Štítek: k zamyšlení

Mód oběti – ten stav známe všichni. „Ubližuje mi. Nerozumí mi. Nechápe mne. Jsem na všechno sám. Dělám pro ně maximum a takhle se mi odvděčili. Pro dobrotu na žebrotu. Jsem to, ale blbec, vždycky udělám stejnou chybu a uvěřím jim. Musím pomáhat ostatním, aby bylo pomoženo mně.“


Děláme dobré skutky a čekáme, kdy se nám život odvděčí. Věříme, že se to jednoduše musí dít, musí to mít nějaký smysl a určitě někdy v budoucnu bude lépe. Anebo už ani nevěříme, že bude lépe, prostě život je nespravedlivý a musím se s tím nějak poprat a vydržet to. Žijeme tuto iluzi někdy i celý život a umíráme s myšlenkou na to, jak jsme chtěli žít a nežili jsme. Litujeme více toho, co jsme neudělali, než toho, co jsme udělali. (viz. kniha – Čeho před smrtí nejvíce litujeme)


Držíme si v sobě křivdy. Nemluvíme s lidmi, o kterých si myslíme, že nám ublížili. A přehráváme si stále dokola svá selhání. Cítíme se paralyzováni a často máme pocit, že už nám nezbývá žádná energie na plnění tzv. snů. Pokračujeme den za dnem. Až se něco stane. Buď nějaký silný pozitivní, nebo ještě častěji silný negativní zážitek, který nás probere. A my si řekneme. A dost, už stačilo, chci začít skutečně žít. To, vše co jsme popsali, spadá do stavu bytí, který nazýváme mód oběti. V naší společnosti je velice snadné být obětí. Možná je to dokonce i žádoucí.


Oběť si oddělá svoje, nadává maximálně u piva, a nikdy v sobě nenajde dost energie pro to, aby něco změnila. V podstatě jsou tímto módem většinou postihnuti slušní a hodní lidé, kteří se snaží žít správně a čestně a tím si ještě více naplňují své programy, že grázlové se mají lépe, než oni. Jenže ono to není o tom, kdo je hodný a kdo grázl, ale o tom, jaké nastavení a bloky máme v sobě. Vzhledem k tomu, že tento stav je tak rozšířený, vždy se najde někdo, kdo nás polituje, zanadává si s námi na manžela nebo manželku, případně na šéfa nebo někoho jiného. Pomůže nám potvrdit, že my jsme ti správní a čestní a že oni jsou ti zlí a nespravedliví. Takovéto rozhovory nás vždy na chvilku utěší a někdy i potěší.


Ale to prázdno. To děsivé prázdno uvnitř. Ten tenký hlásek, že žít se dá jinak, ten se umlčet nedá. Ale kdyby to přece bylo tak snadné žít šťastně, tak by tak žil každý, ne? Takže ono to nebude tak jednoduché a bůh ví, zda je to vůbec možné. A kdoví zda ti šťastně se usmívající lidé z novin nebo internetu skutečně šťastní jsou. Asi spíš ne. Takže o co se vlastně snažit? Někdy v sobě dokážeme zažehnout plamínek nadšení a chceme žít jinak, pustíme se třeba do nového projektu. Cítíme se, že skutečně žijeme. Těšíme se, až ráno vstaneme a budeme pokračovat. Usmíváme se jen tak. Prostě nás baví žít. Na to se nám často dostane od přátel i rodiny, kteří jsou postihnuti podobným módem oběti, jako my předtím, dostane ujištění, že to nebude tak hladké, že se máme vrátit nohama zpátky na zem a vůbec, je krize.


A tak ten plamínek necháme zase pomalu uhasínat a vracíme se znova do toho protivného prázdna. Ale kdo vlastně žije podle svých představ, že? Asi to tak má být…. Opravdu? Život může být jiný. Může být tvořivý. A nemusíme být oběti. Můžeme být tvůrci. Můžeme být vědomí tvůrci svého života. Tito lidé mají v sobě světlo a žár, mají energii, uskutečňují své sny. Už pochopili iluzi módu oběti. To však neznamená, že už do něj nikdy nespadnou. Dokážou ho však rychle identifikovat a dostat se z něj opět ven. Už ví a vidí. Ví, že mají vždy volbu. Že si vždy mohou vybrat, jak budou myslet a co budou cítit. A také si mohou zvolit směr.


Neznamená to, že už se před nimi neobjeví žádná překážka (ale nemusí) a že jsou od rána do večera vysmátí (ale mohou). Ví, že si tyto situace sami přitahují svým nastavením a pokud se jim nelíbí, umí je změnit a vytěžit z nich maximum pro svůj růst a učení. Už to není: „Musí to tak být, asi je správně, že se to děje.“ Ale už je to: „Aha, tohle si dělám proto, abych pochopil to a to. Aha, chápu. Má to souvislost s tímto a tímto. Vyřeším si to a to.“ Vyřešeno. „Aha, už to nepotřebuji.“ Nastává změna situace. A tvůrce dál tvoří život dle svých přání.


