Láska s podmínkou… kdo tu podmínku dává?
Mnoho lidí je nešťastných z toho, že nejsou bezpodmínečně milováni a přijímáni. Tolik po tom touží, chtějí se cítit v lásce v bezpečí, chtějí projevit sami sebe takoví, jací jsou, aniž by se jim dostalo nějakého pokárání nebo nějaké jiné, ne příliš příjemné zpětné vazby. Čtou spoustu knih a článků o bezpodmínečné lásce a díky nim se utvrzují v tom, že si hledají špatné partnery a přátele, protože jejich partneři a jejich přátelé jim nedokážou bezpodmínečnou lásku dát.
Přejeme si bezpodmínečnou lásku dostávat a prožívat. Být v jejím opojení, bezpečí a dětské hravosti a radosti. Jenže my sami ji neumíme dát. A v této fázi je úplně jedno, jestli ji neumíme dát ostatním lidem. Klíčové je, že ji neumíme dát sami sobě. A vzhledem k tomu, že ji nedáváme sami sobě, bráníme tomu, aby nám byla dána i zvnějšku. Dokud sami sobě nedovolíme přijímat se bezpodmínečně, milovat se bez podmínek, dokud nezahojíme sami sebe a své bolístky, které vedli k tomu, že jsme si zakázali dopřávat bezpodmínečnou lásku, nemůžeme čekat, že toto prázdno zaplní někdo zvnějšku. Nejde to. Může být vedle vás člověk, který vás skutečně bezpodmínečně miluje, ale pokud takto nemilujete sami sebe, nedokážete jeho bezpodmínečnou lásku vnímat jako lásku bezpodmínečnou. Sami budete hledat překážky a podmínky pro to, jak se druhý chová a co z něj vyzařuje. Dost možná už kolem sebe máte lidi, kteří vás přijímají a milují takové, jací jste.
Dovolte si to vnímat. Dovolte si přijímat lásku druhých a především, dovolte si milovat sami sebe, bez jakýchkoli překážek. Pamatujte, že vše co vnímáte a cítíte, vzniklo ve vás samotných. Pokud máte nějaký blok či strach, vaše okolí vám jej zrcadlí a bude vám jej zrcadlit tak dlouho, dokud ho nepřeměníte v lásku. Scény se mění, lidé se v životě mění, ale pokud blok zůstává, prožíváme ho stále dokola v různých úrovních.
Na kurzech TKDM se věnujeme tomu, jak skrze to, co je v nás samých vnímáme celou realitu. A učíme se přenastavit své programy tak, aby nám nebránili v prožívání lásky na všech úrovních – ve vztazích, ale i ve zdraví a hojnosti.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz
Autor: admin@quantumflow.cz
-
Láska s podmínkou
-
Bali – ostrov Bohů a úcty člověka k člověku
Tento ostrov jsem objevil díky přátelům jogínům, kteří vyznávají raw způsob stravy. První co mě zaujalo, bylo, když mi řekli, že tady se dá skutečně najít vše potřebné pro živou stravu a že to chutná opravdu tak, jak to chutnat má. A také, že tento ostrov má velmi příjemnou energii, která člověku pomáhá se otevřít znovu životu. Obojí zde skutečně je. Ale to, čím mě Bali dostalo doopravdy, byla různorodost a zároveň vzájemná úcta mezi lidmi, která tady vládne.
Bali je součástí Indonésie, což je největší muslimský stát na světě. Jenže Bali je specifické. Jsou zde zastoupeny všechny hlavní náboženské směry. Žijí tady vedle sebe hinduisté a muslimové s budhisty, křesťany a Číňany, kteří jsou buď taoisti, nebo konfuciáni. Co mě ale od počátku překvapuje, je to, jak žijí pokojně a v míru vedle sebe. Nepomlouvají se, nemají mezi sebou problémy. Naopak se vzájemně respektují a žijí vedle sebe v míru a harmonii. Nikdo nikomu nevnucuje své vyznání, nikdo nikým neopovrhuje. Berou jako samozřejmost, když se ozývá z mešity výzva k modlitbě, stejně tak jako když hinduistický průvod jdoucí k chrámu na ceremonii zablokuje celou dopravu ve vesnici a dlouhé kolony aut a motorek čekají, až procesí projde.
