Kvantová terapie

Autor: admin@quantumflow.cz

  • Žijeme v nekonečné řadě TEĎ

    Naše přítomnost, minulost i budoucnost se odehrávají v jednom a tomtéž okamžiku Teď.  Záleží jen na úhlu pozorovatele a jeho vnímání perspektivy svého prožívaného okamžiku. Žijeme v nekonečné řadě Teď. „Máme sice dojem, že (věci) jsou kolem nás v pevných pozicích a ve vztahu k sobě navzájem, ale opravdu je jenom jedno Teď za druhým. Nic víc – a nic míň.“


    Jedno takové „teď“ zažíváte samozřejmě třeba ve chvíli, kdy tohle čtete. A nyní si vezměte, že z perspektivy vaší babičky je vaše teď její budoucnost, zatímco teď jejího dědečka je její minulost. Slova „minulost“ a „budoucnost“ jsou prostě relativní pojmy související vždy s pozicí každého jednotlivého pozorovatele.


    Když rozhodnutí v budoucnosti může ovlivnit zároveň minulost, máme možnost změnit úhel nahlížení na svůj život. I když prožíváme okamžiky, které se nám nelíbí, rozhodnutím v Teď měníme souvislosti v celém svém vlastním prostoru života.


    Kdykoliv se můžeme rozhodnout změnit sami sebe, můžeme prožívat život v harmonii, lásce a šťastni. Záleží jen na nás.


    Tohle si prakticky ukazujeme na kurzech Techniky Kvantového Doteku Matrixu a učíme se na svůj život nahlížet a pracovat s ním i tímto způsobem.


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Vánoce jsou odrazem nás samých

    Dny, jako je Štědrý den, si spousta z nás dělá výjimečné. S tímto dnem je spojeno i množství příprav a my si přejeme, abychom se my i naši nejbližší, se kterými v tyto sváteční dny jsme, cítili šťastně, vesele a spokojeně. Navzájem si to také přejeme – „Šťastné a veselé Vánoce.“ Některým z nás se toto přání splní, některým méně. Záleží to na našich nastaveních, na našich očekáváních, ale i na míře pohodového zvládání, když něco nejde přesně podle plánu, a také na naší schopnosti reagovat na změny a radovat se z nich.
    Vánoce jsou odrazem nás samých, ostatně tak, jako i všechny další dny.


    Představte si, že se slavnostní náladou a otevřeným srdcem ke svým bližním byste vstávali a následně prožívali každý den. Bylo by to pro vás zcela běžné. Čím byste udělali Vánoce výjimečnými? Co by pro vás znamenaly Vánoce? Čím by byla Vánoční atmosféra pro Vás jedinečná? Vždy můžeme posunout své hranice prožívání štěstí a lásky, ale i radosti a vděčnosti z „pouhého“ bytí. A také se vždy můžeme radovat z toho, co už máme a co již nyní prožíváme.

    Všichni máme v sobě lásku i možnost jejího prožívání ve všech směrech. Od zamilované po bezpodmínečnou – vše přijímací. Často však kolem ní máme vystavěnou dostatečnou hradbu, která nás chrání před bolestí a zklamáním. Máme strach nechat ji proudit, protože ne vždy se setkáme s lidmi, kteří to mají stejně a jsou schopni nám stejnou měrou oplácet a pokud na to čekáme, tak to skutečně může bolet, někdy až nesnesitelně.


    Ale tím, že lásku v sobě uzavíráme a chráníme ji před jakýmikoliv výraznými city, ochuzujeme především sami sebe. Můžeme lásku dávat i přijímat a radovat se z ní každý den. Když nás něco zabolí, můžeme to místo uzavření se, vzít jako příležitost k ještě většímu otevření se lásce – bez očekávání jaká bude nebo jak se nám investice lásky vyplatí nebo nevyplatí. Stěžujeme si na to, jak to ve světě vypadá, co dělají druzí a v čem všem nám brání. Ale ve skutečnosti jsme těmi zavřenými a bránícími si zase jen my sami.


    Láska hojí, inspiruje a učí. Setkání s láskou mění lidi. I kdyby zareagovali pro nás ne příliš příjemně, pokud naše láska zůstane otevřená a proudící, zasáhne je. Možná změnu nepocítíme my sami, ale skrze daného člověka ji pocítí jiný člověk.

    Je nádherný Vánoční čas, kdy svá srdce otevíráme. Je to úžasná příležitost k tomu, abychom je po otevření nechali otevřené a už se nevraceli zpátky k uzavírání. Celý další rok pak může být naším výborným učitelem lásky.


    A příští Vánoce budou třeba ještě kouzelnější.


    A pokud to ještě nejde úplně, netrapte se tím, je to velká vzrušující cesta k otevření se. Někdy se třeba bude zdát rozumnější se zase uzavřít. Klidně to udělejte. Když pak najdete opět odvahu k otevření se – uvidíte, že bude větší než předtím. Zjistíte, že se zase o trochu méně bojíte. Zjistíte, že jste zbourali trochu té citu-vzdorné zdi a posunuli jste se zase dál.


    Ten klid a láska, která vás zaplaví, je pocit, pro který stojí za to trochu riskovat.