Chcete být tvůrce? Chcete zažít jaké to je, když záříte a vaše světlo se šíří. Kdy pomáháte, ale už za to nic nepožadujete. Kdy milujete a neočekáváte nic nazpátek. Kdy pracujete, protože vás to těší a líbí se vám vaše práce?


Na kurzu TKDM zažijete na vlastní kůži jaké to je být tvůrcem a získáte nástroje proto, abyste zatočili s módem oběti ve svém běžném životě a stali jste se vědomým tvůrcem. Tedy tvůrcem, který chápe situace ve svém životě a ví, že na ně má svým nastavením vliv. A své nastavení může kdykoli změnit a tím změnit i situaci.


S láskou, www.kvantovaterapie.cz

Žijeme v energetickém světě a celý svět je stvořen a živen energií. Pokud se zaměřujeme na zlo, živíme ho svou energií. A to i „nevinným“ čtením novin nebo poslechem zpráv. Negativní zprávy v nás vytváří nepříjemné pocity a ty energeticky posilují to nepříjemné, co ve světě existuje. Když pak o negativech mluvíme a šíříme je, ztrácíme zbytečně čas, který jsme mohli věnovat tomu, abychom vytvořili ve světě něco krásného a láskyplného.


Rytina v jeskyni má mnoho výkladů. My si vypůjčíme ten od Konfucia, který znamená: Nedívej se na to, co není v pořádku, neposlouchej to, co není v pořádku a neříkej to, co není v pořádku. Spousta náboženství nebo filozofií píše o uvnitřnění a obrácení pozornosti do sebe a svého srdce. Tam najdeme pravdu. Pak člověk dokáže nevidět zlo, neslyšet zlo a nemluvit zlo. Toto uvnitřnění se se používá i v kvantování, je to stav, ve kterém jde nejlépe kvantovat a tvořit. Přístup nevidím zlo, neslyším zlo a nemluvím zlo, je o budování světa, který chceme žít. Ne proto co dělají nebo nedělají ostatní. Ne, až začnou ostatní. Teď, protože my tyto věci a zážitky chceme prožívat.


Je to o tom věnovat maximum energie do toho, co chceme, aby se zhmotňovalo a existovalo. Čemu dáváme energii, to roste. A jsme to my, vždycky jsme to byli my a vždy to my budeme, kdo se v každou chvíli svého života rozhoduje, čemu poskytne svou životní energii a co pomocí ní vytvoří. Jakmile tento stav zvládneme, zjistíme, že už kolem sebe nevidíme tolik zla, neslyšíme o něm a ani nemáme potřebu jej podporovat svou energií. Dokážeme se zaměřovat na to, co žít chceme, ne na to, co žít nechceme. Když se nám něco nelíbí, už nepodporujeme energeticky tento stav. Ale začínáme se ptát: „Co můžu udělat, aby bylo ve světě lépe?“, „Co můžu dnes udělat, abych byl šťastný?“, „Čím dnes prospěju své planetě?“


Krůček po krůčku zjišťujeme, co všechno dokáže láska, otevřené srdce a nadšení. Vraťme se opět na začátek. Když nebudeme podporovat svou energií „zlo“. Tedy nebudeme se na něj zaměřovat, vstřebávat ho do sebe a šířit ho dál. Byť jen jako informaci. Bude ho ve světě méně. A naopak můžeme místo toho dát do světa více lásky a pochopení. „Komu dnes mohu projevit, jak krásná je bytost?“, „Čím mohu dnešní den udělat radostnější?“, „Komu mohu říci něco povznášejícího?“ To, na co se zaměřujeme, posilujeme. Dáváme tomu energii žít. Ani ten nejmocnější člověk světa nic nedokáže učinit, pokud pro svou myšlenku nestrhne ostatní. Každý máme moc ovlivnit svět kolem nás.


Pro tento způsob života se rozhoduje velké množství našich absolventů. Už vidí své možnosti a ví, jak pracovat i s tím nepříjemným, co se nám děje nebo co cítíme. Neznamená to, že vygumují negativní emoce nebo že se jim nestane nic, co by je naštvalo. Ví však, jak situaci upravit, tak, aby jim rychle bylo zase příjemně. A energie mohla plynout.


Děkujeme vám za to. Děkujeme za inspiraci a to, že s námi sdílíte krásný svět.