Od začátku vyhledávám místní lidi a bavím se s nimi. Poznávám je a jejich myšlení a to mě fascinuje. I ti nejchudší jsou totiž neustále usměvaví a šťastni. (To je pro mě vždy i kulturním šokem po návratu do Evropy, mezi zamračené lidi). Nedávno jsem mluvil s jedním balijským přítelem, kterého znám už rok a půl. Ptal jsem se ho, jak uvažuje Balijec. Zde je volný překlad toho, co mi pověděl: „Ty a já jsme to samé. Ty jsi já, já jsem ty. Problémy druhých jsou i naše problémy. Oni jsou spokojení, my jsme spokojení. Ukazujeme druhým, že my jsme spokojení, aby druzí mohli být také spokojení. Lidé se rodí s chybami, nikdo není spokojený pořád. Respektujeme se, rozumíme si. Náš úsměv pomáhá ostatním, aby byli také šťastní. Když se mračíme, přenášíme nespokojenost i na ostatní. Staráme se o druhé, aby byli spokojení oni i my. Jsme propojení. Lidé se zde smějí proto, aby udělali radost druhým. Druzí se smějí na ně, aby udělali radost jim. Toto je balijská kultura.“
On je hinduista, věří, že osud má s ním už dopředu nějaký plán. Takže proč by si měl kazit svůj den čímkoliv, nebo kýmkoliv. Když je krásně, je šťastný, protože je hezky. Když začne pršet, tak je šťastný taky, padá na něj přece voda, ta zavlaží zem, rozkvetou stromy a mají závlahu pro rýžová pole. A když se někdo mračí, je naštvaný a třeba mu i vynadá? Tak se na něj usměje, protože si uvědomuje, že dotyčný má pravděpodobně špatný den. Někdo mu nejspíš ten den ublížil. Možná se pohádal s manželkou, možná měl problém v práci a tak se mu snaží zpříjemnit den „alespoň“ svým úsměvem a pomáhá mu tak vrátit se znovu do pohody a rovnováhy. Nebere si to osobně. A to vůbec nezná 4 dohody. Ale přitom je tady, na opačné straně světa, žije. Jednoduché, milé a geniální. Možná je to základ myšlení „normálních lidí“. Asi je jedno, jestli se narodíte v Mexiku, Peru, na Bali, nebo v buši v Austrálii, ale když jste ve spojení s matkou Zemí, když si udržíte přirozenost v napojení, tak i témata 4 dohod jsou pro vás automatická. Také jsme se bavili o principech kvantové terapie a srovnávali to s jejich vnímáním světa a shodli jsme se, že je to vlastně stejný princip.
To je to, co říkám vždy první den kurzu. Kvantovka je úžasná svou jednoduchostí. A právě tím, že ji všichni máme v sobě, jsou to informace, které jsme jako malí v sobě již měli a znali je. Jen jak nás postupně ti nejbližší vychovatelé učili vnímat, že je svět hmotný, zavřeli jsme své schopnosti v sobě a zapomněli to. Také jsme se v naší kultuře naučili myslet v problémech, což nám cestu k této naší přirozenosti komplikuje ještě více. Proto se na kurzu učíme, jak to vše v sobě opět otevřít a být zpátky vědomým člověkem.
Proto jsem tak rád na Bali, proto se tu obklopuji místními lidmi a hledám mezi nimi nové přátele. Oni to v sobě mají. Oni žijí vědomě, protože to nikdy pořádně neztratili.
Přeji vám nádherný den plný úsměvů.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Přátelství jen tak
Znáte takové ty věty v komunikaci a výchově jako „budu tě mít ráda, když…“ „Nemůžu si tě vážit, když jsi takový a takový…“ „To, co jsi řekl (udělal), bych do tebe neřekla… teď s tebou nebudu kamarádit.“ Rádi s druhými manipulujeme. Snažíme se je vtlačit do nějaké své představy o nich. A pokud oni tu představu nesplňují, tak je raději raníme a třeba se pak polepší a začnou se chovat podle našich představ. Nejsme zvyklí vnímat lidi takové, jací jsou, raději na ně nahlížíme jako na takové, jaké je chceme mít. Často proto, že potřebujeme, aby uspokojili nějakou naši potřebu – raněnou sebehodnotu či sebelásku. Ale opravdu chceme, aby takto vypadala komunikace mezi lidmi?