    K Vánocům vám přejeme především odvahu – odvahu žít život tak, jak ho skutečně cítíte. Odvahu k otevření se, odvahu stát se zranitelnými. Ve chvíli, kdy si dovolíte být zranitelní a skutečně to procítíte, zjistíte, že jste v bezpečí.


    Mějte odvahu žít plně svůj život a zaplavovat se láskou – nejen o Vánocích.


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Nejdřív vyprázdni svoji misku

    Zenový mistr Nan’in přijal návštěvníka, který žádal o vyučování zenu. Nan’in mu nejprve nabídl šálek čaje. Požádal návštěvníka, aby si sedl k němu, postavil před něho misku a začal mu nalévat čaj. Ale když byla miska plná, lil Nan’in s naprostým klidem dál, takže miska přetekla. Návštěvník volal: „Dost! Co to děláte, miska už je přeci plná, nic se už do ní nevejde.“ Nan’in se usmál: „Tak jako ta miska, jsi plný svých vlastních názorů a představ. Jak tě mám vyučovat zenu, dokud nevyprázdníš svou misku?“ 


    Žijeme dnes v době plné informací. Informace se na nás hrnou ze všech stran. Internet je plný zaručených návodů a rad. Knihkupectví praskají ve švech knihami s návodem prakticky na cokoliv. Naše chytré telefony mají takovou kapacitu, že v nich můžeme mít tisíce fotek. Nakonec nemáme čas se podívat ani na ty vlastní fotky. Ukládáme si všechny možné články, odkazy. Ale na kdy? Kdy se k nim vrátíme? Někdy v budoucnu? „Až pak?“ 


    Máme „znalosti“ o všech směrech, filosofiích, „ismech“, ale díky těmto bohatým znalostem zapomínáme na jednoduchost CESTY sami k sobě. Naše podvědomí se občas pere samo se sebou. Vždyť např. indové mluví o 7 čakrách, zatímco v čínských směrech slyšíme o 3 ohřívačích a amazonský šaman mluví třeba o 90. čakře. A člověk, který na sobě pracuje a tohle vše ví, chce samozřejmě dělat vše správně a poctivě. Jenže jeho podvědomí se najednou začne bouřit. Tak jak to je? Podle kterých pravidel se mám řídit? Nakonec raději neděláme nic, protože „kdo nic nedělá, nic nezkazí“. 


    A nebo něco jednou vyzkoušíme a když to nejde nebo to hned nesplní naše očekávání, odcházíme od toho s tím, že tato cesta nejspíš není pro mě. A pak hledáme a hledáme a cestou sbíráme další pravidla a příkazy a přelíváme svou pomyslnou misku více a více. A vzhledem k tomu, že už nemáme kapacitu na skutečný prožitek, oddalujeme se více a více od své vlastní cesty. Jediný způsob, jak z informací něco vytěžit je převést je na svou znalost a znalosti pak využívat v praxi. Dělat každodenní kroky v praxi je to nejdůležitější. I kdyby byly na první pohled chybné, vždy nás dovedou dál, než když nic neděláme a pouze se vyzbrojujeme pomocí informací na co kdyby a jen sníme o tom, že bychom mohli být šťastní, ale neuděláme nic proto, aby se to skutečně stalo realitou. 


    Díky praxi si vytváříme své jedinečné know-how, které je naše, je odžité, zažité, pochopené a zpracované. Díky tomu můžeme snadno vylévat své misky a otevírat se dalšímu poznání a novým prožitkům. Bez praxe jen filozofujeme o tom, co by kdyby a jestli náhodou a cítíme se přeplnění a bezradní pohnout se v životě někam dál. 


    A přitom je cesta k sobě tak jednoduchá. Prvním krokem je vyprázdnit svou misku. A začít dělat to, co s námi rezonuje. A nevzdávat se a nepřestávat. Ale jít dál, dokud neuskutečníte i svou nejbujnější představu, jak má vypadat prožitek, kvůli kterému jste se na tuto cestu vydali. V průběhu cesty se vaše mety budou zvedat a zjistíte, že můžete zažít mnohem více, než jste si vůbec na začátku mohli představit. 


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Proč to nefunguje?

    Patříte mezi velkou skupinu lidí, kteří čtou duchovní a sebe-rozvojovou literaturu a pracují na sobě? Daří se vám to, co čtete nebo slyšíte převézt do praxe? 


    Možná jsou již některé oblasti vašeho života pěkně nastavené a dobře se vám v nich daří. A možná váš život nevypadá moc tak, jak by správně měl. Ale vždyť přece děláte nebo přemýšlíte tak, jak je v knihách popisováno. Tak proč máte někdy pocit, že tak moc šťastní vlastně nejste? Proč to vlastně někdy funguje a někdy vůbec? Hodně duchovně hledajících lidí soustředí velké množství energie na PROČ. Ale ono je ve výsledku úplně jedno proč. Důležité je, že v tom máme nepříjemné pocity, které jsou našimi kontrolkami, že tam není něco v pořádku. 