S láskou, www.kvantovaterapie.cz

Můžeme být takoví, jací chceme. Můžeme cokoliv. Můžeme být upřímní sami k sobě i svému okolí. Můžeme říkat pravdu všude a všem. Ale může se stát, že okolí tu pravdu občas nebude chtít slyšet. Nebo nás za to může i nenávidět. Anebo můžeme hrát hry s maskami korektnosti a přetvářky, a pak v rámci korektnosti budeme třeba i oblíbení. Ale budeme to skutečně my? Jsme takoví, za jaké se vydáváme díky maskám? Nebo chceme upřímně a všude mít své čisté a pravdivé postoje?


Úplně nejlepší je, být milováni pro to, kým jsme. A milovat i sami sebe takové, jací jsme. To, zda se cítíte milováni nebo nenáviděni, je výsledkem VAŠEHO vlastního nastavení. Okolí na vás reaguje podle VAŠEHO vyzařování. To, co se vám děje, není o tom, jací jsou ostatní lidé, ale o tom, jací jste vy. Skuteční vy – ne ti, kterými si přejete být nebo takoví, na jaké si hrajete, že jste. To, jak se ostatní projevují ve společnosti druhých lidí je opět výsledkem jejich vlastních nastavení, která vypovídají o jejich vnitřním světě. Ne o tom vašem. My s těmito nastaveními můžeme rezonovat. Pak v nás jejich chování nebo vyjadřování vzbudí emoci – ať už pozitivní nebo negativní. Nebo s nimi nerezonujeme, a v takovém případě to pravděpodobně ani nezaznamenáme a nevšimneme si toho.


Toto je důvod proč lidé žijící v podobných situacích vnímají krásné věci a ti druzí jen samé hrozné věci. Záleží na nastavení našeho „přijímače“, které stimuly k nám pustí. Kterou variantu si dovolíme prožívat. Jestli tu krásnou, nebo tu hroznou. Pokud máme pocit, že se nám dějí ošklivé věci a svět je hrozný, podívejme se sami do sebe. Do toho, čemu věříme a podle jakých vzorců jednáme – tedy jaké je naše vlastní nastavení. Co si myslíme o lidech? O jejich vzájemných vztazích a chování? Všechny situace, které zažíváme, totiž prostě jen JSOU. Ale to, jaký budou mít pro nás význam, se rozhodujeme MY, kteří do nich vstupujeme. Ať jako přímí účastníci nebo jako pozorovatelé. Na každou situaci se můžeme dívat jako na dobrou, nebo opačně. Můžeme to vzít jako učení, které nás posouvá na naší cestě dál. Nebo tak, že náš život je taková malá či velká katastrofa.


Pokud máme v sobě nastavení, že nám lidé úspěch závidí, nepodporují nás, neuznávají nás, nemilují a celkově, že jsou lidé špatní, pak se nemůžeme divit, když zažíváme situace, kterým MY dáváme význam, že je nám záviděno, nejsme podporovaní, uznávaní a milovaní. A také, že potkáváme lidi, které vyhodnocujeme jako špatné. Tímto zacílením pozornosti našeho vědomí navíc z lidí vytahujeme jejich horší JÁ a posilujeme jej. Jsme zodpovědní za to, v jakém světě žijeme a co nám svět ukazuje jako odraz v zrcadle a co nám hraje. Tuto zodpovědnost však nemáme za něco nebo někoho jiného, jak je nám okolím, nebo společností často předkládáno. Máme ji jen a jen sami za sebe.


A tak to má každý člověk. Každý je zodpovědný za svět, který si tvoří a žije. Nikdo není zodpovědný za nikoho jiného. Pokud tuto zodpovědnost všichni přijmeme, staneme se vědomým společenstvím lidí. Chceme krásný svět, plný podpory a milujících lidí. Zpracujme si všechny důvody, proč to tak nemůže být. Otevřme se lásce a buďme těmi prvními, kdo je podporující a milující nejen vůči sobě, ale i svému okolí. Nastavme se na toto vnímání i u jiných lidí a najednou se nám změní svět. Uvidíme kolem sebe tolik nádherných bytostí. Uvidíme tolik krásy všude kolem sebe. Objevíme nádherný pozitivní vesmír. A svou energií budeme podporovat to, co skutečně chceme ve světě zažívat.


Tímto pomůžeme otevřít lidem v našem okolí to krásné, co mají v sobě a přenastavit se na jiné vnímání situací. To všechno můžeme. Ale záleží jen na nás. Na naší pozornosti a zaměření našeho vědomí na to, co chceme. A pro to se musíme rozhodnout. Rozhodujeme se v každém okamžiku našeho života. Neustále volíme. Tak si začněme vybírat jen to dobré a pozitivní pro nás. Tím se změníme nejen my, ale i naše okolí a jeho pohled na nás.


I těmto tématům a přenastavením se věnujeme na kurzech Techniky Kvantového Doteku Matrixu. 


Chcete to zažít i vy?


S láskou, www.kvantovaterapie.cz