Jsme rovnocenné bytosti. Já jsem v tobě, tak jako ty ve mně. Máme různé schopnosti a přednosti. Každý jsme jiný. Ale jsme si rovni v lidství jako takovém. Při svých cestách po Bali potkávám hodně místních lidí. A dnes už mám tady mezi nimi i hodně přátel. Jsou různých vyznání, ale převažují mezi nimi hinduisté. Jsou to milí, věčně usměvaví lidé. Jsou vychováváni v jiných hodnotách, než my. Děti tu milují a zahrnují je láskou. Rádi si s nimi hrají. A z milovaných dětí tu vyrůstají milující dospělí. A já se s nimi rád bavím, kdykoliv mám možnost. A oni mi tu pozornost vracejí. Snažím se je poznávat, bavit se s nimi o jejich zvycích, učím se jejich jazyk, vtipkujeme. A všiml jsem si u nich krásného jevu, který ale potkáte na mnoha místech v Asii. Když si je získáte, chtějí se s vámi kamarádit jen tak. Užívají si vaši přítomnost a jsou šťastni za každý okamžik s vámi. A není to jen proto, že jsem turista, chovají se tak i mezi sebou. Viděl jsem je při různých oslavách a rodinných sešlostech, na které jsem byl pozván. Vztahy jsou pro ně velice důležité. A ne jen v rodině, ale i se sousedy, přáteli i neznámými lidmi.
Nedávno jsem se vrátil z výletu, na který mě pozval právě jeden místní kamarád. Prostě nám chtěl ukázat svá oblíbená místa na ostrově, pochlubit se krásnými zákoutími a pak nás pozval i k sobě domů. Celý den byl šťastný z naší společné přítomnosti a nakazil nás tou úžasnou náladou všechny. I my u nás jsme šťastní, když jsme s přáteli. To, o čem píši, je o nádherném souznění a radosti z bytí spolu s druhými lidmi. V takové síle jsem to zažil až tady na Bali. Bylo to moc milé. Bylo hezké pozorovat, že můžeme spolu mluvit, a být prostě jen tak. Byly okamžiky, kdy jsme nepřetržitě mluvili, stejně jako potom třeba jen mlčky jeli v autě, ale pořád to byla úžasná společnost s nádherně tekoucí energií mezi námi. Jsou nastaveni na lásku a radost. A láska a radost se pomocí zákonu rezonance vrací do jejich životů.
Není třeba hledat v druhých své představy, pouze s nimi být. I toto nastavení v sobě znovu objevujeme a znovu nastavujeme na našem kurzu, abychom si dokázali užívat přítomnost druhých „jen tak“ ať už jsme doma se svými blízkými nebo kdekoli na světě.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Láska s podmínkou II
„Budu tě mít rád, když….“ „Miluji tě, ale….“ „Kdybys byl takový, byla bych šťastnější….“ Kde se bere ta podmínka? „Když budeš hodný, můžeš jet s námi na výlet.“ „Buď hodný chlapeček, jinak nedostaneš dárek.“ „Ty jsi ale hloupý, nedostal jsi jedničku.“
Naše západní kultura je plná když. Naučili jsme se směňovat vše – i lásku. Pro většinu lidí, kteří přicházejí na náš kurz, není láska běžnou součástí života. Je to něco, co je za odměnu, jen když jsou takoví a takoví, je to něco, co si musí zasloužit. Mezi nejčastější důvody, proč přišli na kurz, patří – chci pomáhat ostatním. Všichni instinktivně cítíme, že když dáváme ostatním, získáváme i my a celkově se cítíme šťastnější. Problém nastává, když chceme ostatním pomáhat především proto, že se chceme cítit důležití, potřební, milovaní… jednoduše, když chceme pomoci směnit za jakýkoli radostný pocit.
Když se podíváme hlouběji do toho, proč lidé chtějí pomáhat ostatním, nalezneme téměř vždy alespoň jeden z výše uvedených důvodů. Ti, co pomáhají nezištně, prostě jen tak, ani svou činnost pomocí často nenazývají. Jednoduše jsou a sami sebou obohacují život svůj i životy druhých lidí. Nemají potřebu pomáhat, aby jim bylo pomoženo.