    Za vše, co se nám děje v životě si můžeme sami. Ano, my sami. Ne ti druzí, i když jsme naučeni se tak na situace koukat. Ale je to dobrá zpráva, že si za to můžeme sami, jelikož díky tomu, to můžeme my sami vyřešit a změnit. Pojďme se podívat, jak tedy na to. Když to opravdu hodně zjednodušíme, tak si představte své tělo jako počítač. A do tohoto počítače si nahráváte programy a aplikace, pomocí kterých fungujete. Když už se nám nelíbí nějaký program nebo aplikace ve skutečném počítači, tak je jednoduše smažeme a už nejsou. V našem lidském počítači se však chováme často následujícím způsobem: Nelíbí se mi tento program, tak ho zastrčím do nějaké složky, kde nebude vůbec vidět. Nebo do jeho ikonky dám pěkný obrázek, aby mě tak nedráždil. Nebo budu dělat, že ho vůbec nemám a budu se soustředit na jiné programy.


    Takto se často snažíme o pozitivní myšlení, protože máme přece pozitivně myslet, ale naše programy říkají něco jiného. Děláme, že tu nejsou, snažíme se je ukrýt nebo na ně lepíme hezké nálepky a věříme, že nálepka změní celý obsah. Pozitivní myšlení je hezké a účinné, ale jen když s ním souzní celá naše bytost. Pokud ne, tak si na něj jen hrajeme a moc nám nepomáhá, spíše naopak. 


    Představte si, že vás něco nebo někdo pořádně naštval. Pokud jste uvíznutí v poučkách o pozitivním myšlení, snažíte se co nejrychleji vrátit do pozitivna a odůvodnit si, že vlastně vůbec nejste naštvaní oduchovnělými argumenty jako: „Respektuji tvou cestu.“, „Nemá to se mnou nic společného.“, „Všechno je tak, jak má být.“ atp. Na těchto větách není nic špatného, dokonce mají v sobě i hodně pravdivého, ale ne v případech, že to uvnitř vás vře a nejraději byste daného člověka nakopali nebo alespoň vykřičeli bolest, kterou právě způsobilo vaše naštvání. Když se snažíme dělat, že tyto pocity nemáme, tak si lžeme do kapsy a pouze zesilujeme jejich destruktivní účinky. A přitom i negativní emoce nám mohou pomáhat a posilovat nás. O tom si povíme v závěru.


    Tímto přístupem si způsobujeme, že nám to, co si přejeme jednoduše nemůže fungovat tak, jak si přejeme. Na povrchu se snažíme něco vyzařovat a přitáhnout si tím to, co si přejeme, ale zevnitř nás vyzařujeme úplně jinak a hádejte, co má větší sílu? Co s tím? Cest je mnoho, žádná není dobrá nebo špatná. Cesty jsou. Povíme vám o té, která funguje nám a předáváme ji na našich kurzech. 


    Dejte se do velkého úklidu. Pracujeme metodou kvantového čištění podle Techniky Kvantového Doteku Matrixu. Nejprve se čistí nejdůležitější vztahy s blízkými, kteří na nás měli velký vliv. Toto zabere u většiny lidí v průměru kolem 4 až 5 hodin, u některých více, u některých méně. A pak se dočišťují programy v oblastech jako jsou zdraví, láska, práce, finance, osvícení – jednoduše ve všech, které jsou pro vás v životě důležité, a v kterých byste rádi zaznamenali změnu. Představte si to tak, že mažete v počítači staré a nepotřebné programy, a ty které vám částečně slouží aktualizujete na nejnovější verzi, aby vám sloužili mnohem lépe. Věnujete se všem vašim: chci, nechci, musím, nesmím, můžu, nemůžu, měl bych, neměl bych atp. A ve všech čistíte tak dlouho, dokud se neobjeví harmonie a rovnováha. 


    Pokud máte ve svých programech harmonii a rovnováhu můžete si (většinou poprvé) skutečně svobodně vybrat pro jakou variantu se rozhodnete a co se vám začne v životě dít. Když v nich máte jakékoliv „ale“, většinou má větší sílu to „ale“ a ve skutečnosti se vám přitahují do života tato „ale“. Je to dokonale fungující mechanismus, kdy se vám do života stále vrací nezpracované věci, ve kterých právě tato „ale“ máte proto, abyste se jich konečně mohli zbavit. Je to jako když vám na počítači vyskakuje okénko antiviru, které vám hlásí, že máte v počítači viry a je potřeba je smazat. A tak nám v životě stále vyskakuje to, v čem máme nepříjemné pocity a vadí nám to, se sdělením: „Teď je super příležitost to vyřešit. Uděláš to?“. Jakmile si uděláme pořádek v našem počítači a pročistíme ho, začne nám dávat zcela jiné výsledky, než doposud. A stejně tak je to v životě. Jakmile si pročistíme své bloky, strachy a nastavení, spousta věcí se změní, dokonce se změní i spousta lidí. Tím, že se změníme my, změní se i to, jak se k nám chovají oni. Přestanou se nám dít věci, v kterých nám není dobře. A oblasti, které dříve nefungovaly tak moc dobře, začnou fungovat stejně dobře jako ty, které jsme měli nastaveny už od přirozenosti dobře. 


    A co pak, když se zbavíme svých problémů? Paradoxně má spousta lidí blok v tom, co bude dál. Bojí se, zda neztratí svou identitu, jako kdyby je definovaly právě jejich problémy. Bojí se, co budou dělat, když už nebudou řešit své problémy. Dobrá zpráva je, že i strachy jsou jen programy a jdou snadno odstranit. Ano, i velké fóbie, ale i ty menší našeptávající všudypřítomné strachy jdou zpracovat. A pak se otevře velice zajímavý svět. Krásná hra.


    Možnost tvoření a dětského hraní i v dospěláckém světě. Neznamená to, že už nás nikdy nic nenaštve nebo nerozesmutní. Emoce se však stanou kamarády. Všechny, ty které vnímáme pozitivně, i ty které vnímáme jako negativní. S láskou nás upozorňují na to, kde máme rezervy či zda nejdeme mimo svou cestu, pro kterou jsme se rozhodli. A když chceme něco změnit, máme skvělý nástroj, jak to během chvilky udělat. Své programy a nastavení si můžeme nejen čistit, ale i vytvářet, což je také velká zábava a značná změna způsobu prožívání života, ale to by bylo na další dlouhý článek. 


    Přejeme vám, ať je i váš život krásná hra a pokud vás kvantové čištění podle TKDM zaujalo, těšíme se na společnou intenzivní práci na některém z našich pětidenních kurzů.


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Jak tvoříme svou realitu?

    Naše tělo, mozek a mysl fungují jako jeden celek. Náš život je jeden postupně se odvíjející proces. Lékařská věda má dnes fakta o neuroplasticitě a ví, že mozek si dokáže vytvářet neustále nové cesty. Neuroplasticitou myslíme fakt, kdy se mozek vyvíjí i v dospělosti. Může probíhat v rámci neuronů, ale i komplexních struktur mozku.


    Pro nás je, ale ještě zajímavější fakt, že mysl dokáže vytvářet hmotu. To je přesně to, co se odehrává tisíckrát během každé vteřiny v našem mozku. Ať už jsou to euforické pocity po vítězství našeho oblíbeného týmu nebo příjemné pocity, které máme při procházce lesem. Při všech těchto pocitech máme zapojen mozek. Pocity, ať už radosti, blaženosti, anebo strachu stejně jako naše myšlenky a jiné podněty a vjemy využívají chemických látek. Abychom si mohli splnit určitý záměr, přání nebo sen, musíme nejdřív zapojit funkce mozku. Když uvedeme mozek do pohybu, pak teprve mohou přijít následné akce a příležitosti, které rozehrají principy zákonu synchronicity a následné akce a reakce. Pak tomu říkáme, že máme potřebné štěstí, že to byl osud. Ale vše začalo nejdřív v našem mozku první myšlenkou, která stála na začátku tohoto řetězce dalších událostí. Naše osobní vize a sny jsou hybnou silou našeho života. 


    A tak si začínáme vytvářet realitu. Realita začíná na té nejjemnější úrovni těchto prvních nápadů a ideí. Ale to, co zajímá vědu jsou samozřejmě samotné hmotné projevy, jako synapse, elektrické potenciály a neurochemikálie. Abychom mohli začít vytvářet realitu, musíme si uvědomit, že nejsme naše tělo, tudíž ani náš mozek. Zkusme si lehce nastínit, jak to funguje v našem mozku. 


    Hipokampus je spojený s amygdalou. Hipokampus je součástí velkého mozku a je to jedna z vývojově nejstarších oblastí mozku. Ukládá informace do naší dlouhodobé paměti. Je to místo našich osobních vzpomínek. Díky němu víme, kdo jsme, je zde uložena naše identita. Hraje svou roli i v paměti jazyka a pečuje i o paměť prostorovou. Amygdala se nachází ve spánkovém laloku a hraje svou roli při uchovávání paměťových stop spojených s emočními prožitky a emocionálním zabarvením. Ovlivňuje naše chování při radosti i při strachu. Když budeme mít člověka na funkční magnetické rezonanci, a v tu chvíli mu pustíme například horor, jeho amygdala se okamžitě rozsvítí. Náš člověk prožívá strach a tuto informaci posílá do vyšší oblasti mozku, a to je ten okamžik, kdy mu chvíli trvá, než si uvědomí, že je to jen film a nemusí se vlastně vůbec bát. A přitom tyto nekontrolované a dlouhodobé obavy, jako chronický strach nebo stres, mohou vést k vážnějším stavům, jako jsou deprese, nebo chronické stavy úzkosti. 


    Přitom můžeme obnovit stav rovnováhy díky neuroplasticitě našeho mozku. Studie ukázaly, že nové nervové buňky v hipokampu umí potlačovat naše negativní pocity, které vznikají v amygdale. Neuroplasticitě napomáhá vytváření nových synapsí a nervových obvodů, čímž se vytvářejí nové nervové buňky. To, napomáhá regulaci naší nálady, jako je úzkost, panika, deprese. Pomáhají tomu například činnosti zmírňující stres, jako jsou meditace, fyzické cvičení, jóga tai chi, chi kung, nebo tanec. Každý aspekt našeho vnějšího světa existuje jen proto, že jej vytváříme. Náš mozek ale není tvůrce, jen takový překladatelský nástroj. 


    Tím, kdo skutečně vytváří realitu, je naše mysl. Mozek vytváří vlastně fyzickou strukturu k předávání myšlenky. Ale mozek není ten, kdo vidí květiny na louce, cítí jejích vůni, může vnímat fyzický kontakt s květinou. To jsou prožitky, které máme my. My je prožíváme. Ale přitom můžeme vidět na magnetické rezonanci postupně navazující korelace toho, jak mozek tyto podněty zachycuje a vyhodnocuje. Vnímání, ale není pasivní. Není pevně daná realita. My ji utváříme svým vlastním úhlem pohledu a osobními pocity a emočním zabarvením. 


    Představme si to na příkladu velkého mořského akvária. Rozestavíme skupiny lidí ze všech čtyř stran. Jedna skupina budu tvrdit, že žralok v akváriu plave k nim, zatímco skupina na opačné straně vidí žraloka plovoucího od nich pryč. Třetí skupina bude přísahat, že žraloka vidí plavat zprava doleva zatímco čtvrtá skupina uvidí, jak plave doprava. Již tady máme čtyři varianty vnímání reality. A teď přidejme emoční zabarvení těch, kteří mají strach ze žraloků a budou u toho mít ještě velmi nepříjemné pocity oproti těm, kteří žraloky dokáží obdivovat v jejich majestátnosti. To je to, že vnímání se mění podle toho, jak nahlížíme na sebe. Jak se vlastně sami vnímáme. Lidé ve všech těchto skupinách, mající strach z vody nebo velkých ryb, budou mít jiný zážitek, než potápěči, kteří se rádi potápějí v otevřených mořích a třeba právě i se žraloky. Zároveň realitu ovlivňuje míra naší bdělé pozornosti. 


    Východní filosofie to nazývají módem pozorovatele. Pozorovatel bděle a nezaujatě vše pozoruje a vnímá. Reaguje, ale dokáže si udržet odstup od dané reality. Naše mysl je totiž na jemné energetické rovině spojena s tvořivými silami vesmíru a ty dokážeme vnímat právě v tomto bdělém stavu pozornosti. Pak tomu říkáme vnuknutí, dotek múzy, ale vlastně jen vnímáme podněty ze svého nitra a okolí zároveň. Když tento stav dokážeme udržet trvale, jsme schopni začít přetvářet realitu. 


    K tomu využíváme práci s kvantovou vlnou, pomocí které právě v odstupu od našeho běžného vnímání a ve stavu bdělé pozornosti dokážeme pracovat s myšlenkou pomocí, které přetváříme daný stav věci. Jednoduchým způsobem využijeme energii, kterou můžete cítit při cvičení chi kungu, tai chi nebo jógy a tu použijeme jako mediátor pro myšlenku, kterou vkládáme do matrice, kterou chceme přepsat. Může to být naše tělo, jídlo, nápoj anebo myšlenková matrice. Vlna se dá aplikovat na všechny tyto varianty v naší realitě. Pomocí tohoto přepisu postupně přetváříme i naši realitu.


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Proč pozitivní myšlení škodí?

    Proč ti pozitivní myšlení škodí? Ke kultu pozitivního myšlení se přidává čím dál víc lidí. Věří, že když budou myslet pozitivně, změní se jejich život. Budou šťastnější, zdravější, milovanější, úspěšnější. 


    Proč to však nefunguje? Protože nuceným pozitivním myšlením popíráme sami sebe. Snažíme se vnutit si, že něco cítíme nebo o něčem přemýšlíme jinak – pozitivněji, než tomu tak skutečně je. A tak si sami na sebe šijeme svou pozitivní masku. Před ostatními předstíráme, že jsme úplně v pohodě a šťastní – jak by taky ne – vždyť myslíme pozitivně. Ale uvnitř, uvnitř je podivné prázdno a dost často vztek a další emoce, které bývají označovány za negativní. A my máme pocit, že selháváme, že jsme špatní a měli bychom se nějak opravit, když nedokážeme ani pozitivně myslet. 


    Takhle to být nemusí. Pozitivní myšlení funguje, když je plně v souladu s tím, co cítíme uvnitř. Pak skutečně dokáže zázraky. Ale zázraky nedělá to, že se snažíme pozitivně myslet, zázraky dělá to, že tak skutečně myslíme. Aniž bychom si na to museli dávat pozor, a aniž bychom trvali na tom, že neustále musíme cítit něco pozitivního. Naopak prožití všech emocí, i těch zdánlivě negativních, je cesta ke svobodě a štěstí. Utlačování jich, vytěsňování a dělání, že neexistují, je cesta k vnitřnímu neštěstí. Emoce jsou naši kamarádi. Naše kontrolky, které nám říkají, jak se skutečně cítíme. Co v nás vyvolává vztek, co radost, co smutek, co strach, co lásku. Všechny jsou důležité. Nemusíme se na ně dívat jako na pozitivní nebo negativní. Není nutné je hodnotit, klíčové je, je vnímat. Plné prožití vzteku (ne destruktivně) v nás může vyvolat spoustu příjemných pocitů. To samé u strachu i smutku. To, co je nám nepříjemné, je, že emoce nastoupí a my ji utneme – odmítneme a nedoprožijeme naplno. Nezískáme z ní energii. Ale naopak energii tímto zadržením ztratíme, a ještě si vytvoříme nějaký blok, který nás paralyzuje a vzbuzuje obavy z dalšího možného vyvolání takových pocitů. 


    Co s tím? Naučte se skutečně prožívat své emoce. Zpočátku to může být hodně bolestivé. Unikátní technika Kvantového čištění bloků a strachů pomáhá tuto nepříjemnou stránku zmírnit a zrychlit tím, že jde přímo k jádru. Není tedy potřeba odkrývat jednu bolístku za druhou, ale jde k jejich zdroji. Tímto způsobem se nejen naučíte rychleji pracovat se svými emocemi, ale také snadněji uchopíte sílu, kterou nám emoce dávají. Sílu, která má skutečnou moc tvořit a přetvářet věci ve vašem životě. A to spolu s pochopením a AHA efektem, který nám pomáhá v životě růst a být lepšími lidmi. 


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Jak dosáhnout úspěchu

    Jak nejlépe dosáhneš úspěchu v tom, co tě právě zajímá? Je jedno, jestli se budeme bavit o zdraví, duchovním růstu, vztazích nebo hojnosti. Základem je DĚLAT POSTUPNÉ KROKY. Začít si hrát s tvořením malých přání. 


    Proč?! S velkými to snad nefunguje? Samozřejmě že funguje. Pokud ale začneš s těmi malými, tak splníš jednu ze základních podmínek této krásné hry zvané vědomé tvoření. A to lehkost, hravost a nezaujatost k výsledkům. Cíle, které pro tebe nejsou tak moc důležité, totiž nejsou příliš zatížené tvým strachem, pochybami a nedůvěrou. Právě strach, pochyby a nedůvěra brzdí splnění toho, co si přeješ. K tomu, abys mohl úspěšně tvořit, je naprosto nezbytná důvěra v sebe sama. Důvěra a víra ti totiž pomáhají rozvinout svá nová vlastní přesvědčení, které se dají nazvat také jako „JÁ VÍM“. Tato přesvědčení pak určují, co se ti splní a co ne. Jenže s důvěrou to hlavně zpočátku bývá vnitřní boj. 


    Rozum, který buduje jen na tvých dřívějších zkušenostech, se snaží tvůj nový postoj neustále bojkotovat. Snaží se tě přesvědčit, že celá tato nová teorie nemůže vůbec fungovat. S každým malým úspěchem mu však vytváříš nové zkušenosti a on se postupně přesvědčuje, že toto vše nové může být vlastně reálné. Díky tomu si také začne utvářet svá nová „JÁ VÍM“, které pak do tvého života přitahují nové zkušenosti a zážitky, které jsou v souladu s tvými novými přesvědčeními. Jsme naučeni pravdivě vnímat jen to, čemu rozumíme a co jsme doopravdy prožili, proto nevěříme zázrakům. Naopak se je snažíme nepřipouštět a pokoušíme se je zmařit a zabránit změnám. Naše naučené představy určují, co se smí a nesmí v našem životě. Naše staré představy jsou většinou takové, že nedokážeme uvěřit svým velkým snům a přáním, vždyť jsou přece nereálné. A i když se nám náhodou něco povede, snažíme se přesvědčit, že to, že nám něco vyšlo, je vlastně jen náhoda. 


    Když se však na tyto „náhody“ zaměříme a budeme je kousek po kousku vědomě vytvářet, začínáme mít novou zkušenost a začínáme věřit, že máme moc tvořit. No a to jsou ty okamžiky, kdy se nám povedou ta malá „bezvýznamná“ přání. A náš rozum si poté, co se mu daří tyto drobnosti, začíná říkat, že třeba na tom všem něco bude, i když to stále pořád nechápe. Pokud vytrváme, tak se tyto situace budou opakovat tak dlouho, až začneme přijímat nový svět s jeho novou koncepcí. Vytvoříme si nová přesvědčení, která určují směr našeho života a najednou si rozum troufne i na větší přání. Už ví, že dokážeš tvořit. Umíme tuto cestu zjednodušit a udělat zábavnou. Tak, aby sis dokázal věřit už od začátku a uměl si pracovat vědomě i se svými přesvědčeními, strachy, obavami i sebedůvěrou. 


    Přijď se to naučit na náš kurz TKDM – www.kvantovaterapie.cz/kurz. Kurz je plný praxe, takže si spoustu věcí nastavíš přímo na něm. Navíc si natrénuješ pořádně všechny techniky, takže je budeš umět snadno používat i ve svém běžném životě. Už se nebudeš muset nechat rozhodit radami typu: „Uvolni se, buď hravý, nech to plynout…“, které jsou sice pěkné, jenže, jak to udělat, když to právě teď tak necítíš? Naučíš se, jak to udělat v každé situaci. I tam, kde na něčem lpíš nebo ti to přijde moc složité. Naučíš se žít hravěji a svobodněji. Zažiješ na vlastní kůži, že je to v tvých rukách a že si umíš pomoci. Což je pocit, který tě bude bavit 🙂 


    Čím více následuješ své vlastní blaho, tím více se ti daří ho také zhmotňovat. Pak se ti otevírají stále nové a tajemnější dveře do neprobádaných území a stáváš se vědomějším tvůrcem své vlastní reality. A buďme upřímní, když každý z nás bude šťastný a spokojený podle sebe a bude pracovat na verzi své vlastní dokonalosti, tím méně bude problémů na světě. Šťastný člověk neubližuje, naopak svým štěstím nakazí své nejbližší okolí. A tak může poslat dál krásnou představu o sobě samém a svém životě. 


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Může ti někdo konkurovat?

    Může ti někdo konkurovat? Mnohokrát v životě se bojíme konkurence. Často už v nízkém věku, kdy se nám narodí bratr nebo sestra. Později v kamarádských vztazích, pak ve vztazích milostných a ty postupem času v různých fázích prolínáme vztahy obchodními – ať již s obchodními partnery, zaměstnanci, spolupracovníky či se zákazníky. 


    Naší naučenou touhou je vítězit, být nejlepší. Často je tato touha motivovaná strachem z prohry nebo z odmítnutí, a díky tomu pak máme pocit, že žijeme ve světě konkurence. Že pokud chceme uspět, musíme ukázat, že jsme lepší než ostatní. Začínáme přemýšlet o tom, co je potřeba poskytovat partnerovi či partnerce, aby neodešel za někým jiným, co poskytnout zákazníkům, aby neodešli k někomu jinému. A dostáváme se do kolečka, ve kterém neděláme to, co skutečně chceme, nevyjadřujeme sebe samé, takové, jací skutečně jsme. 


    Děláme vše proto, abychom neztratili to, co teď máme a uchylujeme se k tomu i za cenu, že to nebudeme skuteční my, ale budeme tím, čím si nás žádá trh či partner. Na boj s konkurencí vynaložíme obrovské množství energie a snahy vyhovět a být tím, kým nás ti druzí chtějí mít. Až si jednoho dne musíme chtě nechtě přiznat, že nás naše práce vlastně nenaplňuje a nebaví, že už do ní dáváme tak moc málo sebe sama, že už je to vlastně úplně něco jiného, než jsme chtěli světu dávat. Zjistíme, že se partner stejně ohlíží po někom jiném – někom, v kom je alespoň trochu autenticity a komu se podařilo zachovat alespoň trochu svého já. A to jsme pro něj obětovali celý život. Dělali jsme, co jsme mu na očích viděli, aby neodešel a nikde jinde nehledal. Ale ztratili jsme při tom sebe. 


    Je to zvláštní, lidé se rozhodli uvěznit do společensky přijatelných škatulek a přitom ti, které nejvíce obdivují, do nich zas až tak nezapadají. Všichni tito lidé se setkali s odmítnutím toho kým jsou, s touhou druhých, aby také zapadli do škatulek. Pokud se jim to podařilo ustát a rozhodli se i přes odpor okolí být sami sebou a vydrželi to dostatečně dlouho, stali se respektovanými a obdivovanými pro svou individualitu. Lidé často chtějí být jako oni. Ne, že by chtěli být jejich kopiemi, ale chtějí žít právě tu autenticitu. Obdivují, že dokázali ustát své sebe sama a přejí si to také. 


    Ve chvíli, kdy se ti podaří ustát si sám sebe a žít skutečně sebe takového, jaký jsi, se všemi pozitivními i negativní stránkami, zjistíš, že neexistuje konkurence. Zjistíš, že jsi tak zajímavým člověkem, stejně jako všichni lidé kolem tebe, že stojí za to být s tebou v milostném vztahu, protože to, co nabízíš, má jen jediný člověk na světě – ty. Že stojí za to být tvým zákazníkem, protože to, co nabízíš a tak, jak to děláš, to dělá jen jeden člověk na světě – ty. Ty – sám sebou dáváš všemu, co děláš a co vytváříš, úžasnou přidanou hodnotu – sebe. Se všemi svými dary i svými chybami. 


    Už není možné tě zařadit do škatulky, kde všichni vypadají stejně a rozhoduje maximálně „cena“. Jsi unikátní tím, kým jsi. Ať se ti daří, stejně jako se to postupně daří našim absolventům, dávat světu i sám sobě to, kým skutečně jsi. Přejeme ti, ať zažiješ pocit, že jsi v pořádku a to, co děláš nebo potřebuješ, je také v pořádku. Přejeme ti, ať to, do čeho dáváš energii, ve všem co děláš, rozehřívá tvé srdce a naplňuje ho vášní a radostí.


    Přejeme ti, ať se ti daří ve světě, kde není konkurence.


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz

  • Potřeba

    „Největším vítězstvím je nepotřebovat žádné vítězství…“ – John Lennon 


    Potřeba je krásná věc, která nás provází. Je takovým naším motorem. Kvůli potřebě ráno vstáváme a jdeme něco dělat. Proto, abychom ji uspokojili. Krásné na uspokojování potřeb je to, že když začneme pracovat na jejím uspokojení, dostaneme se do kreativního tvůrčího procesu, který je často daleko více naplňující, než uspokojení potřeby samotné. 


    Důležitým předpokladem pro to, aby se toto dělo, je uspokojovat své VLASTNÍ potřeby. NE potřeby, které si okolí myslí, že bychom měli mít, nebo které si stanovujeme proto, abychom naplnili očekávání druhých. A také si zvolit proces tak, aby byl v souladu s námi, aby naplňoval naše morální a etické představy a my měli pocit, že jsme zvolili tu nejlepší cestu, která vede k cíli. Pak zjistíme, že už nepotřebujeme jen tzv. vítězství, užíváme si celý proces – od začátku až do konce. Není uspokojující jen cíl. Je uspokojující každý krok. 


    Jaká vítězství jste zažili dnes vy? 


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz/kurz

  • Doteky duší – 1. část

    Dotkneš se mé ruky a mnou projede něco, co jsem nikdy necítila. Ale věděla jsem, že to existuje. Nevím proč, ale vždy jsem hledala tento pocit, byl tak skutečný, i když nikdy nepoznaný. Bylo to jako dotknout se celého Vesmíru, vše ve mně se rozšířilo a rozehřálo. Byla jsem fascinovaná. Zvědavě a malátně z té intenzity jsem se na tebe podívala. Vidím, že nejsem překvapená tou intenzitou jen já. Vzal jsi do ruky celou mou dlaň a já zažívala nový ohňostroj pocitů. Jakoby každé místečko na mé ruce bylo poseto milionem bodů, přičemž dotek každého z nich vyvolal úplně nové emoce. Emoce stvořené z hloubky poznání, rozšířeného vědomí i vzrušení. 


    Nevnímám čas, nevnímám okolí, vnímám jen každý jednotlivý dotek a zároveň všechny dohromady. Nikdy bych nevěřila, že dokážu rozeznat tak drobné nuance doteku. Dívám se na naše ruce. Občas přivřu oči nebo stisknu tvou ruku silněji, to když je síla prožitku tak intenzivní, že přesahuje mé tělo i mysl. Nerozumím tomu, co dokážou tvé jemné doteky. Ale vlastně, pro tuto chvíli tomu rozumět nepotřebuji. Už mnohokrát se někdo mých rukou dotýkal, něžně i vášnivě. Vždy to bylo příjemné i vzrušující, ale nikdy takové. Podívám se ti do očí. Nevím, jak dlouho tento pohled trvá. Možná hodiny, možná minuty, možná jen sekundy. Nevím. Čas přestává existovat. V jejich hloubce vidím nekonečnost Vesmíru, celé galaxie. Vidím tam příběhy z dávných i budoucích dob. Vnímám hloubku tvé duše. Jsem fascinovaná tím, jak je nádherná – jemná, zraněná a zároveň silná a léčící. Vidím světlo a obrazy tak neskutečné, že je nedokáži slovy popsat. A má duše se roztančila. 


    Cítím se tak naplněně jako nikdy předtím. Cítím, jak jsem celistvá. Na malý okamžik si uvědomuji tu omezenost, kterou nás svazuje pobyt ve fyzickém těle. Cítím, že jsme přece už museli splynout, dávno, před minutou, hodinou, nebo tisíciletím? Jen ten mikrometr mezi námi je pořád ta vzdálenost našich těl. Můj dech se zrychluje, srdce mi tluče vášní. A přitom mám pocit, že zapomínám dýchat. Chvílemi se mi zdá, že vůbec nedýchám. Naše těla splynula v jedno fyzicky. A přitom mě stále držíš jen za ruku a díváš se do mých očí. Směs pohybů, vášně. Krev pulzuje celým tělem. Extáze. Nechápu, jak je to možné. Snažím se to pochopit. Přejedeš svými prsty po těch mých a to mě vrací zpátky do intenzivního plného prázdna, ve kterém je vše i nic zároveň. 


    Usmíváš se, pomalu pouštíš mou ruku a já se vracím zpátky na zem. Začneš mi vyprávět příběh o kvantování, o tom, že tyto prožitky jsou lidem dostupné, že mohou v sobě probudit neuvěřitelnou sílu lásky, která je tou nejsilnější tvořící energií. Ukazuješ mi, jak se to dělá. Začínám cítit hřejivé teplo. Jde mi to, zkouším posílat kvantové vlny, jak říkáš tomu, když se energie spojí se záměrem, čímž se vědomě otevře kvantové pole a jde v tuto chvíli změnit jeho informační nastavení. Vysvětluješ mi spojení kvantové vlny a práce s naší životní sexuální energií. 


    S touto energií pracuje například i tantra, ale to, co děláš, tantra není. Ve spojení s kvantováním jsi mi ukázal tu jednoduchost bez zbytečných iluzí. Žádné zdržování se dlouhým cvičením. V tady a teď už je vše. Už umíme vše. Nepotřebujeme zastaralé techniky a přístupy. Nepotřebujeme dlouho trpět, abychom se posunuli dál. Můžeme i s utrpením pracovat vědomě a pozvednout sami sebe. Pomocí kvantování si můžeme vytvořit ve své realitě cokoliv, co se týká všech oblastí našeho života, ať už ve vztazích nebo v práci či po zdravotní stránce. Svět se zrychluje a vývoj lidstva též. Když si dovolíme zpracovat své bloky a strachy, posune se náš vnitřní vývoj mílovými kroky dopředu. A přitom o nic nepřicházíme. Emoce v různých podobách prožíváme, silně i slabě, jak by to bylo i bez kvantování. Ale s kvantováním je ten proces rychlejší, intenzivnější a plný vědomého tady a teď. 


    Sedíme naproti sobě. Mohli bychom se dotýkat, ale nedotýkáme. Přesto tě cítím na svém těle. Pak v sobě. Cítím spojení. Je to jakoby se milovalo naše tělo i duše zároveň v jediném pohledu. Dovoluji si cítit víc… Zažívám ještě silnější hloubku i mělčiny… Cítím vděčnost za to, co vše můžu cítit… Mizíš mi na chvíli ze života, získávám tím prostor pro práci na sobě, na svém strachu, na svých blocích. Čeká mě zajímavá a intenzivní cesta. Ale o té ti povím někdy jindy. …pokračování příště… 


    S láskou, www.kvantovaterapie.cz