Autor: admin@quantumflow.cz

Naše přítomnost, minulost i budoucnost se odehrávají v jednom a tomtéž okamžiku Teď. 
Záleží jen na úhlu pozorovatele a jeho vnímání perspektivy svého prožívaného okamžiku.

...Žijeme v nekonečné řadě Teď. „Máme sice dojem, že (věci) jsou kolem nás v pevných pozicích a ve vztahu k sobě navzájem, ale opravdu je jenom jedno Teď za druhým. Nic víc - a nic míň.“

Jedno takové „teď“ zažíváte samozřejmě třeba ve chvíli, kdy tohle čtete. A nyní si vezměte, že z perspektivy vaší babičky je vaše teď její budoucnost, zatímco teď jejího dědečka je její minulost. Slova „minulost“ a „budoucnost“ jsou prostě relativní pojmy související vždy s pozicí každého jednotlivého pozorovatele....

....když rozhodnutí v budoucnosti může ovlivnit zároveň minulost, máme možnost změnit úhel nahlížení na svůj život.
I když prožíváme okamžiky, které se nám nelíbí, rozhodnutím v Teď měníme souvislosti v celém svém vlastním prostoru života.

Kdykoliv se můžeme rozhodnout změnit sami sebe, můžeme prožívat život v harmonii, lásce a šťastni. Záleží jen na nás.

Tohle si prakticky ukazujeme na kurzech Techniky Kvantového Doteku Matrixu a učíme se na svůj život nahlížet a pracovat s ním i tímto způsobem.

www.kvantovaterapie.cz

Kdo nebo co je Bůh? 

Já vnímám Boha jako milujícího, kterému je jedno, co děláte, jak myslíte nebo kdo jste. 
Bůh prostě „jen“ JE. 
Bůh se na nás laskavě usmívá, tak jako se usmívá matka na své dítě hrající si na pískovišti. 
Dítě je chvíli budovatelem, chvíli dobyvatelem. Mění své role ve své hře, a všechny v tu chvíli myslí ve svém dětském světě naprosto vážně. 

Stejně jako to dítě jsme často lapeni v sítích našich domněnek, iluzí a vážnosti dospělého života a našeho ega.
Bohu je úplně jedno, jací jsme. Ví, že jednoho dne pochopíme a přestaneme hrát tyto hry sami na sebe. Začneme chápat iluzi tohoto světa a splyneme v jednotě sami se sebou a celým světem.

Je mnoho definic Boha, mnoho připodobnění. 
A tato slova zazněla v TV sérii Mladý papež z úst papeže, kterého hrál Jude Law. 
Krásně zde reaguje na tuto věčnou otázku ve svém kázání.

„Kdo je Bůh?“

„Bůh je čára, která otevírá,“ odvětila požehnaná Juana.

Bylo jí pouhých čtrnáct let. 
A nikdo nechápal, co se tím snaží říct.

A pak zahrnuly všechny děti požehnanou Juanu desítkami otázek:

Jsme mrtvé, nebo živé?
Jsme unavené, nebo silné?
Jsme zdravé, nebo nemocné?
Jsme dobré, nebo špatné?

Máme ještě čas, nebo už nám vypršel?

Jsme mladí, nebo staří?
Jsme čistí, nebo špinaví?
Jsme hloupí, nebo chytří?
Jsme pravdiví, nebo falešní?
Jsme bohatí, nebo chudí?
Jsme králové, nebo služebníci?
Jsme dobří, nebo jsme krásní?
Je nám teplo, nebo zima?
Jsme šťastní, nebo jsme slepí?
Jsme zklamaní, nebo plní radosti?
Jsme ztracení, nebo nalezení?
Jsme muži, nebo jsme ženy?

„To je jedno,“ odvětila požehnaná Juana, když umírala v pouhých osmnácti letech.

A pak, na pokraji smrti, se slzami v očích dodala:

„Bůh se nenechává spatřit.
Bůh nekřičí.
Bůh nešeptá.
Bůh nepíše.
Bůh neslyší.
Bůh neklábosí.
Bůh nás neutěšuje.“

A všechny děti se jí ptaly: „Kdo je Bůh?“

A Juana odvětila: „Bůh se usmívá.“

A teprve pak všichni pochopili. A teď vás všechny prosím: Usmějte se.

——————

Z pohledu kvantové terapie a psychosomatiky si popisujeme na našich kurzech tyto hry našeho podvědomí, díky kterým se stále bereme moc vážně a pak se divíme, když náš život není zrovna ideální, ať už z hlediska zdraví, vztahů, práce či duchovna. 

Rozebíráme tyto principy a prakticky se učíme změnit tyto programy v hlavě. 
Tím si přestáváme podvědomě zavazet a můžeme jako vědomí tvůrci tvořit život podle svých představ. 

Jen tak.

Pak se můžete usmívat sami na sebe i celý svět kolem vás.

Zavřete na chvíli oči, představte si sami sebe v té nejdokonalejší podobě a usmějte se na sebe. 

A teď si představte celý svůj život, celý svůj životní prostor se všemi známými a usmějte se na ně. Podržte si ten pocit a usmívejte se celý zbytek dne… 

Jen tak. 

Váš Pavel

Vice na www.kvantovaterapie.cz

Dny, jako je Štědrý den, si spousta z nás dělá výjimečné. S tímto dnem je spojeno i množství příprav a my si přejeme, abychom se my i naši nejbližší, se kterými v tyto sváteční dny jsme, cítili šťastně, vesele a spokojeně.

 

Navzájem si to také přejeme – Šťastné a veselé Vánoce :-)

 

Některým z nás se toto přání splní, některým méně. Záleží to na našich nastaveních, na našich očekáváních, ale i na míře pohodového zvládání, když něco nejde přesně podle plánu, a také na naší schopnosti reagovat na změny a radovat se z nich.

 

Vánoce jsou odrazem nás samých, ostatně tak, jako i všechny další dny.

 

Představte si, že se slavnostní náladou a otevřeným srdcem ke svým bližním byste vstávali a následně prožívali každý den. Bylo by to pro vás zcela běžné. Čím byste udělali Vánoce výjimečnými?

 

Co by pro vás znamenaly Vánoce? Čím by byla Vánoční atmosféra pro Vás jedinečná?

 

Vždy můžeme posunout své hranice prožívání štěstí a lásky, ale i radosti a vděčnosti z „pouhého“ bytí.

A také se vždy můžeme radovat z toho, co už máme a co již nyní prožíváme.
 

Všichni máme v sobě lásku i možnost jejího prožívání ve všech směrech. Od zamilované po bezpodmínečnou - vše přijímací. Často však kolem ní máme vystavěnou dostatečnou hradbu, která nás chrání před bolestí a zklamáním. Máme strach nechat ji proudit, protože ne vždy se setkáme s lidmi, kteří to mají stejně a jsou schopni nám stejnou měrou oplácet a pokud na to čekáme, tak to skutečně může bolet, někdy až nesnesitelně.

 

Ale tím, že lásku v sobě uzavíráme a chráníme ji před jakýmikoliv výraznými city, ochuzujeme především sami sebe. Můžeme lásku dávat i přijímat a radovat se z ní každý den. Když nás něco zabolí, můžeme to místo uzavření se, vzít jako příležitost k ještě většímu otevření se lásce – bez očekávání jaká bude nebo jak se nám investice lásky vyplatí nebo nevyplatí.

 

Stěžujeme si na to, jak to ve světě vypadá, co dělají druzí a v čem všem nám brání. Ale ve skutečnosti jsme těmi zavřenými a bránícími si zase jen my sami.

 

Láska hojí, inspiruje a učí. Setkání s láskou mění lidi. I kdyby zareagovali pro nás ne příliš příjemně, pokud naše láska zůstane otevřená a proudící, zasáhne je. Možná změnu nepocítíme my sami, ale skrze daného člověka ji pocítí jiný člověk.
 

Je nádherný Vánoční čas, kdy svá srdce otevíráme. Je to úžasná příležitost k tomu, abychom je po otevření nechali otevřené a už se nevraceli zpátky k uzavírání. Celý další rok pak může být naším výborným učitelem lásky.

 

A příští Vánoce budou třeba ještě kouzelnější.

 

A pokud to ještě nejde úplně, netrapte se tím, je to velká vzrušující cesta k otevření se. Někdy se třeba bude zdát rozumější se zase uzavřít. Klidně to udělejte. Když pak najdete opět odvahu k otevření se – uvidíte, že bude větší než předtím. Zjistíte, že se zase o trochu méně bojíte. Zjistíte, že jste zbourali trochu té cituvzdorné zdi a posunuli jste se zase dál.

Ten klid a láska, která vás zaplaví, je pocit, pro který stojí za to trochu riskovat.

 

K Vánocům vám přejeme především odvahu – odvahu žít život tak, jak ho skutečně cítíte. Odvahu k otevření se, odvahu stát se zranitelnými. Ve chvíli, kdy si dovolíte být zranitelní a skutečně to procítíte, zjistíte, že jste v bezpečí.

 

Mějte odvahu žít plně svůj život a zaplavovat se láskou – nejen o Vánocích.

 

S láskou,

Monika, Pavel a váš tým Techniky Kvantového Doteku Matrixu

www.kvantovaterapie.cz