Proč se nám tohle děje? Lásky v našich západních životech není hojně pro všechny a v každém okamžiku. Je to něco, čeho je omezený počet. Proč? Nejsme schopni bez podmínek milovat své děti, žijeme velice rychle a zmateně, nechápeme svoje emoce, máme nevyléčená svoje vlastní emoční zranění a ani nevíme, jak je vyléčit. Nestavíme vztahy s lidmi a lásku na první místo. Důležitější jsou pro nás pracovní úspěchy, postavení a to, co člověk ví a dokázal. To z něj dělá hodnotného člověka. Lidská bytost jako taková pro nás nemá absolutní hodnotu v tom smyslu, aby byla milována ať je jakákoliv a dělá cokoliv. Toto učíme svým příkladem i své děti. A z dětí, které jsou milovány a přijímány jen za určitých podmínek, vyrůstají dospělí, kteří také milují a přijímají jen za určitých podmínek. Učíme se na sobě hledat chyby a nemilovat se takoví, jací jsme. Učíme se stát se lepšími, abychom se mohli mít rádi v budoucnu. Jenže dalšími a dalšími zkušenostmi si uvědomujeme, že budoucnost, kdy se sebou budeme opravdu spokojení, se neustále oddaluje. Toto vše způsobuje naše naučené nastavení.
Vytvořili jsme si (přejali) bloky, které nám brání v bezpodmínečné lásce. Můžeme ji zažívat všichni. Je jedno, jak jsme to měli do dnešního dne. Všichni v sobě můžeme bezpodmínečnou lásku k životu i druhým lidem opět otevřít. Stačí ji v sobě jen zase otevřít. Jsme schopni zahojit naše vnitřní dítě toužící po přijetí a milování za každých okolností. Jsme schopni zahojit i své rodové linie, jelikož když přestaneme podle nastavených pravidel hrát my, umožňujeme snadnější přenastavení i pro ostatní. Jak praví jeden citát: „Jednou přijde člověk, který změní tvůj život už jen tím, že je.“ Už to že jsme, je hodno lásky.
Na Bali, mezi místními lidmi, je vidět v jejich přirozeném nastavení to, jak mají rádi sebe a tím pádem i druhé a život samotný. Jsou plni lásky a vyrovnanosti. Domorodci, se kterými jsme se spřátelili, nám popisovali, jak se dívají na svět. Vše je totiž pro ně dobré. A nic nestojí za to, aby si kazili den a byli smutní. A to jsou jejich podmínky k životu, někdy na hranici přežití. Říkali mi, že když už se děje něco špatného, tak na to reagují raději smíchem. Celou situaci obrátí do humorného pohledu na věc a pak se i nepříjemné věci snášejí lépe. Nedávají si žádné „když“, jednoduše milují. Milují sebe a skrze sebe celý svět. Milují celý svůj život.
Když si zpracujeme své bloky a naučíme se na svět dívat s úsměvem a pozitivním pohledem, začne celý náš život být najednou veselejší, příjemnější a plný lásky, která je – a neodchází, když…
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Jak se správně chovat, abyste si získali vytoužený protějšek?
Na internetu najdete obrovské množství návodů na to: Co dělat a nedělat na prvním rande? Jak být bohyní v sexu? Co nikdy neříci muži/ženě svých snů? 10 způsobů, jak získat muže/ženu. A podobných nadpisů můžeme nalézt nekonečně mnoho. Když se podle toho budeme chovat, pravděpodobně zažijeme příjemné rande, anebo taky ne. Možná se staneme bohyní v sexu a možná ne. Možná s námi partner zůstane, anebo taky ne. Návody potřebujeme na to, abychom si udrželi nekompatibilního partnera. Na něj je nutno používat triky, aby s námi byl. Když potkáte ideálního partnera, můžete porušit naprosto všechna pravidla popsaná v těchto návodech, a přesto budete neodolatelná/ý a okouzlující.
Ideálnímu partnerovi připadají kouzelné i naše chyby a slabosti. Přijímá nás takové, jací jsme. Může o nás vědět všechno špatné, co jsme kdy udělali, vidět nás v choulostivé a trapné situaci a přesto nás neodsoudí. Že ideální partneři neexistují? Ale existují. Pouze si je nepouštíme do svého života. Naše nastavení a podvědomé programy, podle kterých žijeme, jsou něco jako filtry, přes které nevidíme toho ideálního. Jsme schovaní za filtry svých programů a přes ně si myslíme, že vidíme toho správného, ale vlastně jen přitahujeme takový protějšek, který nám zahraje naše bloky. To je například situace, kdy žena, která má v sobě bloky zahrnující nevěru, si opakovaně do života přitahuje zase partnery, kteří ji opět podvedou. Ač byli na první pohled těmi hodnými a naprosto věrnými.
Teprve když si vyčistíme svou hlavu a zbavíme se těchto programů, dovolíme si přitáhnout do života to, co skutečně chceme. Na kurzu se mj. učíme, jak si nastavit ideálního partnera a zpracovat si všechny bloky, které nám brání v tom, aby nám takový partner vstoupil do života. A hle – on přichází a často velice brzy. Ve chvíli, kdy máme v sobě nastaveno, že může přijít a není už žádné ALE. A také se často stává, že zjistíme, že ideální partner je právě vedle nás. Jen jsme mu svým nastavením bránili, aby se jeho ideálnost mohla projevit. Najednou je vztah čistší, láskyplnější a otevřenější. Naše mysl je velice mocná. To, jaké partnerství zažíváme, si tvoříme my sami. Pokud nejsme spokojení, můžeme to změnit pouze my sami. Pokud nám cokoliv nevyhovuje, nemůže za to ten druhý, i když je snazší to na něj svést. Můžeme si za to sami. My a naše nastavení.
Jakmile se nastavení změní, začnou se dít změny. Naše životy se otočí tím správným směrem a můžeme prožívat vztah a život podle svých skutečných představ. Současný partner se může stát tím ideálním nebo se partnerství harmonicky ukončí a pak může vstoupit do života obou právě ten ideální.
Přestaňte bránit svému štěstí a naučte se nastavovat svou realitu takovou, jakou si přeje žít.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Příběh našich absolventů
Do cesty jim přišla velká zkouška – rakovina. Změnili sami sebe a vyhráli ten nejdůležitější boj ve svém životě. Jsme velmi šťastni, že s vámi můžeme sdílet příběh našich dvou absolventů. Je nádherné pozorovat jejich proměnu.
Pracuji v oboru, kde slyším silné příběhy a většinou se špatným koncem a dnes už si říkám, škoda, že neznali TKDM, určitě by to pro ně bylo alespoň lehčí, když ne úplně dobré. Čím víc o tom přemýšlím, tím víc si uvědomuji, že to, na co si myslíme, vyslovíme nebo nám předurčili naši blízcí v dobré víře v naše blaho, se nám opravdu stane. Už jako osmileté mi moje babička /nejlepší bytost mého dětství/ řekla: „Tohohle kluka si jednou vezmeš… on bude po taťkovi, ten nadevše miluje svoji ženu a ve všem jí pomáhá, s ním se budeš mít dobře.“ Taky říkala, že dům, který jí patří, bude jednou můj. Bylo mi deset let, když odešla. Roky utíkaly a v mých šestnácti letech se najednou začaly moje cesty propojovat s cestami toho „hodného kluka“ a tak, jsem ve dvaceti mohla babičce tam nahoru říct: „Měla jsi pravdu, já si ho beru, děkuji, že jsi mi ho předpověděla a poslala.“ Bezesporu to tak bylo. A život šel přesně podle slov té moudré ženy.
Nastěhovali jsme se do jejího domu a vychovali spolu dvě úžasné dcery. „Mami, myslíš, že najdu tak hodného kluka, jako je náš taťka?“- zeptala se mně jedna z nich. „Budeš muset hodně hledat, ale určitě ano“. Dnes vím, že se jim to oběma podařilo. V zaměstnání jsem měla postup, který jsem si přála a po čase, když jsem si pomyslela na změnu, zase jsem měla tu práci, jakou jsem chtěla a i manžel pracuje v oboru, který vystudoval a který má rád. Pak jsem jednou řekla v souvislosti s vážným onemocněním: „Tuhle zkušenost my naštěstí v rodině nemáme.“ – Všechno co říkáš a na co myslíš, se stává skutečností – dobré i zlé.
K třicátému výročí svatby jsme dostali dar v podobě největšího strašáka- rakovinové buňky ve vyříznutém melanomu. Na onkologii řekli, budeme to pozorovat, přijďte za tři měsíce. – Jakoby čekali, až z vás bude pacient… Žádná rada nebo opatření týkající se prevence nebo předcházení nežádoucímu vývoji nemoci. Bezesné noci, společný pláč, společné mlčení,…strach. „Musíme spolu o tom mluvit, najdeme řešení, jen se mnou mluv. Ne ti, co odejdou, ale ti, co zůstávají, to mají těžké.“ „Já si Tě uzdravím.“ Nechci v padesáti zůstat sama… Našli jsme lékaře, co byl ochotný nám pomoci. Po první návštěvě jsme byli otřeseni. Výsledek jeho měření byl pro nás nepochopitelný. Nikdy nemarodil kromě infekčního zánětu jater v šestnácti letech téměř žádné onemocnění, žádná pracovní neschopnost. A teď tohle … Přítomnost rakovinotvorných buněk, aceton v játrech, velké množství parazitů, téměř nulová imunita,… Řešením je přísná dieta a podpora doporučenými léky na přírodní bázi.
A tak začala naše cesta. Bez cukru a bílé mouky? – My dva, kteří tak milujeme sladké. Netušila jsem, že pečením moučníků a buchet dvakrát do týdne svým milým vlastně škodím. Bez brambor a knedlíků?? – Vždyť na tom jsme vyrostli?!?! Těžce, ale šlo to. Jenže to jsme na sebe byli ještě málo přísní. Na druhé návštěvě naměřeno jen nepatrné zlepšení. Doporučené léky mají na příbalu napsáno podpora onkologické léčby a to už není žádná prča. Moje odhodlání – uzdravit si ho – prospělo ve výsledku i mně. Nejen úbytkem na váze, ale i uvědoměním si sebe sama a uspořádáním životních hodnot. A ještě jedno konstatování našeho lékaře: „Je to ve vaší hlavě. Musíte to z ní dostat. Jediný, kdo, podle mého, to opravdu umí je Pavel Vondrášek.“ No a tak jsem ho našla, přítel Google mi pomohl. Kurz TKDM je za necelý měsíc a nám dvěma šetřílkům bylo poprvé jedno, kolik to stojí. Věděli jsme, že nám pomůže a prospěje.
Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že jsme tu každý za sebe. Můj muž to naštěstí pochopil hned a změna na něm byla pozorovatelná už na konci prvního stupně. Poznali jsme úžasné lidi a znovu objevili věci a dovednosti, které jsme v průběhu života upozadili. Už si zase umíme hrát a hlavně – postavili jsme každý sám sebe na první místo. Doma jsme si kvantovali každý sám a spolu navzájem. Moc se mi líbí to, jak Iva říká: „Co chceš??“, tak hravě a laškovně. A tak se stejným tónem ptám minimálně dvakrát denně: „Co chceš??“ a posílám vlny na požadovaný záměr. Pomáhají nám i naši noví přátelé „kvanťáci.“ S láskou vám všem upřímně děkuji. Věříme, oba věříme, že se nám to daří.
Následující kontrola na onkologii dopadla dobře a druhý den i měření u „našeho“ pana doktora. Nejdřív mrskal knírem, jakoby se divil a pak mu jen cukaly koutky, když se dozvěděl, že jsme byli na kurzu. „Výborně, výborně. To je moc dobře. Ještě poladíme tu imunitu a musíte se naučit odpočívat.“ – Jakoby ho znal odjakživa, poznal, že je to dříč, který si práci hledá a když náhodou žádná není, tak si ji vytvoří. Na dvojku jedeme natěšení a zvědaví, co ještě v sobě objevíme, co ještě se můžeme naučit a s dobrými zprávami pro naše „spolu-uzdravovatele“. Je úžasné, co všechno umíme a dokážeme, jen jsme to v běhu života pozapomněli. Dokonce i čarujeme, rozpouštíme mraky a hlavně pomáháme a prospíváme sami sobě a dokážeme pomoci i ostatním, když nás požádají.
Získali jsme novou zkušenost, sice špatnou, ale zřejmě jsme to oba potřebovali. Ten můj „hodný kluk“ už umí odpočívat a já miluju to, jak se na mně podívá, když se spolu odpoledne zase potkáme doma. Nemusí nic říkat, stačí, když mně obejme a oba víme…
S pokorou, vděčností a láskou. Jsme tady a teď.
Přejeme vám oběma krásný život plný radosti.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Úsměv
Při mých cestách na Bali se mi líbí velké množství usmívajících se lidí. Kamkoliv přijdu, kdekoliv jdu, lidé se na mě usmívají, přejí krásný den. Ptají se jak se mám.
A to vše prostě jen tak. Je to v jejich povaze. Jsou prostě usměvaví a přátelští.
Určitě všichni znáte tento krátký popis úsměvu: „Úsměv nestojí nic a přináší mnoho. Obohacuje toho, kdo přijímá, aniž by ochuzoval toho, kdo dává. Trvá jen chvilku, ale vzpomínka na něj je věčná. Nikdo není tak bohatý, aby se bez něho obešel, ani tak chudý, aby ho nemohl darovat. Úsměv přináší štěstí. Ve starostech je oporou, je znakem přátelství. V únavě přináší odpočinek, ve smutku potěchu a pro každou bolest je lékem. Je dobré, že ho není možno koupit, ani půjčit, ani ukrást, protože má hodnotu od chvíle, kdy se dává. Kdybys někoho potkal a on neměl pro tebe úsměv, i když na něj čekáš, buď velkodušným a oblaž ho svým úsměvem ty. Protože nikdo tak nepotřebuje úsměv, jako ten, kdo ho nemá pro druhé. “
Na Bali to hodně souvisí i s jejich filosofií. S jejich pohledem na svět. Oni vědí, jak je úžasný život. Jak je důležité nenechat si vzít svou vnitřní pohodu a své nastavení. Když se někdo zrovna neusmívá, tak má možná jen špatný den. A když se oni na něj usmějí, tak mu ho zpříjemní a on se pak začne usmívat třeba taky. Anebo aspoň ta jeho špatná nálada bude menší a snesitelnější. Moc se mi ten jejich pohled na svět líbí. Je příjemné všude kolem sebe potkávat milé a usměvavé lidi, kteří vás zdraví jako své staré známé.
Kdykoliv se pak vrátím zpět do Evropy, tak je to takový malý šok. Lidé jsou tady moc vážní. Neusmívají se. Spíš se mračí. Byl jsem včera den po návratu na obědě v restauraci a všichni se tvářili, tak nějak moc důležitě a vážně. Rád se na lidi kolem sebe usmívám, i v běžném životě. Kamkoliv jdu. Jejich reakce je nejdříve překvapená, někdy se i rozhlíží kolem sebe, komu je úsměv vlastně určen. A pak přichází odpověď, nejdříve nejistý náznak úsměvu, který rychle přechází v krásný úsměv, při kterém se rozzáří oči. Líbí se mi toto chvilkové spojení s lidmi. Předání si vzájemné lásky a úcty k druhé bytosti. Když se na sebe budeme usmívat, budeme se cítit příjemněji. My si vytváříme pocit, jaký máme sami ze sebe, ze svého dne, svého života. Proč se tedy brát tak moc vážně a důležitě? Proč se mračit na všechny kolem nás? Co tak hrozného se nám děje, že nemáme sílu se usmívat? Když se budeme na všechny kolem nás usmívat, tak se náš život díky úsměvu rozzáří mnohem víc. A pak si můžeme nést svůj úsměv kamkoliv půjdeme a bude nám krásně.
Tak si pojďme dát takovou malou výzvu. Usmívejte se na lidi kolem sebe. Když přijdete někam, kde se lidi mračí, a je jedno jestli to je v práci, na úřadu, v obchodě, usmívejte se na ně. Nakažte je svým úsměvem. Uvidíte, že se rozzáří nejen váš život. Zkuste to.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Až..
Až absolvuji studia na mé škole, přijde změna. Po téhle dovolené se budu cítit odpočatě. Až najdu vhodného partnera, budu se cítit milována. Až přejde tohle období, budu se cítit zase dobře.
Naše životy jsou plné AŽ. Jsme naučeni, že odměna a hezké pocity mohou přijít, AŽ se něco stane, až se něco posune, nebo až někdo něco udělá. A věříme tomu dál, dokonce i přesto, že kolikrát se stane to vytoužené AŽ, a přesto se pocit uspokojení nedostaví, jelikož jsme si během doby, které předcházelo tomuto AŽ, vytvořili už nové AŽ. A tak stále čekáme, až…
A radost ze života se postupně vytrácí, začínáme ztrácet ideály, vkrádají se do našich srdcí pocity, že život je jen tvrdá dřina a stejně to naše snažení k ničemu nevede. Jenže tohle je jen NÁŠ naučený POHLED. Naučené vnímání reality kolem nás. Je to program v našem nastavení. A tento program můžeme změnit. Můžeme se zaplnit láskou, smyslem života, uspokojením a pocitem vítězství už TADY a TEĎ. V tuhle chvíli můžeme prožít všechny pocity, po kterých toužíme. Můžeme se do nich zabalit jako do hedvábné peřinky, která hýčká naše srdce, duši, i tělo. To, jaké pocity prožíváme a co z reality vnímáme, je NAŠE VOLBA. A tuto volbu se můžeme naučit ovládat vědomě. Nemusíme být pouhou loutkou svých pocitů. Můžeme být hlavním hrdinou svého životního příběhu a psát ho tak, jak si přejeme. Stačí změnit program z AŽ na UŽ.
Znamená to, že teď už nemusím nic dělat a o nic se snažit? Ne. Stále děláme pravidelné a postupné kroky k dosažení svých snů. Ale už se za dosažením svých snů nemusíme plahočit, abychom zaplnili nějakou díru sami v sobě. Ale děláme to pro radost z tvoření. Jsme naplněni láskou, hojností, radostí a díky tomu nám i tvoření jde snáze, jelikož fungujeme ve vyšších vibracích a využíváme zákona přitažlivosti. Vysíláme lásku, hojnost, radost a dostáváme zpět ještě více lásky, hojnosti a radosti. Stále každý den pracujeme, ale už s jiným cílem. S radostí z celé cesty, která je sama o sobě cílem. S radostí z tvoření jako takového.
Jak přenastavit své programy a zvolit si realitu, kterou chcete žít, učíme na kurzech Techniky Kvantového Doteku Matrixu. Kurzy jsou plné praxe, takže změny cítíte okamžitě na vlastní kůži. Zjistíte, že si už nemusíte komplikovat život překážkami, které si sami tvoříte a začnete žít život UŽ tady a teď a ne AŽ.
Přejeme vám nádherný den plný radosti z vašeho tvoření.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
O našich potřebách
„Největším vítězstvím je nepotřebovat žádné vítězství…“ – John Lennon
Potřeba je krásná věc, která nás provází. Je takovým naším motorem. Kvůli potřebě ráno vstáváme a jdeme něco dělat. Proto, abychom ji uspokojili. Krásné na uspokojování potřeb je to, že když začneme pracovat na jejím uspokojení, dostaneme se do kreativního tvůrčího procesu, který je často daleko více naplňující, než uspokojení potřeby samotné.
Důležitým předpokladem pro to, aby se toto dělo, je uspokojovat své vlastní potřeby. NE potřeby, které si okolí myslí, že bychom měli mít, nebo které si stanovujeme proto, abychom naplnili očekávání druhých. A také si zvolit proces tak, aby byl v souladu s námi, aby naplňoval naše morální a etické představy a my měli pocit, že jsme zvolili tu nejlepší cestu, která vede k cíli. Pak zjistíme, že už nepotřebujeme jen tzv. vítězství, užíváme si celý proces – od začátku až do konce. Není uspokojující jen cíl. Je uspokojující každý krok.
Jaké vítězství jste zažili dnes vy?
S láskou, www.kvantovaterapie.cz -
Honíte se za svým ocasem?
Starý pes viděl mladého psa, jak se honí za vlastním ocasem, a zeptal se: „Proč běháš za vlastním ocasem?“
Mladý pes odpověděl: „Slyšel jsem, že nejlepší pro psa je štěstí a že to štěstí je můj ocas. Proto se za ním ženu, a až ho chytím, budu mít štěstí.“ Na to starý pes řekl: „Také jsem došel k závěru, že štěstí mám ve svém ocase. Jenže zároveň jsem zjistil, že když se za ním honím, pořád přede mnou utíká, ale sotva ho nechám a jdu si po svých, následuje mě všude, kam se vrtnu.“
Na tomto krátkém příběhu můžeme ilustrovat jednu skutečnost, kterou prožívají lidé na našich kurzech. Když hodně chceme, a snažíme udělat vše pro konkrétní cíl – je výsledek nejistý. A toto zápolení často připomíná honění se za ocasem.
Když si zpracujeme důvody, proč cíle nedosahujeme a vše, co nám v našem nastavení brání ho dosáhnout, uvolní se prostor pro uskutečnění našeho přání. Uvědomíme si, že výsledek, stejně jako štěstí je stále přítomno a následuje nás, když uvolníme cestu. Dáme prostor, aby se uskutečnil v realitě.
Neznamená to, že nemáme dělat kroky k dosažení cíle, právě naopak. Ale když kroky spojíme s osobním nastavením, které odpovídá cíli, dojdeme k výsledkům. Pokud v sobě toto nastavení nemáme, honíme se za něčím, plýtváme energií a výsledky stejně nevidíme.
Kráčejte ke svým cílům tak, aby vše, co děláte bylo v souladu s vaším cílem – i vaše osobní nastavení. Pak kráčíte a štěstí je vaší součástí – jde stále s vámi.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz