit. A je nádherné pozorovat rozzářené oči a otevřené duše, když skončí Čistící 5 denní kurz, který je jakýmsi dosavadním završením toho, co předáváme (jak se naučit pracovat v kvantovém poli). Celá místnost září. Ta atmosféra je nepopsatelná. A krásné je, že když se potkáváme příště, stále září. Někdy více, někdy méně, ale vždy se dokážou znovu, když chtějí, rozzářit na maximum. A hranice maxima můžeme posouvat celý život. 


    S bloky, strachy i bolestí se dá naučit vědomě pracovat. 


    A moc bych přála každému, kdo o to stojí, aby mohl prožívat naplno své já a zářit. Pak zmizí potřeba kohokoliv hodnotit, o někom si něco myslet, což platí i sám o sobě. Můžeme, ale nemusíme. Můžeme cokoliv a nemusíme nic. Vybíráme si, co chceme prožít a rozhodujeme se pro to vědomě. Každé další setkání s druhými se stává inspirací a pomáhá nám naplňovat naši cestu.


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Báseň starého Indiána

    Nezajímá mě, z čeho žiješ. Chci vědět, po čem toužíš, a zda máš odvahu setkat se s touhou svého srdce. Nezajímá mě tvůj věk. Chci vědět, jestli bys riskoval, aby se na tebe dívali jako na hlupáka kvůli tvé lásce, snu, nebo kvůli dobrodružstvím, abys opravdu žil. Nezajímá mě, jaké tvé planety stojí spolu s Měsícem. Chci vědět, jestli ses dotkl středu svého smutku, zda v tobě zanechala v životě rány zrada, a zda ses už kvůli strachu z dalších bolestí stáhl. Chci vědět, jestli by si uměl žít s bolestí, s mou či s tvou. Jestli umíš divoce tančit a nechat, aby tě extáze naplnila až po konec tvého prstu bez toho, abys mávl opatrnosti, nebo tomu, abychom byli realisté, nebo abychom pamatovali na hranice lidského bytí. Nezajímá mě, jestli příběh, který mi povídáš, je pravdivý. Chci vědět, jestli dokážeš někoho zklamat, abys byl pravdivý k sobě samému, a jestli umíš snést obvinění ze zrady proto, abys nezradil svou vlastní duši. Chci vědět, jestli vidíš to krásné i tehdy, když to není krásné každý den, a že život pochází z Boží přítomnosti. Chci vědět, jestli dokážeš žít s neúspěchem, s mým nebo s tvým a přece se zastavit na břehu jezera a zakřičet stříbrnému měsíci: „Ano!“ 


    Nezajímá mě, kde žiješ a kolik vyděláváš. Chci vědět, jestli dokážeš vstát po noci plné smutku a pochybností, unavený a s kostmi rozbitými se postarat o děti. Nezajímá mě, kdo jsi a jak ses sem dostal. Chci vědět, jestli stojíš se mnou uprostřed ohně bez toho, aby ses vylekal. Nezajímá mě kde, co a s kým ses učil. Chci vědět, co tě podrží zevnitř, když už se všechno ostatní zřítilo. Chci vědět, jestli dokážeš být sám se sebou a zda jsi opravdu rád sám se sebou v prázdných chvílích. 


    Oriah Mountain Dreamer


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Umíte v sobě najít tu sílu?

    Umíte najít v sobě tu sílu, která vás podrží vždy, ať už jste zdánlivě nahoře nebo dole? Dokážete být sami se sebou? Tohle si myslím, že je velmi důležité. V okamžiku kde objevíte sebe, otevře se před vámi celý svět. Můžete vše a zároveň nemusíte nic. Pak prostě jen Jste a můžete potom třeba přisednout k moudrému indiánovi na skálu a jen tak se dívat do údolí. Vše před vašima očima bude jasné a čisté. 


    Nic nebude dobré nebo špatné. I to je vždy jen úhel pohledu pozorovatele. Ale když si od toho dostoupíte, zjistíte, že vše jen Je, věci se jen dějí a vy se můžete radovat ve svém přítomném okamžiku. V Tady a Teď. 


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Neznáme celý příběh…

    Před dávnou dobou žil na samém konci indiánské vesnice starý muž. Byl velice moudrý, měl vlídnou vrásčitou tvář a hluboké laskavé oči. Všichni vesničané starce milovali, vážili si ho a často k němu chodili pro radu. Starý muž měl neobyčejně krásného koně. Všichni lidé ve vesnicích po celé zemi o tom koni slyšeli. Bylo to nádherné zvíře s dlouhou lesknoucí se hřívou. Jeho svaly se rozehrály leskem a krásou při každém pohybu. Stařec a kůň spolu žili již dlouho. Starý muž věděl o každé myšlence svého koně a kůň zase dobře věděl o všech starcových přáních dřív, nežli je vyslovil. Byli si za ta léta velice blízcí. 


    Velký Náčelník slyšel o tomto koni a vyslal svého posla, aby se muže zeptal, zda si ho od něj může koupit. Náčelníkův posel uháněl tryskem k vigvamu starého muže a seskočil ze svého koně. Když se jeho mokasíny dotkly země, prach se rozvířil všemi směry. „Starý muži, jsem zde jménem Velkého Náčelníka. Posílá své pozdravení a ptá se, zda si může koupit tvého koně.“ Starý muž byl člověk vlídný, důstojný a choval se s klidnou rozvahou. Nakonec odpověděl: „Odevzdejte, prosím, mé pozdravy Velkému Náčelníkovi a poděkujte mu, prosím, za jeho laskavou nabídku ke koupi mého koně. Ten kůň je však mým přítelem. Jsme společníci. Znám jeho duši a vím, že i on zná mou. Nemohu prodat svého přítele.“ Posel odjel pryč. 


    Za dva týdny nato kůň starého muže zmizel. Když vesničané uslyšeli, že kůň se ztratil, všichni se shromáždili kolem starého muže.“ Starý muži, to je ale velká smůla! Mohl jsi svého koně prodat Velkému Náčelníkovi. Teď nemáš koně ani peníze za něj. To je ale smůla!“ Starý muž se na každého z vesničanů podíval svýma mírnýma očima a řekl: „Není to smůla. Není to štěstí. Neznáme celý příběh. Řekněme jen, že kůň utekl.“ Vesničané odcházeli a kroutili hlavou, protože věděli, že je to veliká smůla.


    O měsíc později se kůň starého muže vrátil a za ním následovalo dvacet dalších nádherných koní. Každý z nich byl bujný a překypoval vitalitou a energií. Vesničané běželi ke starému muži. „Starý muži, měl jsi pravdu. Nebyla to smůla, že tvůj kůň utekl. Bylo to štěstí. Teď nejenže máš svého koně zpátky, ale ještě dvacet dalších krásných koní! To je štěstí!“ Starý muž jen pomalu zavrtěl hlavou a s hlubokým soucitem řekl: „Není to dobré, není to špatné. Neznáme celý příběh. Řekněme jen, že kůň se vrátil.“ Lidé odcházeli a kroutili hlavou. Věděli, že je to převeliké štěstí, mít tolik krásných koní. 


    Starý muž měl jediného syna, který začal koně drezírovat. Syn každý den brzy ráno vstával a pokračoval ve své práci. Jednoho rána se starý muž přišel na svého syna podívat. Mladý muž se vyšvihl na neosedlaný hřbet divokého černobílého koně s přirozeným půvabem. Kůň se divoce vzepjal, otočil se doprava a pak doleva. Najednou jediným mocným kopnutím zadních nohou vyhodil černobílý kůň syna vysoko do vzduchu. Syn starého muže dopadl na zem a zhroutil se v prachu. Měl zlomené obě nohy. Všichni vesničané se shromáždili s velkým nářkem a lamentováním. „To je ale neštěstí! Máš pravdu, starý muži. To že se tvůj kůň k tobě vrátil, byla velká smůla.“ Teď má tvůj jediný syn obě nohy zlomené a je z něho mrzák. Kdo se o tebe postará, až budeš starý a nemohoucí? Je to velká smůla.“ Starý muž se napřímil a vážným hlasem řekl: „Není to smůla. Není to štěstí. Řekněme jen, že můj syn si zlomil obě nohy. Neznáme celý příběh.“ Vesničané odcházeli a kroutili hlavami. Věděli, že je to velká smůla. 


    V zemi vypukla válka a Velký Náčelník povolal všechny mladé muže do boje. Byla to krutá válka a vesničané věděli, že už nikdy svoje syny neuvidí. Ještě jednou se shromáždili okolo starého muže. „Starý muži, máš pravdu. Není to smůla, že si tvůj syn polámal nohy, protože i když je mrzák, pořád máš svého syna. My už nikdy své syny neuvidíme. Bylo to pro tebe štěstí.“ A starý muž znovu řekl: „Není to štěstí. Není to smůla. Neznáme celý příběh.“ 


    Když budeme zkoumat své životy, narazíme na období, kdy si budeme připadat jako oběť a jindy zase jako ten, kdo ubližoval. Dostaňme se za rozlišování na dobré a špatné. Neposuzujme. Uvědomme si, že kým jsme byli a co jsme zažili v minulosti, není dobré. Není to ani špatné. Možná jen neznáme celý příběh. Všechno, co jsme zažili, všechno, co nám jiní udělali a co jsme udělali my jim, bylo nesmírně důležité pro náš vývoj. I ty lži, které jsme vyslovili, nebo ty případy, kdy jsme se chovali krutě nebo nespravedlivě, byly důležité. Dokonce i ty věci, za které v hloubi duše stydíme, nám pomohly stát se tím, kým jsme. Všechny naše zkušenosti nám pomáhají být soucitnými, milujícími, celými osobnostmi. Do té míry, do jaké jsme schopni si odpustit a přijmout se takoví, jací jsme, se můžeme stát účinnější silou při uzdravování naší planety. Nezapomeňme: „Není to dobré. Není to špatné. NEZNÁME CELÝ PŘÍBĚH.“ 


    Kolikrát v životě jste hodnotili to, co se vám děje? Kolikrát něco bylo správně a něco špatně? Kolikrát jste hodnotili své chování i chování druhých? Na našem Pětidenním kurzu Techniky Kvantového Doteku Matrixu, se učíme, jak vnímat a přijímat život takový jaký je a zároveň v něm prožívat to, co si přejeme – radost, lásku (ale i celé spektrum dalších emocí a prožitků). V žádné situaci nemusíme být jako oběť, v každé můžeme být jako vědomý tvůrce. Vždy můžeme změnit svůj úhel pohledu, svůj přístup a změní se tím celá naše realita. My sami jsme tvůrci svého štěstí. Můžeme cítit štěstí, lásku a naplnění i v situacích, které vypadají tak, že bychom toto cítit neměli. Ale my můžeme. Skutečně můžeme, ne že si to budeme namlouvat nebo to předstírat. Můžeme to tak skutečně mít a cítit. A tímto postojem vytváříme nejen svou přítomnost, ale i budoucnost. 


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Domněnky

    Ve třetí třídě základní školy vysvětlovala paní učitelka žákům nové učivo. Většina dětí pozorně poslouchala. Po chvíli uviděla paní učitelka Aničku, jak si něco píše na poslední stranu svého sešitu. Velmi ji to rozzlobilo a zeptala se jí, co tak důležitého dělá, že nemůže pozorně naslouchat výkladu nové látky. Ze strachu a studu nevyslovila ani hlásku. To paní učitelku ještě více rozzlobilo a rozhodla se, že jí udělí poznámku do žákovské knížky. 


    Anička přišla domů, kde na ni v kuchyni čekala maminka. Paní učitelka totiž mamince volala a o dnešním incidentu jí pověděla. Maminka se rozhodla Aničku za vyrušování a za poznámku potrestat. Za hlasitého křiku jí vysvětlila, že takto se jednoduše ve škole chovat nesmí, a dcerka se slzami a strachem v očích odešla do svého pokoje. Maminka se rozhodla zjistit, co vlastně Anička do toho sešitu psala. Vytáhla ho a na poslední stránce v každém řádku opakovaně stálo: „Miluji svoji maminku!“ 


    Často si děláme domněnky a reagujeme na základě zkušeností nebo svých představ. A hodně často si něco myslíme a ono to má se skutečností jen málo společného.


    Nemůžeme plně pochopit, jak to mají druzí. Obzvlášť, když z jejich příběhu známe jen malé střípky. A koho příběh opravdu bezpečně znáte se všemi souvislostmi? Nedělejte unáhlené závěry, ověřujte si informace a fakta z více stran. A buďte otevření. Neočekávejte předem, díky tomu budete schopni vidět z reality co nejvíce. 


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Ozvěna

    Chlapec se procházel v horách se svým otcem. Najednou zakopl, spadl, udeřil se a zakřičel: „Aaaaaa!“ Vedle bolesti zaslechl z hor hlas, který zopakoval: „Aaaaaa!“ Ze zvědavosti se zeptal: „Kdo jsi?“ A dostal odpověď: „Kdo jsi?“ Pak zakřičel: „Já tě slyším! Kdo ale jsi?“ A hlas odpověděl: „Já tě slyším! Kdo ale jsi?“ Rozzlobený chlapec znovu zakřičel „Hlupáku!“ A dostal odpověď: „Hlupáku!“ Tehdy se chlapec podíval na svého otce a zeptal se: „Tati, co se děje?“ Otec se usmál a řekl: „Synku můj, teď pozorně poslouchej.“ A pak muž zakřičel: „Ty jsi nejlepší!“ Hlas odpověděl: „Ty jsi nejlepší!“ Dítě bylo překvapené a nerozumělo. Tak mu otec vysvětlil: „Lidé to nazývají ozvěna, ale ve skutečnosti je to ŽIVOT.“


    „Život – jako ozvěna, ti vrací to, co ty řekneš, nebo uděláš. Život není nic jiného, než odraz našich činů. Pokud si přeješ více lásky na světě, musíš vytvořit více lásky ve svém srdci. Pokud chceš, aby tě lidé respektovali, musíš ty respektovat je. Toto je princip, který je třeba vložit do všeho v životě. Život ti vrací jen to, co jsi dal ty jemu.“


    Náš život – to je zrcadlo nás samotných.


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Je možné se zalíbit všem?

    Znáte příběh o hinduistickém bohu Shivovi a jeho ženě Parvathi? Parvati je jednou zeptala svého manžela: „Proč mají lidé skon být tak nešťastní? Země je tak krásná, plná nádherných věcí a lidé se přeci dokáží z této krásy radovat.“ Shiva ji pozval, ať se s ním vydá na zem a sama se podívá. V přestrojení sledovali starší manželský pár, který putoval z jedné vesnice do druhé. 


    Muž jel na oslu a žena kráčela vedle něj. Když přijeli do první vesnice, slyšeli vesničany říkat, jak je muž sobecký, nevychovaný a jak hanebně se chová ke své ženě. On se veze, a jeho žena musí jít pěšky. Měl by se stydět. Proto se před další vesnicí vyměnili. Žena jela na oslu a muž kráče vedle ní. Ale i tentokrát se nevyhnuli káravým pohledům a kritice. „Ta žena nemá žádnou úctu ke svému muži. Muž celý život usilovně pracoval, aby jim zajistil živobytí, a proto by měl jet na oslu on“, pomlouvali je vesničané. A tak před další vesnicí nasedli na osla oba a mysleli si, že tím situaci vyřešili. Vesničani byli udiveni, jak někdo může tak týrat zvíře. „Chudák osel, musí se s nimi vláčet a trmácet. Jsou to bezcitní lidé.“ Před následující vesnicí oba sesedli a šli pěšky vedle osla. Ani tentokrát se vesničanům nezavděčili. Měli je za hlupáky, kteří mají zdravého a silného osla a místo aby na něj nasedli, jdou vedle něj pěšky. 


    Když opustili nebohé manžele, Shiva se zahleděl na Parvathi a řekl: „Tak vidíš, lidé se tak chtějí druhým tak zalíbit, zavděčit. A i když se budou snažit sebevíc, přesto to nepůjde. 


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Co dělat, když se Vám nedaří dostat „to“ z hlavy?

    Myslíte stále na něco, co vás trápí a nemůžete to dostat z hlavy? Bojíte se, že se něco odehraje přesně tak, jak nechcete? Pořád na to myslíte, přehráváte si v hlavě katastrofické scénáře a snažíte se ujistit, že tohle se nemůže stát, ale když už máte pocit, že se vám podařilo přestat se tím zabývat, objeví se jiná situace a vše běží nanovo? Proč se to děje? Proč na to pořád myslím? Proč se mi nedaří se od toho odprostit? Právě proto, že se nám to nelíbí, máme z takové situace strach a stále si to držíme, upíráme na to svou pozornost a stále to živíme. 


    A tak nám vesmír, Univerzum, je jedno, jak to nazveme, posílá další a další zkoušky, abychom se toho, co si stále tak držíme, mohli zbavit. Buď to rychle pochopíme a vneseme do situace mír a lásku, čímž si špatné pocity zpracujeme anebo to pochopit nechceme a dostaneme se až na pomyslné dno, od kterého se dá snadno odrazit. A proč se zrovna ode dna tak dobře odráží? Protože se dostaneme do stavu mysli, kde už nemáme co ztratit, jsme svolní vůči čemukoli, rezignujeme a konečně se pustíme toho, co jsme si tak křečovitě drželi. A ono se to začne uzdravovat. Je jen na vás, ve které fázi to přerušíte a rozhodnete se danou situaci nebo přání PUSTIT, kdy dovolíte, aby se do ní vlila energie a mohla zase začít pomyslně dýchat – mohla si žít vlastním životem. 


    Pro naši hlavu je to těžké pochopit, protože se snaží usilovně situaci myšlením vyřešit, prostě řešení vymyslet. A tak pořád myslí a myslí a pomáhá tak situaci posilovat a ve spolupráci se strachem a dalšími emocemi, vymaže ze své pozornosti vše pěkné a zaměří se jen na tu katastrofu. A pak trpí, trpí mysl, trpí duše a trpí pak i naše tělo. A tak vznikají nemoci. Přitom je tak snadné to vyřešit a dovolit, aby se stalo cokoli, z čeho můžeme mít neutrální pocit. Takový, při kterém cítíme mír a víme, že je vše v pořádku. Netrápíme se. 


    Na našich kurzech učíme, pomocí prožitků, jak to prakticky udělat. Zažijete tam práci v kvantovém poli na vlastní kůži a pomocí jednoduchých postupů si nastavíte realitu, kterou si přejete žít. Ona tady už je. Jen bývá pro spoustu lidí, pro všechny ty strachy, bloky a další nastavení, neviditelná. Určitě si říkáte, proč vám nenapíšeme návod, jak to všechno udělat, proč byste měli chodit na nějaký kurz. My ale z praxe víme, že to, že máte informace, ještě neznamená, že změnu dokážete udělat. Věříme, že návodů jste si již přečetli spoustu. Ale jaké je to v praxi? Funguje to? Už jste to zkusili? Máte nějaké výsledky? Žijete to? 


    Právě proto děláme kurzy, které jsou plné praxe a během praktického procesu vše pochopíte, nejen pomocí slov, ale především pomocí zážitků. Budete vědět, jak to máte udělat. A hlavně, budete mít za sebou několikadenní praxi a dále se již v celém procesu budete už jen ukotvovat a žít tak, jak si sami vytvoříte. Bude si to pamatovat nejen vaše hlava, ale i vaše tělo. Jedno ale můžete udělat teď hned. Dovolte si, aby se vám dělo všechno to, co si tak křečovitě držíte. Dovolte všechny ty scénáře, i ten nejhorší. 


    Zkuste to právě TADY A TEĎ! Je to velice účinné a pomůže vám danou situaci pustit. 


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz